Se* na ní, nechce tě, nech bejt, časem bude jiná

Ale moc ti to nedalo, myslím nějkou zkušenost a tak, viď? Kdes prosimtě pšišel na to, že "kleknout a prosit..." by ti mohlo cokoli vyřešit, jakkoli prospět? Hele, jestli nechceš bejt do smrti za joudu, tak si uvědom, že tahle dáma splnila funkci "převoznice", evidentně nemá zájem vo nějakej vážnější vztah s tebou (prostě proto, že jak se poznáváte blíž, zjišťuje, že nejsi ten, koho hledá). Vem to jako fakt, rozejdi se s ní a zkus trochu žít sám za sebe a pro svou dceru (máš ji v péči, nebo proč hraje tak podstatnou roli?). Na světě je ženskejch... Ale s joudou skoro žádná žít nechce . A fakt to nejni vo počtu kytek za jednotku času .

Žena ve vztahu myslí i na dítě.Konflikty by byly na denním pořádku,když dcera nesnáší jejího syna a tak dala přednost synovi a dělá dobře,protože ten vztah by neměl budoucnost.

když má jeden pocit, že by to neklapalo, tak přes to nejede vlak.

Neponižuj se, nepros (je to nejspolehlivější zabiják přitažlivosti, kterého znám).

Bohužel už oba máte své závazky a musíte brát ohled i na ně.

Jenom bych asi na Tvém místě chtěla od ní jednoznačné vyjádření, jestli tedy ano nebo ne, aby ses zbytečně neexponoval někde, kde není zájem. Myslím, že mně jako ženě by postoj "miluji tě, ale pokud ty o mne nestojíš, řekni mi to prosím hned, abychom si oba ušetřili zklamání a já si mohl v tichosti olízat rány a začít znovu" imponoval docela dost.

tak naprosto to samé se mi stalo s přítelem. Teda - "přítelem". Když jsme se dali dohromady, tak po asi 2 týdnech najednou neměl čas. Po SMS "tento týden čas nemám a příští ho mít taky nebudu", jsem se dožrala a vcelku rázně to utla. Ptž rohožku pod svýma botama si ze mě nikdo dělat nebude. Sice mě to stálo hodně sil, bylo mi to dost líto, ale myslím si, že jinak to nešlo. Nicméně pořád si píšeme, pořád se kamarádíme, když něco potřebuju, tak mi okamžitě pomůže (na to čas kupodivu má vždycky) a pořád to trošku jiskří.

A já teď nevím - co za tím vším je? Opravdu to byl takovej hajzl a sobec? A jestli ano, proč mi teda pořád pomáhá, když z toho vlastně nic nemá? A jestli ne - to ho baví být sám? Nebo se mnou někomu zahýbal? Tak nevím, ale podobnost těchto dvou případů mě docela dostala...

podle mých zkušeností většina žen, ale myslím i mužů, se NIKDY jednoznačně nevyjádří ve vztahových věcech a nechávají si zadní vrátka, když už nemají připravenou náhradu. Většina lidí se nevyjadřuje přímo, ale oklikou, náznaky, nemají na přímé jednání. A to ani v rodině, mezi kamarády, blízkými lidmi.
Jinak souhlas s Petronilou, nechal bych tomu volný průběh, ať se partner projeví sám . . .

Aneli, možná jsi ho vyplašila moc rychlým vývojem, lekl se z náhlé možné ztráty svobody, ztráty samostatného rozhodování o svém životě. Nic se nedá uspěchat, každý potřebuje jiný čas zvyknout si na život v páru :-). Žít v pohodě sám není o tom, že tě to musí bavit - může to být lepší než žít sice v páru, ale s postupným zjištěním, že žiješ s nevhodným protějškem, ale už jsi propletený hmotně, zvyklostmi, vztahově, ohledy na okolí, leností začínat znovu jinde ap. Lepší dvakrát měř, jednou řež než bez rozmyslu skočit do vody. Proč by to měl být sobec a hajzl, jenom proto, že nebyl v tom 14 denním vztahu stejně silně zainteresován jako ty? Moc jsi tlačila na pilu, to normálního chlapa vyleká, když žena přebere moc iniciativu . . . musíš zlehka, nevyplašit :-))), jsme křehká stvoření . . .

já bych asi s někým, kdo "nemá na přímý jednání", "nikdy se jednoznačně nevyjádří ve vztahovejch věcech" atd. , neztrácel čas. Naštěstí jsem moc takovejch lidí, se kterejma jsem řešil nějakej podstatnej vztah, nepotkal. Navopak si myslím, že je normální a přirozený právě v první fázi vztahu, kdy nejsou zajetý stereotypy a ženou nás hormony vyplavený zamilovaností, si vo tom, jak to mezi náma je a co cejtíme, povídat. Taky si říkáme, co hledáme, co chceme vod života a tak - vo tom se mluví právě na začátku. Jestli někdo po dvou tejdnech chození "zvadne" tak, že mě nehce další dva tejdny vidět, nedá se vo zamilovanosti mluvit a vo perspektivě dalšího snažení se v takovym vztahu taky ne, soudnej člověk vyvěsí bílej prapor a jde vo dům dál. To nejni projev plachosti, křehkosti a vyplašenosti mou iniciativou. To je projev nezájmu vo pokračování našeho vztahu, další vokecávání je zbytečný. Nemusíme tomu samozřejmě hned říkat "sobeckej hajzl" - jen mě prostě nechce. Nechce mě třeba na vztah, jen by si se mnou vobčas docela s chutí vrznul... Tečka.

cituji: "Nechce mě třeba na vztah, jen by si se mnou vobčas docela s chutí vrznul... Tečka." Tohle se napřímo - obzvlášť v prvních 14 dnech po "sblížení" imho říká dost těžko (ohrožení toho vrznutí, obava z ublížení protějšku apod...), ačkoli je to přesně to "jednání na rovinu".

jestliže chce někdo po čtrnácti dnech vycouvat, tak proto, že to s ní v posteli za moc nestálo. Těch čtrnáct dní jenom doufal, že se to zlepší....

nebo tak málo zkušeností, prostě to mám ověřeno praxí, že VĚTŠINA lidí a to nejen v soukromých vztazích, ale i pracovně nebo mezi kamarády, ti přímo některé věci neřekne i kdyby se to nedalo považovat za neomalenost, prostě z taktických důvodů, chce se vyhnout případným rozporům nebo neví, jak by dotyčný přímou řeč přijal nebo na to sami nemají vést přímou řeč, stát si za svým názorem, dovést ho obhájit. Ten článek o finančním přispění kluka na bydlení u Zlaty je přece o tomto problému naprosto VYPOVÍDAJÍCÍ. Zlata se obává střetu, dohadování s klukem, který má ze svého pohledu pravdu v tom, že když bydleli u jeho rodičů, dcera Zlaty jim také žádný nájem neplatila (pomoc v domácnosti se bere jako samozřejmost, když tam bydlela) Kluk jenom zapomněl na fakt, že chudák si nemůže dovolit financovat to, co si může dovolit boháč – dotovat děti i s jejich partnery. Těch 9 tisíc kapesného jen pro sebe jenom potvrzuje, že pochází z bohaté rodiny a finanční problémy nezná, není na ně naučený ze své rodiny. A Zlata tu hledá oporu, aby se mohla odvážit dát s ním nebo svojí dcerou přímou řeč o svých financích, která je pro ni nepříjemná a snažila se jí vyhnout, dokud to šlo. I v seznamovacích vztazích to tak je, že neříkají všichni všechno a už vůbec ne přímo. A to ani po 20 letech soužití třeba a hodně věcí se dozvědí až při rozvodu . . . :-)))

to miluju. Bohužel dojem, že mlžení, kličkování a neslané-nemastné chování protějšek přivítá víc, než normální vyžvýknutí se, je často mylný. A chovám podezření, že je to jen výmluva - skutečný důvod je normální zbabělost.
Někdy si tak couvač zavaří, protože druhý nepochopí, pronásleduje a pronásleduje...
Ohrožení toho vrznutí beru, to je normální důvod, proč z druhého dělat debila.
Jinak ohledně doporučeného postupu pro Rendu souhlasím s předřečníky

ještě jsem zapomněl dodat, že na případně přímé jednání v začínajícím vztahu dojde až ve druhé fázi, když máme pocit, že už jsme do sebe vzájemně zaháčkovaný a tak by přímá, někdy i nepříjemná pravda partnera neodradila, protože už je zaháčkovanej a tu nepříjemnou pravdu unese – když na to má. V první seznamovací oťukávací fázi, když ještě nevíme, jak je na tom partner s přijímáním nepříjemných pravd, záleží nám na tom, neodradit ho, se přímá řeč nevede – proto nevíme, koho jsme si vybrali, proto si vybíráme podle toho, co nám o sobě partner sděluje, jak chce, abychom ho vnímali – všechno hned neprokoukneš v růžovým opojení :-)

o tom tlaceni v pripade Aneli pripadaji ponekud... nicnerikajici... Tohle muzete napsat komukoli, ale pripada mi to z kategorie univerzalnich zaveru, se kterymi je kazdy rychle hotovy, ale casto dotycnemu moc nepomuzou. Asi bychom museli nejprve definovat, co to "tlaceni" je... M

Pokud jde o Aneli, taky jsem v zivote narazila na chlapa, kteri se nejak "nemohl vyzvejknout" a nemyslim si, ze bych na neho tlacila. Hlavne ke konci jsem neopak byla ze vsech stran varovana, at netlacim na pilu, takze jsem zvolila vyse doporuceny vyckavaci postoj, coz ovsem zpetne posouzeno bylo akorat protahovani agonie. Asi by byl lepsi ten rez v pocatku, jak to udelala Aneli, jenze ono je to tezke nacasovat, aby se prave clovek neukvapil. Jinak zpetne posouzeno si myslim, ze jsem se chovala pomerne standardne, tj. moje chovani v jinych pripadech problemy nevyvolavalo - pokud tam ta jiskra a naklonnost byla oboustranna, tak asi panove ani o nicem nepremysleli a o nejakem tlaceni na pilu bylo uplne zbytecne i jen uvazovat. Takze ona kolikrat proste JE chyba na druhe strane, v tom, ze vas ten chlap nechce, nepripadate mu dost atraktivni nebo jinak zajimava, ale presto z nejakeho duvodu si vas nechce uplne rozhazet - casto proto, ze je lepsi mit toho vrabce v hrsti, kdyz nemuzu mit holuba na strese (a uplne stejne to plati i pro chlapy). Ostatne docela vystizne to napsal kolemjdouci v prvnim prispevku - muze tam byt prvotni naklonnost, pritazlivost, ale z nejakeho duvodu se rozvine jen na jedne strane. Jestli to ale bylo kvuli tomu, ze je dotycna spatna milenka, kucharka, malo nebo moc od rany, prilis akcni nebo moc lina, blond nebo tmava... to opravdu tezko rict a z me zkusenosti vyplyva, ze moc uprimnosti od druhe strany ocekavat nelze, byt aspon nejaka by na miste byla (tim myslim hlavne uprimnost ve smyslu, jestli ten chlap chce pokracovat a dat tomu vztahu SKUTECNOU sanci nebo si me jen dal drzet jako zalohu, nez prijde nekdo lepsi)... Lidi se ale uprimnym sdelenim vyhybaji, protoze nechteji ublizit, protoze nektere duvody jsou hrube, at je reknete jakkoli (vsechny, co se tykaji postele), protoze treba sami ani poradne nevedi, co jim vadi/nesedi... treba v tom taky muze byt nekdo jiny, a to se kor blbe priznava, nikdo nechce byt za "hajzla"... Pro doplneni, v mem pripade v tom byla jina zenska, na kterou si dotycny uz delsi dobu pomyslel, ale ktera o nej nejevila zase takovy zajem. Zrejme v dobe, kdy chodil se mnou a jeste byl do vztahu a jeho rozvoje "zainteresovan", pocitila ubytek jeho zajmu a snad ji to nejak vybicovalo k akci. Pak slo o to, ze nas v tom vztahu bylo proste moc. Nedozvedela jsem se to ale samozrejme od nej, samozrejme ne hned, ale az po case od znamych. No nic prijemneho to nebylo.

V pripade Rendy vidim problem v tom, ze si sebe moc nevazi. Souhlasim s predpisateli, ze chlap, co ho i jen NAPADNE, ze by mel zenu prosit na kolenou, aby s nim zustala, nema spetku sexappealu. Laska se neda vynutit ani vyprosit, bud tam je, nebo neni. A kdyz neni, je lepsi se stahnout, olizat rany a cekat, az to preboli. A pak hledat jinde.
Zalezitost s detmi, tj. jejich nesnasenlivost (byt jednostranna) dost mozna opravdu je zastupnym problemem, nicmene s ohledem na popis mladeze (vekoveho rozdilu, DIS...) je to bohuzel pomerne ocekavatelny scenar.

ale uvědom si, že dotyčná se asi chce odháčkovat a podle popisu si s tím, aby partnera náhodou neodradila hlavu nedělá - jak to na svou teorii napasuješ?
Krom toho bych tipla, že Rendův vztah trvá dýl než 14 dní, to by byl ňák moc rychlej rozvod

o tom přece řeč nebyla.
Byla o tom, že toulavej a Krakonoš konfrontují svoje zkušenosti s přímým jednáním a ačkoli já bych to rád měl, jak popisuje Krakonoš tj. na přímo, myslím si o okolním světě spíš to, co říká toulavej.
Tedy to, že když bych na slečnu vybalil onu citovanou větu, komunikace by nabrala nežádoucí směr, ačkoli bez takového jednání by byla v pohodě.

Proto jsem poznamenal Krakonošovi, že to přecejen nebude s tím jednáním na rovinu až tak horký. Možná se ale pletu a Krakonoš pokud si chce (či v minulosti chtěl) "jen vrznout", tak říká/říkal "chci si jen občas vrznout" a domluví se na rovinu.

Takových vět, které ač v myšlenkách jsou se imho na rovinu neříkají, pochopitelně může být víc a z jiných oblastí...

"Jednání na rovinu" cítím de facto jako opak diplomacie resp. skryté manipulace.

taky nechapu... ale mozna mam jen dlouhe vedeni.
Taky mam pocit, ze v druhe fazi (tu si jeste predstavit dovedu), pokud bych pocitila, ze neco neni OK, tak bych o ten uprimny rozhovor stala ne proto, abych protejsku napr. vyvratila jeho vyhrady vuci me osobe, ale proto, abych zjistila, na cem jsem, zda ma cenu se snazit. Jinymi slovy, urcite bych o ten rozhovor stala prave proto, aby pak o me nekdo nerozhlasoval, jaka jsem byla natvrdla lepivka.

Přímý jednání, to přece nejni nevomalená hrubost: "V posteli stojíš za prd, vodcházim." To je jasný sdělení: "Promiň, bylo mi s tebou fajn, ale už nechci dál pokračovat, cejtim, že hledám něco/někoho jinýho." Tečka, žádný důvody se ani říkat nemusej. To je fakt tak těžký k pochopení nebo provedení? Pro dospělý zralý chlapy/ženský? Kroutim hlavou...
Co se tejče vrzání bez vztahu, nemůžu sloužit se zkušeností, na to jsem nikdy nebyl, tak nevim, jak se takový věci vykomunikovávaj a jaký lži si vrzači musej vymejšlet, páč holek vrzychtivejch bez vztahu (ale zadarmo ) bude jak šafránu...
Takže to ještě jednou zvopakuju: Nejni nic těžkýho na tom jednat s lidma, s partnerama mileneckejma či jinejma, narovinu. Tj. sdělit jim základní věci jako: Chci/nechci s tebou bejt/chodit/žít v jedom bytě/až do smrti. Není k tomu nutný říkat nic, co druhýho urazí nebo poníží. Chce to jedno jediný - vyznat se aspoň trochu sám v sobě a nenalhávat si něco, co nejni pravda. Jinak na to člověk žádný velký schopnosti nepotřebuje - ani řečnický, ani psychologický. Já takovej přístup automaticky uplatňuju i vočekávám, s jiným se skoro nesetkávám, za celý dlouhý desetiletí si nemůžu vzpomenout na nikoho, na kom mi záleželo, u koho bych nějakou delší dobu nevěděl, jakej je náš vzájemnej vztah, jak na tom s ním jsem. Např. moje bejvalá žena, dokud mě milovala, neměla problém mi to říct a říkat mi, že jsem nejlepší chlap jejího života, a když se vodmilovala , zase neměla problém říct mi, že už to nepla, piky piky na hlavu, už na babu nehraju a hrej si dál sám. Hezky věcně, upřímně, bez mlžení a zbytečnýho natahování. Tak to jsem měl, jak řiká toulavej, fak asi štěstí.
Vždyť víš, štěstí je krááásnááá věc...

přesně tak jsem to myslela. Já taky neumím jednat s druhejma jinak než na rovinu a je pravda, že mi to někdy přináší dost problémů, protože ne každý to skousne. Tím "na rovinu" ale nemyslím drze, neomaleně, urážlivě, prostě jen dle zásad asertivity říct svůj postoj (není nutno jej jakkoliv vysvětlovat). Určitě bych ale měla jednodušší život, kdybych někdy mlžila nebo zcela pokrytecky přešla něco, co je mi proti srsti.

A za sobeckýho hajzla se omlouvám ;-), jen opravdu nemůžu pochopit, proč člověk, který mě cca 5 měsíců docela vytrvale uháněl (a to ne tak, že by třeba ohledně postele tlačil na pilu) se po cca 14 dnech rozhodl vycouvat. Kdyby na rovinu - nechci tě, představoval jsem si to jinak - tak jasně, beru to, nikomu přece nemůžu přikázat, aby mě miloval. (Vsuvka pro Kolemjdoucího: vzhledem k četnosti našich kontaktů si myslím, že ani s tou ne/zkušeností v posteli si nemohl být bůhvíjak jistý, ptž jsme spolu vlastně ani pořádně nespali :-) ) Ale vadí mi právě ta nejasnost. Možná jsem na něj opravdu zpočátku moc tlačila, ale i tak si myslím, že dospělej člověk by měl být schopen udělat si ve svých vztazích pořádek...

Jo a pro Rendu, kterýmu jsem se drze a sobecky nacpala do vlákna (omluvou mi budiž, že je to záležitost stará pár měsíců a pořád ještě mě z toho bolí duše):

Podle mě tvoji nejistotu vyřeší jedno - přestat se dané paní/slečně ozývat. Máš jistou šanci, že jí časem začneš chybět a ozve se. No a pokud ne - tak si za nějakou dobu budeš moct aspoň říct, žes ten vztah zvládl se ctí, a ne sbírat zbytky své sebeúcty někde pod postelí. Víc mě k tomu opravdu nenapadá - howgh...

ptž jsme spolu vlastně ani pořádně nespali

takže jsem se asi trefil....a Aneli, to vůbec není otázka zkušenosti nebo nezkušenosti partnerky. To je souhrn spousty věcí, které ani nemůžeš ovlivnit a z nichž některé jsou téměř nedefinovatelné. Hormony, feromony, vůně, chutě, anatomie....kdo měl někdy v posteli pravou přírodní zrzku ví o čem mluvím.

tos měl asi štěstí kombinované s rozumem
Možná se tví blízcí nebojí, že po sdělení, že "už to nepla", je budeš pronásledovat s vysvětleními, že přece nejsi takovej, ale úplně jinej, že jim budeš vyčítat a dělat scény (případně jiné ošklivé věci).

Ono to teda nemá moc logiku, protože člověk nakonec stejně to, že "to nepla" říct nějak musí (pokud teda neznechutí protistranu tak, aby se vzdala první), a v mezičase se dějou samé nepříjemnosti, ale té nechuti jednat s některými lidmi na rovinu rozumím. I když je teda do důsledku vzato nelogická. V podstatě je to takové podlehnutí nepřímému (a často i nevědomému) vydírání - když mi to řekneš natvrdo, udělám scénu, budu ti vyčítat, jaks mi zlomil srdce, pomluvím tě po okolí atd.
Ono komunikovat tak, jak popisuješ, není vyloženě těžké, ale je to namáhavé a vyžaduje to určité převzetí zodpovědnosti - a někomu to halt za tu námahu nestojí.

jadro primeho jednani vidim uplne stejne. Nejde o to byt uprimny za kazdou cenu, v kazdem detailu, ale v tom podstatnem. Bohuzel tohle je ideal a realita se mu casto vubec neblizi. Takoveto vztahy "vrabec v hrsti", pripadne podivne nejednoznacne konce jsou docela caste, vidim to ve svem okoli. S vekem a zkusenostmi se trochu zlepsuji schopnosti, jak takovou situaci resit, ale pokazde, kdyz chybi komunikace o tom podstatnem, je to nanic.

Aneli... fakt tezko rict, co se panovi honilo hlavou - mohla v tom byt i nejaka rezidua z minulosti, mozna cas napovi, jako to bylo v mem pripade. Takovych koncu s "otaznikem" je skoda, jak uz jsem napsala vyse, takove jednani povazuju za krajne neferove, takze bohuzel je pak vylouceno i jakekoli dalsi pratelstvi. Navíc ze sve zkusenosti a z toho, co vidim ve svem okoli musim rict, ze to k rekonvalescenci moc neprispiva, spis naopak.

(...) ale té nechuti jednat s některými lidmi na rovinu rozumím. I když je teda do důsledku vzato nelogická. V podstatě je to takové podlehnutí nepřímému (a často i nevědomému) vydírání - když mi to řekneš natvrdo, udělám scénu, budu ti vyčítat, jaks mi zlomil srdce, pomluvím tě po okolí atd.

Možná někdo takhle "vyděračsky" uvažuje, ale upřímně řečeno, jestli si někdo něco takového myslel o mě, tj. že bych ho za upřímné (ale slušné) sdělení tahala blátem, tak se teda hrubě mýlí (a i jen ta myšlenka mě uráží :-)). To se spíš přiznám, že jsem "tahala blátem" za ty nejasné konce, tahání za nos, neschopnost férové a upřímné komunikace, ...
Takže pochopit se to sice dá, ale podtrhla bych tu část, kde píšeš, že takové jednání je ve svém důsledku nelogické (a kontraproduktivní).

No a teď už na kutě... :-) Dobrou noc.

šmarjá, to neber osobně! Tak jsem to rozhodně nemysela!
"Vyděračská" úvaha imho často ani není vědomá a může pramenit třeba ze zkušeností z rodiny, možná s pasivně vydírajícími rodiči nebo prarodiči. Nebo prostě z obavy z konfliktu. Asi jsem to napsala blbě - prostě ten kličkující se bojí, že něco takového (scéna, výčitky) nastane a chce se tomu vyhnout - partner v tom může být zcela nevinně.
Osobně tohle neprovozuju a nepovažuju za rozumné, ani to neobhajuju (on ten kličkující v důsledku uškodí možná i víc sobě než partnerovi). Jen se snažím vysvětlit možnou pohnutku k takovému divnému chování.

si myslím, že "V posteli stojíš za prd, chci odejít" a místo toho řeknu:
"Promiň, bylo mi s tebou fajn, ale už nechci dál pokračovat, cejtim, že hledám něco/někoho jinýho." rozhodně něco jasně sděluju to jo. Není to ale to, co si myslím (já ty věty za ekvivaletní nepovažuju), takže o jednání na rovinu (tj. říkám to, co si myslím a ne něco jinýho) nemůže být moc řeč.

Pokud je pro vás jasné sdělení, byť lišící se od vašich pocitů, jednání na rovinu, pak to vidíte jinak, než já.

obě ty věty mají dvě části:
1) část popisuje pocit ze vtahu "V posteli stojíš za prd" X "bylo mi s tebou fajn"
2) část, co chci dělat dál "vodcházim" X "nechci pokračovat, cejtim..."
ačkoli sdělení v části 2) považuju v podstatě za ekvivaletní, v části 1) za diametrálně odlišný.

Pokud si tedy myslím "á" a říkám "bé" prostě a jednoduše moc přímo nejednám.

Tím ovšem nechci říct, že by nebyla lidštější druhá varianta. Čímž se ovšem spíš dostáváme k faktu (lidé se v podstatě snaží nebýt neomalení), že přímý jednání není běžný.

ale ty jsi největší teoretik života a pitvátor nepodstatností, jakýho jsem kdy potkal. Zřejmě by se ti líbil svět, ve kterým by například chlapec vodmítnul nápadnici slovy: Nemůžu s tebou chodit, páč jsi hnusná, tlustá a smrdíš. Já považuju za dostatečný, že chlapec včas dívce řekne, že s ní chodit nechce, a netahá ji zbytečně za fusekli. Ale protože nejni hovado, řekne jí to tak, aby se necejtila jako ta nejvodpornější bytost vesmíru. Ty tvrdíš, že jediný přímý jednání je 100% hulvátská upřímnost, já tvrdím, že přímý jednání může bejt taktní a nemusí nutně vobsahovat zraňující "pravdy", který pro výsledek nejsou podstatný. (Zde: Podstatná je informace "nechci s tebou chodit", důvody jsou zcela nepodstatný a jejich sdělení nikomu nic nepřinese.) Fakt mi přijde smutný, že je nutný vo tomhle se bavit s dospělým člověkem, chápal bych, kdyby tuhle diskusi se mnou vedl můj jedenáctiletej syn.

bohatě by mi stačilo, kdybychom se shodli na tom, že lidi jednají ve většině taktně, tak, jak popisuješ lidštější variantu v prvním příspěvku, že je to tak správně, ale není to "na rovinu".

Dochází pak k mnoha zkreslením a nedorozumněním, pže lidi si řeknou, že mají rádi jednání "na rovinu", což se imho neslučuje s taktem a diplomacií. Na rovinu znamená vyklopit všechno, tak jak si to myslím. Pak si zbytečně ubližujou.

Takže pokud se shodneme na tom, že lidi na rovinu nejednají, ale je to mnohem lepší a přínosnější pro oba dva, tak budu zcela spokojenej.

ještě bych podotknul, že si vůbec nemyslím, že to jsou nepodstatnosti, neboť na tom, že lidi si ve vztahu dohodnou nějakou komunikační úroveň a oba tím myslí jinou troskotoají vztahy již pěknou řádku let a to v nemalé míře.

Nepodstatnost to není.

k čemu by ti byla dobrá informace, žes v posteli stál zaprt? Není lepší slyšet, že to prostě není ono? To není pokrytecký, to je prostá slušnost - ta "upřímnost" je podle mého pouze hulvátství, v tomto případě.

k ničemu a o tom tu hovořím.
Dost často se imo stává, že dva si lidi ve vztahu nedokážou nastavit úroveň té upřímnosti, kterou chtějí slyšet a přirozeně ji mají oba jinou. Stačí o kousek a způsobuje to nedorozumění a ubližování.
Proto mi to přijde dost podstatný, nikoli nepodstatný.

Kamilo, někdy ta informace není skutečně k ničemu, dost často může být dobrá pro sebereflexi a poučení z chyb.

A zpět k tomu Krakonošovic příkladu: když už teda takt, tak bych ho bral bez mlžení.
Tedy prosté "nechci s tebou chodit" mi přijde víc fér, než "bylo to s tebou fajn, ale nechci s tebou chodit" (pokud teda skutečná myšlenka je negativní nikoli fajn "v posteli to stojí za prd").

Takhle si totiž příjemce informace nejen že nedozví pravdivou informaci, ale dozví se pouze mylnou. Na základě ní potom chybně utváří své další chování.

Pokud však nahoře Krakonoš měl na mysli vztah, kde spousta věcí byla fajn (tedy i informace v lidštější variantě byla pravdivá) a jen ta postel stála za prd, je to zase trochu něco jiného...

Pak mi ale tuplem přijde fér(na rovinu) k někomu s kým jsem byl poskytnout takovou informaci. Je mi ale jasný, že tahle citlivá témata není snadný "na rovinu" říkat, a proto se přikláním spíše k tomu, že lidi "na rovinu" nejednají.

V celkovém důsledku v tom však nevidím nic špatného, protože lepších cest asi moc nebude. Jednání "na rovinu" v citlivých tématech prostě přináší tolik negativ v sebevědomí lidí, že pozitiva tohoto jednání to nevyváží. Proto je lepší ho potlačit.

byl vždycky na sebe hrdej, že umím jednat "na rovinu". Že to je to správný, tak mě to doma učili. Umím to, ale je to na houby.
Vždycky jsem si myslel, že láska je to, co mi umožní jednat "na rovinu" s mým partnerem. Že mě bude brát takovýho, jakej jsem a nemusím před ním tajit žádnou svoji myšlenku. Takový mám vztah se svými rodiči a doufal jsem, že ve své budoucí rodině bude zrovna takový.
Ne, nebude. Bude to takt a diplomacie.

a jiné ženy naopak touží po tom, aby jim chlap říkal jak je má rád.

Manželé leží v posteli.
Ona: máš mě rád?
On: to víš, že tě mám rád.
Ona: řekni, že jsem tvoje zlatíčko.
On: jsi moje zlatíčko.
Ona: řekni, že jsem tvoje beruška.
On: jsi moje beruška.
Ona: a teď si vymysli něco sám.
On: dobrou noc, Božka...

Ty jsi dnes mile rozvernej, ostatně jindy též

Jednat na rovinu neznamená říct všechno, hned a po svém - protože to, že něco vidíš nějak, vůbec neznamená, že to tak je, resp. že to tak vidí druhý stejně (ta holka je ošklivá pro tebe, hezká pro jiného, čili proč jí říkat Nebudu s tebou chodit, protože jsi ošklivá). Jednat na rovinu znamená neuvést druhého úmyslně v omyl, nenechat ho žít v bludu, v domněnkách, nemanipulovat s ním, ponechat mu stejný prostor jako sobě pro vyjádření a nesnižovat mu základní lidskou důstojnost.
Čili, říkat za všech okolností pravdu nerovná se automaticky jednat na rovinu, protože jednat na rovinu znamená ponechat druhé při jednání s nimi minimálně na své rovině, na své úrovni, nesnažit je znedůstojněním snížit na nižší úroveň, shodit je pod sebe.
Což se stane, když dívce povíš tu svou pravdu (která je ale jen tvoje, nemusí být vůbec její pravdou ani kokoholi jiného) a po svém - to ti teda na rovinu řeknu, že dělá jen hulvát

Už mne asi nemá ráda. (Tak zní nadpis článku)
Teď sbalila kamaráda.
Až jí řekne kamarád,
že jí má též velmi rád,
zradí opět kamaráda,
bude mít jen sebe ráda.
Když jsem ji tak miloval,
kamarád? Jen se mi smál,
když však on ji miloval,
stál jsem smutně opodál.
Zradila i kamaráda,
nemá asi muže ráda.
Chce je pouze využít,
sexu k tomu použít.
Jaká rada z toho čiší?
Hraje si na kočku s myší.
Od takových ruce pryč,
láska pro ně je jen kýč.

tenhle strejda Krušnohorec,
na básně je vážně borec.

a Mia jedna z Šumavy?
je hodná holka. Strejda ví.

zakopaný pes. já pojmy "rovina" a "úroveň" nepovažuju za ekvivaletní a nemohlo mi teda dojít, že v tomto spojení je někdo za ekvivalentní považuje.
"Jednání na rovinu" jsem považoval blíže sousloví "Přímé jednání", tedy po přímce(přímka je nejkratší spojnice dvou bodů, nelze tedy kličkovat) a tam už je výklad interpretace jako "upřímná" (tedy současně může být také "netaktní a nediplomatická") nevyhnutelný.

Na proti tomu slovo "úroveň" chápu podobně v sousloví "na úrovni" podobně jako ty.
To je fajn, že jsme si to vysvětlili.

Z toho mi ale vyplývá, že i "přímé jednání"(tedy pokud je sdělením negativum, dle vás netaktní, hulvátské) může být na úrovni.

Alespoň u nás v rodině jsme spolu vždy jednali "přímo" a přitom vždy "na úrovni".
Tedy ani negativní věci nás vzájemně nesnížili a doposud máme dobrý vztah.
Prostě se tak nějak rozumělo, že se máme rádi a přímé (možná tedy někdy netaktní vy říkáte hulvátské) jednání to nemohlo nijak změnit ani ohrozit. Mít se vzájemně rádi vnímám jako pevný bod a funguje to už pár desítek let.

Takový přístup tedy nabízím a očekávám vůči člověku, se kterým se máme vzájemně rádi.
Míru toho, jak moc člověk může být přímý pak odvozuji od toho, jak hluboký ten vzájemný vztah je.

Asi to má každý jinak a je třeba si to vysvětlit.

někdo na Teorii velkého třesku? Je to off topic, ale nemůžu si pomoct, dexx mi silně připomíná vědce jménem Sheldon...

Tak PŘÍMO mi to ještě nikdo neřekl, ale bohužel nevím, zda je to proto, že se mnou lidi přímo nejednají, nebo proto, že jsem úplně jinej.

Mě samotnému připadá Sheldon zcela bez citů, blízký robotu, což bych o sobě neřekl, ba přímo naopak.
Ale můžu se navenek projevovat zcela jinak, než se sám cítím...

teď jsem uvažovala, jestli sem můžu napsat, že mi dexx Sheldona nepřipomíná, abych ho nezranila (teda dexxe, Sheldona by se to asi netklo).
Jak - Sheldon bez citů? Tys neviděl ten díl, jak je nemocný? Nebo jak tká na stavu a šlechtí rybičky? Jestli na BBT koukáš na ČT, tak to musí být dabingem! Mě si teda získal hned v prvním díle - máme shodný pohled na lidi, co věří horoskopům

Teorie velkého třesku, říkáte :-) . . . že bych to zkusil?

zkus, doporučuju.
http://www.tbbt-online.cz/sleduj.php?id=73