Ajko.Musím Ti napsat,že mám stejný problém.Jsem sama se synem od tří měsíců,kdy jsem ovdověla.Snažila jsem se pro něho ,jen to nejlepší.Asi jsem mu moc umetala cestičku.
Sou nedokončil,odešel 3 měsíce před koncem školního roku.Tak je nevyučený.V učilišti si dělal autoškolu B za pár korun,nedokončil.Svářecí průkaz měl,po 2 rokách obnovit,neobnovil,proč?To se muselo platit,a on lže o brigádách.
Vysvětluji,že musí mít stálé místo,aby měl zaplacené soc.a zdr. pojištění.Já jsem v invalidce a to vše mi zhoršuje můj zdravotní stav.Od srpna dluží na zdr.pojištění 3.240 Kčs do současnosti.
Prarodiče mi radí,at to za něho zaplatím.Ale už se neptají z čeho.
Žijeme jen tak,tak,že vyžijeme.Já sama jezdím po rehabilitacích a to také něco stojí.Mě neposlouchá ,pro něho je důležitá parta,alkohol a marihuana.
To mám za to ,že jsem si nežila svůj život!!!!...

a už od první třídy byly problémy s jeho chováním. A přestože problémy narůstaly, matka to neřešila a dále žila se synem sama. Jenom ho tahala po nějakých psycholozích, místo aby ostarala otce.Tady už žádná pomoc možná není. A jak by mohla matka sama vychovat syna? No jedině špatně.
To přece nemohlo dobře dopadnout.
Co matka nezvládla v době, kdy se dalo dítě opravdu vychovávat, to po 20. roce věku nezvládne tím spíš. Už někde ve druhé třídě ZDŠ jsme měli v čítance jako ukázku slovenštiny přísloví "Ohýbaj ma mamko, pokial som já Janko. Až ja budem Jano, neohneš ma mamo."
Rozvody jsou největší mor dnešní doby. Když dítě vyrůstá samo s matkou, nedopadne to skoro nikdy dobře. Dítě je krutě citově zraňováno v útlém věku, vyrůstá v deformovaném prostředí bez intimního vzoru mužského chování, chybí mu otcovská opora i kritika a vzor, vůči němuž se může vymezovat a jímž může své postoje a jednání poměřovat... Když se rodiče rovzdenou, začnou matky otce od dětí izolovat a vyhánět je a znepříjemňovat jim jakoukoli snahu o plnění otcovské role a jediné, co chtějí, jsou peníze. Peníze, peníze a jinak ať "dá pokoj" a "nedělá naschvály" tím, že by měl o děti zájem a chtěl se s nimi pravidelně stýkat. A když se pak po létech dostane dítě na šikmou plochu, začnou do světa vykřikovat, že otec o ně léta neměl zájem.
Dnes už cca polovina dětí vyrůstá v deformovaném pseudorodinném prostředí bez otce. Téměř žádné z těchto dětí nebude připraveno vytvořit vlastní rodinu - většina těch z nich, které o založení vlastní rodiny pokusí, ji neudrží a připraví tragické dětství zase další generaci. Sociální nákaza rozvodovosti se šíří sice pomaleji než neštovice, ale má pro lidi stejně tragické důsledky: tisíce zjizvených, řada mrtvých (skončit v kriminále nebo jako feťák na ulici je pro společnost jako být mrtvý).

Velmi symptomatické zde je, že tazatelka se netáže, jak pomoci vlastnímu dítěti a zachránit je, ale jak pomoci sobě a zachránit sebe. To já bych pro své děti obětoval i život.

čekala bych aspoň nějaký odkaz na místo, kde si lze kvalitního nevlastního otce pro své dítě a zároveň vhodného partnera pro sebe (v jednom) bez zbytečných prodlev a stresů pořídit (:

tady je každá rada drahá. Asi (určitě) vám nezbývá než vydržet do června a pak učinit razantní kroky. Problém stejně ale bude trvat, protože takového spratka těžko z bytu vyhodíte sama. Když nebude chtít, neodejde - toho se bojím.
Snad mu aspon pobyt maximálně znepříjemňovat

Milanovy kecy ani nečti - stejně ti nepomůžou řešit reálnou situaci. Je to pouze "kdyby"...
nicméně i já dneska vím, že na takové spratky platí pouze hrubé násilí = přesdržku...

Ajka si píše o radu a podporu, ne o vynadání, jak všechno dělala špatně. Ono se to mluví, z pohledu zvenčí.
Není to nezodpovědná matka, co se rozvedla z pouhého rozmaru, a chování syna se pokoušela řešit s odborníky. Někdy se prostě stane, že je dítě "agresor" už od útlého dětství. Zřejmě to má v genetické výbavě, a když nad sebou nemá tvrdou ruku, prostě se ty špatné vlastnosti rozvinou.
Nevím, proč káráš Ajku, a zapomínáš na toho otce, co se o syna 15 let nezajímal. Ale to bych od chlapa asi chtěla moc, že ?

nechci Tě strašit, ale za flinkáním v učení, drobnými krádežemi, podezřelými "ztrátami", lhaním...a nakonec slzami úředně dospělého chlapa, většinou bývají drogy.
Možná Ti nechce ubližovat a okrádat Tě o peníze i o nervy, ale závislost je silnější než on.
Zkus vydržet ještě do toho června. Když jsi vydržela tak dlouho, tak mu dej šanci aspoň se vyučit.
Pak ale nekompromisně jdi za svým cílem. Syn je dospělý a zodpovědný za svoje chování.
Škoda, že už mu po vyučení nehrozí dva roky vojny. Možná by se srovnal...

je těžké a nebudou se líbit.
Za prvé, bydlet v holobytě, co má cenu prodat, peníze si uložit na účet a nemít doma nic cenného. Za druhé, ukončit jakoukoli finanční a jinou podporu syna, pokud nepřispívá na domácnost pomocí, či penězi (pokud nestuduje). Žádné vaření, praní, nic. Je dospělý, ať se stará. Pokud mi někdo dělá ze života peklo tak to dostane zpět v plném rozsahu. Grázl ničemu jinému nerozumí. Doma nesmí být hotovost ani cenné věci. Pokud možno je nutná prázdná lednička a spíž, jako vyživovací povinnost suchý chleba a černý čaj. Dnes to není problém, nakoupit si k večeři se dá kdykoli. Až grázlík zjistí, že mamahotel přestal fungovat, odejte možná sám, nic jiného než pád na dno ho už zachránit nemůže. Je to smutný pohled, ale jiná cesta není.

myslíš ňákej e-shop, s doručením PPL do druhýho dne?

jak presne si ma rozvedena s ditetem obstarat urychlene noveho otce, kdyz zaroven tem potencialnim otcum radis "rozvedenou s ditetem nebrat"?

přesně! se zárukou, lhůtou na vrácení zboží, návodem v češtině a tak.

muro, vidím dvě řešení: a) nerozvádět se a zahájit život v mnohomužství, b) nerozvádět se a nevhodného stávajícího otce rovnou zabít - vdovu si snad potenciální otec vzít může.

Omlouvám se za zlehčování, ale k tématu fakt těžko radit, leda to, co vlk.

že se Milane, nestydíš

Tohle není nic jiného, než zlá lež

A jak by mohla matka sama vychovat syna? No jedině špatně.

ono se to dobře radí, hledat otce, ale kde jej brát a přitom nekrást ;-).

Možná bych ale jako prevenci, zvláště v útlém věku dětí, poradila maminkám, které zůstanou samotné, různé chlapecké či smíšené, tábornické oddíly. Nejen že tam je zajímavá náplň, ale také celkem slušná disciplína a hlavně kladný mužský vzor. Kluci se tak naučí velmi zajímavou a nenásilnou formou samostatnosti, což jim my maminky často neumožníme.

V případě ale už dospělého spratka, tak tam je každá rada drahá. Nevím, jak jej naučit povinnostem.

ale není-li otec /a za každou cenu držet manželství jen aby rodina byla úplná, když by stejně nefungovala, nemá asi cenu, že / tak třeba kamarádka zapojila dědečky a bratra, posílala synka na hřiště se sousedovic klukem a jeho tátou...on ten mužský prvek prostě chybí. Taky bych se ohradila proti tvrzení, že matka může vychovat dítě JEN jen špatně, ale rodina nebyla nastavena v modelu matka otec děti jen tak, zbytečně. Sama matka ale bývá někdy slabá.
A rada pro Ajku ? Jednak asi už sama ví - vydržať a pak synka vyexpedovat. Je to krutý a proto se tomu každá brání. Jenže jen tak se může vzpamatovat. Teda - oba.

tak jak naznačuje vlk. Začít opravdu brutálně šetřit na jídle, ono peníze se vám budou asi v budoucnu ještě hodit, pokud synek zařídí další průser. Odvézt z bytu všechno, co lze zpeněžit. Zamykat si svůj pokoj. Jakoukoli ztrátu čehokoli hlásit na policii. Jakýkoli randál, výstup, řvaní - volat policii. Schraňovat protokoly. Navštívit právníka a zjistit možnosti - zda třeba není možné se ho zřeknout, vydědit ho. Zkusit synovi jednoduše postavit kufry před dveře. Co se vám může asi tak stát? V nejhorším případě se syn bude dožadovat vstupu do bytu za policejní asistence. No a co. Tak ho pustíte dovnitř a nepromluvíte s ním jediné slovo. Je třeba jednat razantně, protože dosavadní postupy selhaly. On musí pocítit, že to myslíte vážně a že už si nehodláte v zájmu jeho pohodlí nechat s..t na hlavu. Pokud by byl opravdu agresivní a policie nepomáhala, máte možnost odstěhovat se k matce. Prostě, on s vámi nejedná v rukavičkách a už vůbec nedbá zákonů, nedbejte vy také. V tomto státě dojde bohužel potrestání máloco, tak na to taky zkuste "hřešit".

Nerozvedla jsem se jen tak z plezíru, nebo že manžel po sobě neuklidil ponožky. Během manželství se z něj stal gambler a postaral se také o dluhy.
Tolik tedy k genetické výbavě mého syna. Se svým synem se otec přestal stýkat díky vlastnímu nezájmu, neboť si pořídil novou rodinu a nového syna, a ten starý už se mu nehodil. A jestli si myslíte, že syn nedostal pár facek, tak to se mýlíte. Jen to bylo ode mne a ne od otce, takže zřejmě to vysvětluje ty výchovné problémy.
Jinak kdyby šlo sehnat včas partnera, tak ho mám, ale věřte, že to není tak jednoduché. Obzvlášť náhradního tatínka k problémovému dítěti.
A jak pomoci vlastnímu synovi se snažím zjistit už deset let, ale bez výsledku. A vzhledem k tomu, že je dospělý a neustále mi to připomíná, tak já si zas myslím, že opravdu dospělý člověk nepotřebuje dodávat čisté prádlo a plnou lednici. A věř, že jsem svému synovi pomáhala, jak se dalo, ale neváží si toho, naopak mě okrádá. Tak si myslím, že opravdu všechno má své meze. Tak jako vy, může mluvit někdo, kdo to opravdu nezažil, kdo neví, jak je bezmocný, když se dítě nepovede. Opravdu je povinnost rodičů nechat se likvidovat svými dětmi ?Teorii znám taky, ale praxe už je horší.

Jinak agresivní vůči mně není. Ničí mě JEN psychicky.
Všem děkuji předem za rady, i když už asi bylo vše řečeno.

že v některých případech je rákoska ten nejlepší způsob vysvětlení a od mala. Teď už je na všechno pozdě. Začni chodit do kostela, třeba tě něco osvítí.

Vyměnila byt za garsonku plus menší byt. A syna přestěhovala do garsonky s tím, že mu zatím vypere a vyžehlí, co jí donese, a v neděli a občas i v sobotu může přijít na oběd.

máš to těžký a jsi na to sama. Píšeš, že to nemůžeš přehodit na babičky. Ale mohla bys sebe přehodit k babičkám? Domluvit se s rodiči, vysvětlit situaci a na čas, do konce školního roku, se přestěhovat k nim? Odstěhovat si tam krobě nábytku všechno, věci osobní, povlečení, drobnější elektroniku atd.
Nevím, jak funguje komunikace se synem v běžných věcech, jestli taky těžce, napsala bych mu sms nebo vzkaz na lednici - potřebuju s tebou mluvit, ale neboj, nebudu nic vyčítat, potřebuju se domluvit na jedné věci pro sebe, nic kolem tvých problémů nebudu řešit, slibuju...Pak bych si s ním sedla a řekla mu Podívej, kluku, vydrž mě vyslechnout, jo - nezvládám to, chápu, že máš potíže, nic nevyčítám, to jsme dávno probrali, ale já si musím nějak pomoct. Tak se na čas stěhuju pryč. Budu platit nájem a vodu, elektřinu, takže bydlení máš jisté (a ty si tím splníš svoji část vyživovací povinnosti). S alimentama musíš vystačit na ostatní, případně se obrátit na tátu, já už nemám ani sílu, ani prachy.

Je to řešení neřešení, ale momentálně mi přijde jako jediné sebezáchovné a o to jde. Když nemůžeš odejít jeho, odejdi sebe. Bez scén, v klidu, popros ho o pomoc se stěhováním. Buď spadne úplně dolů, nebo ho to natrkne ke změně.
Z bytu za půl roku asi budeš mít kůlničku k vymalování a generálnímu úklidu, ale to bych v současné situaci viděla jako celkem malou cenu.

se mi líbí . Možná bych jen předtím zjistila, zda škola nemá internát, kde bych se pokusila syna do konce školního roku "odklidit". Pokud ne,tak varianta bb.

Ty jsi absolutní mimoň!!!!!!!!!Ex na děti kašlal v manželství a po rozvodu totálně! Kdyby dal najevo alespoň špetku vstřícnosti, má vše, co by chtěl! Jsi divný, divný, divný.....

Nechá-li paní syna v bytě, přijde o byt, ne že se bude vracet do kůlničky na dříví ! Taky jsem syna vychovala sama (manžel se odstěhoval se svou přítelkyní a já nečekala až ho dáma omrzí) a nebyla to legrace, řezat, ječet, posléze vysvětlovat, komunikovat a znovu od začátku a pořád dokola, když už se něco stane, řešit a vyřešit, aby věděl, že když všechno selže, je tu máma, šedivá jak v té Jandově písničce a vynervovaná, ale máma...Známí mi říkali, počkej do osmnácti a opravdu půl roku po osmnáctinách se z kukly fracka vyklubal mladý muž jak víno...Jenže radu nevím, je fakt, že já fungovala a stavěla mantinely (a měla jsem je nastaveny na poměrně "malej dvůr") od začátku, ale byly chvíle, kdy se mi zdálo, že je to kompletně k ničemu...

Tak rada bb mi taky přišla dobrá, jen by mě zajímalo jak má pak Ajka docílit toho, aby se po tom půl roce synáček z jejího bytu bez protestu vystěhoval...pak bude v dost nezáviděníhodné pozici toho, kdo se snaží dostat zpátky do svého bytu a zároveň se snaží vystěhovat někoho, kdo tam bydlí, ke všemu vlastní dítě. Aby u těch babiček nemusela zůstat věčně!

koupit novy a tam jiz syna nepustit a nenahlasit, bohuzel. Vyzivovaci povinnost plati, pokud se dite nechova v rozporu s dobrymi mravy, coz u Vas neplati a navic naprosto nikdo po Tobe nemuze chtit, abys synka vydrzovala na ucnaku 5 a vice let. Tak proste ted ucnak mit nebude, pujde delat pomocnou delnickou profesi a bude se zivit sam. Nepardonuj ho, on se s Tebou rovnez nijak nemaze. Vubec nic jsi nemusela udelat spatne, jen si ted uvedom, ze se nemusis nechat znicit. Proste ten byt prodej a at jde, kam chce a uz si ho doma nenechavej. Nebude Ti snadno, to je jasne, ale krome tohoto rezu zadnou jinou nadeji nevidim. Nebude-li chtit zhynout, bude muset se zacit otacet sam, neb mu konecne nikdo na podnose nic neda. A nedelej si vycitky, jsou proste lidi, kteri toto pochopi jedine, kdyz uz lezi na hubce, jinak ani omylem.

a koupi noveho bytu, synkovi sbal veci a oznam mu, ze se stehujes a se spolecnou domacnosti jiz nepocitas, at si najde bydleni sam a trvale bydliste at ma klidne na obecnim urade. Co se tyce vyzivneho, budto se na nejake pevne sume do konce tohoto skolniho roku domluvite, nebo neplat nic ( vypada to nefer, ale k nefer synovi Ti nic jineho nezbyva), at da sam k soudu zalobu na vyzivne a to mu pak plat do konce studia. Ale fakt neni pravda, ze rodice musi platit ucnak detem, kteri ho studuji treba 10 let.

Svetlucho, v bytě by se asi dělo všelicos, to si umím představit, ale jak by o něj mohla přijít? Pokud bude platit nájem a služby a byt je její, takže potomek ho nemůže prodat? Pokud bude tak vynalézavý, že ho pronajme a z peněz tak získaných vyžije, s tím bych si hlavu nedělala. Ale jak jinak by o něj mohla přijít? Tedy, kromě možnosti, že ze vzteku mladej byt podpálí Jaké jiné riziko nevidím?

Sandro, ten půlrok beru jako dobu, po kterou má mladej ještě šanci se dovyučit, proto bych ho úplně radikálně neodstavila na ulici mezi bezdomovce, ale současně - aby Ajka nepřišla o nervy a zbytek peněz - bych ho tím způsobem odstavila od mámy, která už mu stejně nemůže pomoct, i kdyby snad ještě chtěla.
Po půlroce bych zhodnotila situaci - buď je z něj troska lempl, tak vypakovat a vyměnit zámky - nebo se odstěhovat jak radí Eva, i když to taky chvilku potrvá.
Nebo se nějak doplácal k výučnímu listu a k práci, pak se můžeme o společném bydlení pobavit dál.
Teď mi jako nejpalčivější problém přijde to, že je Ajka už na konci svých sil. Potřebuje se trošku dát do kupy a vzdálit se od syna.

kdyby byl treba obecni, tak o nej prijit i muze. Co by bylo ale velke riziko, ze na tom byte muze, kdyby tam zustal sam, nadelat dluhy, kdyby tam zil s nejakou partou, tak za sluzby by se mohla Ajka citelne vykapsovat.
Chapu, ze momentalne je Ajka ve stavu, kdy zrovna moc akcni neni a s vyrazne mensim vydejem energie by se urcite premistila jen k babicce, aby ji zmizel chvili z oci. To fakt ale musi posoudit Ajka sama.

Milá Ajko, k mnoha dobře míněným radám bych snad přidala ještě jednu: Když cokoli za syna platíš, nech si to od něj podepsat jako uznaný dluh s podminkami spláceni. Protože pak na něj budeš mít páku, že ho dáš k soudu za naplacení. Já vím, že je to hnusné, ale funguje to. Dále bych skutečně pro něj hledala jiné bydlení nebo pro sebe partnera, který se tě zastane a jeho odpálkuje. Z každého z nás mluví životní prohry a výhry i z některých kudlanek-samečků. Mnoho kyselých myšlenek je vykoupeno hořkými zkušenostmi. A když člověk děti moc chce a nemá tu možnost se podílet na výchově, pak si myslí, že by za ně položil i život. Protože ví, že to rozhodně nehrozí...

Synovi prostě schází mužský element v rodině, mužská autorita, respekt, tvrdost otce, že přes některé věci vlaky prostě nejedou .... Ajka sama i při nejlepší vůli toto sama nemůže zastat i když se tolik snažila. Syn dospívá, uvědumuje si ten mužský elemnet v sobě a užívá ho špatným způsobem a není nikdo kdo by ho usměrnil. Vím, že je sama už v koncích a jde u ní o pud sebezáchovy, ale je nutné si uvědomit pár věcí, které bych rozhodně nepodceňovala:

1. děti jsme dostali na výchovu na 18 let, pak je nutné se od nich odpoutat(odstřihnout pupeční šnůru, přestat za ně přebírat zodpovědnost, platit za ně.... ať ukáží co umí a nesnou následky svých rozhodnutí,) co jsme do nich natlačily do 18 let snad nějak použijí v životě, to můžeme jen doufat a pokud nám to dovolí, tak je vést dobrým směrem, po tomhle věku už do nich nic nenatlačíme a většinou nás bohužel ani neposlouchají

2. pokud dítěti ať už malému či velkému začneš ustupovat, zvykne si na to a budeš to už dělat vždycky, nevidím důvod (za čas si budou měsíčně chodit pro Tvůj důchod!!!), proč by Ajka měla opouštět svůj byt???, to bych raději volila variantu Evy, byt prodat, či vyměnit a do toho dalšího už si syna ani nehlásit, ani nestěhovat. Když začneš odstěhováním, tak se do bytu nemusíš ani vrátit, nastěhuje si tam někoho, bude se tam chovat nevhodným způsobem .... A už vůbec bych mu nesháněla ubytování, je dospělý, snad jen ten intr. Ale vzhledm k tomu, že ještě chodí do školy bych se snažila zpacofikovat a snažila se to s ním vydržet do konce školního roku bez ohledu, zda škou dokončí či ne. Ale je nutné mu striktně dát mantinely!!! V současné době bych mu svá rozhodnutí i oznámila (což znamená, že bych s ním o tom nediskutovala a už vůbec bych se ho na nic neptala, pouze mu sdělila své poslední neměnné rozhodnutí a na tom bych i trvala!!! Je to dospělý člověk, tak ať se k tomu nějak postaví.

3. v mém bytě jsou má pravidla a pokud dítě živím, a šatím, bude je respektovat!!! V opačném případě se může odstěhovat!!! (V dnešní době se velmi rozmophl nešvar, že dítě studuje ať už učňák či kolikátou školu až do důchodu a rodiče i když to nezvládají, tak mají v hlavě nastaveno, že dítě musí mít vzdělání. Nemusí! Po 18-tém roce věku je to čistě jeho věc!! I můj syn a dcera byli velmi problémové děti když jsem se v jejich pubertě rozvedla, nemluvě o problémech okolo, syn dělal 3x třetí ročník v učňáku, který nedodělal, takže má pouze základní vzdělání. V současné době dělá u mě ve stavební firmě a dře až jak barevnej a já ho nešetřím. Pokud si postěžuje, tak mu odpovím, že to byla jeho volba, kterou má vždy možnost změnit, záleží jen na něm na tom co chce a je ochoten pro to udělat.

Jinak i já jsem syna kdysi vyhodila, sebrala mu klíče a mobil z podobných důvodů a odjela jsem si na 14 dní do Skotska. Celá rodina mi tam volala a byla jsem za ukrutnou megeru, maminka mi brečela do telefonu, dcera volala a brečela, synova přítelkyně, exmanžel volal.... Syn se po týdnu a půl spaní v autech a mytí v řece a po známých vzpamatoval, školu sice nedokončil, ale našel si obratem zaměstnání, klíče od bytu jsem mu nechala u jeho otce. Doma bylo navařeno, čisto a teplo, teplá voda ..... od té doby jsem od něj měla svatej klid a pokoj a začal si velmi vážit toho co má a fungoval v našem soužití velmi dobře, vařil, pral uklízel...... Asi je občas potřeba jim ukázat, že to co mají a v čem žijí není samozřejmé. V dnešní době je v naprosté pohodě, bez jakýchkoliv probélmů už pár let a mám velmi hezký vztah s oběma dětma.

paní ve stejné situaci, jako Ty, jen s tím rozdílem, že tam se o drogách vědělo. Synem byla i fyzicky ohrožována, ale neuměla se mu postavit a pak ji vždycky ukecal. Není nutné brečet nad tím co bylo či mělo být a kde se stala chyba. Teď tu máš dospělého muže, který dospělý není - logicky jej fyzicky nezmůžeš, ale nejsi bezmocná a hranice mu už konečně nastavit MUSÍŠ. Budu Ti radit to stejné, co jsem radila rodičům už tolikrát. Za první zmobilizuj vlastní zdroje - máš příbuzné, dobré kamarády, sousedy.... Není dobré být na takovou situaci sám, člověk se stydí "obtěžovat" druhé, ale překonej stud a řekni si o pomoc a podporu. Můžeš si u nich uschovat svoje věci, domluvit se na dočasném pobytu (abys nabrala dech), domluvit si jejich pomoc v případě synových útoků..cokoliv. Paní z mého příběhu si to taky neuměla představit a pak byla překvapená, že to jde...jen musíš situaci začít řešit. Její syn ji ohrožoval, když ho nechtěla pustit do bytu zfetovaného, policie moc nepomohla - měl tam trvalý pobyt, ale stačilo, že se domluvila širší rodina a na střídačku u ní nějakou dobu bydleli...zkusil to několikrát, ale vždycky stál někdo vedle jeho mámy ve dveřích a tak si nic nedovolil. Tvůj syn se musí naučit starat o sebe a řešit si svý sraby sám - klidně prodej byt, odstěhuj se, nebo neprodávej a dočasně se někam schovej. Měla bys mu jasně nastavit mantinely a dát najevo, že mateřská péče skončila - od teď se stará o sebe sám, živí se sám a dluhy si platí sám (že na ně nemá není argument, když je nasekal, ať se stará), Ty mu v tom můžeš pomoci, ale jen za přesně stanovených a jím dodržovaných podmínek. Poraď se s právníky, jak pořešit exekuce, poraď se s kýmkoliv budeš potřebovat. Věř mi, že někdy stačí málo, aby se kola uvedla do pohybu a situace se začne měnit. Paní z mého příběhu tehdy syna taky nevyhodila, jen mu konečně ukázala, že v životě je něco za něco a podařilo se jej přivést až k nástupu na léčbu a abstinenci. Tvůj syn požaduje, abys mu platila studium a stravu? Dobře, ale za přesných podmínek (bude řádně studovat, pomáhat v domácnosti, chodit na brigádu etc.)! Toto si dobře promysli, protože z nastavených hranic nesmíš slevit...jinak je to začarovaný kruh. Nevím přesně všechny podrobnosti, proto je lepší to probrat s odborníky, ale rozhodně nejsi bezmocná. Až teď čtu, co napsala Inka a tam to máš popsané...nastavit hranice je základ a řešení, na Tobě je jen stanovit si jaké a pak to udělat a neuhnout až syn prověří jejich pevnost ( a to si piš, že to zkusí a nejednou).

jako jsi Ty. Tomu rikam v profesi clovek na pravem miste. Ale je Vas, doslova, jak safranu

děkuji za milá slova

Mám syna a na kudlanku jsem psala v říjnu problémy dluhy,hlavně v podmínce sehnat práci....a ono se nechce,doma nehnout ani prstem a ještě mít chování řeznického psa.Mantinely se nastavily,našla jsem mu práci od listopadu tam snad chodí,špajz zamčený,lednice prázdná a dispozici má polévky z pytlíku,chleby,čaj a nejlevnější salám někdy jogut.Žijeme s mými rodiči v RD a táta podal jako vlastník nemovitosti žádost o zrušení trvalého pobytu a bylo už postoupeno správnímu řízení a bude to mít jako překvapení.Chová se pořád jako hovado a to moc dobře ví,že pokud se nebude chovat přijatelně,prispívat na domácnost a platit si svoje dluhy tak půjde!Je mu to úplně párek!Také jsem ho vychovávala sama, jeho báječnej fotr začal chlasta a mě mlátit a že by o kluka měl zájem nebo platil alimenty....cha,cha!Mužskej vzor doma měl - dědu.Milan ať si svoje výborný názory a rady nechá, protože po bitvě je každej generál a oni ti naši hošíci mají i genetickou výbavu od svých báječných tatínků.Jen máma mámě může rozumět.Vím, že jediné správné je počkat na to až bude zrušený trvalý pobyt a vyrazit ho.Jenže pak přijde na řadu opět ta máma....a jsem úplně v háji.Kam půjde,kde bude bydlet, co bude jíst?Bude krást,spát na nádraží.......?Je to hrozně těžký, už chodím k psychiatrovi.....ten radí vyhodit a hotovo a dál už je to na něm..a pořád dokola.Mám pocit, že žiju v hodně zlém snu a někdy se z něj musím probudit, jenže on to není sen....Vím, že jsem nepomohla, ale podělila jsem se s tím,že někdy ani mantinely atd. nejsou moc platné a jediný komu to ve finále rve srdce je opět ta máma a spratkovi je to fuk nebo to předstírá.Ten můj dáreček je vyučený,ale dělat to nechce(cukrář)a přitom to chtěl studovat a máma to zase zaplatila......vždycky byly problémy a návštěvy psychologa už na prvním stupni.....ale co se děje za posledního půl roku to nemá obdoby.Jsem zoufalá, vyřízená,absolutně nežiju svůj život a mám ho plný zuby, jenže je to moje dítě a pak ho zase nenávidím a plánuju jak si z jeho pokoje udělám pracovnu až vykydám to smetiště a pořád dokola..........