Jsem už hodně dlouho dospělá, takže bych asi měla mít rozum. Ale mně moc chybí domov, mít kam patřit... Stalo se, že jsem domov ztratila. Na škole jsem se seznámila s přítelem, který byl z druhého konce republiky. Nakonec to dopadlo tak, že jsme se oba rozhodli odejít do zahraničí. Tam jsme žili dva roky, ale nakonec jsem se vrátila jen já. Doma mezitím naši vyměnili byt, nechali si malý, bratr se oženil a odešel.
V podstatě jsem se neměla vůbec kam vracet. Tak jsem si rychle našla místo a podnájem, což takhle praktikuju už jedenáct let. Měla jsem několik vážnějších vztahů, ale ani jeden nějak nevedl do manželství či založení rodiny. Většina kamarádek je vdaných, některé už i rozvedené, mají děti. Já si připadám taková nějak mimo. Bude mi 36 a mám pocit, že nikam nepatřím. Nejsem průbojná a těžko se seznamuju. Ono také to v našem malém městečku ani moc nejde. Z práce do práce, pak není moc kam jít. Myslím, že už nemám šanci. Ti, co by ke mně věkem patřili, jsou ženatí a pokud jsou rozvedení, tak si za partnerky hledají ty mladší. Nemáte někdo zkušenosti, jak tenhle začarovaný kruh opustit? Zkoušela jsem i inzeráty, ale to také nevyšlo. Děkuju za vyslechnutí, třeba budete mít i radu, Stáňa
|