"já se jen přizpůsobuji všem jeho aktivitám a plánům."
Ocividne to nechces,tak proc to delas?
Co je to za silu,ktera Te nuti delat to,co nechces?
OK,pred tim jsi zvolila variantu-prizpusobovat se,jenze ted vidis ze klid stejne doma nemas.Takze za to prizpusobovani nemas zadny prospech.
Jak se snazis o zmenu po zlem? Places?Kricis?Rozbijis nabytek? abys nakonec stejne udelala po jeho? V tom je asi ten velky problem,jak si to ma muzsky mozek pracujici na jasnych informacich prebrat,kdyz nekdo rika ne a udela opak?Kdyby jsi jednou zarvala ne a bylo to oravdu ne,tak si to chlap do mozku naprogramuje,a snaha ziskavat vyhody(coz ma zakodovano kazdy pozemsky tvor)by se preorientovala na kompromis;jednou Ty,jednou ja.
Takto ma Tvuj chlap zakodovano ze je vzdy po nem,akorat sem tam obcas narek,vycitky ale to nic,to neohrozuje,jen je to obcas protivny,takze vzniknou urazky.
To je normalni reakce.
Vedci udelali pokus s opicema;vsimli si u nich ze se mezi sebou deli o jidlo.Chteli zjistit,zda maji tedy smysl pro solidaritu ale -vuuuubec ne.To proste jeden zere a druhy k nemu prijde a loudi,otravuje a neda pokoj az ten s tim jidlem je tak otraveny,ze mu nakonec da aby mel pokoj.
tento jev je ale videt u matek a malych deti,decka treba seknou sebou o zem a mlati hlavou za strasneho revu,jen aby dosahli sveho a pouze silny a dusledny rodic to sve decko vychova tak,ze to se pozdeji zmuze pouze na otazku-mohu?Kdyz ne tak ne....
Kdyz rodic dite nezvladne...inu,zname to.
TY jsi se dostala do pozice mekke matky,misto aby jste byli rovnocenni partneri,a jestli to chces vyrovnat,tak se ted stan ditetem a odmitej ci naopak zadej a stuj si za tim,co chces.
A Ty prece neco chces,ne? Chces mit taky slovo rozhodovani,to co zvladne 3lety dite-Ty to nezvladnes? Fakt ne?
Dalsi vec-proc prusvih ze na druhy den po hadce nedokazes delat jako by nic?A proc bys to delala? O co se snazis? Jestli budes delat jako ze nic,manzel to vezme se se NIC nestalo.
Rozlisuj rozdil mezi hadkou a mezi jednostrannym nadavanim a urazenim. Dva lidi se hadaj dokud nepadne pro obe strany nejake usokojive reseni.
U vas to vypada ze on Te napada slovne ze jsi sobec,Ty se obhajujes ale protoze se neobhajis-places.
U zadnyho soudu to takto nefunguje aby byl u tribunalu pouze zalobce a obvineny,vzdycky je tam nejmene jeste jeden neutralni soudce a teprve ten urci,kdo ma pravdu. Protoze zalobce sam o sobe nikdy nerozhodne,kdo ma pravdu. Tak se vykasli na obhajobu,stejne je to k nicemu.
Az neco nebudes chtit udelat nebo naopak nebudes a uslysis ze jsi sobec,odpovez-to je mozny ale ja to delat nebudu,mysli si co chces. To budes koukat jak bude vejrat.
Protoze kdyz si to ciste matematicko-logicky spocitas-vychazi Ti ze se snazis vyhovet vsem aby Te mel kazdy rad a vysledek je ze Te manzel nema rad,kdyz v tyhle blby rovnici budes pokracovat,pak Te nebudou mit rady ani deti.Normal-kdyz totiz kazdy dobro prezentujes,jakoby to byla Tva povinnost. Vazis si prodavacky za pultem za to,ze Ti z regalu za sebou poda zbozi na pult?

je v tom, že se tak usilovně snažíš, aby "tě měl každý rád". To namouduši není možné - ale ani nutné. Především se musíš - teda nemusíš, mohla bys - se naučit mít ráda sama sebe. Poradím ti docela účinný psychologický trik. Ráno, když vstáváš, tak se pěkně umyješ, vyčistíš si zuby, mrkneš na sebe do zrcadla, usměješ se a řekneš si - klidně nahlas:"Ježiš, já jsem tak krásná a chytrá holka a tak mi to sluší!" a pokračuj dále v obvyklé činnosti. No - pokud nebudeš něco chtít udělat - tak to prostě neudělej - schválně , co se stane. Zabije tě? Samosebou, že ne. Zásadně se neobhajuj. Co ty činíš, dobře činíš - a jestli se mu to nelíbí? To je jeho problém, který ty řešit nemusíš. On taky neřeší tvoje problémy.Budeš klidnější a veselejší a bude se ti víc dařit. Já vím, nepůjde to najednou - ale za čas - uvidíš sama.Hlavně se hodně směj ...po čase ti to půjde samo. Bát se musí on o tebe a ne ty o něj. O co bys přišla, kdyby odešel? O buzeraci? no tak na to bych se - být tebou - přímo těšila.

"...Tady je vznik dalších problémů - ohledně moje a jeho holky. Moje vlastní děti mě berou, nemám problémy ani s manželovými dcerkami...."

text je příliš krátký, abychom pochopili, v čem je teda problém. Vy všichni hádáte, že v tom jejím nízkém sebevědomí a v ušlapanosti. Co když je to taky v povaze manžela, prostě tyran a despota a určovač věcí? Takového partnera jsem měla, a i když ušlápnutá nejsem a sebevědomí mám a neudusal ho ve mně, tak uznávám, že s takovým člověkem prostě nehneš. Jestli chceš, Teo, změnu, a víš, že u sebe vlastně nic nezměníš, a že vše divné a napjaté pochází od manžela, tak pryč od něj. Takového člověka prostě nezměníš, i kdybys se stavěla na hlavu, a jsou i typy, které když vidí druhého stát ze vzdoru na hlavě, tak to s nima nejen že nehne, ale přitvrdí ještě a fakt to nikam nevede. Držím palce (já jsem od despoty odešla a dýchám mnohem svobodněji...)

že je teA na mateřské. (Nejmladší holčičce jsou tři roky). Nechápu, proč se někteří chlapi chovají stylem ...když tě živím, budeš poslouchat. Nějak jim nedochází, že se starají i o jejich dítě, i o společnou domácnost. Spousta holek na MD ztratí sebevědomí, snaží se, aby doma bylo všechno OK, a přestanou myslet na sebe a své potřeby. Pak je z nich ustaraný ustrašený uzlíček nervů. a tomu svému přestanou imponovat.
Je třeba zvednout hlavu, a většinou se tak děje s nástupem ženy do práce, kdy má zase "svoje" peníze, přestane být závislá, přijde mezi lidi (i chlapy) a ten její manžel už jí nemá tak jistou, jako když se mmotala doma kolem plotny.

se kterým se vzájemně podporuje a dokáží mnoho a někdo si najde partnera, který si na něm léčí své mindráky, sráží mu sebevědomí a čím víc ho zdeptává, tím míň si ho ten partner váží, zřejmě si tak léčí nějakou svou životní nespokojenost - "někdo to odnést musí".
KAŽDÝ člověk má nějakou svou hodnotu a měl by si ji uvědomit, není nutné se zalíbit všem, to logicky ani není možné, protože jsou lidé, co si toho, že jsi hodná dokáží vážit a pak jsou lidé co toho zneužívají.
Pokud si neujasníš co v životě chceš a nepůjdeš si svérázně za tím, nebudeš nikdy šťastná, ale je možné, že se s tím manžel srovná a začně si Tě vážit i přes počáteční těžké problémy, ale je také možné, že se Vaše cesty tvrdě rozejdou a s tím je potřeba počítat. V partnerství se musí navzájem přizpůsobit oba, pokud se přizpůsobuje jen jeden, tak asi velmi dobře znáš jak se po čase cítí.
Byla jsem vychovávána také naprosto bez sevědomí, chovala jsem se stejně jako Ty a nebyla jsem šťastná, snažila jsem se podřídit všemu a všem, ale život mě naučil, že výsledky jsou nulové. Teď si jedu po svém, mám víc přátel a kupudivu si mě váží daleko víc lidí, jsem v klidu, velice spokojená a šťastná. Jen sáhnout dovnitř sebe a najít to co vlastně chceš, vrátit se ke svým snům a jít si za nimi, pokud se Ti začnou uskutečňovat, tak Tě to zase zpět dobíjí energií.
Mám velmi autoritativního a svérázného manžela, který nesnášel odpor a explodoval při jakémkoliv nesouhlasu. Brali jsme se pozdě, žil 40 sám, takže se velmi těžko přizpůsoboval, některé naše začátky byly těžké životní střetnutí na život a na smrt! Ale já jsem životní bojovník a hlavně jsem si ujasnila co chci a co v zásadě nikdy nedovolím! Pro naše soužití jsem se též musela ve spoustě věcí podřídit jemu, ale vše má své hranice, nikdo nemůže z kuličky udělat krychličku, a tak jsem si v určitých věcech jela prostě po svém a je mi docela jedno jestli mě má někdo za to rád či ne. Jet si po svém znamená, že občas uslyšíš, že bude mezi Váma i konec a s tím je potřeba se smířit a naučit se na to reagovat. Dokázat mu nahlas říci: Ano jestli chceš konec, sbal si kufry a můžeš odejít, nikdo Tě tu nedrží, já Tě miluju, ale ne za každou cenu, jsme dva svobodní lidé a pokud spolu budeme, tak z lásky ne z donucení či vydírání.
Věř mi, že si Tě začně buď vážit a své chování pomalu umění a nebo takové soužití nemá cenu, bude to jen otázka toho co vydržíš. Ale tu změnu musíš udělat Ty sama u sebe. Teď po letech mám vedle sebe partnera, který je v klidu, miluje mě, nevybuchuje, nic na mě nezkouší a pokud vyjjímečně ano, tak ho nechám chvíli vycukat, tím že na pár hodin vypadnu, počkám až se uklidní a nechám ho přemýšlet. A sama si udělám hezký den. Zkus si představit, že máš na sobě velikou sklenici a některé věci, které by Ti ublížily (třeba jeho hloupé řeči), tak přes ní prostě neproniknou. Když někomu ukážeš co Ti ubližuje (třeba tím, že pláčeš) a je to hajzl, bude to dělat jen dál a častěji. A až se situace uklidní a třeba po dvou dnech se na to v konverzaci narazí, tak jen klidně a důrazně nahlas řekni, že tohle jsi slyšela poprvé a naposledy a dál už to niky slyšet nehodláš. A nedělej výčitky, jen to zdůrazni!!!
I na sebevědomí se musí pracovat, zvedneš si ho jen tím, že si určité věci vybojuješ a budeš si za nimi stát!
Jen mě dost zaráží skutečnost, že Tvou starší malou holčičku vychovává bývalý manžel. Malé děti potřebují denně maminku, její absence v jejich dětsví na nich zanechá své následky. Nikdy s ní pak už nebudeš mít takový kontakt a takové vnitřní spojení, jako když s ní budeš denně a budeš jí vychovávat. A vše se člověku vrátí až bude velká, pak teprve poznáš životní chybu co jsi udělala.

mám dost pestrý průběh života,přesto po celou dobu cítím,že mi chybí sebedůvěra a sebeláska.Je mi 33 let. Od mala sem byla vedena ve stylu nevyčuhovat z řady, na vše si zvyknout, všem vyhovět. Proto i s rodiči špatně vycházím, otec mě vymazal po mém rozvodu ze života, matka si dává za vinu, že mě špatně vychovala. Ani nevím z které strany svůj problém začít řešit, zda rodičě, můj vztah, nebo moje vnitřní já? Také mě trápí problém červenání, oslovit cizího člověka, na veřejnosti projevit svůj názor. Proto prosím o radu,uvažovala jsem o návštěvě poradny duševního zdraví, stydím se však za své problémy, špatně se mi o tom mluví...mám problémy souvisle hovořit,i ted mě provází vnitřní třes, chce se mi plakat. Děkuji za vaše názory, rady i čas!

To je dobrý nápad v poradně pracují lidé, kteří Tě neznají, vypovídej se tam bez ostychu, už jen to Ti udělá dobře. To co si myslí ostatní lidé o Tobě nebo o Tvé změně neřeš, každý se musí se svými životními postoji a názory vypořádat sám, někdo to zvládne a někdo ne, to Ty nejak nezměníš, začni hlavně sama u sebe, krůček po krůčku. A neboj každý jsme byl jako dítě nějak vychován, nějak zdeformován. Důležité je, že cítíš, že je to špatně.

a nevím, jestli je to vhodná otázka - ale - jak se stalo,že Tvá starší dcerka nevyrůstá s Tebou..? A proč Tě rodiče po rozvodu zavrhli?
Jinak - každopádně si myslím, že návštěva poradny je víc než dobrý nápad. Na ostych zapomeň, nejsi ani první ani poslední, kdo má nějaký problém a přesně od toho tu poradny jsou. Když Tě bude bolet břicho, tak s návštěvou doktora váhat nebudeš, proč by dušička měla mít horší péči než Tvé břicho? :-)

Jo to už asi jo.
Ale tohle mě fakt vždycky dokáže nadzvednout, když se na poradnu má obracet vdaná žena nebo ženatej chlap. KURNIK!!!!, přeci nejbližšího člověka na takovýhle bezostyšný vypovídání maj mít právě vedle sebe! Proto se přeci vdávaly/ženili. A když ho nemaj, protože mu nevěřej, bojej se ho, tak to je taky ten nejpravděpodobnější důvod stresu - tady pak poradna stejně nepomůže!

proč (a jakým právem) se tu řeší, proč je dcera z prvního manželství v péči otce. Co je špatného na tom, že se o ni otec stará??? Nějak nechápu. Ještě před pár dny tu přece probíhala diskuze na téma střídavá výchova...
Ale ten spor mezi Teou a rodiči (matkou) by mě taky zajímal... Myslím, že je to typický syndrom dcery odvržené otcem. V dospělosti se pak žena potýká s tím, že se neustále snaží někomu zavděčit, získat něčí lásku, zasloužit si ji a dokázat, že si ji zaslouží... Je to těžké a asi bez odborné pomoci se to neobejde.
Abych se přiznala, taky často bojuju s takovým pocitem, že se furt snažím snažím snažím, ale přístup okolí té snaze nějak neodpovídá. Přemýšlela jsem, že je to snad i problém očekávání. Ale bohužel v životě to funguje spíš naopak - ten co se příliš snaží být hodný, je v konečné fázi opravdu spíš za toho blbečka, na kterém si ostatní léčí své mindráky, ventilují zlost, apod. U mě to bylo hodně o výchově: buď pokorná, milá, vstřícná, nevyvolávej konflikty, když už v nějakém jsi, ustup, neurážej se, buď splachovací, atd. Jenže zaprvé, já jsem hodně temperamentní, takže puťka se mi hraje dost těžko, a navíc, každý by se měl v mládí naučit umět si stanovit hranice. Co JO a co už NE. Dřív mi to moc nedocházelo, uvědomila jsem si všechno teprve až jsem se osamostatnila. Doteď ale v tom plavu a nedaří se mi nalézt nějaká zlatá střední cesta. Tak držím palce...

Zajímavé to v některých případech může být - vím o jednom případu matky pěti dcer, tři "v péči" prvního manžela, od kterého po letech psychického týrání odešla - dcery tam musela nechat, neměla proti němu a jeho právníkům šanci - vídala je jen občas, pak dva roky vůbec, teď konečně má u sebe aspoň tu nejmladší, kterou k ní původně otec dovezl "za trest", protože se špatně učila a utíkala z domu - už zpátky nechtěla.

To asi nebude Tein případ, i když - pokud je ta hodná holka ...

Mohu-li poradit tak ze vseho nejprve zacni resit sve vnitrni ja.
Pokus se vyhledat takoveho psychoterapeuta,ktery Ti bude vyhovovat,dej na intuici a on Ti da klice k rozuzleni Tvych osobnich problemu,nabalenych uz z detstvi.
Za sve problemy se nestyd,nebot 95% lidi ma nejaky osobni problem nebo melo a dostali se z toho.Vubec ale ze zacatku,pokud se klepes hruzou nekam jit,komunikuj hodne na internetu,vyhledej si take poradnu "Help 24" tam jsou psychoterapeuti,nekteri (aspon to rikaji) uz odbornici,kazdopadne ja to kdysi take zkusila a vim ze tam svym pribehem zaujmes urcite par lidi,kteri prispechaji se svymy nazory.Pokud se na Tebe napoji psychoterapeut (jako kdysi na mne)skutecne vybere takovy chytaky ze Ti ukaze jiny pohled na vec-proste da Ti "klic"a sama poznas na vlastni kuzi-jake to je,kdyz se Ti nahodou v hlave rozsviti.
Ja uz tam dlouho nebyla,jak se clovek z toho dostane,mel by odejit aby na sebe nenabaloval problemy druhych-to by byl take extrem.
A pak je vlastne takove pravidlo-chces-li zmenit svet kolem sebe,zacni u sebe,cimz chci rici ze az vyresis sve vnitrni ja,zbytek se vyresi automaticky sam.
je zde take rada-rychle od nej pryc,ja si myslim ze ted (nehovoris o nasili) neni vhodna doba uteci - utekla by jsi od problemu misto aby jsi jej vyresila.Na odchod ci vyhazov je vzdy cas,pokud Ti stoji za to zachranit vztah a rodinu.Priklanim se spise k tomu aby jsi bojovala za svou rovnopravnou pozici,-tim se posunes duchovne dopredu.Odejdes-li nyni,odejdes porad s Tvym problemem a do budoucna dalsi vztahy budou zas to same v bledemodrym.
Takze-odloz nyni rodice-na potom,odloz manzeluv psychicky problem (ze si nedokaze vazit Tvych kvalit) a zamer se nyni na sebe,budes musit,pro ziti vlastniho zivota kvalitne a pro predani vzoru potomstvu .
Stava se ze submisivni zena,s kterou manzel podlahu vytira se stava nepochopenou i u deti.
Syn v budoucnu bude brat zeny jako rohozku,dcery naopak budpu mit priklad ze sebe delat rohozku a pokud se u nich dostavi kolem puberty rebelie (normalni jev)mohou pak Ti i ty deti psychicky ublizit,to by bylo na poradnou depku.
V manzelstvi,kde se odehrava dej "obrusovani hran",tudiz se i vyskytne to co u Tebe,manipulace,ponizovani,pokud se ponizeny zvedne a vybojuje rovnopravnost a udela doma poradek a harmonii,je to dokonce obrovsky prinost ukazky zivota detem,protoze oni to cele pozoruji,citi,ziji v tom a uci se. Je to dokonce lepsi nez u deti z rodin,kde se rodice nikdy nehadali,takove deti neznaji co je zlo a nejsou tolik pripraveni.Takze nastal prave cas teO,na sobe pracovat,ted hned zacit.Sedni si v klidu ke kafi a premyslej.

ze nekdo nechape,proc dcera je u otce-neodpovidej.nejsi povinna.

jasně, že teA není povinná odpovídat na tuhle otázku - není povinná odpovídat vůbec na nic. Taky jsem jí kladla velice opatrně, a to proto, že tu třeba teoreticky může existovat souvislost mezi tím a jejím psychickým stavem. Samozřejmě - pokud je dcerka u otce na základě dohody a vlastního přání, není co řešit, ale může to být i výsledkem jiných situací - třeba jak naznačuje MarkétaP. , nebo naopak - teA mohla dceru nechat u otce "zaslepená láskou" na přání druhého manžela, a pak by to také zas o něčem vypovídalo - o obou z nich... Zdůrazňuju, že to jsou JEN hypotézy, ale právě proto, že toho teA napsala relativně málo, tak se snažím hledat širší souvislosti. Můžu být samozřejmě úplně vedle. K odpovědi pochopitelně teU rozhodně nenutím a jen nerada bych se jí nějak dotkla. Chápu, že je na tom bídně, je to z jejích řádek vidět, ale pokud bych se třeba náhodou trefila do jedné z příčin jejich smutků, nemá smysl strkat hlavu do písku a tvářit se, že něco není... Pštrosími metodami se toho ještě mnoho nevyřešilo.

v pohode, uz chapu.
Jinak bych k tomu dodala asi to, co NČ. Že hlavní problem a pricina stresu je manzel, takze nejjednodussi by asi bylo odstranit pricinu, ze . Horší je, že ty city to cloveku komplikuji, misto toho, aby to pomahaly zjednodusit. Zvlast, pokud je tam nizke sebevedomi a strach, ze zustanu sama, opustena, nikym dalsim nemilovana. Znam to znam, poradit snad jde jen jedno: smirit se s tim, nebat se toho a ani nepropadat zbytecnemu pesimizmu.

že i když vím, že mi denně přesolená polívka nejen strašně nechutná, působí mi žížeň, ale i žaludeční a střevní potíže, budu se jí denně přežírat ve strachu, že bych si taky třeba jinou polívku nemusel už nikdy bejt schopnej uvařit? A pak už bych měl třeba až do konce života jen hlavní jídlo s moučníkem, ALE BEZ POLÍVKY!?
Příšerná vyhlídka. To raději přesolenou, než žádnou!!!

mas taky recht.
Gito,to ani nemuseji komplikovat city jako spise psychicke blokady.
Nejdriv si musi srovnat v hlave,co vlastne od zivota chce.tady to vypada ze zije stylem;-co ode mne chcete? a nezepta se uz - a co za to mi date.
Ad polivka,pokusit se ji navarit lepe a kdyz to fakt nepujde... ale necht,Vitana vari za vas.
tedy rekla bych asi takto,ten manzel nemusi byt uplne totalni blb,ono kdyz nekomu dovolite tak nezneuzije pouze zraly clovek jenze nez clovek dozraje,potrebuje obcas pres ruku,pusu.
Tak jestli teA makne,tak on se taky zmeni.No,jestli je to ovsem pravy panovacny blb,tak odejde hledat jinou,ktera se bude podrizovat.

...je těžko někomu radit...a proto vychovávám své dcery k naprosté soběstačnosti - nesnesla bych být na někom závislá a nemoct odejít ať už z materiálního nebo citového důvodu..dva jsou přeci spolu, když o to oba stojí..taky jsme řešili nějaké problémy-ale nakonec se ukázalo, že to byla "jen" špatná komunikace...tak jsme si udělali na sebe čas, vyříkali si to i ono a je zase mezi náma jasno...třeba by pokec pomohl?

svatá pravda, ale i mě trvalo, než jsem si to uvědomila. a tak doufam a preju Aje, at to v jejim pripade je rychlejsi.