Kudlanky, kudlánci, poraďte mi. Mám pocit, že si dalším soužitím s mým mužem utahuju smyčku kolem krku snad i sama. Už dvakrát na mě zaútočil, ale zatím to odnesly jen věci v domácnosti. Tuším ale, že kdykoli při dalším útoku můžu být už tou zasaženou i já, a - nedej bože - i moje děti! A samozřejmě, jak jsem to četla, taky mi předhazuje, že si za všechno můžu sama, protože on ode mě očekává jiné chování!
Někdo radí rozvod, děti prý už jsou velké (12 a 15 let). Někdo zas, že jsou malé a kvůli dětem by prý zatím neměl být rozvod řešením. Kvůli jeho nevhodnému chování v posledních třech letech už i moji příbuzní, a to ti nejbližší, omezují návštěvy u nás, protože na ně můj muž přenáší svou špatnou náladu, nekomunikuje a je vůči nim i vulgární; neustále někomu něco vyčítá a ve 43 letech se chová jako starý morous. Zajímal by mě názor ostatních. Zatím se jeho týrání vůči mě projevuje nejsilněji v rovině komunikace. Zkrátka a dobře - on totiž se mnou n e k o m u n i k u j e téměř vůbec. Myslím si, že je to z jeho strany naschvál, jelikož já jsem velmi společenská, mám ráda lidi, dokážu se velmi brzy seznámit i s cizím člověkem, být s lidmi je pro mně velice důležité... Díky předem za názory. Niky
|