Mám problém s případným budoucím bydlením. Tedy - společným bydlením... Jsem s přítelem dva roky (jemu je 35 let, mně 33). Já bydlím ve svém bytě, kde jsem vlastní paní, mám ho pěkně zařízený a jsem v něm naprosto spokojená. Přítel bydlím ve dvougeneračním domě, kde žije s otcem (jeho matka žije v jiném městě, ač rodiče nejsou rozvedeni).
Přítel trvá rozhodně na tom, že chce v jejich domě zůstat, což chápu, protože můj byt je maximálně pro pár, ne pro rodinu, a my oba rodinu brzy chceme. Po první návštěvě u něj jsem se ale zhrozila toho šílenýho chaosu a nepořádku, prostě - dva chlapi v chalupě, žádný dotek ženský ruky. Asi od doby, co skončil přítelův minulý vztah. Zařízení nemoderní, v podstatě nic podle mýho. Vše bych předělala. Ztropila jsem scénu a řekla, že dokud se to aspoň trochu nezmění, hlavně, co se týče pořádku, nevkročím tam. Bohužel veškeré práce na úpravě jeho bytu probíhají velmi velmi pomalu. Navíc je tam ten úzký vztah otec a syn. Otec, nyní krátce v důchodu, se nudí, jelikož je sám, jeho manželka žije jinde. Proto jsou velmi často s přítelem v kontaktu. Denně si volají. Mně to už vytáčí, jsem na jeho otce alergická, i když mi osobně nic neudělal. Neumím se zdržet po telefonátu ironických poznámek. Přítel je u mě pár dní v týdnu, pak frčí domů. Chce, abych tam s ním občas byla, ale mně se tam vůbec nechce, alespoň ne do doby, než s tím chaosem něco udělá. Začala jsem s kritikou, ale nutno říct, že mám přítele ráda; jsou věci, které na něm oceňuju. Jezdíme spolu na dovolený, cestujeme, baví nás si spolu dlouze povídat, cítím se s ním uvolněně. Když neřešíme společné bydlení, je vše fajn. Když ho řeším, lítaj hromy blesky, prostě se neshodneme. Plánovali jsme spolu i dítě, já už po něm hodně hodně toužím, je mi čerstvých 33 let, chci se vdát, mít rodinu a žit pohodový život. Nechci se v tomhle věku rozcházet a muset hledat zase někoho jinýho, to mě dost děsí. Ale děsí mě i představa, že budu bydlet v domě, kde se nebudu cítit jako doma, kde bude většina věcí jinak než chci, navíc tam bude všudypřítomný tchán, který je zvyklý, že měl syna jen pro sebe a teď mu ho někdo jinej chce vzít a navíc chce dělat v domě velký změny. Samozřejmě jsme na toto téma v přítelem už mnohokrát hovořili, slíbil, že se pokusí mi vyjít vstříc, ale všechno se tak strašně vleče.... jemu, jak on sám přiznal, na bydlení až tak nezáleží, ale já si chci vybudovat svoje vlastní hnízdo podle mých představ, kde se budu cítit dobře. Brečím doma do polštáře, jsem hysterická a zaboha nevím, jak se rozhodnout. Když mu řeknu - buďto něco konečně uděláš s tím domem a omezíš styk s tátou, nebo rozchod, odpoví, že je to vydírání, na které on rozhodně nepřistoupí. Tak poradíte mi? Jitka
|