dala bych s přítelem nějaký ten hovor na téma "budoucnost a naše rozdílné povahy", též je dobré vědět co od toho on očekává a na rovinu mu říci co od toho očekáváš Ty. To že nebudete stejní je jasné. Dala bych tomu nějaký čas (půl roku-rok?)a pak bych viděla jak to cítím dál. Pokud bych to cítila špatně, tak bych s ním dál neztrácela čas. Ale ono se to jinak napíše a jinak udělá.

nebo jiné kartářky, chiromantii, vyvolávání duchů a pod. Jinak je to vždycky krok do tmy. Nikdy nevíš dopředu nic. Neboť :"Lépe jest v mylné naději sníti, před sebou čirou temnotu, nežli budoucnost odhaliti a strašlivou spatřiti jistotu"(K.J.Erben).Leč z vlastní zkušenosti ti mohu poradit, abys zvažovala věci, které tě na něm štvou a přemýšlelao tom, jak moc ti vadí a zda jsi je schopna do nekonečna snášet a tolerovat. Dobré vlastnosti jsou dobré všechny. Ale v žádném případě nepočítej s tím, že ho "převychováš" - už to nejde, je dospělej.

Pokud je u vás obou aspon snaha ten vztah pěstovat, přizpůsobovat se, vycházet spolu dobře, hezky se k sobě chovat, nevyhrocovat konfliktní situace, neviděla bych to tak tragicky. Pokud tam není ani ta snaha (ze strany pritele), troufam si pochybovat, jestli je tam i dost lasky. Ale píšeš o nevyzrálosti - což (aspon podle mojí zkušenosti) říkají o druhých lidi ve chvíli, kdy jsou ty odlišnosti natolik zásadní, že to dál nejde. Třeba proto, že cítí, že se na druhého nemohou spolehnout, nebo že nemají jistotu, jestli by stál vždy na jejich straně.
Tak trochu mám z toho dopisu pocit, že vlastně víš, jak to je. Že ty rozdíly tam jsou, že nejsou zanedbatelné a že hrozí, že jednou převáží i to dobré. Teď akorát se nějak "rozhodnout" (zůstat a dát tomu šanci nebo se rozejít hned) a to rozhodnutí vykonat... To bývá aspon u mě vzdycky ten nejtězsí moment.

ale pokud mohu mluvit z vlastni zkusenosti, tak tyto uvahy u mne byly VZDYCKY predzvesti konce...

ze pokud nekdo,nez se rozhodne pro spolecny zivot malinko zavaha ( je to takovy i vnitrni pocit),pak ho ceka tezke obdobi.Nemusi to znamenat hned treba domaci nasili ale vem si ze sijes sat v ruce a stale drhne nit,- to je o zlost.
Je-li ta nit zlata (nebo se Ti to zda) a nechces ji menit,pak se pokousis to dosit stale tou niti a jsou taci,co ten sat prece dosiji a nakonec ziskaji i pekny vysledek.To byvaji osoby vybaveny ohromnou trpelivosti a pokud ta nit je opravdu zlata-inu,pak ta drina stala za to.Nekdy osudy takove jsou.
Takze si sedni a pokus se popremyslet,je-li v priteli dobre srdce,ten zaklad,potom opravdu casem vyzraje. Ne ze toho kluka prevychovas ale dve osoby se spoluzitim stejne meni,clovek meni nazory protoze jak cas bezi,tak pochopi urcite veci,take se zklidni,i Ty muzes zmenit priority.Pokud ale sama na sobe zjistujes spise unavu z toho vztahu,pak to vypada ze nebudes mit dostatek sil ty nalady odrazet,coz by ale vedlo ke zkaze Tve duse,Tvych synu potom taktez a tak by bylo lepe se od nej srdcem odpoutat.
Sama uvidis,nic si neplanuj s nim,on sam rozhodne.Bud udela "neco" super,cim Te ohromi a ziska si Tvou uctu,nebo udela zase neco,co bude posledni kapka a pohar pretece,pak ho vyhodis a bude to.

před pár měsíci jsi se rozvedla, tak máš nárok na nějaký odpočinek od chlapů. Popřemýšlej, jestli dostatečně v pohodě zvládáš vlastní děti, aby sis mohla na krk uvázat dítě třetí, v podobě Tvého přítele.
Nikam nepospíchej, nebuduj teď hned žádný závazný vztah. Užívej si s přítelem toho hezkého, a hlavně na něj nekoukej jako na potencionálního manžela č. 2.
Teď Tě potřebují především Tvé děti, které budou vděčné za pohodovou a veselou mámu.
To ostatní určitě přijde samo, ale sama cítíš, že tenhle přítel ještě není ten pravý. Je to jen záplata na samotu.

řekla bych, že bude nejlepší tomu nechat trochu času a taky nějakého " lehkého hovoru " o Vaší budoucnosti. Oni chlapi obecně neradi něco řeší, obzvlášť něco vážného Tím to nechci zlehčovat, ale mysli hlavně na to, proč ho máš ráda, co se ti na něm líbilo, když jste se poznali, z toho co píšeš jsem přesvědčená, že nějaká malá míra vzájemné tolerance k těm odlišnostem to spraví. Nedávno ses rozvedla, tak tomu nech čas, jistě tu psychiku ještě nemáš úplně OK, tak abys neudělala neuvážené rozhodnutí !

Neví, zda bude schopna snášet JEHO nálady. To je kámen úrazu, tohle dusníčko, co chlapi umějí. Ne už tolik její komplikovaná povaha ? Co si kdo představí pod pojmem "komplikovaná povaha" ? Že si i sama o sobě myslí, že to dusno dělá kvůli každé prkotině ? Tak jak to doopravdy je ?

ale ona to píše o něm, že je komplikovaná povaha, ne o sobě.

Zůstává tedy základní otázka, jak snášet jeho nálady. A to bývá nářez, to znám, do toho se dovedu vžít a plně to pochopit.

pises, ze uz deti mas. Tak predpokladam, ze netouzis po tom, abys ze sveho pritele mela dalsi dite. Pokud se jako dite chova, zkus to s nim v klidu, az bude na to vhodna prilezitost, probrat. I to, jak si on predstavuje Vasi budoucnost. Mluvte spolu otevrene o tom, co bude, az vyprcha vasen a zustanou spolu dva ruzni lide.

To je jednoduchý. Je Ti líp s ním, nebo bez něho?