Mám trochu pocit, že se vám moc nestrefuju do zájmu – abych to upřesnila: CO BYSTE RÁDI NA KUDLE ČETLI? Za ta předlouhá léta jsme tu už měli snad všechno možné, ale teď si moc nevím rady. Taky teď poslední dobou dost pauzíruju, protože jsem měla nějaké ty nerváky, pak nějaké ty chorůbky a zrovna a s jednou, o které jsem už psala, se nyní peru. Pevně doufám, že vyhraju já. :- )))

Jsem ženská ve věku, kdy se mi dostává nejrůznějších poct. Poslední byla od mého synka, když jsem si mu postěžovala, že "furt zapomínám, že se fakt bojím, že budu mít asi něco s tim pánem od "A". No, a víte, co mi drahoušek odpověděl? "Mami, neboj, fakt to opravdu nehrozí... Ty seš totiž na Alzheimera už moc stará!" Nepraštili byste ho? Ale je pravda, že já zapomínám všechno možný už od narození. Pletu si obličeje, pletu si k nim patřící jména, nepamatuju si, odkud toho kterého znám... Co já s tím už zažila nejrůznějších průserů...  Jenže - vidíte, já vlastně zapomněla, cože jsem to od vás chtěla:

Hele, kamarádky a kamarádi, sice se trochu stydím, že si nevím rady „zrovna s tímhle“, ale je to jednoduché: holt jsem tenhle kuchyňský nástroj už hodně dlouho nepoužívala. Co dlouho – snad desítku let… Měla jsem starej, snad po mamince, a kdož ví, možná, že byl i po babičce. Nebudu vás už napínat: jedná se zcela obyčejný ruční mlejnek na maso.

Mám pro vás otázku, kterou jsem si poslední dobou sama pokládala, ale sama si nedovedu odpovědět. Oč se jedná: to, že je doba nejistá, nemusím vypisovat, a že se lidé bojí, co všechno se může stát, je také známo. Proto jsem začala jen tak uvažovat, kde asi je dnes nejbezpečněji? Kde se fajn žije, kde se současné mezinárodní hádanice a půtky na životech lidí nijak nezobrazí? Takže konkrétně: Kam bych – kdybych si jen mohla přát a ono se to vyplnilo – kam bych chtěla jet? Do které země?

AHOJ KUDLANKY A KUDLÁNCI,  určitě jste si všimli, že se to se mnou nějak horší – občas vynechávám… ale není to tím, že jsem už ježibaba (což sice jsem), i zdraví mi funguje docela fajn, ale přibylo mi trápení, co trvá už delší dobu a nemám šanci ho změnit. Ale tak to má v životě ledaskdo. Sama jsem si uvědomila, že neznám člověka, který by byl od narození až do smrti šťastný. Ostatně - jak by mohl vědět, že je šťastný, když by nepoznal dobu špatnou, kdy se cítí zle a smutně?

Ježíšek mi přinesl dárky, s kterejma si nevím rady a napadlo mě, že Kudla je na tohle přímo jak stvořená. Jedná se mi o čtyři kytky, kterejch si moc vážím - vzhledem k jejich původu - tedy dárkům do novýho bytu od dcery a vnoučků. Moc se mi sem hoděj, ale to, že se mi líběj, nemá žádnej význam pro to, že jim absolutně nerozumim. Kytky jsem teď vyfotil, snad se fotka zdaří na Kudlu zkopírovat a dovoluju si požádat o rady, co s nima. Třeba i jak se jmenujou, to ale stejně zase úspěšně zapomenu.

Jedna z nejznámějších legend vypráví o tom, že mučedník a pozdější světec jménem Valentýn, byl původně křesťan, kněz a k tomu lékař - zvláštní kněz té doby, vždyť lékař se dotýká mužského, dětského i ženského těla. Ale hlavní důvod, proč byl perzekuován křesťanským císařem Claudiem II., byl, že prý císař zakázal manželství, protože byl přesvědčen, že ženatí muži jsou špatní vojáci. Proto byl Valentýn vězněn a popraven, v těch krásných dobách starověkého Říma.