se chce, všechno jde, takže pan spolehlivy asi zase tak moc nechce a je mu dobře tam kde je, a asi i s tím s kým je (i kdyby to byla samota). Takže tvoje chtění je celkem k ničemu. Dej si od něj pauzu, jestli se třeba ozve sám a něco navrhne, pokud ne, pustit k vodě. Bude jiný, lepší.

jestli ti tu někdo poradí nějaké fígle - proč to nezkusit? Ovšem v zásadě musím souhlasit s vlkem - když jsem chlapa omlouvala, že je asi nesmělý, tak to byl vždycky bez výjimky prostý nedostatek zájmu

Ahoj Adélo, tady by se samozřejmě dalo vymýšlet, čím ho přimět k nějaké akci, ale stojí to za to? Ty máš své závazky někde, on jinde, daleko od tebe. Nejste nijak výrazně jeden do druhého zamilovaní (to by se projevovalo jinak) takže o případném budoucím stěhování jeden k druhému asi nepřemýšlíte.
Nebylo by tedy snazší tady toho pustit k vodě, resp. třeba si ho nechat jen na to kamarádské smskování a mailování a pro ty příjemné chvilky si najít někoho v místě bydliště?
Někoho, s kým se budeš moct operativně domluvit a sejít se třeba na chviličku párkrát do týdne, ne se domlouvat složitě na nějakých manévrech a vidět se párkrát do roka, to je na prd.

Jo a P.S. můj manžel, když si mě namlouval, tak za mnou dojížděl z HK do Prahy- po práci sedl na vlak a frčel,a ráno v šest už zase seděl ve vlaku zpátky, aby dorazil nějak rozumně do práce. Prostě mu to stálo za to, takže jestli se ten tvůj vymlouvá, že nemůže přijet kvůli tomu, že nemá dostatečně spolehlivé fáro, tak to mi přijde jako ukrutně špatná výmluva. Kdyby chtěl, tak by si to nějak zařídil.

Ale tak sama si musíš zvážit, jestli ti za to stojí...

nevím, ale nesetkat se z důvodu že by se mohlo pokazit autíčko se mi zdá trošku přehnané, jednak jsou teda v případě oprávněných obav vlaky, autobusy, a jednak mi to zavání že se mu spíš nechce, protože když CHCI někoho vidět, s někým být, tak nevyhledávám překážky a problémy. Ale ty to asi cítíš, co? Sedm měsíců je poměrně dost aby opadl stud. A přiznej si i sama sobě, jestli by ti takový laxní přístu vyhovoval třeba v budoucnu. Nebyl by proti častějšímu setkávání, ale asi abys lítala ty za ním, ne? Já bych do toho asi nešla, ale chápu, že mailem se dobře svěřuje a mnohem líp se otvírá srdíčko. Kdyby byl ženatý, tak se dá předpokládat, že si nechce komplikovat život a maily jsou tak nevinné, že? Ale rozvedený chlap... tam bude podle mě zakopaný pes jinde. Pokud jsou dva lidi volní, nic v lásce není složité....a je to jen otázka chtění.

kdo chce, hledá způsoby, kdo nechce, hledá výmluvy. Když chlap o ženskou opravdu stojí, tak aspoň za svobody udělá nemožné. Třeba i sedne na vlak a přijede za ní...i když by měl napoprvé spát v hotelu. Vím, je to příjemné, člověk si na ten kontakt po mejlu zvykne, přijde do práce, naladí si ho - a hned hledá, jestli napsal. Tenhle tvůj ale asi nebude to pravé ořechové pro vztah. Jestli s ním už nadále nebudeš chtít ztrácet čas, napiš mu, že když teda je pro něho tak složité přijet, skončíš to. A uvidíš. Jestli ne - nemáš čeho litovat, chceš přece plnohodnotný vztah a ne jen korespondenční. Píšeš, že dělá na poště - není to u něj profesionální deformace to dopisování..? K tomu svádění - jak to chceš dělat jen na dálku ? Určitě ne jako ten případ, co se tu ondyno probíral - paní s webkamerou...

Jenže - on má autíčko, co neskýtá záruku, že dojede až sem, a pokud ano, tak co kdyby zůstalo viset někde v neděli večer? A jak je tak velice „spolehlivý muž", tak to prostě neriskne...

No teda nevím nevím....... Co by to muselo být za šunku, aby nedojelo. Já jezdila Škodou 100 a později 105, ale dojela jsem vždy a všude.
A když už nic, tak z povinného ručení má kartičku pro odtahovku, co přijedou kdykoliv a kdekoliv........ mě to přijde spíš jako výmluva, že se mu zrovna dvakrát nechce........ snad mu moc nekřivdím, ale když chlap stojí o ženskou, tak i kdyby byl sebevíc spolehlivý a seriozní, tak to prostě riskne a dojede - koneckonců existují vlaky, autobusy a taxíky.......

No já bych ho asi navnadila tak, že bych mu zavolala, že jsem sama, chladím víno, že po něm toužím a čekám na něho Takže ať se sbalí a přijede........
A pak se uvidí. Jestli má zájem, tak přijede........ a jestli ne, bude se vymlouvat, že to nejde, že má ještě to a to a musí vyřídit to a tamto a podobně......

Nevím nevím, ještě mám to randění a schůzky v živé paměti, tak můžu říct, že to šlo vždycky a vždycky se to nějak udělalo, aby za mnou dojel a abychom byli spolu....... No a vlastně od prvního rande jsme byli spolu už každou volnou chvilku, i když jsem něco měla nebo musela něco zařídit, tak mě tam odvezl, dovezl, vyzvedl, počkal, no prostě se nemohl dočkat, abychom byli spolu.
Takový vlažný přístup se mi moc nezdá.

úplně stejnej pocit jako Kudly přede mnou..kdyby chtěl,máš ho u sebe i s tou lahví vína...Zkus se rozhlídnout kolem sebe....třeba je tam někdo,koho sis zatím nevšimla ...

nesmělý muž bývá nesmělý než se setká se ženou, o kterou stojí. Pokud ona dá najevo zájem o další setkání, tak je po nesmělosti. Stačí trošku povzbudit a hnedle mu narostou křídla:-)
Tak buď nemá až takový zájem, vyhovuje mu to takhle trošku,zdálky,aby jako nebyl sám, a přitom nebyl omezován nároky partnerky. A nebo tě má zatím, než se objeví někdo, kdo ho víc zaujme.
S autem mi to přijde jako velká výmluva. Může si zjistit nejbližší servis, kde mají pohotovost, když je tak spolehlivý, a přijet v pátek večer a odjet v neděli odpoledne, s mobilem si případnou opravu/odtah zajistí.
Když si mě namlouval manžel, neměli jsme ještě mobily, jezdil za mnou 125 km stařešinou, dneska veteránem. Jednou dojel bez dveří, upadly za jízdy, před odjezdem se nějak vyvrátily z pantů. Provizorně to s klukama dali do kupy a odfičel, ale za jízdy na to zapomněl, přestal přidržovat popruh a dveře vylítly. Jednou jsme strávili příjemný víkend v bytě mých rodičů, když odjeli na chalupu, a v neděli měli přijt za nima na oběd. Jenže se nám nechtělo z postele, tak jsme jeli až navečer, že je "překvapíme na večeři". Po cestě překvapila nás sněhová vánice, na letních gumách, a nakonec nám rupla poloosa. Vymrzlí promáčení sněhem jsme trdlovali kolem auta. Viděl to řidič náklaďáku, co jel kolem, ale nebyl to řidič, byl to anděl. Naložil nás do útulné kabiny, nakrmil, napojil, mezitím hovořil tajemnou řečí do asi vysílačky, druhý den nám auto dotáhli dom. My mu pak dali zahrát v zákrutě.
A na tyhle zážitky se vzpomíná nejvíc. Takže kdyby ten tvůj poštmistr chtěl, už by ti psal, že v pátek ho tam máš jak na koni :-)

vy tu všechny vzpomínáte na mládí. Ale my už zas tak bláznivě mladí nejsme, hlavně on. Je mu dokonce o hoooodně víc než mě, když to vezmu kolem a kolem, tak kdyby si jak dospěl, nedával pozor, mohla jsem být jeho dcera (a mně taky je už víc). A bohužel, hned napoprvé se mu to s tím autem stalo, uvíznul někde uprostřed, sháněl odvoz, svůj i auta, v podstatě jsme ani pak moc čas neměli.
On má všechno naplánované, všechno přesně dodržuje... Mě by tohle nevadilo, jen kdyby...
No, asi máte pravdu. Nechci ho omlouvat, právě že si taky myslím, že kdyby nebyl až zas tak opatrný a spolehlivý :-)))...

Ono by nám to teď na tu dovolenou vyšlo, ale to jsem zas neměla čas já. A teď chtěl přijet, a já zas nemůžu. Asi to nemá cenu, takhle na dálku...

Já nevzpomínám na mládí, ale na dobu, kdy mi bylo 35 let. Ale zkus napsat víc podrobností. Jestli je mu přes padesát a tobě dvacet pryč nebo tak. No a taky by mohl dát auto do servisu na pořádnou generálku, aby mohl jezdit na rande, no ne?

Psala jsem přeci, že mám téměř puberťáky, takže je mi poooodstatně víc než dvacet. No, a s tím autem. On s ním jezdí, ale asi si netroufá zas na tu delší trasu. Ale když my zas tak důvěrní ještě nejsme, abych mu něco navrhla. A jak říkám, smůla je, že když může on, nevyjde to mě.

Tak jestli to není spíš osud, než smůla. Na tvém místě bych si nejspíš hledala někoho dosažitelnějšího, vhodnějšího a odvážnějšího. Abych to nenapsala blbě, tak tím odvážnějším myslím spíš akčnějšího. Nejste už náctiletí, tak taky bych neviděla třeba pětileté namlouvání a vídání se sem tam za to pravé ořechové. Nevím, jak daleko spolu jste, v jakém stylu se nesly ty dvě schůzky, ale zdá se, že sex to asi nebyl. Ale jinak bych mu to navrhla přesně tak, jak jsem napsala. Jestli mezi vámi má k něčemu dojít, tak ze dvou osobních schůzek už bys to mohla vědět. Jestli to jiskřilo, jestli ti voněl a evím, ale třeba při líbání bys určitě zjistila, jestli je to ten pravý nebo se musíš přemlouvat. V každém případě je to ve tvých rukou. Já bych nečekala na zázrak a přesvědčila se, jak si stojím. A to i za cenu negativního zjištění. Přece jen je to lepší než za rok dva zjistit, žes ztrácela zbytečně čas.

Tak přesně... na ty pusinky došlo, bylo to fajn, jiskřilo to stoprocentně na obou stranách. Proto bych to nerada odpískala... Jen nevím, jak ho trošku "popošťouchnout"... píšeme si, je to báječný, jenže zas jen psaní, to není tak úplně ono

Tak jestli už došlo "na pusinky", tak se neboj a vrhni o kus dál........ akorát mi něco nesedí, mám takový tušení, že jestli je takovej vlažnej a nějak se do toho nehrne, asi mu to vyhovuje jen tak, jak to je. Možná má strach z nějakého zbližování, třeba mu stačí jen to psaní a jednou za čas si trochu povyrazit, ale nic víc. Nevázat se. No, a ty jsi ještě mladá jak já, takže budeš časem chtít víc a víc, budeš ho chtít mít pro sebe a začneš pomýšlet na trvalý vztah, na sestěhování (ovšem kdo by šel za kým, to je otázka, že?) a na společný život. Ráno se probudit vedle něho každý den, ne jen jednou za měsíc, večer spolu posedět u kafe a zašpásovat si, zatímco on už třeba sní o svém klidu a nerušené samotě. A co určitě nechce, je uvázat si na krk další manželku. No, budu držet palce, aby ti to vyšlo, jak si přeješ. Ale z vlastní zkušenosti ti radím ujasnit sama sobě, co vlastně chceš a co ti bude vyhovovat a nebát se přiznat si třeba i to, že budeš chtít se zase vdát, žít spolu a třeba i mít další dítě a jestli on je ten pravý, kdo ti bude schopen tohle dát. To ujasnění si sama sobě je to nejdůležitější. Někdy ženský navenek tvrdí, že jim nezávaznej vztah vyhovuje a přitom tajně sní o tom, jak být zase zadanou paničkou a mít svýho chlapa u sebe na pořád. Psaní je fajn, ale vydrží to rok, dva maximálně. Potom začnou tlouct hormony a ženská bude chtít víc a víc. Ale ne každej chlap bude chtít dávat víc a víc. Hlavně dávat sám sebe. A nechat si přitom spravit auto nebo ten vrak šoupnout dolů z nejbližší skály a koupit nové, spolehlivější.

jestli jsem tedy četl pozorně, ani jeden nápad/návrh na to, že vlaky jezdí taky druhým směrem. Tedy od Adély k pánovi. To se nesmí? ;-)

ale: co kdybys ty, jako chlap, poradil? Třeba je něco špatně, poraď co s takovým váhavým střelcem? Jak na něj? Je vidět, že by asi nebyl proti, jen - moc váhá...

Co by podle tebe mohla Adéla udělat? (Pochopitelně, aby se zas nějak extra nepodbízela, moc zjevně ho neuháněla - ale přeci jen dala najevo, že by tedy jako nebyla proti...)

přečíst si knihu "Až tak moc tě nežere". Hned se člověku otevřou oči.
Když tě chlap opravdu žere, nic mu nezabrání, aby byl s tebou. Ani strach - z čehokoliv.

že vlažní jste oba dva, neboť jak všichni víme, zamilovanost vypadá jinak! Skok z třetího patra není žádný problém, když v srdci buší touha po milovaném objektu! Hele a na věku vůbec nezáleží, ta touha a síla je v každém věku stejná! Jestli ho chceš posunout dál, tak sama nebuď vlažná,.....a trochu ho rozpal! I kdyby Ti bylo padesát! Vymlouvat se na věk je takové alibistické! nebo nevím jaké!

pokud by měl opravdu zájem, tak bys tyhle problémy neměla, tím si můžeš být jistá. Pokud chlap nemá dostatečný zájem a neumí pro to něco udělat, nebude to stát za to ani v budoucnu, budeš ho muset soustavně do něčeho tlačit a to nemusí to být příjemné ani pro něj ani pro Tebe. Já osobně jsem NIKDY chlapa nelovila a vždy se nějaký s velkým zájmem našel co dovedl nosit na rukou a nosit růže, chce se to jen naučit vnímat. Muži jsou od pradávna lovci a tak bychom jim tu možnost měli dát a udělat pro to jen to, že budeš maximálně ženská (a ne chlap v sukních) a pokud na takového natrefíš, tak dál už by to mělo být na něm a ty bys to měla směrovat a nechávat v tom vztahu určité napětí, tím vzniká vášeň. To že ho k něčemu donutíš a ještě mu hned za půlhoďky dáš, to je prostě špatně!!! Ale každý si sám volíme co a jak budeme dělat.

podle mě jsi pro něj "nouzovka", dokud nenajde něco "lepšího"....no tak, na to bych se být tebou vykašlala.Nech čas plynout, nevolej mu, nestarej se o něj - buď si uvědomí, že mu scházíš, pak se třeba bude snažit - nebo ne, pak není o co stát. Kdo si počká, ten se dočká, neboj se, když to má přijít, tak to přijde...vím o čem mluvím.

Vidím, že většina radí nechat ho být. Ale ty to přeci můžeš zkusit, o nic ti v podstatě nejde. Ano, chlapi jsou lovci a asi každá by chtěla, aby mužskej takový byl ale jsou prostě výjimky, chlapi sice moc hodný ale taky nesmělý a nerozhodný, který potřebují aby to za ně někdo vymyslel. Tak ho zkus pozvat, na víkend, na večeři, že mu ukážeš město nebo že máš výborný nový recept na nějakou specialitu... Už přeci můžeš vědět o co se zajímá, co rád jí nebo tak. Že ho ráda uvidíš, zjisti spojení z bodu A do bodu B. Když vyrazí ráno, tak večer snad dojede i vlakem, autobusem a druhý den zpátky. No, a uvidíš, jak bude reagovat. Je to asi jednodušší, než kdyby si jela ty za ním, když on tě nepozval. Iniciativa je na tobě a o nic nejde, když nebude chtít, tak je to jasný. Píšu to proto, že jsem jednoho takovýho poznala, strááášně hodnej, doma by mne asi nenechal dělat skoro nic, pořád chtěl pomáhat, přeci to nebudeš tahat, přeci nebudeš rejt na zahradě, nosit těžkej nákup atd. Ale jinak jsem musela všechno vymyslet, zorganizovat ale on měl radost, on si prostě netroufl nebo ho to nenapadlo. Pro mne ale takovej chlap prostě nebyl, tím ale právě chci říct, že pro někoho určitě. Byl vdovec. A měl asi moc hezký manželství. Takže je to na tobě, jestli je to takový podobný typ, tak je to jenom na tobě. Já bych řekla, lepší je to napřed zkusit.

ale "nespolehlivé auto" pro mě znamená, nespolehlivý chlap.
Tuhle teorii, že jak se muž chová ke svému autu, chová se i k partnerce, jsem si mnohokrát ověřila v praxi. A neznamená to, že musí mít hned auto za milión. I ta stará Škodivka může být v I.A. stavu, spolehlivá a věrná.
Přístup k věcem, které nám mají být spolehlivými pomocníky, hodně napoví.

Myslím, že v míře zamilovanosti a dávání najevo svých sympatií a chuti být spolu si nemají co vyčítat. Zdá se mi, že pro Adélu je to úplně stejná bokovka, jako pro pána. Navíc napsala, že se nechce vázat, takže jestli to pán dobře rozpoznal, nelze mu vyčítat jeho přístup. Může mít klidně ještě jednu(dvě,...osm...) někde jinde, pokud se jedná o nezávazné vztahy, není to nic divného.

Takže Adélo, já říkam:
Ujasni si v sobě, má-li to být nezávazně. Pakliže ano, ukaž pánovi, kolik času a energie hodláš investovat a kolik očekáváš. Pokud se vzájemně trefíte, pak pravděpodobně budete pokračovat a bude vám to vyhovovat.

Ukázání tvých investic můžes klidně i tak, že se za ním rozjedeš, tedy lépe řečeno vhodně mu to nabídneš(asi žádná překvapení nejsou vhodná). Jednou. Pak uvidíš, co on, zda taky vloží svoji přiměřenou energii.

Pokud Ti ani tato minimální jednorázová investice za poznání nestojí doporučuji snahu o nalezení jiného vztahu s nižší počáteční investicí.

Pro Inku:
Mně tedy jen čekat na to, co bude, jestli jako bude příjezd, budou růže, bude nošení na rukou, přijde strašně povýšený chování. A navíc tak trochu zbabělý. Obecně kdokoli počká na vyjádření toho druhého má nad ním před vyjádřním svýho rozhodnutí navrch. Může to tak být a často je, protože my chlapi na tohle přistupujeme, důvood asi všichni známe, že...
Ale je úplně zřejmý, že pak taky budou využívat svých předností - pokud nějaké mají. To Vám ženám pak přijde jaksi mrzké...(vizme spoustu článků zde) Přitom čekat na růže vidíte jaksi přirozené. Takže vidím to tak, že buď obojí nebo nic... Dokud budou ženy využívat svých předností vůči mužům k dosažení svých cílů, nesmí se pak moc divit chování mužů, když je to naopak...

Jak testuješ chlapa, když nemá auto? Anebo třeba ani řidičák?

Já už netestuju, už mám odtestováno.
Ale vzhledem k tomu, že jsem se většinu života pohybovala mezi motoristickými nadšenci, tak jsem ani nikoho bez auta neznala.

teď během 14 dní mně autíčko dvakrát zcela neočekávaně kleklo, což znamená, že se ze mě zcela znenadání stal nespolehlivej jedinec. A to mám prosím jedno z nejspolehlivějších, Toyotu Corollu. Ještě, že to vím :-)

já nejsem typ co by čekal v koutku, ale všechno má svůj čas. To nošení růží bylo řečeno obrazně, stačí fialky či luční kvítí, já nejsem náročná. Ale chlapa bych nikdy sama neuháněla, to je pod mou úroveň (tak jako být pro někoho bokovka), muž má ženu dobývat a pokud mu to za to nestojí, tak ani on mě nestojí za to se jím jakkoliv dál zabývat. A to jestli jsme si padli do oka cítíme oba od první chvíle a pak už je to jen na něm jestli má zájem dál se setkávat či ne. Nevidím nic povýšeného nad tím, když se do ženy muž zamiluje a nosí jí květiny, a píše zamilované esemesky i muži je rádi dostávají nebo snad ne? Je to velmi romantické a já to mám ráda nebo když Tě pozve na procházku, výlet či na kávu aniž by od Tebe cokoliv očekával. Já jsem ten typ co jednou zaplatí on a podruhé já, nikdy jsem nikomu nic nedlužila a nikdy nikoho nevyužívala a věř či nevěř, všichni muži na mě vzpomínají rádi, s každým se mohu kdykoliv potkat a jsme přátelé i dál. No a pokud z muže co mě poprvé pozval na kávu cítím, že když mu nedám ihned, tak tratil, tak si to kafe zaplatím sama a to také bylo první a zároveň poslední rande které jsme spolu měli. Já jsem velmi velkorysý člověk a lakomce či vypočítavce bych vedle sebe nevystála ani omylem. Než mít doma něco takového defomovaného, to budu raději sama. To že všechno něco stojí ví inteligentní lidé dobře, netřeba o tom hovořit. Právě proto nikdy nespěchám, protože pokud muže poznáš nejdříve jako kamaráda a jako člověka, tak víš do čeho jdeš, napětí zesílí na maximum a vášeň dostává obrátky a všechno to má tu pravou šťávu. Denně mohu psát roky e-maily své staré tetičce nebo mamince, na to nepotřebuji potencionálního partnera.

Já když si představím, že by to vyšlo, a celou další dobu by předváděl jen vlažný zájem, což asi odpovídá jeho naturelu:děkuji, nechci. Pokud i ty jsi ten typ vlažnější, tak si budete vyhovovat, ale já, pokud mi někdo "voní" jak se říká, tak jdu do toho. Chlapi jakbysmet. Ono to může ale souviset i s věkem, zdravotním stavem ap. Takže vše sečíst a podtrhnout. Když tak napsat na papír. Jako sebereflexe dobrý. Pak když si to člověk někdy přečte za 3 měsíce, tak je to taky fakt dost dobrý...

To že se auto občas vysype, je normální a normální člověk si ho opraví, nebo nechá opravit.
Ale tenhle chlap se na "nespolehlivé auto" vymlouvá. Když se mu nechce nikam jezdit, ať to řekne na rovinu. Možná je ženatej a má tucet dětí.
Takže přepadovku bych velmi nedoporučovala.
Internetové povídání snese kdejakou lež, a každý se snaží vypadat co nejlíp. Někdy o sobě píše tak, jaký by si přál být, a ne jaký je skutečně.
To může být třeba tenhle případ.

mě to taky připadá spíš jako výmluva, že nemůže, protože by se mu auto mohlo porouchat cestou... Spíš bych to taky viděla, že bude zadaný a dětný a na auto se vymlouvá, aby nemusel nikam jezdit... a říkám si, že kdyby o to stál, tak by třeba sám navrhl, aby ona přijela za ním... že jo... kdyby po ní tak toužil... tohle mi připadá, že mu vyhovuje jen to psaní a sem tam schůzka a nic víc... jo, nažhavený chlap se chová jinak... úplně jinak... no a nažhavená ženská vlastně taky... a jestli se Adéla v tomto směru krotí jen kvůli němu, tak to taky není nejlíp, omezovat se a snažit se být vlažnější, než bych ve skutečnosti chtěla, nemůže mít dlouhé trvání... jak se člověk musí přetvařovat, tak to buď nevydrží a nakonec se utrápí, nebo vybouchne... a po nás potopa...

Mimochodem, s tím vztahem k autu a k ženě s tebou musím souhlasit, mám to vyzkoušené na vlastní kůži... jsou věci, které se v mužově chování odráží...

což asi pravděpodobně je, tak v tolika letech asi nemá kojeňátka...
Protože ona má děti, což je nahoře také napsáno, tak pro ni by asi bylo podstatně větším problémem jet na druhý konec republiky...

Ohledně auta - ne každý má třebas na nové, nebo to nové tak potřebuje. Mám kamaráda, který na tom sice není nějak finančně špatně, ale má taky jen takovou lepší popelnici, protože má auto v podstatě jen na větší nákupy. A kupovat nové v podobném případě kvůli randeti asi není to pravé.

Dále - jestli on chodí do práce od-do, tak pochybuju, že by ve 4 sedl na vlak, aby ve 4 ráno pak jel zpátky. To se dá čekat od chlapa kolem dvaceti, ne o třicet let staršího... A jak to vypadá, na sobotu a neděli to asi taky nepřipadá v úvahu, neb má děti doma.

Takže tak.

Spíš se připojuju k Jagušce. Podle všeho jsou oba "váhaví střelci", víceméně nerozhodní. To je pak ovšem problém...
Rozhodně držím palce, i když sama radu nevím.

tak za prvé, Adéla psala, že mají holčičku, takže předpokládám nějaké malé dítě, určitě nebude psát o dvacetileté dceři, že je holčička, kterou musí on hlídat...
Za druhé - ohledně auta... většina lidí asi nemá nové auto, my taky máme starší ojeté, ale spolehlivé a když by měl hrozit problém, tak se prostě opraví, aby spolehlivé zase bylo...
A za třetí - když chtěli to setkání zvládnout o víkendu, tak beru za víkend dva a půl dne, nebo nejméně sobotu a neděli, takže to není žádné o čtvrté po práci na vlak a ve čtyři ráno hurá zpátky do práce... a možná by ses divila akčnosti některých padesátníků, když mají jet za svou laňkou...
No a když už má ty své pubertální děti, tak je určitě chvilku může nechat samotné nebo některé víkendy budou třeba trávit u otce, takže setkání o víkendu by nemělo být nemožné... prostě když se chce...
Takže tak.
A myslím, že zaláskovanej váhavej střelec se stává neřízenou (nebo snad nezřízenou?) střelou a hurá k cíli... ale těžko říct, když je neznáme osobně a nevidíme, jací skutečně jsou...
Já držím Adéle palce, aby našla to, co skutečně hledá... a aby to našla brzy... život je moc krásný a moc krátký...

ona má dvě předpubertální děti
on dceru (no, dcerušku, ale podle zdrobněliny nemůžeš posuzovat věk, že)

- píšeš, že je má nechat chvilku samotné. To jako má říct, že jde do supermarketu a někde za bukem .... To snad nemyslíš vážně.
A třeba on není ten "akční padesátník", co by trávil noci ve vlaku, ale to už jsem psala, že. Ty to třeba znáš jinak, ale jsou lidi, že to takhle kombinovat nezvládají, a to ještě když je to ze začátku, že...

takže Ti přijde v pořádku, že muž uhání ženu, ačkoli ona má ten názor, že měla-li by to dělat ona, tak je to pod její úroveň? Pod jeho úroveň to uhánění není?

On dá ženě najevo, že mu to za to stojí dobýváním, květinami a SMSkami. A ona čím?

Z druhé části článku ta velkorysost je i jaksi vidět..."nikdy nikomu nedlužila, nikdy nevyužívala...", takže i věřím, že máš s exmuži dobrý vztah. Ale ten začátek se mi jaksi vymyká.
Vlastně říkáš uhánění je pod úroveň, to bych nedělala... Jen ať to dělá ten chlap, protože jinak mu za to nestojím... Tento samotný přístup mi přijde trochu deformovaný.
Ono to přece není jen na něm. Je to i na Tobě... zhruba tak z poloviny...;-)

Dá se přijmout i takový přístup, který popisuješ(já bych ho třeba přijal, ale za jiných podmínek, než jsou nyní společností nastaveny jako standard - argumenty typu jaký si to uděláš moc neberu. Ten vztah je někam začleněn, neustále interaguje a musí nějak soužívat s okolím, takže standard společnosti psaný i nepsaný je velmi důležitý), ale pak by muži a ženy spolu nemohli jednat jako rovný s rovným(možná lépe - stejný se stejným), ale už by byl nastaven individuální přístup - tedy každému pohlaví jiným metrem. Myslím ale, že to s sebou nese zase jiné nepříjemnosti, které by se Ti nelíbily.

ale je opravdu propastný rozdíl mezi dvořením muže pokud má o ženu velký zájem a mezi tím, když žena nahání muže, to prostě v pořádku není a pokud je to takhle už na začátku tak jaký ten vztah asi může mít konec???
Já si myslím, že žena by měla být zdrojem zájmu muže a nechat to dvoření na něm, tu akčnost ty první kroky a nikoliv obráceně. Víš je to zvláštní, já sama jsem opravdu nikdy nelovila a vždy jsem měla a až dodnešního dne kdy už nejsem nejmladší by se nápadníci našli bez problémů. Zatímco kamarádky, které měli pocit, že nemohou bez muže být ani vteřinu a naháněli, nahánějí a zřejmě budou nahánět jsou stále sami, tak čím to asi bude??? Myslím, že pro muže tahle akčnost u ženy má prostě opačný efekt, odpuzuje je, muži chtějí dobývat ženu a pokud jí získají snadno, tím že se jim vlastně nabídne a pomalu vleze sama do postele, tak si toho neváží, nemá to pro ně tu hodnotu. Celý život dělám v mužských kolektivech, neuč mě znát co si o takových ženách a myslí a povídají ... to je smutný, ale každý strůjcem štěstí svého.
Je šumák jaký je nastaven standart vztahů ve společnosti, svůj vztah si nastavuje každý člověk sám, myslím spíš, že je spousta lidí povrchních a měřidlo jejich vztahu je v penězích. A podle toho ty vztahy také vypadají. Každý se snaží jen ze vztahu vytěžit bez práce a hlavně bez velkých citových investic, to nemá hloubku a takový vztah nemůže moc dlouho přežít. Není nutné mít ve vztahu navrch, či kalkulovat s nějakou počáteční investicí ... že na to rovnou neuděláš obchodní smlouvu, kterou pak partner bude muset pod hrozbou penalizace dodržet?!?!? To se už asi nebavíme o lásce a dvoření, to jsme někde opravdu jinde,viď??
Jsem moc šťastná, že jsem měla v životě to štěstí a potkala takové muže, pro které nosit ženě květiny a dvořit se jí nebyl tak nepřekonatelný vnitřní a finanční problém. Kteří uměli dávat velmi silně najevo svou lásku, své city a zamilovanost a já jsem jim totéž mohla oplácet stejnou měrou. A jsem velmi ráda, že toto dvoření ještě nevymřelo, když vidím jak můj syn nosí své lásce růže a má dcera je s láskou přijímá od svého přítele. I můj manžel mi je nosí a dává mi svou lásku najevo i přes to, že nejsme již dávno na začátku vztahu, prostě mi chce udělat radost a moc dobře ví, že mi jí tím udělá. I já mu dělám podobné radosti v životě, to je prostě koření dlouhodobého vztahu si ho udělat krásným, šťavnatým a stále zamilovaným. A je nám šumák, jaký je právě standart životních vztahů, neboť právě ten náš nás velmi naplňuje. Každý má nějaké své citové potřeby a pokud nejsou uspokojené je to špatně, v životě je nutné se naučit jak dávat tak i příjímat(a nebavím se o penězích), jednostraně to není nikdy na dlouho a ani vztah se sám o sobě neudržuje a neutužuje.

Ale to jsme prostě oobočili od tématu, chlap kterému bych nestála ani za to, aby přijel za mnou, alespoň párkrát na začátku a byl nějak aktivní co se týká organizace setkání, milých překvapení .... by mi prostě nestál za to abych se s ním dále jakkoliv kontaktovala, natož abych ho uháněla, ten zájem o ženu a zamilovanost musí být hmatatelná. Možná že je to také tím, že dnes lidi chtějí mít vztah jen tak trochu, tak tomu moc nerozumím .... asi se svými vždy hlubokými city do toho nedokážu položit jen tak trochu ... či dva dny do měsíce ... to by mi prostě nestačilo, takže protože jsem realista a znám se, tak od toho dám ruce raději pryč hned na začátku když cítím, že je to jinak.

Dexxi, myslím, že je stále ještě dost mužů, kteří se k ženám chovají tak hezky dvorně a dělá jim to radost... jo, slušní a dvorní... i když jim třeba místo kytek nosí paměťové karty a jiné věci, co jim udělají radost... ale když žena musí chlapa do jakéhokoliv počinu dostrkávat, tak je někde něco špatně...
Souhlasím s Inkou, hlavně s tím posledním odstavcem... chlap, kterému bych nestála za to pokusit se přijet na rande a kterému bych stačila jen tak trošku, na den či dva v měsíci, od takového bych dala ruce pryč hned, když by se toto ukázalo... když už bych se do toho dala, tak bych určitě nešla na zbytek dní v měsíci vypnout a dělat, že nic není... a jen čekat, kdy se můj protějšek uráčí navrhnout další osobní schůzku a pak to odsouvat, vymlouvat se na auto či podobné věci a zas jen čekat, až na mě dojde konečně řada... už jen to samotné musí být docela ubíjející... hlavně proto, že vím, jaké to je, když muž jedná jako muž (myslím slušně a galantně, ne že se snaží vypadat jako macho) a to by pro všechny ty ostatní vztahy nevztahy byla sakra vysoko nastavená lajna...

já mám pořád pocit, že tys ještě nebyl pořádně zamilovaný. A pokud ano, tak ne šťastně. Pořád se oháníš nějakými standardy a rovnoprávností, ale celý mi to přijde strašně teoretický. Nedovedu si představit s někým takovým být - ale třeba by byla realita jiná. Přeju ti pěkný vztah, ale nevím nevím, když k tomu přistupuješ takhle, jestli to někdy bude fungovat.

Já mám spíš podezření, že Dexx : alena puntíkovaná
je opatrnej, aby se náhodou nepředal. No, samosebou, že ho vyjde levnějc, když děva /za vlastní peníze/ přicestuje k němu, poskytne mu kýžené a opat /za vlastní /odcestuje/Dexx se následně nemusí nikam harcat a ještě ho to nic nestojí. /as když patřičně zaskuhrá nad skývou suchého chleba, jak mu nikdo neuvaří, tak ta dobrá děva i navaří - za svoje pochopietelně/. Ale tohle se fakt nejmenuje rovnoprávnost.

něco vám řeknu, já bych se urval, když jsem zamilovanej. A taky už jsem se párkrát urval. A pokud nepřijde už z počátku od ženy přiměřená reakce, tak je to prostě pěkně ponižující. Pokud mě chce ať to řekne, pokud ne, tak ať taky. Ale nechat mě, ať se dvořím, bojuju o její přízeň a vona snad jednou někdy kývne, to se na mě nezlobte, to je pěkně nepříjemný. To je jako hra kočky s myší. Dává si čas na rozmyšlenou? Nebo jedna kytka není dost? Nebo po dvou týdnech to by to měl chlapec laciný? V takových chvílích si říkám-namistrovaná káča, nestojí mi za to. Kde to proboha žijeme?
Moc bych vám přál někdy v takové situaci být. Protože to byste(snad) mluvily jinak.

Rozhodnutí má být oboustranný, vzájemný. Ne, že někdo něco navrhne(vztah), ten druhý si dá nějakou tu lhůtu na rozmyšlenou - při které samozřejmě nesmí ochabovat první strana s návrhy a podporou těchto návrhů - a pak teda sdělí svoje rozhodnutí.
(Rozumějme si, že se tato řeč pochopitelně z větší části děje gesty...)

zamilovaný jsem byl...dostkrát. Jak se posoudí jestli šťastně nebo ne? Když je to aspoň nějaký čas opětovaný? Nebo že člověk není nešťastný když to skončí? Nebo jak?

Jestli tak, že je to nějaký čas opětované, tak i šťastně.

říkáš
[cite]
chlap kterému bych nestála ani za to, aby přijel za mnou, alespoň párkrát na začátku a byl nějak aktivní co se týká organizace setkání, milých překvapení .... by mi prostě nestál za to abych se s ním dále jakkoliv kontaktovala, natož abych ho uháněla, ten zájem o ženu a zamilovanost musí být hmatatelná.
[/cite]

v mimo verbální komunikaci to teda vypadá jak v průřezu těch prvních týdnů?
On říká:
chci Tě, chci Tě, chci Tě, líbíš se mi, mám se vlastně snažit? chci Tě, chci Tě... a postupně přidává sílou geat a vytrvalostí

A ty říkáš:
ještě vydrž, posečkej, ještě vydrž, ještě mi za to nestojíš, ještě stále ne, ještě ne, ještě ne, tak úúúúž.

Nějak takhle?

nevím, neznám tě. Ale asi moc šťastně ne. Protože když je to opětovaný "správně", tak ona by měla umět dát najevo jak moc jí děláš radost a dělat radost taky tobě. Že píšeš, že BY ses urval, je přesný. Protože se neurveš neb nevidíš důvod. A je v podstatě jedno, jestli ten důvod je to, že ji šííleně chceš nebo že cítíš, že ona chce šííleně tebe... Prostě mi přijdeš kapánek zatrpklej - to prosím není kritika, spíš politování. Podle mýho to ještě přijde, ale neměl bys dopředu tolik špekulovat

odpověď paní Inky pro Dexxe v 7.03 hod.
Nedivím se, že máte dodnes úspěchy u mužů,
nejste lehce dostupná a to je dnes vzácné....
"Klobouk dolů" před Vámi...
Mám dojem, že Dexx vůbec nepochopil a snad ani
nemůže, co jste mu vlastně chěla říct.....

"Ještě to vezmu párkrát kolem hnojiště, a až pak, aby si o mně nemyslel, že jsem k..va", říká si slepice, utíkající před kohoutem...

No, ale vy všechny nepředpokládáte, že by taky mohl být hodný a slušný chlap, co opravdu není extra průbojný, ale pak, až se vztah rozvine, může být naopak velmi vyrovnaný, klidný, spolehlivý partner.
Chcete suverenního vášnivého partnera, odhazujícího širák v dál, který bude v záležitostech svádění opravdu kovaný - ale právě z těch se rekrutují ti, co je pro ně tohle docela koníčkem, takže to ovládají. A - po určité době odcházejí zase lovit dál... Nebo neodcházejí, ale loví stejně.
Pak se asi vyplatí trochu snahy investovat a toho "váhavého" nějak nenápadně popostrčit. Zvláště, bude-li poté vztah klidný, milý, a třeba i výhodný pro obě strany.

Ony jsou to někdy hezké rituály - on loví, ona couvá, on loví, loví, loví - ona se podvolí...
Ale někdy to holt může být i obráceně a nemusí to být na škodu, ne?

dexxi - na tu hru musej bejt dva. Čili pokud ona couvá, on musí VĚDĚT, že to je hra a ne bejt otrávenej...musí se tím bavit taky, jinak to nemá smysl

Jen se snažím říct, že když ten chlap to dělá a dobývá tu ženu, jí to dělá dobře. Prožívá příjemný pocity tím, že vidí, že o ni někdo stojí.
Ten chlap, pokud neví, že ona o něj taky stojí moc hezký pocity neprožívá.
V tomhle se mi to zdá prostě nevyrovnaný a povýšený, že ona s tím prostě otálí.

Pokud mu to žena najevo dá a celý dál to je gejm, protože on už ví na čem je a příjemný pocity prožívá taky, budiž. To může být ok.

Jen si myslím, že tak to úplně nebývá. Sám to moc nepřeháním, ale když vidím ty chlapy, jak to zkouší a s každým dalším dnem, kdy neví co ona jsou nejistější a nejistější, seběvědomí se jim vytrácí, protože jejich vyvolená ještě nekývla a oni neví, zda vůbec kdy kývne, myslím, že zas až taková zábava to být nemusí...

Já tedy musím dexxe podpořit- vždycky se mi docela eklovaly takové ty hry "myslím si ano, ale říkám ne, protože je správné říkat ne". Prostě se snažím být čitelná,protože vycházím z toho, že můj protějšek není telepat. Docela se mi to v jednání s lidmi osvědčilo.

dexxi, tak takhle jsem si nikdy nehrála, čili tomu nerozumim. Pokud máš kliku na takovéhle, tak to sranda není a ty ženský za to nestojí...

bejt úplně čitelná se mi teda nikdy nevyplatilo - jestli Sandro tobě jo, tak máš děsnou kliku!

že takové jsou všechny a rozhodně nebyly takové ty, co jsem jim nadbíhal. Instiktivně to v takovém případě balím před prvním fiftýnem ;-). Ale komentář Inky na mě PŘESNĚ takhle působí. Tak bych si ji z jejího komentáře představil.

taky se mi to stalo, to nepopírám. A musím říct, že ta holka to nedělala naschvál(tedy myslela si podobně jako ty, že taková není, že to nedělá). Prostě jen dělala to, co zde popsala Inka a srážela moje sebevědomí neuvěřitelným způsobem. Byl jsem o hodně mladší to jo a věřil jsem si, ale stejně...
Zamilovaný jsem byl a možná právě proto to bolelo řádně to její popotahování...

Možná si myslíte, že je to OK a přitom vůbec nevíte, co to s náma může dělat.
A to tím víc, čím víc jsme zamilovaní. Pokud k tomu přistupujeme jak popisuje kolemjdoucí, tak to s náma ani nehne... Ale to ani beztak není ten váš šálek kávy

Možná by stálo za to vcítit se na roček, dva do kůže chlapa a zkusit si to nadbíhání.

Taky by to v některých jiných kauzách asi stálo za to naopak...to nepopírám, jen o žádný nevím, to víte spíš vy, holky.

protože jsme rozdílného založení, já jsem velmi pocitový člověk a to co cítím, je pro mě velmi důležité a většinou se ve svých pocitech málokdy zmýlím. Nehraju s muži hru jakou jste tu vykonstruovaly, pokud cítím ano říkám ano, pokud ne tak z toho hbitě vycouvám hned na začátku aniž bych dotyčnému dala jakoukoliv naději, nějak ho urazila či mu srážela sebevědomí, to je stupidní. Samozřejmě že na to dvoření od muže má on ode mě okamžitou reakci (pokud i já mám zájem), jen jsem chtěla říci, že prostě nejsem žena lovkyně, nemám to prostě zapotřebí, příčí se mi to. A vzhledem k tomu, že mám již nějaký pátek za sebou tak jsem přesvědčena o tom, že je to na začátku vztahu kontraproduktivní. Být žena lovkyně je poslední dobou módní záležitost a bohužel ne příliš šťastná, ale je to pouze můj názor a nikoho nenutím s ním souhlasit.

Zatímco Ty na mě jako muž dle Tvých komentářů působíš velmi materialisticky. Dávat někomu květiny a čekat co za to dostanu asi o lásce nebude viď, je smutný, že takhle přemýšlíš, také na mě působíš dost zklamaně. Nepociťuji potřebu mít ve vztahu navrch. Pokud budeš v lásce takhle stále kalkulovat, tak moc štastný asi nebudeš. Asi je rozdíl se urvat pro lásku a opravdu jí vnitřně hluboce prožívat, nečekat žádnou návratnost investic, mluvit o lásce jako o jednorázové investici to je morbidní co říkáš. Možná by sis měl sám pro sebe položit otázku, proč Tvá láska není opětovaná, proč to vydrží jen krátký čas? Dexxi jít s Tebou na rande a poslechnout si něco o návratnosti Tvých investic, nebo že za tu kytku očekáváš, že se s Tebou obratem vyspím, tak si zaplatím své kafe, poděkuji Ti za Tvůj čas a řeknu Ti že jsme oba velmi rozdílného založení, možná bychom si dobře rozuměli v obchodě, kde se návratnost investic nějak automaticky očekává, ale určitě ne ve vztahu, protože naše pocity a názory jsou velmi rozdílné a náš vztah by tím byl jen velmi komplikovaný a vysilující jak pro mě tak i pro Tebe. Víš lidi s určitým myšlením přitahují zase lidi podobného myšlení, občas se tak trochu zrcadlíme navzájem, takže jednoduše řečeno pokud Ty moc kalkuluješ a očekáváš ve vztahu cokoliv ani se nedivím, že si přitahuješ zase partnerky, co také kalkulují a očekávají a to Ti nezávidím. Z toho jsou lidé jen a jen zklamaní, protože většinou partneři nesplňují jejich očekávaní. Víš láska není jen pocit mít a vlastnit, láska je i to, že necháš člověku svobodu, dokážeš ho nechat i odejít ze svého života, aby byl šťatný a to právě proto, že ho tak moc miluješ. Ale mám pocit, že opravdovou lásku jsi ještě nezažil, měl by ses z toho svého zklamání snažit otřepat, jít dál a nenechat se tím tak negativně ovlivňovat.

Nicméně ve vztahu by ty krásný pocity měli prožívat oba dva

asi každý jednáme a soudíme dle své životní energie a svých zkušeností. Sama bych nechtěla postrkovat ne extra průbojného chlapa, protože pokud není extra průbojný na začátku když jde o lásku, tak nebude v ničem a postrkovat takového chlapa celý život znamená celoživotní vysílení k smrti. Osobně mám raději samostatné partnery co mají své sny, dokáží pro to něco udělat a hlavně dokáží táhnout tu životní káru se mnou a ne jen Ty co se na ní vezou zatímco já táhnu. Ale každý jsme jiný.

mám k tomu několik komentářů.
1) Dokážeš si připustit, že může existovat jednání(u Tebe či jiných), kterým nechceš nikomu srážet sebevědomí a přesto se tak děje?

2) Je škoda, že na Tebe tak působím. Jsem ale rád, že ten popis, jak mě vidíš se od reality velmi, velmi liší. O materiálu tady nebyla od začátku vůbec řeč. Pokud někomu vyznám lásku, dobývám nějakou ženu (nemusím u toho kruciš nic kupovat - ani květiny ne), rád bych věděl, zda je jí to příjemný a zda to má budoucnost. Tedy nečekám žádné materiální ohodnocení, nýbrž citové vyjádření. Pokud někdo s tímto citovým vyjádřením šetří - nedejbože záměrně, sráží mi to sebevědomí, obzvláště pak je-li můj cit silný.
Dál bych se k tomu odstavci, kde mě nějak vykresluješ radši nevyjadřoval. Jedině snad k té svobodě...

3) Možná si muž a žena představují pod svobodou něco úplně jiného, ale z mých zkušeností vyplývá, že to nejsem já, kdo se snaží omezovat svobodu ve vztahu. Je asi dobrý si ujasnit, co znamená svoboda pro jednoho či druhého.

Tak, jak to píšeš to báječně funguje ve vztahu bez závazků. Nemám s ním problém. Až na jedinou výjimku v mých vztazích to byla vždy žena, která si mě chtěla urvat pro sebe celého. To mi přijde jako poměrně velké omezení svobody. Ani na to nemusí být papír, stačí věčně smutné oči toho druhého a výčitky, pokud to tak není. Jednou jsem si dovolil třeba říct, že bych nechtěl svatbu - typické omezení svobody, protože v ní neshledávám nic pozitivního. Tak to s partnerkou zacvičilo, že následovala okamžitá ztráta nálady, několik mizerných dní a ultimátum, nikoli diskuse, bez svatby spolu nebudeme.

Myslím si, že dovedu velice dobře odlišit citovou a materiální stránku. Citová stránka se právě nejlépe vyjadřuje bez závazků a bez soužití, kdy žádné řešení materiálních věcí není na obtíž. Pro soužití je ovšem velmi zapotřebí taktéž ta materiální stránka. Nemyslím si, že bych to byl já, kdo tu materiální stránku potřebuje řešit. Jsem soběstačný, nikdy jsem nikomu nic nedlužil, veškeré své náklady si hradím sám od doby, kdy jsem opustil rodiče.

Nějak mi nejde do hlavy, kde jsi vzala tenhle pohled na mě...

kde vzala inka ten nazor? inu, z tveho psani zde na kudle. i na me tak pusobis. "navratnost investic" se tvymi prispevky tahne jak cervena nit

z Tvých komentářů, ale mohu se samozřejmě mýlit, ono je docela něco jiného kdybychom to spolu řešili u kafe z očí do očí než po internetu a také se samozřejmě vzájemně neznáme, takže i ten výklad toho druhého nám může vyznít jinak.

1. Dokážu a mrzí mě jestli jsi to tak pochopil, nemyslela jsem to tak.

2. Tak to jsem ráda i za Tebe, i Ty jsi mě představuješ úplně jinak než jaká ve skutečnosti jsem.

3. Určitě, vše je o diskusi i dobrý vztah a též i pravidla v něm. No mě to s tou sovobodou funguje už ve druhém manželství, tak si myslím, že to funguje i se závazky, asi jde spíš o Ty dva jedince co se potkají, jak to cítí, jak jsou schopní se domluvit a následně to i dodržet a zda jim to oběma vyhovuje. Myslím, že pokud dva lidé mají k sobě silný citový vztah, dobrou vůli, jsou schopní se domluvit, pak přežijí cokoliv.

Přeju Ti jen to nejlepší v životě

ty jses Inko taková samostatná jednotka. Ve výběru mužskýho to vidím velmi podobně jako ty. Ale ne každý je takový. Adélu ten muž přitahuje, zatím na něm nevidí nic špatného, jen je váhavý, opatrný, nesmělý. možná. A proto si myslím, že by měla vzít iniciativu do svých rukou, o nic nejde, chce ho jen víc poznat. Ona s ním přeci nechce hned žít. Prostě chce s někým chodit. A neříkala bych tomu lovení. Prostě některý chlapi opravdu potřebují celý život postrkovat a ale tím se nevylučuje, že pro některé ženy nejsou dobrými partnery.

Pozvat mužskýho na víkend, když si dopisujete 7 měsíců, opravdu není nějaké uhánění. Zorganizuj to a uvidíš. Když přijede, lépe ho poznáš. Když se bude vymlouvat, že loni spadl na vlak most, tak neví. Tak alespoň víš, že tudy cesta nevede.

každý jsme jiný o tom žádná, jen mi připadá, že musí mít oba dva dobrou vůli se chtít vidět, nemůžeš nikoho nikam manipulovat či nutit, když nechce, třeba má ten pán jiný důvod, nevím, nikdo z nás do toho opravdu nevidíme. To seznamování po internetu není na mě, člověk se může zamilovat jen do své představy, kterou Ti nabízí ten dotyčný a skutečnost může být sakramnetsky jiná. Já potřebuju člověka s kterým se seznamuji vidět, podat mu ruku, slyšet jakým hlasem mluví, podívat se mu do očí, komunikovat s ním, cítit jak voní ..... a to po internetu nejde, asi jsem poněkud živočišnější než internet nabízí. A také myslím, že někteří jedinci tyto nedostatky zneužívají, třeba ani nejsou rozvedení jak píší, jen hledají adrenalin a když dojde na akci jako setkání a častější, tak to najednou nejde ... najednou je extrémně nesmělý jedinec... nemá odvahu přijet autem ... exmanželka mu dokáže překopat celé prázdninové plány, že se tam nenajde ani jeden den na toužebně očekávané setkání .... připadá mi to celé divné

z pár řádků příběhu si každý udělá jinou představu. I když seznamování po internetu skýtá různá úskalí, někdy je to jediný způsob s někým se seznámit ale od toho je to setkání a popřípadě další poznávání. Někdo se v práci neseznámí, protože tam pracují samé ženské a chlapi jsou zadaní, kamarádi mladí nebo zadaní a třeba zbytek nestojí za nic. Po práci domů a starost o děti, rodiče, dům, byt a tak. A náhoda taky třeba zrovna nepracuje. Já bych to i zkusila a byla opatrná, váhavá a nesmělá. A třeba to Adéla zkusí postrčit a pak zjistí, že tak nebo onak. Ona ho přece nebude nutit, jen mu navrhne, vypíše spojení, a třeba přidá, že se na něj těší.

Dexxi, nedá mi to neodpovědět na Tvou první otázku: "Dokážeš si připustit, že může existovat jednání(u Tebe či jiných), kterým nechceš nikomu srážet sebevědomí a přesto se tak děje?"

Ano, dokážu, ale domnívám se, že v tom případě je to čistě problém toho dotyčného, nikoli můj

to teda nevim... To se v partnerství stává poměrně často a jestli to řešíš touhle větou, tak potěš koště. Navíc myslím, že spousta zdejších příspěvků o srážení sebevědomí hovoří(minimálně mezi řádky a zdrojem je chlap) a myslím, že v takových případech komentujete a radíte zcela jinak - ty i ostatní.
Berme to tak, že dotyčný se nám líbí a JE potenciální partner, pokud mu ovšem dle výše popsaného nesrazíme sebevědomí na 0 a on to vzdá.

já? fakticky to komentuju a radím tak, jak říkáš? a kde? já jsem v tomhle dost drsoň a tak preventivně radši moc neradím, neb nechci dostat do dršťky

Ale teď vážně: sebevědomí zralého člověka by nemělo být tak vratké, aby mu ho mohl někdo lehce srazit jedinou poznámkou, která navíc nebyla ani tak myšlena. Ani kdyby tento člověk byl jeho partner. Pokud se Ti to děje, asi by bylo na místě zamyslet se nad posílením vlastního sebevědomí.

Sorry za upřímnost, ale jak říkám, jsem dost drsoň (a IMHO v tom měřím všem stejným metrem, nejsem to správné rameno na fňukání)

Jo, neděje, ale někdy dělo. Když jsem byl ještě zelinka a předvším zamilovaná zelinka.

taky jsem nemluvil o jediné poznámce, spíše o popotahování při dobývání. To se někdy může zatraceně protáhnout . A ani tak nejde o poznámky, jakože se spíš šetří tím citem...
No nic, myslím, že už to nemá smysl dál rozebírat.
Pěkný zbytek víkendu všem..

jasně, mně se to jako zelince dělo taky. Až mi postupem času došlo, že

1) pokud se mě dotkne něco, co dotyčný evidentně nemyslel zle, je na místě spíš posilovat vlastní sebevědomí, než se na něho zlobit

2) pokud se mi toto s určitou osobou stává pravidelně, znamená to nejspíš, že nebudeme kompatibilní a další snažení je jen ztrátou energie, kterou by bylo možné uspokojivěji investovat jinde.

3) pokud mám pocit, že někdo vůči mně konstatně "šetří citem", platí bod č. 2.

P.S. Nemysli, že to nebolelo

Nerozumím všem vašim debatám pod tímhle článkem. Jen se vrátím zpět k původnímu.
Vznik lásky na dálku je nesmysl již ze své podstaty. Vydržet nemůže, protože ani nemá příležitost vlastně vzniknout. Nemíním tím odloučení na nějakou dobu lidí, již se milujících. Také tím nemíním seznámení na dálku. To ano, prvotní seznámení na dálku být může. Avšak, jestliže velmi brzy nenásledují další sbližující kroky, tak vše je ve výsledku stejně zmar. A je vcelku lhostejné, jaké jsou důvody nepřibližování. Takže, jestli Adélko víš, že v dosahu jeho bydliště žít nechceš nebo nemůžeš a totéž on v dosahu tvého bydliště, tak mi věř, že tohle je odsouzeno k nezdaru. Nedělej si zbytečné naděje a zařiď se podle toho. Věř nejen mým zkušenostem.
PS: Již jen zcela mimochodem: Co to je za chlapa, který se nezmůže ani na spolehlivé auto? Ouvej!