Kudlanko a ostatní, ani nevím, jestli mi poradíte, spíš si chci jen požalovat. Náš táta se po smrti maminky znovu oženil. Byli jsme už dospělí a tak jsme s jeho novou ženou ani moc nepřicházeli do styku. Nehledě na to, že my žijeme ve městě, on zůstal v našem rodinném domě. Po devíti létech otec po celkem banální operaci zemřel a od té doby v domku zůstala bydlet jeho žena sama. Je to půl roku, co také zemřela. A co se nestalo:
Najednou se z Německa ozvala její dcera, která si na mámu nevzpomněla celou dobu, co tam žije. My s bratrem jsme během tátova života za ním jezdili minimálně dvakrát třikrát do roka (častěji jsme nemohli, jeho nová paní nás "neměla kam dát", protože téměř všechno pronajala, oni žili jen v pokojíku a kuchyni!). Po tátově smrti nám také dala jasně najevo, že tam vítáni nejsme a že si s námi nemá co říct. Nyní jsme se dozvěděli, že domek a všechno v něm atd. má být oné neznámé dcery. Respektive se nám ozval její právník. Nic není samozřejmě uzavřeno, budou asi různá jednání, ale je mi z toho mizerně. Po tátově smrti jsme s bratrem zdědili každý jednu čtvrtinu, ale ona nyní říká, že za tu dobu její máma všechno předělala, že ta "naše" čtvrtina je v podstatě pryč, protože se všechno muselo opravovat, my na to nic nedali... atd. atd. Víte, my jsme bez jakéhokoliv dědictví ať po mámě, tak po tátovi, žili klidně a spokojeně, ale nechápu, že nemáme najednou na nic právo... Když tam manžel s bratrem zajeli, nikdo je do domku nevpustil, že se prý všechno vyřídí právní cestou. Je mi z toho všeho dost špatně. Nejde mi v podstatě o žádné peníze, snad bych si vzala nějakou drobnost na památku, i když manžel s bratrem říkají, že jakým právem si má všechno po našich rodičích převzít cizí hamižnice. Uvidím, jak to dopadne. To jen jsem vlastně ulevila vypsáním. Ovšem, nevím, jestli budeme mít žaludek na to se hádat s touhle "dámou". Markéta
|