myslím si, dokud nejsou rozvedeni, má smůlu. A s právníky nemám dost dobré zkušenosti. Tohle jsou nakonec věci, které taxativně řeší zákony, takže si myslím, že by to byly zbytečně vynaložené peníze.

může požádat soud i jako vdaná. On je povinen na děti platit. Měla by se poradit na sociálce.

1. Přežít se z toho dá, bude to tak tak, docela těžké, ale holt se budou muset na čas omezit, kupovat jen nejnutnější jídlo a drogerii, případně to řešit třeba kontokorentem nebo podobným produktem od banky, např. komerční banka nabízí k účtu samostatně vedený kreditní účet s nastavením do mínusu deset či dvacet tisíc, takže když dojdou peníze, jdete do mínusu a z další výplaty se to srovná, pak se neplatí úroky a druhý den může jít a ty peníze si vybrat znovu... nenavádím nikoho k zadlužení se, jen ukazuji možnost přechodného řešení, než se situace spraví... manžel i když teď nechce platit nebo nebude, tak mu to stejně soud vyměří zpětně a to až tři roky nazpět...

2. Se sociálkou v této věci zkušenosti nemám, tak netuším, jestli dá nebo nedá, ale počítat s tím, že někde něco dostanu, je spíš utopie... takže jestli chce od někoho peníze, co zkusit požádat o výpomoc třeba prarodiče?

3. Já jsem pro právníka, oni už v tom umí přece jen lépe chodit, a někdy by si člověk netroufnul dělat to, co oni, když chce výživné, žádat vyšší částku, aby bylo z čeho slevovat a ustupovat, tolik protiargumentů, co použila má advokátka, bych v danou chvíli asi z rukávu nevysypala a vůbec bych nevěděla, kdy co říct a jak a podobně... takže jsem pro právníka, myslím, že tak může člověk získat přece jen opravdu to, co chce a potřebuje... kamarádka si na výživné advokátku nevzala a tak dostává na 17 syna osm set a je ráda, že vůbec.... Jen je důležité si s právníkem předem ujasnit, v čem mě bude zastupovat, kolik za to zaplatím a co všechno to obnáší, aby si pak neúčtoval další a další výdaje, které jste nečekali.

4. Stanovená částka? Myslím, že nic takového není, výživné se počítá z příjmů manžela, takže je to různé člověk od člověka...

5. Když platit nebude, může na něj u soudu podat návrh na exekuci - a to buď z platu, z majetku, z peněz na účtu (pokud ho zná a má tam nějaké peníze). Exekuce výživného se u soudu řeší přednostně, takže je to docela brzy vyřešené, a kromě vymožení dlužné částky se může nechat dát příkaz ke strhávání ze mzdy na další běžné výživné, takže už nebude muset čekat na to, až se ex rozhoupe, ale tyto peníze za něj bude platit jeho zaměstnavatel...

6. Bude ho muset vyplácet ze společného jmění manželů, tj. ze všech společně nakoupených a získaných věcí během manželství (majetek - nábytek, zařízení, auto, chata atd.) Pokud dům nebyl napsán na ně oba, tak určitě ne. Pozor, do společného majetku se počítá i stavební spoření obou manželů, uložené vklady na účtech atd... stejně tak jako dluhy....

7. Pokud je podnikatel, musí doložit roční zúčtování daně, co odevzdává na finančáku, takže z toho zjistí, jaké má příjmy... jinak se tuším bere nějaká stanovená částka, kterou jako podnikatel má...

8. Jak dlouho trvá rozvod, záleží na tom, jestli ti dva se rozvést chtějí a žádají o rozvod dohodou, pak je to jen to jedno stání, kde to podepíšou a je po všem, jinak se dělá rozvod běžným způsobem, kdy se dokazuje, čí to byla vina, a to se může táhnout - zejména pokud jeden se rozvést nechce a schválně to protahuje. Nabytí právní moci trvá myslím měsíc od toho, kdy oba před soudem podepíší, že souhlasí s rozvodem... pokud se vzdají možnosti odvolání, jinak tam běží ještě ta odvolací lhůta. Ale dřív, než je rozvedou, musí mít vyřešeno svěření dětí do péče. Bez toho se rozvést nemůžou. Na majetek je dána lhůta až tři roky po rozvodu, takže to není nutné mít vyřešeno hned, ale děti ano.

ale vím, že i pokud on jako podnikatel nevykazuje zisk, tak se zkoumá, jak si žije - tj. když si bude žít slušně, tak ho nulový zisk před odpovídajícími alimenty rozhodně nezachrání. Jinak kamarádce fandím, že se rozhodla rozvést a držím všechny čtyři palce!

musí se obrátit na odbor "péče o dítě" - ten bude zastupovat zájmy dítěte a měl by jí pomoci se svěřením dětí do péče a následného stanovení a vymáhání alimentů.

1a) Bohužel, dokud soud neurčí výši výživného, pak nic platit nemusí. Na druhou stranu, soud určí výši výživného ke dni, kdy došlo k rozdělení domácnosti, resp. ke dni, kdy manžel přestal přispívat na výživu svých dětí (nemusí to být ke dni rozvodu, ale pak žalující strana musí tuto skutečnost prokázat). Každopádně mu určitě vznikne dlužné výživné, které bude muset doplatit buď najednou, nebo po splátkách - to záleží na dohodě. Z tohoto hlediska by pro něj bylo lepší platit už nyní. Na druhou stranu je tu ta záležitost, že pokud by platil méně, než soud určí, musí rozdíl vznikne mu dlužné výživné. Pokud mu však soud vyměří nižší výživné, než platil před rozsudkem, ona mu rozdíl vracet nemusí.

b) Další věc je, že (bývalému) manželovi může vzniknout vyživovací povinnost k jeho (bývalé) manželce (a to až 3 roky po rozvodu (aspoň myslím, neboť to bylo na doživotí, ale myslím, že už to zrušili), pokud se znovu nevdá). Ovšem platí to i obráceně. Tato vyživovací povinnost je nadřazená vyživovací povinnosti k dětem.

2) Jistě, sociálka nejdřív musí znát celkový příjem domácnosti a to není možné, dokud není pravomocný rozsudek. Bohužel, tohle musí překonat - stejně jako miliony lidí před ní i po ní.

3) Tak tohle je celkem zbytečná otázka. Samozřejmě, že je lepší si vzít k soudu právníka. Asi tak jako je lepší si vzít do autobazaru automechanika nebo do počítačové prodejny IT profesionála, pokud jím není sama. Otázka by měla znít jinak: "Může si ho dovolit?"

4) Ne, v zákoně není žádná pevná částka. Záleží to jen a pouze na majetkových poměrech obou rodičů a na uvážení soudu.

5) Pokud nebude platit soudem stanovené výživné, dopouští se trestného činu "Zanedbání povinné výživy", za což hrozí i trest odnětí svobody. Na prokázané dlužné výživné lze i podat návrh na exekuci stejně jako na každý právně uznaný dluh nebo jiný závazek. Postup je naprosto standartdní, podrobnosti lze zjistit u soudu nebo exekutorské komory. Vymahatelnost je stejná jako u jiných trestných činů.

6) Součástí rozvodu je samozřejmě i vyrovnání tzv. společného jmění manželů (SJM), tj. rozdělení všech aktiv a pasiv získaných během manželství. Takže ano, může se to stát.

7) Soud vždy určí výživné, pokud vznikne vyživovací povinnost. U zletilých na návrh, u nezletilých i bez návrhu. Žádná pevná částka není, záleží to jen na majetkových poměrech obou stran a na úvaze soudu.

Trvání rozvodu záleží pouze na rozvádějících se manželích. Jak jsou schopni se domluvit, popř. akceptovat rozhodnutí soudu, na ničem jiném.

Tam měla být osmička, a ne smajlík

jen bych upřesnila tvůj první bod - při projednání svěření dětí do péče určí soud výživné jak po dobu do rozvodu, tak po dobu po rozvodu, tyto částky se můžou lišit třeba tím, že v době do rozvodu se společné domácnosti účastnil i otec a přispíval na např. nájem, jídlo atd., takže to může být nižší částka než v době po rozvodu, ale zase i toto musí nejdřív být soudně určeno, projednáno a rozsudek musí nabýt právní platnosti... ale ta povinnost uhradit to zpětně od doby, kterou soud stanoví, tu je, takže i když otec neplatí, tak bude muset to zaplatit zpětně...

6. Pokud je dům jejích rodičů, tak ho z něj vyplácet nebude, vždyť není její.

Jestli chce nějaké peníze předem, musí podat návrh na předběžné opatření. Soud o něm cca do 1 týdne rozhodne. V něm popíše, jaké má příjmy, jaké výdaje, a že manžel jí od toho a toho data na děti ničím nepřispívá. Soud mu nějaké výživné určí hned - ale většinou je to jen tak 1000,- Kč na dítě, ale lepší než drátem do voka. A mimoto - ještě před návrhem na rozvod musí podat právě návrh na svěření dětí do své péče. A za poslední - rodiče mají vyživovací povinnost ke svým dětem - pokud si ji neplní, dopouští se trestného činu. Je úplně jedno, že výživné ještě nebylo soudem určeno. Takže bych se ještě zeptala u Policie, zda můžu na manžela podat trestní oznámení.

Prošla jsem si něčím podobným před třemi lety. Nakonec jsem ve všem ustoupila, abych se muže zbavila a měla klid. Zůstal mu dům, platím dvě třetiny úvěru na dům, ve ktterém teď bydlí. Já sem si musela vzít hypotéku na byt, abych měla kde bydlet s dětmi a pokud jsem po něm něco chtěla, odpověděl: chtěla jsi to, tak se starej. Po třech letech se teď, když jde syn do prváku na střední a dcera do první třídy na ZŠ, tak se rozhodl požádat o snížení výživného. Půl roku byl na neschopence ( to on vždy měl rád se jen tak válet) a po půl roce ho vyhodili z práce (ani se jim nedivím). Novou práci nehledá, válí se doma a neposílá ani alimenty. Pořád se u nás mluví o právech dětí a o tom, jak se stát stará o matky s dětmi, ale skutek utek. Pokud otec dělá na černo, tak nemá žádný příjem, takže je vlastně on ten chudáček. U soudu nic nezmůžu a nikoho nezajímá, jestli mám peníze pro děti nebo ne. On řekne u soudu : NEMÁM a soudkyně pokrčí rameny a podívá se na mě a řekne: tak když nemá, tak co máme dělat. Je to bordel a jediný komu tento stát pomáhá jsou gauneři a flákači.