Milá Kudlanko, dlouho jsem se rozmýšlela, jestli ti mám napsat.  Ale vzhledem k mé situaci nevím jak dál. Zamilovala jsem se do kamaráda. To by nebylo až tak hrozné, ale... Já jsem vdaná a mám 2 děti.  Asi začínám od konce, tak to zkusím znova. S manželem jsme se vzali asi půl roku po seznámení. Byla to láska na první pohled. Byla jsem těhotná, ale holčička byla plánovaná. 

     Bydleli jsme nejprve u jeho rodiny, ale  život tam byl pro mě spíš peklo. Za dva roky jsme se rozhodli, že je čas mít druhé mimčo. Bylo to tak trochu na záchranu našeho manželství. Manžel tak nějak neměl vztah k té první dcerce. S druhou se změnil, s holkama si víc hraje a náš vztah se celkově zlepšil. Odstěhovali jsme se od jeho rodiny, vzali si hypotéku a koupili starší domek. Takže i s jeho rodinou se vztahy uklidnily. Já mám ale poslední měsíc pocit, jako bych se probudila ze sna... a najednou na něm vidím chyby, o kterých jsem dřív nevěděla. Asi by to bylo na dlouho. Prostě - najednou každý chceme něco jiného.

     Já jsem teď totiž spokojená. Mám dům se zahradou, 2 krásné děti, můj manžel je taky opravdu hezký chlap - a nic víc ke štěstí nepotřebuju. On - ale chce stále víc. Chce cestovat, mít drahé fáro, luxusní vilu a snaží se pro to dělat maximum. Vedle zaměstnání se tedy ještě věnuje podnikání. Nikdy neví, kdy už je toho dost. Doma? To mluví jen o podnikání. Podotýkám, že s ním spolupracuji, ale nejsem takový fanatik jako on. První je pro mě rodina. U něj vím, že na prvním místě je podnikání, pak on, dlouho nic, pak děti a někde vzádu já.

     Když jsem mu řekla že za půl roku chci jít do práce, tak mi řekl, že jsem pěkně blbá. Být někde zaměstnaná a dělat za pár kaček, když si můžu podnikáním vydělat spoustu peněz a splnit si své sny?  Ale já už mám sen splněný! Do práce chci, protože bydlíme téměř na konci světa a za celý den se vidím s minimem lidí. V podnikání bych mu pomáhala, ale na vedlejšku a tak, abych měla čas na holky.

     A teď k tomu kamarádovi. Když jsme se seznámili ,byl to pro mě jenom kamarád. Byla s ním zábava, vždycky jsme se hodně nasmáli a pořád se pošťuchovali. Mám pocit, že všechno se změnilo tak nějak postupně. Téměř jsem se s ním nevídala, jen jednou za měsíc na chvilku, ale manžel na něj začal žárlit. Vyříkali jsme si to a já mu vysvětlila, že je to jen kamarád. Všechno to klapalo. Až jednou jsme šli s manželem a kamarádkou na procházku a potkali jsme jeho. Dělal si ze mě legraci a kamarádka nevím proč řekla: Co se škádlívá, rádo se mívá.....

     Jako kdyby se najednou všechen čas zastavil a já jsem si uvědomila, že je pravda. Že mě k němu něco neskutečně přitahuje a čím víc ho znám, tím je to horší. Kudy chodím, tudy na něj myslím. A když ho vidím, nedej bože, abych se mu podívala do očí. Ztratím řeč a srandičky jsou ty tam. Nejdřív jsem si namlouvala, že je to jen problémama s manželem a že ve skutečnosti miluji jen manžela. Teď ale vím, že to tak není. Absurdní je, že ani nevím, co ten kamarád cítí ke mně... (Takže mezi námi nejen že vůbec nic nebylo a není, ale on o tom nejspíš ani neví.)

     Nemám odvahu s ním o tom mluvit a vlastně ani příležitost. Nevím, jestli někoho nemá a vědět to nechci i chci. Na jednu stranu bych byla strašně šťastná, kdyby to bylo oboustrané (jako že to tak občas vypadá), ale na druhé straně - vždyť mám děti a manžela, kterého by mi každá ženská mohla jen závidět...

     Nechci nikomu ublížit a už vůbec ne manželovi, on je jinak hodný člověk. Jen má jiné názory než já. Kéž by z toho byla nějaká rozumná cesta ven. Kudlanky a kudlánci, prosím, prosím poraďte mi. Chtěla bych znát vaše názory. Hanka

Komentáře (98)

Zobrazit/Skrýt komentáře jak už tu někdo řekl - zaúkolovat!!!! : AlenaT v tomto případě tebe.Dokud jsi musela bojovat a překonávat překážky, tak to bylo dobrý - ale teď...nuda. A takovej veselej kamarád, který tě navíc chápe a má na tebe čas....Hele, co kdybys tedy pomohla manželovi s tím podnikáním..nějakou korunu bys měla navíc a neměla bys čas na pitomosti.Nakonec, přečti si děvenko předchozí příspěvky. Máš hodnýho muže, kterej tě nemlátí, netýrá, stará se o rodinu a o tebe. Nechlastá a nefetuje.Nezahýbá ti. Tak si laskavě uvědom , co máš a na hlas svého srdce kašli.Jednou sis pořídila z vlastní vůle rodinu a máš když už nic jiného odpovědnost.Mimochodem...ani jednou jsi se nezmínila o tom, co asi - dáš-li svým citům průchod - budou muset zažít tvoje děti.A hezký to nebude, to mi věř. Tak se hezky opláchni studenou vodou a vrať se n zem. Hele, nejsi ty blíženec???? duben 26, 2007 04:53 Souhlasím ve všech bodech : Míša šíša - nechce mě to jen s prvním jménem pustit Jooo, když není co dělat, hned mají lidi roupy. A rozdílné názory partnerů? No a co? To je jako na závadu? Neznám nikoho, kdo by měl nemlich ty samé názory jako někdo druhý. O to je větší prostor k diskuzi, ne? No a veselý kamarád? Každá kaše se jednou přejí a každé oblouznění jednou vyčpí, koukala bych na to racionálně. Jak říká Alena - zpátky na zem. duben 26, 2007 07:26 Na druhou stranu : Gita se dokážu vžít i do pocitů Hanky. Znám totiž hodně lidí podobných jejímu manžovi a věřím, že život s nimi není snadný. Víte, těžko se to popisuje, pohybuju se v podobném prostředí těchto "úspěšných podnikatelů" taky a je mi z nich někdy dost špatně. Jsem jiná a nemám si s nimi co říct, nejsme na stejné vlně. Já je ničím neohromím a ani ohromovat nechci, současně mě ale nebaví být jen tupým tleskajícím komparsem. Ono je to v životě vždycky o prioritách, a ty oni mají prostě nastavené jinak než já (a než Hanka), a dovedu si představit, jak by mi vadilo, kdyby mě někdo "tlačil nebo táhnul" do něčeho, co mi nevyhovuje. Možná má Hanka opravdu jen roupy a teď vidí všechno zbytečně černě a manžela si zošklivuje. Ale třeba taky ne a ten kamarád a zamilování do něj je jen katalyzátor podstatného problému v manželství. duben 26, 2007 07:48 já bych si nejdřív : Kamila položila otázku, zda je kamarád příčina nebo následek. Jestliže je příčina, tak samozřejmě zpátky na zem. Jestli je to následek, pak bych řešila manželství. Ale jasně ne radikálně, souhlasím s ostatními, že ti celkem nic nechybí a spíš tě pálí dobré bydlo. Takže odpovědět si musíš v první řadě sama. Každopádně do toho netahej v žádném případě toho kamaráda! duben 26, 2007 08:37 Ale já nemám roupy : Hanka Aleno a Míšo. Vím, že jsem nenapsala zrovna všechno k situaci doma. Ale není to tak, že bych se flákala. Doma máme rozestavěno, neustále bojuju s tím, že jsem já i děti nemocná, protože tady máme vlhkost. A když se snažím, aby se s tím něco udělala a pohlo se to dopředu, tak se mi manžel sekne. Řekne mi že na to není. Beru to. Ale... bohužel on investuje do podnikání, které se nerentu. Ba právě naopak, spíš ho sponzorujeme z osobních peněz. Vzal si i půjčky, aby nakoupil zboží. Dobrý, ale zboží je prodané, nebo spotřebované a návratnost nulová. Když jsem s tím chtěla skončit, protože je to prodělečné, tak jako bych píchla do vosího hnízda. Zahrada mému muži taky nic neříká. A nejedná se jen tak o nějakou pohodovku. Dělám si všechno sama. To neberte jako stížnost. To dělá spousta ženský. Ale občas mě to pořádně štve, že jsem večer jak spráskaný pes. Na toho kamaráda čas nemám. Jak jsem předesílala téměř se nevidíme. Popravdě nevím jak mě to popadlo. Snad možná právě proto že vím, že jeho zahrádka baví, mého muže ne, že on by dokázal s věcma pohnout, když se jedná o zdraví. Můj muž čeká, až vše vyšumí. Každý máme své mouchy a já to tak taky beru. Ale nezlobte se na mě dámy - mě už to fakt nebaví. Snažím se manželovi pomáhat s podnikáním, tak aby netrpěli naše děvčata. Dělám mu web prezentace, obstarávám emaily s klienty, dělám mu objednávky. On se zabývá jen telefonáty. Když jsem mu večer vychystala korespondenci a komplet zalepila, začal na mě s tím, že jsem tam nedala zpětnou obálku se známkou. Přitom to nikdy nedělal ani mi o tom neřekl. Začal na mě hučet, že to říkal. Jo to je jeho, když udělá chybu on můžu za to já. A je jedno jaká je pravda. Ano mohla bych s ním asi vycházet líp, kdybych mu takříkajíc mazala med kolem huby, ale bohužel. Já jsem ten typ co na srdci, to na jazyku. Když už si myslím, že je to dobrý a můj muž je milý, mám radost a najednou bum. To jeho podnikatelské ego si na mě začne vyskakovat a rozkazovat. Nic nedělám? A vy byste dělali. Kvůli podnikání jsem si udělala řidičák, abych mohla jezdit za klientkama. Hmm problém - nemůže mi půjčit auto. Ne proto, že bych neuměla jezdit, to už umím dobře. Prostě jak by se dostal do práce. Když jsme bydleli u jeho rodičů nechával každý den auto doma, taťkovi, aby jel do práce. Zaměstnání měl jen 1 km. Teď už je to ovšem pod jeho úroveň jet autobusem do práce. Holt pohodlí je pohodlí. Tak nač se snažit. Mám já jezdit ke klientám autobusem, spojema, které ani neexistují a tahnout sebou kufr výrobků? Nepsala jsem sem jaké máme problémy s manželem. Je jich víc. Ale to asi nevyřeší nikdo za nás. Víte, já říkám, když je snaha všechno jde, ale kde není vůle, není ani snaha. A můj manžel se nechce podílet o práce doma, nechce mi půjčovat auto, nechce abych šla do zaměstnání. Prostě nejraději by byl, abych byla zase ta princezna ze zakletého zámku, jak tomu bylo u jeho rodičů. Zavřená, bez přátel a dělala všechno tak jak chce on. duben 26, 2007 08:44 připomínáš mi mě : Kamila předesílám, že jsem rozvedená. Těch problémů byla taky spousta, ale dá se říct že žádný zásadní typu - chlastá či má ženský... celkem jsem se snažila myslím i dlouho, aby to klapalo. Říkala jsem si všude je něco, je unavenej atd... jenže jsem se snažila ho aspoň rok přimět k hovoru, co teda, že takhle to dál nejde. Nikdy neměl čas, neměl chut atd... no skončilo to rozvodem po mé zralé úvaze a nelituju. Nicméně si myslím, že by to bývalo vyřešit šlo, ale to by se musel CHTÍT SNAŽIT I ON!!! duben 26, 2007 08:51 Snaha by byla ale jen jednostranná : Hanka Myslím, že kamarád je spíš následek. Kladla jsem si otázku, jestli by to vypadalo s naším manželstvím tak jak teď, kdyby tady ten kamarád nebyl. Bohužel odpověď byla ano. Už dávno jsem manželovi navrhovala, abysme šli do manželské poradny. Nechce ani slyšet. Kdysi byl s jednou svojí holkou u psychologa, protože byla znásilněná. Prý se za to jen vyhodili peníze, a on už nikomu peníze strkat nebude. Proboha proč bych ze sebe měla dělat vola jen já. Už před rokem, když jsem viděla chování našeho kolegy ke své ženě, jsem mu řekla, že nechci aby se z něho stalo tohle a choval se ke mě tímhle způsobem. To bylo mezi náma všechno ještě dobré. Ale teď mám pocit, že se ke mě chová naprosto stejně arogantně. Ano bohatí a úspěšní se mají kopírovat. Ale nemusíme je zkopírovat i s tím špatným. Kam se ztratil ten zájem o rodinu. Obyčejná projížďka na kole je pro nás spíš utrpením. Pořád se jen hádáme. Problém možná začal v okamžiku, kdy jsme se přestěhovali. Když jsme 4 roky bydleli u jeho rodiny, tak jsem tam neměla ani jednu kamarádku. Bydleli jsme sice ve velkém městě, ale v okrajové části, kde byli jen 4 domy, 1 mladá rodina, se kterou jsem se nesměla bavit, protože byli rozhádaní s jeho rodinou a já bych byla ta nejhorší. Teď bydlíme na malé dědince. Mám 2 kamarádky, s lidma se vidím normálně. Moc jich tu není asi jen 300. Bohužel jsem si vzpoměla, že bych si chtěla po 2 letech užít půl roku normální mateřské a pak jít do práce. Proč zahazuji svůj podnikatelský potencionál? Protože chci být "normální" člověk. Co je to prý podle mě normální člověk. Ten co se dře na zahradě a vychází od výplaty k výplatě. Ale bože můj, kdybyste viděli náš rozpočet, tak nevíte o čem se to tady mluví. Jen výdaje jsou poněkud přehnané a zbytečné. duben 26, 2007 09:01 Možná by nebylo tak úplně od věci : Margot "zaúkolovat" jak říká Alena, ale úplně jinak. Totiž zaúkolovat mozek tím, že mu dám na pár dní úplně jiný věci k přechroupání a od toho co je doma si trochu odpočinout. Neboli jinými slovy domluvit se s manželem a odjet na dva týdny s nějakou vhodnou kámoškou a partou známých anebo naopak i s dalšími neznámými lidmi (aspoň se cestou poznáte a potkáš nový tváře) na dovolenou, ale žádnou pasivně relaxační dovolenou, žádný polehávání u moře, pěkně čipernou dovolenou. Nějaký trochu fyzicky náročnější poznávací zájezd, kdy je člověk každý den na jiném místě, každý den nové zajímavé věci k vidění, večer je člověk uťapkanej ale spokojenej a padne únavou, aby se těšil co zas uvidí zítra... Prostě nový lidi, nový zážitky, odpočinout si od toho uzavřenýho světa doma a trochu provětrat hlavu... No a manžílek doma zatím ty dva týdny dostane holčičky na starost, aby si připomněl, že je taky tátou, že jeho ty děti taky hodně potřebujou, nejenom maminku (on si taky svým způsobem vezme na dva týdny dovolenou, ale dovolenou od pracovních povinností a podnikání). Chtělo by to s ním vážněji promluvit, že holky rostou jako z vody, za chvíli vám odejdou z domu, těch pár let uteče hrozně rychle, tak aby se na ty dva týdny zastavil, nadechl a soustředil vážně hlavně na děti, aby si je zkusil pořádně užít a zařídit aby si holky taky hezky užily tátu... protože za deset let může mít vilu, auto, to může mít vždycky a kdykoli, ale dnešní věk svých holek nezachytí, pokud si ho nechá utéct... Prostě by mohlo být fajn, kdybyste oba na dva týdny trochu vypadli ze svých běžných kolejí. Třeba by vám oběma něco trochu došlo, kdo ví. Není to žádné radikální řešení, žádné pálení mostů, jen krátký odpočinek od běžného stereotypu, který by třeba i mohl být inspirující. duben 26, 2007 09:02 Křičím, křičím a on neslyší : Hanka Margot nejsi sama koho něco podobného napadlo. Chtěla jsem jet před dvěma měsíci za sestrou do čech, tedy i s holkama. Umřel jí švagr a ona měla čerstvě narozené dvojčátka. Byla na tom s nervama trošku hůř. Manžel by měl čas na podnikání i práci a od nás klid. Ale nějak to neklaplo. Sice to odsouhlasil, ale víte ty neustálé výčitky. Vzdala jsem to. Kdybych jak ty říkáš měla sama někam jet na dovolenou, tak to už by určitě neklaplo. To by se se mnou spíš rozvedl než by mě někam pustil. Věřím tomu, že holky by skončili u jeho mamky, on doma já na dovolené. A jak bych se vrátila, tak by to doma bylo buď na rozvod nebo na psychiatra. Jediný způsob jak utéct ze stereotypu je pro mě jít do práce. Nechce se mi jen z jednoho jediného důvodu a to je moje malá. Na podzim jí budou teprve 3 a já vím, že mě ještě moooc potřebuje. Aspoň nějaký vedlejšák, kdybych našla. Ale nevím to asi nenajdu. Původní profesí jsem sekretářka a ty se na vedlejšek nezaměstnávají. Jo šla bych dělat i něco jiného, ale zase - to by manžel nepřekousl. Jít pod svou úroveň a za pár kaček. On sám by chtěl z práce odejít, ale brzdí ho půjčka, co máme od jeho zaměstnavatele. Nedokáže si ale představit, jaké je to být celý den na malé dědince, kde potkáte za den 5 lidí. duben 26, 2007 09:12 Hanko : Gita z Tvých příspevků mám spíš pocit, že to máš v hlavě docela rozumně srovnané a chápu tě. Myslím, že to vystihla dobře ta věta: jde to, kdyz je vůle. Radu neznám, ale rozhodně bych se nenachala vmanipulovat do něčeho, co nechceš. Já taky nejsem svym zalozenim podnikatel a stresovalo by me to, zvlast, kdyby se nedarilo. A clovek potrebuje nejaky ten socialni kontakt. Nevim, kde Tvuj muz prisel k tem podivnym nazorum, jakoze zamestnanec musi makat za par kacek - taky to neni pravda. Navic ne kazdy ma tu potrebu se neustale s nekym srovnavat, honit se za penezi, atp. Mozna je v podstate hodne dominantni clovek a dela mu dobre pocit, ze jsi na nem zavisla a nemuzou te ovlivnovat jini lidi. Na to si davej pozor a byt tebou, tak se vykaslu na to, co si on mysli o praci. Neboj se byt trochu vic nezavisla, i za cenu toho "peklicka". duben 26, 2007 09:21 Hanko, : Margot čteš trochu po sobě to, co tady píšeš? On by rozhodně neschválil, on by nechtěl, on by nesnesl, on by nevydržel... a ty snášíš, držíš, pomáháš mu s podnikáním... Čteš to tu po sobě? duben 26, 2007 09:24 Zrovna jsem chtěla napsat něco podobného co Margot ! : wendy Je to v pořádku být statečná a hrdá. Jenže kdo poznal na vlastní kůži sankce ze strany partnera - Hanka asi ví co myslím. V tom se nedá žít. Kdo z toho baráčku odejde a kam ? Kromě toho, když je člověk jaksi nabuzen spřízněnou duší, v tomto případku kamarádem, zdají se mu všechny problémy ještě těžší. Já vím jaké to je, když se chlap zasekne a není s ním řeč, práce, nic. Od každého řešení uteče, doslova. To se pak - taky doslova - může volat o pomoc. Protože nebojuješ jen za sebe, ale teď i za dětičky. Dokud bude chlap nespokojený v práci, bude s ním zřejmě těžké pořízení. Možná to vyřeší čas, možná ale ne a pak. Zkusila bych zajet do té poradny nejdřív aspoň sama. Není to zaručené, ale mohli by znát nějaký fígl, něco co si laik neuvědomuje a dělá ve svém chování chyby. duben 26, 2007 09:43 ... : Hanka Já vím, že jsem jak debil. Každý kdo mě zná z dřívějška by Vám řekl, že to není možné. Že jsem člověk, co si jde za svým a má své názory. Ale asi už jsem psychicky na dně. Ty roky u jeho rodiny, to byl jen samý křik a hádky, pomluvy a nesnášenlivost. Já jsem nikdy nezažila nic tak hrozného a to už jsem toho skousla hodně. Moje mamka je psychicky labilní. Naši se rozvedli, když mi bylo 12. To mi nevadilo. Spíš naopak. Ale moje mamka roky byla na taťku tak hnusná až ho přivedla k tomu, že se upil. Před půl rokem umřel. Já ho milovala - byl to nejskvělejší táta, ať byl jaký byl. A v tu chvíli jsem byla sama. SAMA. Můj muž nestál vedle mě a nedržel mě. Dělal jako by nic. Týdny jsem seděla a brečela a on si šel dál svojí cestou. Řekla jsem si, že takhle to dál nejde. Už kvůli holkám. Začala jsem ustavičně pracovat a práce mě vytahla z toho nejhoršího. Bylo to dobrý až do nedávna. Kamarádce umřel taťka, chvilku potom ségře švagr. Moje mamka zase začala hrát komedie, že jsme si to všechno vymysleli a že se nic nestalo. Znova se dostala do blázince a můj otčín mi řekl, že za to můžu já. Přestala jsem s nima komunikovat a už nikdy pro mě nebude máma. Manžel se mnou tiše nesouhlasí. Místo aby mi podal pomocnou ruku. Říkám si, jestli si něco nenamlouvám, jestli já nejsem ta špatná a nepřevracím to všechno? Ale na druhou stranu se mi zase honí myšlenka. Proč se mám pořád přizpůsobovat já? Pro ostatní jsem tvrdý člověk - o výchovu holek se snažím jen já a tam se prostě povolit nesmí. Ale ve skutečnosti... Brečím každý den. A jediný kdo přijde a utěší mě jsou moje holky. duben 26, 2007 09:44 Když nejsou rodiče tak teprve je člověk jakoby sám : wendy a ty jsi o tatínka přišla a maminka je jaksi mimo hru. A sourozenci - máš jen sestru ? No ale ta bude teď taky asi spíš potřebovat sama oporu, než by ji mohla někomu poskytovat, že. Zkus tu poradnu, fakt. duben 26, 2007 09:57 ... : bb přišla jsem před chvílí,přečetla dopis i komentáře a řekla si, že určitě Hanka ještě něco připíše, že je toho asi víc a bude to složitější...a už je to tu Tohle je přiliš složité klubko na poradnu na Kudlance, sama to ale nerozmotáš, takže k psychologovi, nebo aspoň k psychoterapeutce. Tvé dětství,alkohol a smrt otce, vztahy s manželem, vztahy s matkou, vztahy s jeho rodinou, vztahy jeho rodiny s lidmi, atd. atd. duben 26, 2007 10:01 ... : bb Podle tvých příspěvků je toho v tobě až moc,to sama nezvládneš, začni s psychoterapií a krok za krokem, jinak skončíš jako tvůj otec, nebo tvá matka. Deprese, pití, permanentní pocit ukřivděnosti, závislost na dětech - katastrofální scénář, to nechceš, ale nemusí to tak být. Tak utíkej. duben 26, 2007 10:02 Mám ruce svázané : Hanka Mám i bráchu. Řekla bych, že ten to chudák chytl nejhůř, protože zůstal doma s mamkou. Takže nálety otčíma snáší v plné palbě. Ségra je na tom nejlíp na tu si nikdo nedovolí, protože má chlapa, který se za ni postaví. Já abych si štíty tvořila sama. Sourozenci si smrt taťky tak neberou. Mojí mámě se podařilo je poštvat proti němu. Teď už jen tiše litují, že mě neposlouchali, když jsem jim říkala ať se s taťkou usmíří. Jak jednoduché je člověka odsoudit, když pije. A co důvody. Ty nikdo nehledá. Do poradny bych si zašla i sama. Ale bohužel. Finance u nás vede manžel a je s podivem, když mám nějakou tu korunu v peněžence. To se musí dobře tajit, abych dětem koupila občas nějakou tu sladkost. Vždyť to přeci k životu nepotřebují. Konečně mám po roce nový sušák a po 5-ti letech jsem se konečně dočkala tenisek na běhání. (Tak už jsem si aspoň koupila pořádné) Víc ovšem chtít nemůžu. Prý jsem jak jezynka, podá mi prst a chci celou ruku. A to jsem jen chtěla auto na jeden den, abych si vyřídila úřady. Samozřejmě neschváleno. První mé pohodlí a pak až tvé, že. duben 26, 2007 10:07 ... : bb Vidíš, jak se otvíráš, a jde to ven...tušila jsem, že to bude trošku jiná písnička než "Já jsem teď totiž spokojená. Mám dům se zahradou, 2 krásné děti, můj manžel je taky opravdu hezký chlap - a nic víc ke štěstí nepotřebuju. " Zajdi si za lékařkou, které důvěřuješ, obvodní, dětskou, gynekoložkou, ony se znají mezi sebou, poradí ti známou, kolegyni, kamarádku lékařku z psychiatrie apod. Na netu najdeš poradny. Všude neinkasují hned. Pomoc najdeš i v různých sdruženích . Musíš začít. duben 26, 2007 10:14 No to snad NE ! : wendy Čtete to co já ? Hanko, ty jsi normální otrok. A jemu to vyhovuje. Proto nechce, abys šla do práce. Nemůžeš si vypůjčit, aspoň na 1-2 návštěvy ? duben 26, 2007 10:16 ... : bb Myslím tím pomoc psychologa, při různých sdruženích, občanských, církevních organizacích aj. fungují zdarma poradny, na začátek pro nasměrování, pro zorientování, prostě abys někde odstartovala. duben 26, 2007 10:18 ... : bb pokud ti nedává peníze na domácnost, je to už konkrétní věc, obrať se na sdružení pro týrané ženy, ROSA, DONA, cokoli, mají zdarma info linky, nasměrují tě, a hned se zeptej na psychologa, u nich fungují dobří a zdarma. Samozřejmě to můžeš vymáhat oficiální cestou, přes sociálku, tam s tebou vypíšou papíry a pak soud, ale na to teď nemáš psychicky, nejdřív se potřebuješ sebrat, srovnat, uklidnit. duben 26, 2007 10:21 bb nejsi první kdo mi to říká : Hanka Vlastně od té doby co umřel taťka jsem to slyšela už hodněkrát. Hledám si neustálé výmluvy proč to neudělat. Snažím se v sobě najít tu silnou osobnost, která to zvládne sama, ale teď už fakt nezvládám. Mám strach opustit manžela, ale zároveň s ním být nechci, protože mi nikdy nebyl oporou, a já vím, že nikdy ani nebude. Mám strach, aby nedopadl jak můj taťka. Na druhou stranu, já bych proti němu nesočila. Je jaký je. Nic proti němu nemám. Jen si prostě už vůbec nesedíme. Nechci ale všechny půjčky a starosti po rozvodu nechat na něm. Přijde mi to strašně nespravedlivé. Pořád doufám, že se něco stane a on konečně otevře oči a uvidí, co se kolem něj děje. Přitom vím, že si to jen namlouvám. Když bych šla k psychologovi a nedej bože se chtěla někdy rozvést, tak si piš, že jeho rodina udělá všechno proto, abych děti nedostala. Udělali by ze mě cvoka, proto to musím zvládnout sama. Přemýšlela jsem že bych napsala knihu o svém životě. Už jsem si založila soubor ve wordu, ale pořád nezačala psát. Bude to strašná kniha. To snad ani nikdo nebude chtít číst. Je to jediný způsob, jak to ze sebe dostat. Chtělo by se mi utéct od toho všeho. Někam hodně daleko. Prostě se sebrat a odjet, ale i s holkama. To jsou moje sluníčka. duben 26, 2007 10:24 ... : bb s tou knížkou to je dobrý nápad, jen piš, kašli na to, že bude strašná, piš ji pro sebe, a je jedno, jestli ji vydáš nebo ne...u každého zápisku si představuj, že to někomu sděluješ, a zkus si představit, jak bys reagovala kdybys to byla ty, kdo to čte, že jsi svoje bezvadná kamarádka, která tě má moc ráda a ty ji a důvěřuješ jí...co by sis poradila, jak bys sama sobě odpovídala duben 26, 2007 10:34 ... : Hanka Není to tak, že by nepřispíval na domácnost. Tak bych to nespecifikovala. Nákupy dělá on. Já se na nákup dostanu málokrát. Ale když něco chci tak musím tvrdě bojovat a dát pevné argumenty. Říká, že nejsou peníze. Ale nezlobte se na mě. Když je jich málo, tak proč proboha sponzorujeme podnikání, a proč má proboha nějakých 5 či kolik spoření. Krásné, že bych byla bohatá vdova nebo on bohatý důchodce, ale o to já nestojím. Já žiju teď a tady. S manželem už nevidím budoucnost, ale díky tomu je i ta přítomnost špatná. Ten domek a zahrádka, děti. To je opravdu všechno co ke štěstí potřebuju. Ale je mi jasné, že o to všechno přijdu v okamžiku, kdy podám žádost o rozvod. Já už se nechci štěhovat. Je to už 3. místo kde bydlím a zamilovala jsem si to tu. Hned když jsem se nastěhovali, byl to pro mě opravdový domov. A ať jsou jakékoliv problémy, pořád se tu cítím dobře. Ne jako u mámy nebo u manželových rodičů. Ze zahrádky si tvořím přímo nádheru, dělám si ji podle svého a nějak to nemůžu opustit. Vím, že jediné východisko je vydělávat spoustu peněz, abych sama zvládla platit hypotéku a to další. Prostě musím být absolutně nezávislá. Nejhorší je čekat a nic nedělat. duben 26, 2007 10:36 ... : bb o manžela se nestrachuj, je dospělý, svéprávný, samostatný, to je fakt, který mu i zopakuj, pokud by snad začal zkoušet citové vydírání "co si bez tebe počnu"...počne si to, co ty, nějak to zvládne, to mu řekni, i to, že mu určitě pomůže jeho rodina, což je výhoda, kterou ty nemáš - i tohle můžeš použít jako odpověď na případné citové vydíračky duben 26, 2007 10:36 ... : bb mít děti po rozvodu u sebe, to je další, velký důvod k návštěvě psychologa už teď - jednak ti může pomoct, a pak budeš mít v ruce argument, že ses snažila řešit situaci i jinak než rozvodem, dobré bude, když do záznamu u psychologa dáte, že manžel odmítl návštěvu duben 26, 2007 10:38 ... : bb snaha o řešení manželských problémů s pomocí psychologa je plus, ne mínus, při rozvodovém řízení, i kdyby ti tchýňka 100x opakovala,že jsi cvok - nikdy však nepřipusť, nahlas před nikým z nich, že se bojíš, že dopadneš jako tvoji rodiče, když už se budou ptát, říkej jediné - chci urovnat manželské problémy, aby to neodnesly děti - děláš to pro sebe, pro děti duben 26, 2007 10:41 ... : bb a nestyď se s psyhologem probrat i to, že ti manžel nedává peníze, že tě vlastně odměňuje za dobré chování novým sušákem na prádlo, botami apod...i to bude bod pro tebe duben 26, 2007 10:44 ... : Hanka Kolikrát jsem přemýšlela, že požádám obvodní doktorku, aby mi doporučila psychologa. Nebo že zajdu za farářem. Ti jsou taky dobří posluchači. U faráře jsem si ale představila jeho řešení. Oni se snaží za každou cenu udržet manželství. Zkusím nějakou pomoc pohledat. Ale věřím, že to nebude lehké, protože jak jsem psala bydlíme téměř na konci světa. Snad by mohla vědět ta moje kamarádka. Jako jediné jsem se jí svěřila, jak to se mnou teď je. Teda kromě Vás. A tady musím řádně smazat stopy. Vymazat historii internetu a tak. Protože jsem pose.a. Bojím se, aby mi na to manžel nepřišel. duben 26, 2007 10:47 ... : Hanka Víte, všichni si myslí jak jsem žárlivá. Dedukuju totiž, co tak dlouho dělá v práci a proč mi to auto nechce půjčit. Ve skutečnosti bych byla ráda. Ženská by byl lepší důvod k tomu co dělá než to, že je arogantní. Bohužel ale on je ten typ, co je spíš arogantní. duben 26, 2007 10:50 No já nevím, : wendy a co kdyby si to přečetl...třeba ani netuší, co VŠECHNO způsobil a co se může stát. duben 26, 2007 10:51 ... : Hanka Ale ví to. Já už jsem mu to tolikrát říkala. Po hádce se na týden sklidní a pak zas začne tu svou. Když jsem mu včera řekla, že se s ním vážně rozvedu, jestli se tak bude chovat, tak mi na to řekl, že je to ohraná písnička, že už ho to nebaví. Řekla jsem mu, že to myslím opravdu vážně a víckrát už to ode mě neuslyší, pak už se fakt rozvedu. Prý: A co jsem udělal? Když mu připomenu, že nemá čas na rodinu, na mě a jak se k nám chová, tak se začne čílit. Jsem rýpavá. Tak když mi včera řekl, že neví jak by to udělal, aby mi nechal doma auto, tak jsem mu odpověděla, že když se chce všechno jde. Že bych ho do práce zavezla, jestli tam potřebuje být drív a pak bych ho i vyzvedla. Na co já potřebuju auto. Rýpla jsem si, že má asi ženskou a potřebuje ji vyzvednout, když se tak brání. "No to už nechci slyšet. Už mě to nebaví...." Pak že ho tam mám hodit aby tam byl před šestou. Tak jsem se na něj vyprdla. Nebudu holky tak brzo budit. Jel do práce kolem sedmé. Takže až tak brzo tam být nemusel. Jen si hledá kličky, abych na tom autě netrvala. Rýpla jsem si zas, že mi asi nevěří, když mi nechce nechat auto. No já bych se mu nedivila. Chovám se fakt divně a vy víte proč. Ale prostě na to nemám žaludek být mu nevěrná. I kdybych tu příležitost měla a byla to příležitost s tím mým kamarádem. Nevážila bych si sama sebe. duben 26, 2007 11:00 ach jo : Kamila Hani, čteš to tady? Zásadní věc je nevyhrožovat naplano - nediv se, že to pak nebere vážně. A píšeš, že to ví, ale stejně se strachuješ, že by to tu našel - proč? Bojíš se ho? Tohle velice zavání domácím násilím, uvědomuješ si to? Musíš řešit a ne vyhrožovat - tj. začni tím psychologem, ale rychle! Nevěrná mu nebuď, to nic neřeší, jen by sis problémy přidělala - už tak jich máš až příliše mnoho. duben 26, 2007 11:03 ... : Hanka To ne. On nepatří mezi ty chlapy, co ženskou mlátí. To už ho spíš plesknu já. Ale bohužel se to míjí účinkem, protože jemu se to líbí. Teda není žádný úchylák to ne. Spíš se bojím, že už bysme doma kolem sebe chodili jak dva psi a odnesly by to jen holky. duben 26, 2007 11:08 Jsou i krásné chvilky : Hanka Když je v dobrém rozpoložení, tak je to ale milionový chlap. Víte, říkám si jestli si ty problémy sama nevyvolávám. Ale zas a znova. Já se prostě neumím přetvařovat a prosit o všechno. Moc se mi dnes ulevilo, jen tím, že jsem to měla s kým probrat. Ségra mi s tímhle bohužel nepomůže. Na to je moc daleko. A navíc je moc upovídaná. Po dnešku jsem pevně rozhodnuta najít někde nějakou pomoct. A za to rozhodnutí vděčím vám všem. Moooc díky. duben 26, 2007 11:11 Hanko, : Margot přestaň rýpat, tím ničemu nepomůžeš... a začni tu vážnou situaci skutečně řešit. Chceš aby si Tvoje holky odnesly do života takovýhle vzor manželskéhou soužití? (Víš přeci, jak se vzájemné chování Tvých rodičů podepsalo na Tobě i Tvých sourozencích.) Chceš, aby si holky odnesly do života silný vnitřní pocit, že je normální, aby se k nim muži chovali sobecky a povýšeně? Aby si odnesly do vlastních životů strach řešit problémy s muži a cítily se slabé a závislé? Protože ať jim teoreticky budeš říkat cokoli, prakticky jim tohle ukazuješ jako jediný rodinný model, který skutečně zažijí, znají a zaleze jim pod kůži. Seber se a začni ten průšvih řešit, nečekej, samo se to nespraví a manžel se sám a dobrovolně nezmění, tak jako Ty se nezměníš na arogantního sobce. Začni to řešit, běží Ti čas a holky pomalu berou rozum a začínají vnímat tyhle průšvihový věci jako normu. Začni to skutečně řešit - kvůli sobě, kvůli dětem. duben 26, 2007 11:14 no moment : Kamila přečetla sis tu něco o domácím násilí? To přeci ani zdaleka není o fyzickém napadení... ale sorry začínám mít dojem, že hledáš chyby jen u sebe a jako většina těch, co tu píšou chtěj vědět, jak to udělat aby on byl hodnější a miloval je. Nejdřív si musíš tu situaci připustit - jaká je realita. Stojím si za tím, že než plané výhrůžky, radši mlč a trp - to chceš?? Přečti si o tom násilí - většina z těch chlapů je právě občas hnusná a občas miliónová - vo tom to je! duben 26, 2007 11:22 Margot : Hanka bohužel je jedna stará známá pravda. Druhého nepředěláš. Já nevím jak z toho ven. Nevěřím, že se manžel změní. Máš pravdu. Nebudu rýpat. Víš to vzniklo z toho že si dělám srandu z kamarádů a oni ze mě. Můj manžel na to začal žárlit. Můj manžel chtěl sám, aby rýpala raději do něj. Ale i když cokoliv řekneš s humorem, tak on to vezme vážně. Nakonec to přerostlo. Víš švagrová si dělá z bráchy pořád nějaké srandičky s ženskýma a on jí srandičkama odpoví. U nás to tak bohužel nefunguje. Takže lepší bude zavčas přestat a řešit problémy. Jen nevím jak donutit druhého, aby je chtěl řešit taky. duben 26, 2007 11:24 druhého nedonutíš : Kamila ani aby tě miloval, ani aby řešil něco, co řešit nechce, to je bohužel holá pravda... duben 26, 2007 11:25 vidíš, Hani, : Lietavica ty už se bojíš i myslet, že by to náhodou mohla být jeho chyba. A když ti na to nekdo poukazuje, tak ho bráníš a dokonce nám předsouváš, že to snad ty problémy vyvoláváš ty. To je jeden z prvních příznaků psychického týrání. Nenápadného - ale nemůžeš rozhodovat o penězích, nemůžeš si sama rozhodnout o tom, kdy použiješ auto, nemůžeš pomalu ani sama nakoupit dětem to, co jiné matky normálně - nepřipadá ti to divné? Neboj se, to, co tu zavání, není tvoje chyba. Tuhle hru s tebou hraje tvůj muž - umí to dobře, potřebuje šedivou domácí myšku, neprůbojnou, bez názoru a když už ho náhodou vysloví, tak ji za to řádně setře. A daří se mu to, nemyslíš? Jednou mu uvěříš, že jsi blázen. Začneš se bát, že se to dovzí ostatní a seberou ti děti. Nedej se dostrkat až tam. duben 26, 2007 11:30 A ještě : Lietavica nedonutíš druhého, pokud nechce. Což ten tvůj očividně nechce. duben 26, 2007 11:31 ... : Hanka Už se stalo. Já si to fakt myslím. Nejhorší je, že mám pocit, že to vzniklo ode mě. To proto že se tady objevil ten kamarád. Celý minulý týden jsem se trápila, že ho nevidím, že je v práci a má odpolední. Dopoledne já na procházku s holkama nechodím. A tento týden jsem byla šťastná, že ho jenom potkám a prohodím s ním pár slov. Já ani nevím jeslti jsem do něho zamilovaná. Jenom vím, že je mi s ním dobře, že se zasměju. Pak mám ale provinilý pocit, jakobych manžela podváděla. A přitom s ním jen mluvím. Vysnívám si něco, co není pravda a už nevnímám realitu. duben 26, 2007 11:35 A ještě jedna věc... : Margot To, že se tatínek upil kvůli špatnému chování maminky je opravdu smutný a asi se Ti s tím těžko žije, ale rozumně si přiznej, že na ubližování jsou potřeba dva: ten kdo ubližuje a taky ten, kdo se nechá. Tvůj tatínek byl možná hodnej člověk, možná to byl skvělej táta, ale jako každej měl i svoje nedostatky a doplatil na jeden z nich - neschopnost smysluplně řešit problémy. S maminkou měl jistě složitej život, ale tu flašku do ruky vzal sám, byla to, bohužel, v tu chvíli jeho slabost, byť možná dokázal být silný v mnoha jiných věcech. Tohle všechno říkám proto, aby sis uvědomila, že by bylo opravdu hrozně špatně opakovat tátovy životní omyly a místo řešení průšvihu se snažit ho nějak obejít... a taky proto, aby sis uvědomila, že pokud by Tvůj manžel po rozpadu rodiny začal třeba zrovna pít, tak to vážně není vina Tvoje, ale jenom a jenom jeho volba a jeho slabost a neschopnost poradit si se svým životem líp. Vím, zní to tvrdě, ale neber si jeho viny na svoje bedra. Mimochodem, četla jsi dobře ty příznaky psychického týrání/domácího násilí tady na Kudle? Třeba že oběť psychické agresivity se nechá natolik zmanipulovat, že začne pochybovat o sobě, následně dokonce věřit, že manžel má fakt pravdu a za problémy si žena může sama? Nebo že takový manžel má super výkyvy nálad - chvíli se chová hnusně a následně je klidně miliónovej chlap? Taky o finanční závislosti a vydírání citovém i ekonomickém by se tam něco našlo. Proč se, sakra, Tvoje řádky tak úžasně shodují s tím, co je tu na Kudle popisováno jako psychické násilí v domácnosti? duben 26, 2007 11:36 Bože, holka, : Lietavica jako bych na sebe hleděla před deseti lety. Měla jsem stejné pocity provinění. A víš, jak jsem teď ráda, že se mi konečně otevřely oči? A taky jsem zjistila, že nejsou naštěstí všichni chlapi takoví, jak jsem si myslela a že všechno jde a jde to mnohem lépe. Že to opravdu záleží jen na tom daném jedinci. Tak nezoufej a začni konečně žít pro sebe a pro své holky. To jediné ti za to stojí, nic jiného není tak moc důležité jako tvoje pohoda, tvůj klid a následně pohoda pro výchovu dcer. duben 26, 2007 11:42 Litavice : Hanka ani nevíš, jak ráda bych. Ale kam bych šla? Domů k bráchovi, jeho ženě a dětem. Bydlí 300 km odsud. A ségra jakbysmet. Žádné zázemí, žádná práce. Moje největší obava byla, že až budeme vydělávat peníze, tak ho opustím. Teď se bojím, že tolik peněz nevydělám, abych ho opustila. duben 26, 2007 11:45 Hanko, : Margot neplýtvej marně svojí energií na to, abys zkoušela nějak vykouzlit, že se změní Tvůj manžel. Proč on by se, proboha, měl chtít změnit, když tahle situace je pro něj tak bezvadně šikovná?? Jemu se to přeci úplně nejlíp hodí tak jak to teď právě je - on je doma pánem, okolo jeho požadavků se všechno točí, o autě si rozhoduje sám, o podnikání rozhoduje on, o penězích si rozhoduje on, dokonce i o Tvém případném zaměstnání... všechno skáče jak on si píská - proč by tohle měl chtít změnit? Jeho nepředěláš, ani tu změnu od něj nečekej. Jediný kdo tady může začít něco dělat jsi přeci jedině TY! duben 26, 2007 11:46 ... : Hanka I když to tu fakt miluju, už jsem přemýšlela, že je to jen dům, jen místo, kam se dá případně jezdit na dovolenou. Ale i tak. Kam bych se teď poděla? duben 26, 2007 11:48 Hmm, : Margot a proč by ses měla někam podít Ty? Potíže dělá on, tak ať si starosti s bydlením taky klidně dělá on. Dům jste koupili v době manželství, patří vám oběma rovným dílem... no tak se holt prodá, peníze se rozdělí, Ty si za svou půlku peněz koupíš malej byt nebo si zařídíš podnájem... jde jen o to udělat ten první zásadní řez. duben 26, 2007 11:51 to předpokládá : Kamila přestat se bát a udělat ten krok. Je to strašně těžký a myslím, že ti to bude ještě trvat, ale i to, že ses tu z problémů vypsala a vidíš naše názory je dobrej krok. Nespokoj se s tím a bojuj! O lepší život pro sebe, pro svoje holčičky... duben 26, 2007 11:53 Margot : Hanka bohužel to není tak jednoduché. Dům jsme koupili ale na hypotéku. Takže i kdyby se prodal, tak z toho ani jeden nic mít nebude. Můj manžel má kam jít. U jeho rodičů jsme vybudovali podkroví. Komplet byt, takže jeho to určitě trápit nebude. A bohužel se rovným dílem nedělí jen majetek, ale taky dluhy. A půjček si můj muž nadělal požehnaně. Některé i za mými zády. Takže akorát bych zadělala sobě i holkám na problémy. Jestli víte o nějaké dobře placené práci, tak dejte vědět. Beru vše, naučím se vše, jen abych z toho byla venku. Už jsem i přemýšlela, že by teda taky začala podnikat, ale na svůj účet a podle svého. Ale moc tomu nevěřím, že se to začne rentovat. A stejně to by holky museli zůstat u chůvy. duben 26, 2007 11:57 Hanko, : Margot tak tohle by už bylo na rady právníka, tyhle uzle laik nerozváže... ale právník by možná věděl jak to řešit - vždyť část Tvých peněz je tedy teď uložená v tom podkrovním bytě, ne? Možná by to vyrovnání majetku nějak řešit šlo, nevím. Snad by stálo za to si to aspoň zkusit zjistit. duben 26, 2007 12:02 Hani, : Lietavica neměla jsem ani sestru, ani bratra, prarodiče mi umřeli a rodiče nebyli. Neměla jsem vůbec kam odejít, taky jsem se nejvíc bála, co se mnou a dětmi bude. Nakonec jsem se konečně rozhoupala, sebrala odvahu a přes třesoucí se kolena a dušičku umáčknutou někde na dně jsem udělala první krok. A od té chvíle se mi doslova různá řešení samy nabízely. Uděláš první krok a pak už to jde tak nějak samo. Vždycky se dá najít řešení. Dům se dá prodat, za rozdělené peníze se dají koupit dva byty. Když neprodá dům, tak tě musí vyplatit nebo ti najít náhradní bydlení. duben 26, 2007 12:04 Aha... : Lietavica tak teď se mi tvůj předchozí komentář objevil až po odeslání toho mého. Ale myslím, že i za této situace se to dá nějak rozumně vyřešit. duben 26, 2007 12:05 dům na hypotéku se taky dá prodat : Kamila určitě! Akorát že stejně nejhorší bude sebrat tu odvahu a začít řešit - přesně jak píše Lietavica. Bude to hrozně těžký, ale až ten řez uděláš, uleví se ti. A ta řešení přijdou! První krok - ta poradna, určitě. Druhý krok - právník. Začni na netu,když nemáš penízky a jsi z vesnice, přes internet se toho dá zařídit hrozně moc. Ale chce to to odhodlání. Jo - určitě tu i najdeš radu, jak prodat dům, na který máte hypotéku a jak to vyřešit. Teď jen začít... držím palce, moc! duben 26, 2007 12:08 Budu to muset ještě chvíli vydržet : Hanka minimálně do té doby než se splatí alespoň rozumná část půjček. Máknu a udělám pro to vše. Holky držte mi pěsti. Vím, že každý den nebude o.k. a tak se tu asi ještě několikrát sejdeme, ale musím do toho. Představa je to děsná. Pracovat pro to, abych se mohla rozvést. Ale jinak to asi nepůjde. Mám mu to říct, nebo dělat jakoby nic? duben 26, 2007 12:11 Teda koukám, : Margot jak se tu řízlo do vředu a najednou z něj pěkně teče hnis (omlouvám se za ten příměr). Debata začala tím, jestli je morální zločin dvakrát týdně si decentně verbálně zavtipkovat s kamarádem a najednou jsme u domácího nasilí, kde je situace pomaloučku polehoučku zralá na rozvod. duben 26, 2007 12:13 nevymlouvej se! : Kamila Nemusíš vůbec nic, nemusíš to vydržet - už zas hledáš únikovou cestičku. Nezlob se na mě, že to píšu takhle... Já chápu, že než se rozhodneš a vyslovíš, bude to trvat, ale nehledej si zástupné důvody! Nic mu neříkej - máš co? Řekni mu, až budeš rozhodnutá to řešit - teď hned! Co bys mu chtěla říct? Chtěla bych se rozvíst, ale máme půjčky, tak ještě počkám? Každopádně si najdi tu práci - i kdyby za pár kaček a na poloviční úvazek... duben 26, 2007 12:14 Hanko, : Margot ROZHODNĚ dělej jakoby nic. Jinak Tvůj manžel okolo Tebe spolehlivě obtočí sítě ani nemrkneš. V jeho zájmu přeci vůbec není rozvod, on naopak, pokud bude vědět kam směřuješ, udělá všechno proto, abys byla co nejvíc závislá a bezmocná. Může nasekat další půjčky, takový že Ti pomalu zlomí vaz, může proti Tobě poštvávat děti, pomlouvat Tě v okolí, dělat z Tebe u dětí ve škole/školce opravdu napůl blázna... může dělat milion věcí, aby Ti rozvod znemožnil, aby Tě patřičně potrestal za tu drzost vůbec si dovolit pomyslet na to, že bys od něj odešla... Proboha mysli - nedávej mu zbraně proti sobě ještě takhle hloupě do ruky. duben 26, 2007 12:18 Asi to přitahuju : Hanka Když tak o tom přemýšlím tak můj bývalý přítel mi vlastně dělat něco podobného, ještě horšího. Můj manžel takový nebyl. Změnil se tak nějak postupně. Nebo jsem to jen neviděla přes ty problémy s jeho rodinou? Možná mi to připadalo normální, protože jeho mamka taky od manžela nemá ani kačku, on si kupuje co chce a ona aby se doptávala. Ale tak nějak s tím umí žít. duben 26, 2007 12:19 Hanko, holky, které dramatický rozchod absolvovaly, : wendy ti radějí asi dobře. A jedna z nich odešla dokonce za situace, kdy neměla kam jít, neměla zázemí. Zajimalo by mě, jak ty začátky překlenula. Člověk se do všeho zamotá a je to čím dále těžší, viď. Hlavně už mu planě nevyhrožuj, nech si to až na případné finále, bude-li. A finance bych řešila přes právníka, aspoň základní orientace, abys neměla dojem, že jsi úplný žebrák a ještě zadlužený. Hlavu vzhůru, každá situace má řešení. Chlapi jsou holt blázni... ........................................................................................... duben 26, 2007 12:44 Tak jsem se tím vším prokousala : saffron a mám z toho pocit, že tu situaci nechceš změnit - možná si na takový radikální čin slabá (nebo se tak teď cítíš). Dobře tuhle situaci znám z předchozí poradenské praxe - člověk žije v děsném marasmu, když vám vylíčí svůj příběh tak se divíte, že v něčem takovém vydržel přežívat tak dlouho, ale když se začnou hledat a navrhovat řešení, tak se najednou projeví ten zakopaný pes. Na všechno argumenty - proč to nejde, že už nad tím taky přemýšlel ale, ale ale a věčné ale - stejně jako Hanka. Hani, doporučuju (jak už tady zaznělo) si všechny ty texty znovu v kuse přečíst (třeba s nějakým časovým odstupem) a možná i Tebe trkne do očí to samé. Když přemýšlíš nad řešením nějaké situace (zvlášť takhle zamotané) nikdy nemůžeš naplánovat a vyřešit všechno, mít na všechno pojistky. Je potřeba si stanovit priority - co je pro Tebe nejdůležitější - Ty, Tvoje děti, Tvůj domek, Tvoje zahrada, Tvoje budoucí práce, finance......??? Všechno nemůžeš vyřešit najednou a mít ideální. Někde musíš začít a zbytek holt řešit za pochodu, protože je zákonitost, že se věci často vyvýjí jinak, než si člověk naplánuje. Možná kdyby jsi se konečně svému muži skutečně "postavila" (bez ohledu na to, co si o tom bude myslet)a přestala mu dělat rohožku, tak by ses sama divila, jak by se věci daly do pohybu. Chce to jen si všechno promyslet a pak jednat - nevyhrožovat, nerýpat, nedělat jako akce a scény, ale prostě jednat - pokusů o diskusi už bylo dost. Protože na to momentálně nejsi dost silná a asi i k tomu promyšlení je zapotřebí dalšího člověka- doporučuju psychologa, psychoterapueta. Není to jen o penězích, některé hradí zdravotní pojišťovna-není problém si je obvolat a tuhle informaci si zjistit. Až psychicky zesílíš a získáš potřebnou jistotu můžeš si naplánovat další kroky. Nikdo jiný ten uzel za Tebe nerozentne a jenom povídání a stýskání nestačí. Držím pěsti! duben 26, 2007 12:50 to se nám to vyklubalo, co :) moc dobře : bb žes přestala s tím lakováním narůžovo, tak teď další kroky, ono to půjde bereš podporu v nezaměstnanosti, mateřskou, sociální dávky, přídavky na děti? nech si to posílat poštovní poukázkou na své jméno, pokud to zatím chodilo na účet, a pokud na jeho jméno, tak si příští žádosti o dávky vypiš s doručováním na své jméno...a z každé částky si nech něco málo pro sebe, pokud účtuješ každou korunu, tak prostě oznámíš, že těch 500 je na tvou osobní potřebu, víc zdůvodňovat nemusíš duben 26, 2007 12:53 ... : bb pokud by ti s tím dělal nějaké potíže, zůstaň klidná, nenech se vytočit a rozhodit dohadama o peníze, jen mu sděl (klidně, ne vztekle,ne vynerveně,ne výhružně), že peníze potřebuješ a to i pro sebe,takže se dojdeš domluvit na sociálku jak to zařídit, aby to chodilo na tebe, když on ti ty dávky odpírá, ale že by ses samozřejmě radši domluvila s ním...možná už jen ta pouhá představa ostudy na úřadech ho pohne, pokud ne, tak to dodrž, a vyřiď si to tam duben 26, 2007 12:56 ... : bb začnou asi otázky jako Proč, Co tak najednou, Co za tím je, Co plánuješ - na všechno z toho se dá říct: Nic, jen prostě chci disponovat určitou částkou peněz a sama o své vůli občas něco koupit, nic víc v tom nehledej. Doteď jsi to určoval sám, je čas na změnu, uvidíš,že to bude jen pro dobro věci - a úsměv. Bez ironie, bez vzteku, ať se nemá čeho chytit. Ty se drž své představy o lepším spolužití, nebo lepším životě bez něj, ber to jako úkol, cíl, projekt, plán, a chceš pro to něco udělat. duben 26, 2007 12:58 ... : bb právníka (známého, nebo v poradně zdarma) se poptej na Zúžení spoluvlastnictví. Tím nepřijdeš o nic z toho, co máte (bohužel ani o již vytvořené dluhy), ale nebudou se tě týkat jeho nové případné závazky. duben 26, 2007 13:01 ... : bb řekla bych, že úkolů už máš před sebou dost - zápisky z cest životem , vyřízení si peněz a zařízení si, aby ti něco zbývalo...tak máš o čem dumat a nerozptylovat se myšlenkami na to co bylo, co řeknou příbuzní, co lidi, atd. duben 26, 2007 13:06 ... : bb ten kamarád, víš, to je taková snová cestička ven, kterou sis vytvořila, únik z problémové reality, jako když je dítě v nemocnici a představuje si, jaké to bude, až budou prázdniny a ona pojede k moři, nebo jaké by to bylo v pohádce... klidně si sni, občerstvuj se, ale zatím mu to neříkej možná by byl velmi překvapený..a ty už máš hodně velkou nálož k řešení, tak nějaké další vztahy, tedy řešení vztahů mimo svých současných, bys zatím měla odložit tak zatím duben 26, 2007 13:07 ... : bb http://www.pravnik-online.cz/poradna.htm duben 26, 2007 13:08 Hani, : Lietavica ještě otázku: psala jsi, kam bych šla? K bratrovi, jeho ženě a dětem? Nebo k sesstře 300 km odsud? A proč ne? Jestli tě k sobě vezmou a nedovedu si představit moc sourozenců, co by na nějakou dobu, než si seženeš něco jiného, třeba podnájem, odmítli pomoct. Vidím to u svých přátel, jak si mezi sebou navzájem pomáhají. Nepiš, že nemáš zázemí. Máš ho. Nebo ti snad už předem tuhle pomoc odmítli? duben 26, 2007 13:18 Stejně mi to připadá sprostý : wendy že by s dětmi musela opustit bydlení a zahradu, pro děti výhodné. To není lpění na majetku, to je vztek, že na to prostě doplatí. duben 26, 2007 13:45 ... : bb možná nemusí, záleží na tom, jak velkou částku si půjčili a kolik ještě zbývá, pak zajít do banky na konzultaci, banky se snaží vyjít vstříc, lze prodloužit splatnost, podle věku až do 70 let, takže třeba měli hypotéku na 20 let, splátky 8 000, dva roky už splácejí, zbývá 18 let, teď si to prodlouží na 25-30 let a tím se o dost sníží splátky... možná to z platu,výživného, sociálních dávek zvládne, stejně by časem musela platit někde nájem duben 26, 2007 13:56 ... : bb hypotéku lze taky přefinancovat, tj. převést ji k jiné bance, GE Money i jiné,ony vítají nové klienty, protože trh se zasycuje, a nabídnou lepší podmínky - některé dnes už splátky až na 40 let, nižší úrok taky jde domluvit posečkání (a tím prodloužení splatnosti), takže např. 6 měsíců nemusí platit nic, a zatím si najít práci duben 26, 2007 13:57 Takže vidíš Hani - nevypadá to tak beznadějně !!!!!!!!!!!!! : wendy Jen se musíš rozhodnout a pak se do toho opřít. Ozvi se. duben 26, 2007 13:58 ... : bb pokud jsi dělala sekretářku, umíš na počítači, tak si udělej kurz účetnictví (třeba v rámci rekvalifikace Úřadu práce zdarma, poptej se na možnosti) a můžeš hned nabídnout víc, nebo dělat účto doma, můžeš nabídnout částečný úvazek na dobu určitou, nebo i pár měsíců na dohodu o provedení práce, to je pro zaměstnavatele zajímavé - neplatí odvody (sociální a zdravotní pojištění) duben 26, 2007 14:00 Lietavice : Hanka já si myslím, že by mě neomítli. Jen nemám ve zvyku někoho otravovat. Ségra má byt, v něm 3 děti, z toho ani ne půlroční dvojčátka. Manžel sice jezdí s kamionem, takže ona by byla ráda, kdyby mě měla blízko, já taky, ale ten byt je na tolik lidí malý. K bráchovi bych nešla, protože to je od čerta k ďáblu. Jak jsem psala, bydlí tam i mamka s manželem a s těma už nechci mít společnou ani část života, max. tak návštěvu jednou za čas. Moje první kroky budou do poradny, pak se uvidí. Dnes nabídnu manželovi naposledy, aby tam šel se mnou. Když nepůjde, půjdu i bez něj. Zítra vám všem dám vědět, jak jsem dopadla. Zatím se loučím. duben 26, 2007 14:00 ... : bb a už opravdu konec, abych tě nezahltila podnětů ke změně máš víc než dost, myslím duben 26, 2007 14:01 Hele, Wendy, : Lietavica víš, co takový magor může všechno udělat? Jak dovede znepříjemnit život tisícem malých hloupostí a naschválů, až máš pocit, že z toho zcvokneš? Víš, jaké to je přijít domů a mít klíč v zámku? Jen na chvíli, třeba na hodinu, nebo schválně zašpiněné všechno nádobí, co doma je, jen proto, že sis dovolila vůbec chtít něco řešit? Víš, jaké to je, když má stále stejné bydliště a sní třeba dětem nachystané svačiny do školy přes noc a ty ráno zjistíš, že nemáš co dát k svačině a snídani, když ti třeba sní všechno pečivo a vyjí ledničku? A ty nemáš čas nebo peníze to rychle napravit? duben 26, 2007 14:01 Ježiš to je hrozný Lietavico : Kamila to si tedy popravdě já představit nedovedu! Pokud by se on neodstěhoval - což si dovolím napsat, že snad měla Wendy na mysli, tak radši do malýho podnájmu nebo cokoliv, jen s ním nebýt pod jednou střechou! duben 26, 2007 14:13 ... : jahhanah Já se takhle nechala trápit sedmnáct let, manžel taky začal podnikat, dal do toho všechny naše peníze. Potom ty náklady začaly být vyšší než příjmy, nic si neodepřel a když se přestalo dařit, za všechno jsem mohla já, protože jsem nechodila mu pomáhat do práce. Podotýkám, že jsem měla doma tři děti, a ten nejmenší měl osm měsíců.Kvůli podnikání prodal byt a přestěhovali jsme se do pronájmu na vesnici, domek byl starý, vlhký, takže si přesně dokážu představit, kolik práce s ním máš. Ty moc dobře víš, co je v nepořádku, jen se potřebuješ ujistit, že jsi se rozhodla správně. Já to vše přežila v zájmu rodiny, dluhy jsme splatili a nakonec si našel mladší. Abychom splatili dluhy, měla jsem tři zaměstnání. Nenech se do toho zatlačit a rozhodně si nenech nic vyčítat. A co se týče poraden, jsou i bezplatné, já do jedné chodila, když jsem přišla na manželovu nevěru, taky jsem si nedokázala sama pomoct. Musíš se sebrat hlavně pro své děti, protože bohužel přebírají model chování svých rodičů, což je v podstatě dost děsivé. duben 26, 2007 14:18 a ještě něco : jahhanah taky jsem si myslela, že zůstanu bez peněz, taky dělíme dluhy a nakonec jsem zjistila, že jsem na tom líp, když jsem podala žádost o rozvod. Bydlím s dětmi v podnájmu 2 1, pracuju a celkem to zvládám, myslím, že teď mám víc, než jsem měla, když jsem byla vdaná a to beru minimální mzdu a občas si dám brigádu. Ale za ten klid to rozhodně stojí. Rozhodovala jsem se rok! A teď si nadávám, proč jsem to neudělala dřív, připravila bych se tím o spoustu trápení. Neboj, kolem tebe je spousta přátel, jen se nebát požádat o pomoc. duben 26, 2007 14:41 Tak jsem mu dala šanci : Hanka Včera večer jsem mu všechno řekla. Tedy téměř vše, vynechala jsem jen ten detail, že myslím na kamaráda, ale řekla jsem mu, že už jsme na tom tak špatně, že myslím na někoho jiného. A to by se mi dřív nikdy nestalo, protože k tomu nebyl důvod. Když jsem mu řekla o poradně, tak se nejdřív vymlouval - nebude nikomu dávat peníze, už je zná ty "odborníky", zvládneme to sami. Dala jsem mu ultimátum. Poradna nebo rozvod. Přes včerejšek se velmi změnila situace. U sestřiné tchýně se uvolnilo bydlení (vdova po švagrovi si našla jiného - za 2 měsíce), takže už mě nemusí trápit, kam bych šla. Řekla jsem mu to. Některé své chyby uznal, některé ne. Nakonec z manžela vypadlo, že mu v práci pohrozili vyhazovem, protože s ním nejsou spokojení. Je to tak týden, co jsem mu řekla, že já bych ho za zaměstnance nechtěla a čemu se diví, že ho šéf zkritizoval. Neumí komunikovat se zákazníky! No jistě. To znám. Se mnou taky komunikovat neumí. Ale chybu si nepřiznal. To oni! Tak teď se musí snažit. Domluvili jsme se, že mi bude víc pomáhat a na zahradě udělá ty "mužské" práce. Slíbil, že se bude víc věnovat holkám, hrát s nima hry a tak. Jsem zvědavá, jak se bude činit. Dnes mi dokonce byl ochotný nechat auto. Ale raději jsem to vzdala, když to má v práci teď tak nahnuté, tak ať se snaží. Auto si nechám doma, až se to v práci trošku zklidní. Vydobila jsem si každý měsíc tisícovku jen na mé potřeby. No to se uvidí hned příští měsíc, jestli to dodrží. A ještě něco. Dnes jsem se domluvila s učitelkou naší školy, že budu od září děti učit práci s počítačem. Plat bude asi mizerný, ale budu to mít doma, zabere mi to asi 3 hodiny týdně a hlavně bude to ta první změna. Jen aby mužíček nezlobil. Včera mi večer řekl, že si představil ty tři zbalené kufry. (Smutně koukal) Opravila jsem ho. Jeden zbalený kufr, ten jeho. Dnes má za úkol sám si vyhledat manželskou poradnu. Jsem zvědavá, jak se bude snažit. Večer mi prý řekne jeho požadavky. Uznávám má určitě taky právo ode mě něco žádat. Vždyť chyba je vždy ze dvou stran ne jen z jedné. Ale od svého si neustoupím! duben 27, 2007 09:12 Dobrý krok : Gita jen vydržet! Držím pěsti. duben 27, 2007 09:28 já se ti omlouvám, ale : zmatenaalena z tvého prvního příspěvku rozhodně nevypývalo to co jsi psala následovně. Na mě a nejen na mě to činilo dojem, žes dosáhl cíle a že se prostě nudíš a máš roupy. No a mnžel maká, aby vás všecky uživil aholt není tak veselej a vtipnej jako ten kamarád. Takže ...ještě jednou - sorry. duben 27, 2007 09:30 No tak vidíš ! : wendy Tohle je holka znáumá píseň, jak je chlap nespokojený, neúspěšný v práci, odnese to rodina. On to většinou neřekne, neb by si "zadal" a je jak veverka v kolotoči. Neúspěšnost muže je pro něj ponižující element.A že ti pomohla ta skutečnost, že bys měla KAM odejít ? Já pořád říkám, že je to důležitě veledůležité. Podívej se na Lietavici, to bylo bydleníčko. Já to znám jen tak z třetinové síly a kratší dobu, ale znepříjemňování života malými blbostmi znám velmi dobře a na vlastní kůži. Teď jen vytrvat, aby to nebylo plané vyhrožování, jako ti to říkal s tím rozvodem - že už to nebral vážně když jsi to stále opakovala a nic nepodnikala. Pěkně rituálně kufr ke dveřím, jsi statečná holka. duben 27, 2007 10:05 ... : bb vida dobré.. jen bych radila, pozor na tu komunikaci, ať je to dialog (když ses rozhodla dát vám šanci, tak ho máš aspoň trošku ráda, ne?), ať to není boj, ať se to jen neobrátí na "teď jsem na koni já" mluvit, mluvit, nedusit nic v sobě, však to pořešíte duben 27, 2007 11:36 Gratuluju k prvnímu kroku- : *saffron (zase mě to nechtělo pustit a tak jsem s hvězdičkou:-) vidíš, že je to přesně tak jak jsem psala, jak jednou začneš, spousta věcí se dá do pohybu sama - jen vytrvat a necouvat zpátky. Hodně štěstí, Hani! duben 27, 2007 12:14 Hanko, : Míša šíša pokud máš problémy s financemi, navštiv (může to být samozřejmě i manžel) nejdříve praktického lékaře s tím, že máš určité psychické potíže (nemůžeš spát, trpíš nechutenstvím, depresemi apod.), a že jsou způsobeny neshodami či problémy v manželství. Praktický lékař ti může napsat doporučení k odbornému psychologovi, a pak na základě toho doporučení už za tyto služby neplatíš, konzultace jsou v tomto případě hrazeny pojišťovnou. duben 27, 2007 19:19 Tak to vzal vážně : Hanka Dala jsem manželovi za úkol najít poradnu. Trvalo mu to sice několik dní, než se k tomu dostal, ale už ji našel. Dokonce to není od nás tak daleko a je i bezplatná. Takže teď už se jen objednat. duben 30, 2007 09:40 Hanko - všechno sledujeme ! : wendy Asi to fakt chce ráznost. To jsi ráda, že nás máš, viď ??? květen 02, 2007 08:58 My opinion about post... : Grigorr Ahoj, fayna stranka v tebe _____ Formica Plastic Laminate Kinetico Water Softener květen 02, 2007 17:11 .. : Snow29 Hani, nepsala si nahoře ve svém textu, že nechceš, aby ten Tvůj článek byl brán jako nějaké stěžování si, že máš chlapa, kterého by Ti mohla závidět kdejaká ženská??? květen 10, 2007 14:12 ... : DD Nechci Tě Hani strašit, ale když jsem začala Tvůj příběh číst, z půlky jsem v tom našla svůj život. Je to rok, co jsem napsal svůj příběh pod názvem "Brečet už mě neuviví". Ten chlap se nezmění. A pokud, tak jenom na chvíli. Až zjistí, že "si se uklidnila", začne znovu a přitvrdí.Ale moje pokračování je nadlouho a není veselé. květen 15, 2007 13:09 ... : jj Opravdu by me zajimalo, jak se pribeh vyviji nyni?Nastala zmena k lepsimu a nebo to je ve starych kolejich? září 16, 2007 18:38 ... : Annie to jj: Mě by to taky velmi zajímalo. Hani, ozvi se září 20, 2007 08:55 Manželství Hanky ... : Iveta Hani, přečetla jsem si tvůj příběh. To prožívá spousta žen v počátcích manželství. My to máme horší než muži /i když jejich pozici nechci zlehčovat ... musí uživit nás i děti/. Přijdeme o práci v důsledku mateřství, o pěkné tělo /i když si ho můžeme pracně a s odříkáním vypracovat zpět/ o kontakt s kamarádkami a přáteli, o své koníčky a záliby /máme málo času/. Máme málo peněz. A v tom je myslím tvůj problém. Kdyby tvuj muž vydělával tolik, aby ti mohl pokrýt tvé požadavky, chovala by jsi se jinak. Je to smutné, ale je to tak. Přiznej si to. Kdyby jsi měla auto pro sebe, mohla by si sebe i děvčata vyvézt kamko-li. Mohla by jsi si lecos koupit ... udělat si radost. Pak by jsi byla spokojená. A o to jde. Když je spokojená žena /manželka, partnerka/ je spokojená celá rodina! Žena "dělá" pohodu v domácnosti. A co chlap jiného chce? Mít doma klid, pohodu. Aby měl klid na svou práci. Aby měl připravené doma jídlo a děti. Aby mohl občas zajít s kamrády na pivo a za svými koníčky. Aby mu žena nic navyčítala a nenařizovala. A hlavně, aby měl sex, když potřebuje!!! A pak bude vše klapat s takovou samozřejmostí, že vás to samotnou překvapí. Nechci si hrát na manželskou poradnu, na to nemám potřebné vzdělání. Ale mám životní zkušenosti. Jsem 27 let vdaná a máme 2 děti /syna 26 let a dceru 22 let/. A věřte, že to co popisujete jsem prožila také. Nerozvádějte se!!! prosinec 29, 2007 17:44 dobré tretry a utíkej : Povolka názoru jsi četla dost,tak pryč od něho.Měla jsem něco podobného.Ženatého,který roky sliboval rozvod,zajímal se jen o sebe a svůj vzhled.Maželka byla hnusná a neschopná,když přibrala,styděl se za ni,přitom pro něho dělala první poslední.Některé z dětí občas málem přizabil,protoe nebylo po jeho.Cholerik,který byl schopný na mě řvát i při sexu.Och,jak jsme mohla být tak blbá?!Stálo mě to moc!Nervy i peníze.Teď když ho vidím?Ani za nic!!A dodatečně si tleskám,že jsem to dokázala!Sice hodně pozdě,ale přece.Tak nazuj tretry a utíkej co to jde,ještě máš čas.Marcela duben 04, 2008 12:58 omlouvám se : Povolka Omlouvám se, musela jsem na chvíli psaní přerušit a přidala komnetář jinam.A k tvému problému?Asi ti hodně ženských závidí,jak se máš dobře.No,dobře..?Každý chlap má nějaké chyby.Já osobně zažila děvkaře,alkoholika,násilníka,chorobného žárlivce.Bude to znít hrozně,ale oproti jiným se máš vážně dobře.Ano,jsi ve zlaté kleci,ale přemýšlej,jestli by nebylo jinde ještě hůř.Já jsem rozvedená a po 10letech zjišťuji,že ze všech chlapů byl můj exmanžel to nejmenší zlo,které mě potkalo Momentálně jsem sama,alespoň mám nervy v klidu duben 04, 2008 13:09 mam ho doma taky : nada akorát s tim že ten muj už v práci nedělá ,jen podniká jinak situace s penězma stejná.ted mi končí mateřská.k těm všem problémum jsem zjistila že mě asi 6let podvádí.v klubech.protože tam zaváží produkty.oduvodnil to tím že se se mnou přece nebude doma hádat a stejně mu potom nedam.takže noci nebyl doma.on muže ,on přece vydělává.ted vidí že bych odešla,tak seká trochu dobrotu ale myslim že je to proto aby se nemusel dělit o majetek.máme dvě nemovitosti a hypotéku.říká že je škoda to dělit když jsme to 10 let budovali.ale říká že když odejdu neuvidím od něj ani korunu.tvrdí že mě miluje.jezdíme do poradny prosinec 12, 2008 12:14

Napsat nový komentář

Pro komentování je potřeba, abyste byli přihlášeni. Pokud nemáte ještě svůj účet, prosím zaregistrujete se.

Powered by Azrul's Jom Comment