|
 Dobrý den, kudlanku jsem objevila terpve nedávno; ale protože jsem se dostala do složité životní situace a hledám radu kde se dá, narazila jsem při tomna Vás. Pročetla jsem hromadu příspěvků na Vašich stránkách a některé jsou mému případu hodně blízké. A právě proto jsem se rozhodla napsat, s čím se nyní potýkám. Naprostá klasika - můj muž má milenku.
Je to vlastně naše (oba pracujeme v jedné firmě) kolegyně z firmy - pracuje na moravské pobočce, můj muž tam jezdí služebně jako technik. Jejich vztah trvá už 3 roky! Tenkrát jí můj muž dělal oporu v její těžké životní situaci - rozpad jejího manželství. A - nějak se jim to zvrtlo. Že někoho má, jsem zjistila poměrně brzy - zhruba po půl roce jejich poměru. Tehdy mě odprosil a slíbil, že to ukončí že udělá vše, abych mu to odpustila - v té době byly našemu synovi 4 měsíce (ano, začal si s ní, když jsem byla těhotná) a dceři 6 let a já velice ráda uvěřila, že to byl jen úlet a že chce zachovat rodinu. Dva roky se to manželovi dařilo velice dobře tajit - a přiznávám se, že s tím asi ani neměl příliš práce, uvěřila jsem mu až příliš snadno. Ještě před narozením syna jsme koupili pozemek s chatou, kde jsme chtěli vybudovat domeček. Kvůli hypotéce jsem proto velice brzy nastoupila zpět do zaměstnání - syna nám hlídá manželova maminka. Asi před rokem mi začalo být jasné, že jeho poměr neskončil. Nikdy nenechal volně položený mobil, chod rodiny jako by se ho vůbec netýkal, všechno bylo jen na mě. Věčně jsme se hádali a samozřejmě i se sexem to šlo z kopce. V létě po jedné opravdu nepříjemné a podle mě naprosto zbytečné hádce jsem už vážně uvažovala o tom, že od něj odejdu. Ale neudělala jsem to, ne proto, že bych byla na něm závislá a potřebovala jeho peníze - nepotřebuju, umím se o sebe postarat i o děti. Ale proto že si stále pamatuju jaký byl dříve, jak mě miloval, a že tak jak se nyní chová, že to zkrátka není on. Pak jsem na něj přímo uhodila, aby se přiznal, že někoho má. Nebyl schopný mi to říct do očí, ani když už i jemu bylo jasné, že nemá cenu zapírat. Nakonec jsem si to ověřila sama "zapomněl" na stole mobil. To se stalo v září - 2 dny před naším devátým výročím svatby. Jinak náš vztah doposud trval 14 let. Jakmile jsem to zjistila, snažila jsem si s ním o tom promluvit, zaskočila jsem sebe a asi i jeho tím, že jsem ho ihned nevyhodila. Ale po tolika letech to jde opravdu těžko. On sám říkal, že se mu jednak velice ulevilo, že už je to venku, že mi to chtěl už dlouho říct, ale neměl odvahu a že ani doteď neví, jestli mě chce opustit a žít s milenkou a nebo jestli opustiti milenku a žít se mnou. Zkrátka - ukecal mě, že si to ještě musí rozmyslet a ideálně si vyzkoušet žít s ní a žít beze mě. Protože jsem zjistila, že i kdybych s tím nesouhlasila, nic s tím nenadělám, nakonec jsem na jeho hru přistoupila. Jediné co jsem si vymohla, že jsem určila lhůtu, do kdy se má vyjádřit. - dala jsem mu dva měsíce, i když jsem věděla, že za tu dobu nejspíš nic nezjistí - přesvědčoval mě ale, že určitě vědět bude. Chtěla jsem mu dát šanci, aby ukázal jestli o nás stojí - že třeba tu lhůtu dodrží - bohužel, nerozhodl nic. Nyní má poslední možnost do konce tohoto měsíce, protože jeho milá se z Moravy přestěhovala sem za ním a nastoupila do zaměstnání s 3 měsíční zkušební lhůtou - a ta ji teď končí - tedy tím i končí poslední šance, jak ji relativně jednoduše poslat zpět domů na Moravu a vztah ukončit. Celou dobu mu říkám. že pokud ví, že ji miluje a nedokáže ji opustit, tak ať s ní zůstane a vyřeší to, ale on mě stále dokola přesvědčuje, že mě má moc rád, že nechce rozbít rodinu dětem, že se k nám určitě vrátí, jen se s tím musí nějak vyrovnat a pak to s ní ukončit. Nejhorší je. že od té doby, co se jejich poměr provalil, je ke mě moc hodný, dokonce má velký zájem o sex se mnou - já vím hrají v tom roli výčitky svědomí, ale tím je pro mě o moc těžší na něj přestat čekat. Vím moc dobře, že nemá cenu, aby se k nám vrátil, když stále miluje ji - ideální situace je, že si to s ní prožije déle, odmiluje se, začne ji vidět bez růžových brýlí a pak možná zjistí, že udělal chybu - ale jak dlouho to může trvat? Také se od té doby chová příkladně k dětem. I to jsou ty výčitky - ale dcera už nemá tik a táta se s ní i mazlí a vůbec je na ní moc hodný. Máte někdo zkušenost s návratem ztraceného manžela? Podařilo se to? Má smysl ještě na něco čekat? Našla jsem pár příkladů, kdy to nakonec dobře dopadlo, ale vždy tam bylo odloučení na delší dobu, minimálně rok. Děkuji za jakoukoli radu Monika
|
)
..a když bude hodně hodná tak třeba táta zůstane..........je mi z toho smutno.
) spíše zatím ubližuji sobě. On mě podváděl opakovaně 10 let, to už bylo probráno v jiné diskusi, a jiný nebude.Pochopila jsem to konečně. 
