vždycky, když tu poslední dobou čtu takový komentáře a příběhy, tak je mi to tak strašně líto, až bych brečela...

Já to zažila taky, ale neměla jsem už tak malé děti, takže jsem na tom byla aspoň o kousek líp... nevím, co na to poradit, záleží, jestli to ustojíš a jestli ti takový život bude vyhovovat, já jsem nejdřív mlčela a snažila se to ustát, nedat najevo, být milá, příjemná, aby mu doma bylo dobře, aby se nebál vracet k protivné ubrečené ženské, ale cítila jsem se tak bídně, že jsem to dlouho nevydržela, tak jsem zkusila s ním o tom mluvit a chtěla jsem, aby to nějak vyřešil a rozhodl se, jenže lhal a snažil se to otočit proti mně, že si vymýšlím, že potřebuju psychiatra, protože jsem blázen a vidím bludy (když jsem ho načapala s ní, tak jsem v tu chvíli nechtěla věřit vlastním očím, člověk by raději věřil dál tomu, že nic není a najednou krutá pravda) a jestli mám problém, mám ho řešit sama...

potom jsem se snažila to nějak přežít kvůli dětem, ale začal za ní chodit a nesnažil se to nějak zaonačovat, domů si chodil pro čisté prádlo a sníst jídlo, co našel v lednici a ve spíži, vždycky nás jen vynervoval, pohádal se, vynadal všem a zase se sbalil a dva tři dny nepřišel... ale k ní odejít nechtěl a jen mě začal vyhazovat, že mám jít já a že mi vezme děti... no, chvíli mě strach o to, že přijdu o děti, svazoval natolik, že jsem asi třikrát šla dát k soudu žádost o rozvod a třikrát jsem se vrátila zpátky a obálku roztrhala...

nakonec jsem se nakopla a žádost podala, vzala jsem si na to právničku a dobře jsem udělala, příště už bych to řešila radikálněji hned v zárodku, nedopustila bych, aby se opakovalo tohle to dlouhé sebeumrtvování, tahle doba, kdy jsem naivně věřila, že když mu dám další šanci, tak se změní a začneme znovu a lépe, je jediné, co bych už nikdy nechtěla zažít, jediné, čeho lituji, že jsem to neudělala dřív...

Ovšem nejvíc jsem zklamaná z těch žen, co s klidem vlezou do postele zadanému chlapovi, zvlášť, když má doma malé děti... vždycky jsem se řídila heslem, že ženatý muž je tabu, možná jsem taková až poté, co jsem si tuto situaci zažila z druhé strany, ale od té doby už bych na ženatého ani nesáhla...

Magdi, čeká tě docela těžká doba, a já ti držím palce, abys to zvládla co nejlépe, už kvůli dětem a kvůli sobě... nevím, kolik je vám let, ale i kdyby to bylo víc nebo méně, tak věř, že tě čeká ještě krásný život a spousta hezkých chvilek, ať už s dětmi nebo s někým, kdo si tě zaslouží mnohem víc...

ons nemá dvě malé děti a může se mu proto !"věnovat" - tj. obsdkakovat ho, ťuťat a podobně. Což ty nemůžeš. Jsi od rána do večera zapřažená a nevíš kam dřív skočit, což on těžce nese, neb se cítí přehlíženej, To jsou chlapi. A nakonec z celé nevěry obviní tebe...důvod jsi najdou. Kdybys byla absolutně dokonalá, tak důvod bude, že jsi absolutně dokonalá. Ta holka může být třeba něšjaká naivní Nanynka, které on rozhodně neprozradil, že má pohodové manželství a trochu přetíženou ženu. Krom toho, že mu nerozumíš (a kdo by taky rozuměl), zajisté jí vypráví pohádky o tom, jak jsi chladná, hysterická, sobecká a podobně. Holka, která ještě nebyla vdaná a nezažila tohle na vlastní kůži, neví o co jde. Věří těm jeho povídačkám, že ona je ta jedna jediná a že to manželství byl omyl od samého začátku....pokud vůbec ví, že je hrdina jejích snů ženatej.

oni jsou vážně stejní. Je jen na manželkách jak se s tím srovnají.
Taky jsem zbystřila po divně hlídaném mobilu, po tom co začal cvičit, chodit pravidelně na solárko, začal si kupovat moderní prádlo a bundy a rifle, byl zmatený a divně přemýšlivý. Doma nechtěl být rušen, jen řval, byl náladový, všichni jsme mu vadili. Dokonce se začal holit po celém těle. Víkendy patřily squashi, golfu, kamarádům(prý). Přes týden měl extrémní nároky na oblečení. Jako pan ředitel se převlékal komplet i 3x denně, to znamenalo při jeho příchodu kolem osmi večer vše prát (6-ti kg pračka) jedna bílá, jedna barevná!!!!Každý den. Protože to co mu sedělo chtěl i další dny, nikdy nezapomenu na jeho bavlněné košile bílé a černé, které se prostě nedají vyžehlit. A to jsme museli v deset uléhat aby si po večerním cvičení a lehké večeři odpočinul. Já vstávala v pět a ještě mu žehlila co jsem do desíti vyprala. Ufff, já byla kráva!

Držela jsem a držela dlouho. A biju se do hlavy, že jsem ho nevykopala hned, jakmile se takhle začal chovat, já mu odkývala i sólo dovču s ní(prý teda sám) na Kubě. No, zamilovanost to už dávno nebyla, jen jsem si myslela že mně, skvělé ženě a mamince se to prostě stát nemůže.

A vidíš, Magdi, může. Takže je to tu a buď budeš čekat a utrápíš se a děti se budou plácat v nervech s Tebou a nebo si seženeš právničku a připravíš se na rozvod. Někdo mi tady už vytýkal že nedávám šance a navádím brzy k rozvodům, ale je to jen o zkušenosti, tolik mi toho naložil jen na má záda, že už do žádné nabídky k vytvoření vztahu nejdu. A že jich mám. Protože když budu s někým koho mám ráda opět dám vše na plné pecky, o tom je vztah. A po zkušenostech už riskovat nemíním, takže pánové adíííííjééééééé

Držím všechny palečky co mám, nechtěla bych to už nikdy zažívat. Je to hnus co si podvádění partneři musí vytrpět a pokud jsou normální, trpí a čekají a doufají. Fakt držím palce!

Jenze clovek, kvuli tomu, ze si jenou vybral spatne, nemuze prece smahem odsoudit i ty ostatni a nikdy se uz do vztahu nepoustet. Nebo samozrejme muze, ale je to velka skoda. Ta kolektivni vina proste neexistuje, ac mnozi takovi jsou. Ale jsou i fajn chlapi, treba ne takove "hvezdy" a tak "napovrch dobre vypadajici", ale jsou i charakterni muzi, aspon ja je znam.

to máš pravdu. Ale prožít si to, co Eny, tak mám úplně stejné pocity. Já jenom nechápu, proč to Eny všechno dělala - aby byl doma klid? Anebo aby si on uvědomil, jak má doma báječnou ženskou? Proč to sebeobětování?

zčásti proto, aby byla doma pohoda, klid, aby jí neměl co vytknout, aby byla lepší manželka, prostě aby ukázala, že na to má, že to zvládne a on ji měl za co pochválit... což se u těchto mužů stejně nikdy nestane, jen žena si postupně na záda naloží víc a víc ve snaze být co nejlepší, aby ji měl za co milovat, ocenit atd... prostě se mu chtěla zavděčit, aby mohl být spokojený, v pohodě, aby cítil teplo domova a viděl, že má hodnou a milující ženu, časem možná taky proto, aby zase neřval, nenaštval se, nerozzlobil se, aby neměl důvod jí něco vytknout...
Já Eny chápu a taky mě trvalo asi dva roky, než jsem zase začala mužům důvěřovat jako předtím, než jsem znovu našla víru a přestala jsem se bát a za vším vidět nějaké záminky... a jsem ráda, že se to stalo, jinak bych neměla všechno to, co mám teď... hlavně to malé zlatíčko... já jsem spolu s novou důvěrou našla i nový začátek a šanci prožít to vše znovu a lépe a hlavně jinak... a to si myslím, že je ta největší výhra... a budu se snažit neopakovat staré chyby... už vím, že život je nejen těžký, ale i krásný a pohodový...

to se fakt všechno takhle musí? Denně 6 kg praní a žehlení. Čumim.

co chlapy hledají u milenek? Někdy je to jen posílení svého sebevědomí, oni sice doma fungují, ženě se zdá vše v pořádku, ale chlápek najednou zjistí, že je vlastně jen "provozní" v domácnosti. Najednou mu nějaká krasotinka řekne, jak je úžasný a skvělý a má ho lopatě. Holky, hrábněte si do svědomí, kdy jste to tomu svému řekli naposled? Zeptali jste se ho někdy, co mu chybí? Dostal někdy pochvalu před nastoupenou jednotkou?

kolikrát jsi své ženě říkal, že je úžasná, skvělá, že ji miluješ a záleži ti na ní? Kolikrát jsi ji chválil za to, že uvařila dobré jídlo? Za vyprané prádlo, uklizenou kuchyň atd? Kolik chlapů to dělá?
Akce vyvolá reakci... když jeden začne s vyznáním lásky, ten druhý se přidá... i kdyby to bylo jen obligátní "vždyť já taky, miláčku"...

A kolikrát denně ti pánové, hledající si "něco" u milenek, vysloví pochvalu před nastoupenou jednotkou své ženě?

předběhla jsi mě

za to, že denně bezchybně "funguje"? Řekne muž snad svý ženěš, že mu vyprala ponožky? Ani jí nepoděkuje. Jo uchválit je k smrti, jak říkala Stella Zázvorková. Ženská je obvykle plně vytížená - práce domácnost a děti...co jí hcybí je nějaký volno...zajímá to jejího muže? Tak zač ho pak chválit.

Kolik ti zbývá studia?Myslím,že jsi velmi schopná žena,která by dokázala stát na vlastních nohou,zabezpečit i jako samoživitelka rodinu po skončení mateřské.Od toho bych osobně odvíjela další úvahy.Napsalas ale málo informací-vesměs sem ženy píší o pocitech,ale některé věci možná i důležitější v rozčilení nenapíšou.to neber prosím jako výtku vůči Tobě,spíš prosbu či konstatování.Třeba také napiš jaký je manžel táta a takové ty věci,které při rozhodování hrají důležitou roli.držím palce.

úplně stejný, jako bychom chtěli třeba žloutenku "vyléčit" i uchválením k smrti To léčit nelze, když to holt "jen přece dělá každý"

tihle muži se někde klonují či co? Vždyť já měla něco podobného, také jsme ho doma všichni rušili, zavíral se a ...čučel zasněně do blba a hlídal mobil, kdy mu přijde smska. 10 košil do týdne, litry voňavek,2 hodiny denně před zrcadlem atd atd.

"prototyp muž pro 21. století" Jen nám to zapomněli nějak říci, upozornit, tak koukáme teď, jak trubky

s tím chválením to asi funguje, nová přítelkyně mého ex ho chválí prakticky neustále. Děti s nimi byly na dovolené a přijely znechucené a s dost smutným názorem na tátu. Ale zřejmě to chválení účel splňuje, neboť můj ex, po slovech "ty jsi můj Herkules" popadne kufry ani nedutá. To se mnou dutal, že ho bolí záda a že se mu skřípe nerv. Já blbec většinou všechno táhla sama. Jo, byla jsem blbá, dnes už to vím!!! Proč to my ženy tak dlouho vydržíme, to nevím. Já mu dlouho chtěla dokázat, jak jsem dobrá a jak všechno zvládnu. Takže střechu na domě jsem natírala já, ploty také, o opravě kapajících kohoutků ani nemluvím. Přitom vychovávat děti, mít domácnost jako klícku (miloval pořádek,ale sám zásadně neuklízel), později i vlastní podnikání. Nikdy jsem si nestěžovala.

my jsem bráchu chválení málem vyhladily z povrchu zemského a stejně to bylo tuuuuuze málo

tím se akorát potvrzuje teorie Aleny T., že tvůj ex byl málo zaměstnáván. Čímž měl dostatek času na ty svoje eskapády

Ty nemáš takovou spotřebu prádla????? Když nestihneš jeden večer vyprat tak toho máš kupisko a řev k tomu, že si to příště rozmyslíš. Vy nejste všichni stejní??? Chi, jojo, v příštím životě si najdu kluka v riflích a mikině....možná. A mohl by umět vařit a hlavně, bude muset mít velikééééé sebevědomí. Protože zvedat zakompexovaného blba ze země celý život, to fakt už ne. A pak Mi ukázal. A chválení bylo, skvěle upraven, skvělý společník, tanečník....jojojo, vedle mne se mu to rostlo když já jsem se nechávala zatloukat do země z vděčnosti že mi dovolil mít s ním děti, jak já se tomu teď směju.
Jééé, dočetla jsem Tě mimozemšťanko....to jsem já! Taky taková ťula. A jak jsem na to byla pyšná, chi.

Chlap má obecně problém se vyjadřovat, o citech zvlášť, ale dá se ho to naučit. Většina považuje za důležitější činy, ale ty přijdou časem ženám samozřejmé. Takže začarovaný kruh je na světě a bez společného rozetnutí se řítí vztah do ř...
Já to zabalil, když jsem zjistil, že partnerka už o nás dvou neuvažuje jako o partnerech. Na každý vztah musí být dva, jeden, i když nadšenec, nestačí.

nezevšeobecňuj, je to jen a jen o lidech a v lidech... kamarádka měla přítele, který se vyjadřovat uměl náramně a tolik lásky, co bylo v jeho slovech, to jsem v životě neslyšela najednou... jen škoda, že se tak vyjadřoval vždy nejméně ke dvěma ženám současně a nakonec se z něho vyklubalo něco jako sňatkový podvodník... Ale jak ten se uměl vyjadřovat...

Z jiné strany: proč by neměly ty činy přijít ženám samozřejmé, když mužům jejich péče o děti a domácnost přijde naprosto samozřejmá? Ale souhlasím, že na všechno musí být dva... když jeden dělá na 200% a druhý na 0%, tak z toho nikdy nebude to samé, jako když dva jedou na 100%...

Ale stejně každá žena prostě jednou za čas od toho svého čeká nějaké to vyznání... ať už má doma zlatíčko nebo gaunera... ženy už takové jsou a když muži chtějí, aby ženy chápaly je, tak by se mohli kvůli nim aspoň trochu snažit je pochopit, i když stoprocentně se to ani jednomu pohlaví nepovede...

To už by snad mohl Vlk pochopit.

Ono je to hodně o sebevědomí chlapa. Já jsem z té generace žen, kde jsme chlapům zvedaly sebevědomí tak dlouho, až nám nenápadně přerostli přes hlavu. Ono to postupuje zvolna. Napřed jsi doma s dětmi. Já jsem děti moc chtěla, a taky jsem se jim hodně věnovala. Na druhou stranu jsem musela zapomenout, že jsem emancipovaná vzdělaná holka, a sama sebe přesvědčit, že TOHLE je teď moje práce. Pod pojmem TOHLE zahrnuju krom péče o děti, vyšůrovanou domácnost, vyšperkovaného manžela, podle módy obšitou rodinu...., a to vše pod kuratelou dvou tchýní.

o mužích tak trochu jako o povalečích, kteří doma nehnou prstem, to mi vadí, já jsem hýbal, nejen prstem a to dost intenzivně, včetně vaření a to hlavně o víkendech (jindy byla studená večeře). Nepotřebuju za partnerku služku, ale někoho, o koho se taky někdy můžu opřít a spolehnout. Ale třeba z toho vaření se stala naprosto běžně očekávaná činnost, včetně kompletního úklidu, kdy po obědě už nebylo skoro co dělat. Uznání? Žádné.

do noveho "maska" hlavne preto, ze pre vacinu z nich rozvod nie je tak zasadnou zmenou v zivote. Myslim v tom zmysle, ze pre opustenu manzelku, starajucu sa o 2 a viac deti rozvod znamena hlavne financny kolaps, musi riesit, ako to urobit, aby s detmi vyzila, pripadne kde hlavu zlozi.
Ak by bolo aj u nas povinne porozvodove vyzivne na manzelku, lahko vymahatelne a vyzivne na deti nielen symbolicke...To znamena, ze chlap zarabajuci 1.500 EUR by mesacne na dve deti platil 600 EUR a na manzelku dalsich 300 (kedze sa mu o tie deti stara a tym padom nemoze byt v praci denne a do noci)...asi by si nejake zalety rozmyslel. A keby aj nerozmyslel, manzelka by jednorazovo oplakala jeho zradu...a zivot by isiel dalej. Pre manzelku a deti, aspon ako tak slusne financne zabezpecene.
A aj pipinky by si rozmysleli hadzat siete po zenacovi, kedze na dovolenku na Kube (vid Eny) by asi nejaky ten rok musel poctivo setrit z toho, co by mu po rozvode z mesacneho platu zostavalo.

vyjímka. Ten můj milovaný exíček nedělal doma ale lautr nic! A přes to všechno byl chválen. Ale nevnímal to. Bóžínku....jak já byla blbá. Ale už je to dobrýýýýýý, moc dobrýýýýýý a proč?
Protože co sama udělám to dobře udělám, nemluvím, nechválím, jsem za to spokojená. Nemusím čekat léta na něco co v domácnosti chci, nebo je nutné to opravit, stejně nic neuměl. Ale šéf byl fakt přísný. A organizace práce, to bylo jeho heslo..prý, "lidí na práci je dost, ale zorganizovat ji, to jen tak někdo neumí" ...no nebyl to blb? Chudáci jeho podřízení.

stát se to může, prostě máš takovou zkušenost jako většina žen zde s muži... nejsou všichni jako ty, že by hýbali prstem a vařili... ze všeho se časem stane běžná očekávaná činnost, spíš jde o to, jestli kromě toho stereotypu se najde ještě čas, kdy se ti dva věnují sobě, svým koníčkům a jak já pořád tvrdím, tak by aspoň jeden z těch koníčků měl být oběma společný, aby se mohli spolu i bavit a užívat si, ale spolu, ne každý zvlášť na svém písečku se svými zájmy a svými přáteli... protože potom stereotypy (navařit, uklidit, vyprat, vyžehlit) zůstávají a ti dva se dál jen odcizují...
A občas se musí narušit to zaběhlé schema, takže žádný nedělní oběd vaří tatínek jako každou neděli, ale vyrazit někam ven, oběd si nechat naservírovat na stůl a kafe a dezert si dát někde na výletě a ne doma u puštěné televize.... víš, ty si tu stěžuješ stejně jako ty ženy, co si stěžují na své manžely, že dělaly všechno a nedostály ocenění... samozřejmě, že se to může stát i druhé straně, jsi toho příkladem, ale nečekej uznání, v partnerství se přece nic nedělá pro uznání, pro pochvalu, ale proto, aby vztah fungoval a pokračoval dál a dělá se vždy to, co je potřeba, co kdo umí lépe nebo tak, jak si dva ujasní, že budou fungovat... když něco děláme kvůli tomu, aby nás ten druhý pochválil, tak jsme na tom stejně jako pes, který bude pánečkovi aportovat za dobrůtku, ale zůstane vždy jen psem a bude poslouchat pána...

Ale on dělá převážně jen to, co ho baví. Veškeré záležitosti kolem domácnosti považuje za "ženskou záležitost" protože tak byl vychován, a já byla pravidelně kontrolována jeho matkou a babičkou, jestli se mu náhodou neděje z mé strany příkoří. Z vysavače má panickou hrůzu, pračku obchází ostražitým obloukem a kdyby náhodou někdy umyl nádobí, šel by se hned mrknout do zrcadla, jestli mu z toho nerostou prsa.
Nečiní mu potíže postavit chatu, opravit auto, vyrobit nábytek...a další "mužské" práce.
Jenže já mám vzdělání technického směru, takže to auto jsem si třeba většinou uměla opravit sama. Pak už jsem při dětech nestíhala, tak prostě došlo na rozdělení prací na ženské a mužské. Jenže pokud byly děti malé, a manžel potřeboval přemístit metrákovou traverzu, hádej, kdo byl na jejím druhém konci ?

tak ta se financovala ze společného zdanění manželů, díky čemuž jsem já po rozvodu nedostala soc.dávky. No a jsme zase u peněz.....ale i přes to všechno mu přeji pevné zdraví a dlouhý život, protože tak, jak se měl s náma se už mít nebude, takže si ještě užije. chi....jupííííí

tak Vás tu tak čtu a přemítám a přemítám...Eny za cos ho chválila,když nedělal doma lautr nic?Nejsme to my sami kdo si nejvíc ubližuje,když toleruje a nedokáže svému partnerovi včas říct-tak to Ti prostě nedovolím,aby ses ke mně takto choval?...jen moje krátká úvaha co si o tom myslíte holky i Ty vlku??

kdyby se neměl jako to prasátko v žitě tak máme takové peklo, že měl, ale stejně to nevnímal, takže vlastně trpěl. Jen si povídáme a díky Vám jsem šťastnější a šťastnější. Děkuji Vám děvčátka, moc....chválila jsem ho třeba za to, že jednou za týden nakoupil, představ si, taky nemusel. Já kouzlila z ničeho, chválila jsem ho že mne vzal na ples, jako ředitel to měl jako povinnost zadara, a já mohla být repre. Chválila jsem ho za to, že mne pochválil za úžasné zákusky, koláče, masa při jeho oslavách, pekla jsem pro všechny jeho lidi, nadřízené i podřízené, protože on, PÁNÍČEK BYL POCHVÁLEN JAK MÁ ŠIKOVNOU ŽENU, JÁ BYLA VDĚČNA ŽE pro něj můžu něco udělat a on bude možná zase hodný. Chi, blázen jsem byla. Vím to.

v "život zmáčkl pauzu II"

zůstávalas kvůli dětem anebo i z finančních důvodů?

milenkou? Vidavate se,soudim,ze kvuli detem ano?

jak já ti rozumím, kdybys někdy chtěla si povídat i mimo kudlanku po mailu,tak budu ráda. Já bych ti mohla také vyprávět. Ale ted už nejen minulost, ted už mám i přítomnost. Našla jsem si přítele, toť pravý opak mého ex. Už 2 roky jsem v říši divů, tolik lásky, úcty, obdivu, šlechetnosti ....jsem nepoznala za celých 22 let manželství. Ted teprve cítím,co je to být na všechno dva. Jo a s tím sebevědomím, to máš úplně pravdu. Oni si vylepšovali svoje sebevědomí a nás přitom zadupávali a my jim v tom ještě pomáhaly a to dobrovolně.

ono by bolo zaujimave si sem len tak statisticky hodit, jak ti zaletni chlapi po rozchode so svojimi zakonitymi polovickami vlastne dopadli....bolo by to asi zaujimave citanie a pre mnohe, ktore partnersku neveru prave riesia mozno aj poucne.

mluvíš mi z duše... přesně to jsem tu někde na kudle psala taky... že za ty první dva roky, co jsem našla svého medvídka, jsem poznala víc krásného a příjemného než za celý předchozí život... přesně tak, být rovnocenným partnerem ve všech směrech zvládne jen zdravě sebevědomý muž, který si nemusí nic dokazovat...

Moje mamka byla 3x rozvedená takže jsem si to asi nesla dál. Zůstávala jsem hlavně kvůli dětem aby nevyrůstaly bez tatínka. Za každou cenu jsem chtěla ať mají taťku jednoho protože vím co se mezi námi s bráchou dělo, když jsme měli každý svého otce a vychovával nás třetí. No a když jsem mu musela odevzdávat peníze, teď už vážně neřeším proč, musela bych ho jít najít a dodatečně si to s ním vyřídit. Vymývání mozku to bylo. Ale vím že to byla jen má vina. Stále jsem věřila že když dáš partnerovi všechno, budeš mít taky všechno. nic víc, nic míň. Jsem poučena a to hlavně díky kudlance, mohla jsem to tady všechno vypsat a uvědomit si to.

Nevím s kým a kde je, když si ex na děti jednou za 3 měsíce vzpomene, napíše jim strohou sms. Složitě se domluví aby to jemu vyhovovalo, protože i u soudu řekl že nemůže stanovit návštěvy dětí, poněvadž "není pánem svého času". A sejdou se. Dcerka jse vždy do hodiny doma a těžce to rozdýchává. prostě jde s cizím člověkem do MD. On jí koupí meníčko za stravenky a zaveze ji domů. protože jezdí jako ho***o, tak s ním dcerka nechce jet dál. Syn s ním byl naposled na panáka po promoci a taky moc nemluví. nevyzvídám, nevyptávám se ani na něj, ani na nic jiného.
Kdesi jsem se tady o promoci zmiňovala. A ukončila jsem to tím že je z něj dva roky po rozvodu troska, zestárl o dvacet let.
Působil na mne jako starý, unavený, bohatý člověk. Jindy jsem ho neviděla. A odmítám se s ním setkat. Nezvládla bych ani pohled. Už tam není ani pohrdání, natož nenávist, zloba, nic....cizí člověk.

Eny asi takhle-všude je něco,já třeba nemám povahu na to,abych se svěřovala se soukromím.A že by bylo o čem psát.Ale tak si furt tak říkám,když byl nějaký problém v manželství,byla to moje volba,nikdo mi ruku nedržel,když jsem se na úřadě podepisovala.A co se týče dětí,tak kdyby měli vyrůstat v něčem hodně ošklivém a pak třeba jednou říct-proč jsi nás tohohle neušetřila?Takže pokud byl partner na Tebe hnusný nedívám se na Tebe přes prsty,žes s ním vydržela,chtělas prostě pro děti to nejlepší.Ale trošku Vám holky nerozumím a to bude asi rozdílností povah,proč se k tomu vracíte?Představ si Eny,že jsem ted tvoje kamarádka sedíme spolu na lavičce a jestli se Ti chce tak mi odpověz.já se budu snažit Ti porozumět.

já bych se nesvěřovala nebýt anonymní kudlanky. Ano, byla to taky má volba když jsem si brala já jako pracující studenta třetího ročníku. Láska.
A vracím se proto, protože když tady čtu životní zvraty. Chci přispět svými zkušenostmi a chybami, třeba někomu pomůžou a třeba ne. A nikdy jsem na lavičce v parku s kamarádkou neseděla. Nemám kamarádky, neměla jsem na ně čas. A raději jsem byla s dětma, takže si to moc představit neumím. Asi bych kolem té lavičky korzovala, sedět? Jen tak? Když, tak bych lítala po tom parku s pesankou....Dík

myslím, že to není vracení se k tomu, spíš jen snaha se z toho vypovídat, vyčistit si dušičku tím, že to z ní vyklopí ven, ty roky se nedají jen tak vymazat, zmáčknout Delete a budou pryč... tohle všechno se dostane hodně hluboko do podvědomí a ještě dlouho se to vše bude vracet... a mluvit o tom je jeden ze způsobů, jak se s tím smířit, jak nebýt nazlobená sama na sebe, za to, že to dopustila, protože tohle myšlení by ji vrátilo zase o kus zpátky... Eny stejně jako všechny ostatní ženy, které si tím prošly, potřebuje čas, aby se od toho oprostila, čas, kdy se vyčistí od toho všeho zla a utrpení, co prožila... nesmí na to hledět jako na své zklamání, na svou neschopnost, spíš jako na školu, tvrdou, ale nutnou, jako na zkušenost, kterou musela získat, aby mohla začít znovu a lépe a volně dýchat, aby si toho všeho mohla začít vážit, aby se poučila a neopakovala své chyby dál...
Ne každý, kdo se rozhodne špatně, tak s tím rychle skoncuje... spíš hledá cestičky, jak to napravit, způsoby, jak by se to mohlo změnit a i když ví, že to byla jeho dobrovolná volba, tak ještě nějaký čas zkouší se s tím poprat a doufá ve vítězství... není to jen chyba ženy, svůj podíl na tom nese i ten partner, který této situace zneužije a využívá ji... Mio, zkus pochopit, že tak jak jsou lidé rozdílí vzhledem, tak jsou rozdílní i povahově, a ne každý je na takové pozici, že omyl uvidí už dopředu nebo při prvním náznaku... někdo se musí poučit až zkušeností, ale není kvůli tomu o nic horší člověk než ten, co předem všechno ví a má jasno... nikdy nikdo nemůže pochopit všechny lidi a důvod jejich konání, někdo nepochopí ani sám sebe...

pořád se v duchu vracím k té mamince se čtyřmi dětmi, co stála venku a čekala, až se její muž vzbudí... nevíš nic nového? Nejspíš bude vše při starém... a možná už jí ubyla jedna ustaraná vráska a začíná se jí blýskat na lepší časy.... tak budeme držet palce...

Dík za odpověd.Přeju Ti hodně zdraví,abys dohnala to,na co dřív nebyl čas.Cítím,že je v Tobě taková směsice radosti,smutku,trochu zášti vůči bývalému a ta Ti možná brání prožívat ještě intenzivněji to hezké kolem Tebe.Věřím,že už to bude jen lepší.ahoj

píšeš mi z duše. Dík....jdu lítat s mou zlatou pesanečkou, mějte se tady nádherně jste všechny zlaté a omlouvám se Magdičce za svedení konverzace, napravím se....doufám že jsem se moc od tématu neodklonila....

I Tobě děkuju za odpověd.Já sem nepíšu abych někoho umravnovala,to vůbec ne.Je dobře když si bez nějakých nazlobených osobních výpadů dokážeme říct každý své.V tom vidím přínos těhle diskusí,že člověku alespon mě dají podnět k zamyšlení.A z vás holky jsem měla pocit,že vám to vracení se k minulosti spíš škodí než prospívá.Třeba Ty Pavli na mě ted působíš dojmem velmi štastné ženy,tak dost dobře nerozumím tomu proč máš potřebu se vracet k minulosti a cítit se z mého pohledu ukřivděně.Tohle mi přijde naprd.A proto jsem chtěla znát váš názor popovídat si.Snad jsem to napsala srozumitelně,že vám nic nezazlívám.ahoj

Vodoměrko, tu maminku ani sociálku prostě nikoho jsem od té doby neviděla. Jen jsem o víkendu , když jsem šla kolem jejich domu slyšela hroznou hádku, muže a ženy. Možná to byli oni. Možná ne. Papapapapa děvčátka

necítím se ukřivděná ani ublížená a opravdu jsem šťastná a spokojená, jen to sem píšu, abych mohla ostatním, které se z toho ještě nedostaly a hrabou se ven, pomoct, abych jim ukázala, že je to možné, někdy abych zase obhájila takové ty rýpaly, co píšou, že si za to každá může sama a že to měla vědět dopředu, protože ne vždy to tak je, a že se to může stát opravdu každému, že se nějakou souhrou náhod, osudu a kdovíčeho i z veselého, sebevědomého a rozumného jedince může stát oběť, že ne každá ta chudinka vypadá jak chudinka, může být vzdělaná i nevzdělaná, hezká, ošklivá, není to předem dané, i když by se dala vystopovat skupina možných obětí podle prostředí, z jakého pocházejí, kde je to dáno víceméně výchovou a vzorem, ovšem jsou i z jiných vrstev a nemají s těmi méně vzdělanými nic společného... já už jsem dávno za tím vším, jak se říká, za vodou, mě už to neubližuje, i když musím přiznat, že ještě hodně dlouho trvalo, než jsem v podobných situacích přestala zažívat předchozí stavy a obavy... prostě podvědomí nevymažeš... jen otupíš... ale je hodně žen, kterým k procitnutí pomůže už jen to, že zjistí, že v tom nejsou samy a najdou si v daných situacích shodné prvky, aby pochopily, že to není jen jejich chyba, že zmýlit se může každý a že se za to nemusí stydět a schovávat to a mají šanci se z toho dostat samy... a věřím, že kdybych byla kudlanka o deset let dřív, tak bych se nejspíš rozhodla mnohem dřív a nenechala bych to zajít tak daleko... jenže já v té době neměla nikoho, kdo by mi pomohl nebo aspoň ukázal, že si to nemusím nechat líbit, i když mi to ostatní říkali... každá z nás jsme jiná, ale když si vzájemně ukážeme, jak jsme se z toho dostaly a poradíme si... od toho tu kudlanka je... a já jsem ráda, že můžu pomoct aspoň takhle, když už ne jinak... jestli se cítím z něčeho ukřivděná, tak jen z toho, že jsem chtěla nějak pomáhat ženám v tísni a chtěla jsem nastoupit třeba jako dobrovolnice do poradny pro ženy a dívky, jenže nemám patřičné vzdělání a tak nemám šanci... asi začnu na stará kolena studovat, abych si splnila tohle přání... a tak zatím jsem tu na kudle a snažím se aspoň trochu přispět svou troškou do mlýna... možná radím špatně, možná to neumím, ale snažím se...

za popovídání.Mně se osvědčilo si věci vyříkat,ne každýmu všechno odkejvat a když jsou lidi rozumný a v klidu si věci řeknou,tak je to může jen stmelit.Takže budu o vašich postojích přemýšlet,určitě mi Kudlanka dává hodně dobrých podnětů.pa

původně jsem nechtěla "vstoupit" do Vaší diskuze,ale nedá mi to.. Můj názor je (že ač to někdy bolí a je to nepříjemné, vracet se do minulosti) pomáhá to.. A to hodně.. Já jsem ještě pořád někde v "meziprostoru" potácím se a hledám na těch (často nejistých) nohách, kterou cestičkou chtějí ty moje nožky kráčet.. A po boku koho, řekla bych.. A v tom hledání směru mi pomáhájí mimo jiné i tyto komentáře. Dávají takové nějaké indicie, čeho se vyvarovat - co všechno jsou vlastně "varování". Ten kdo má zkušenost ta "varování" i indicie lépe dešifruje a může to pomoci se lecčemu vyhnout (lecos překonat). Zároveň je (podle mě) dobré ty zážitky ze sebe filtovat ven a vlastně moci si pak zpětně přečíst ten "příběh" očima čtenáře.. To samo o sobě ukáže i maličkosti, emoce, které si třeba ani člověk neuvědomí.. Asi píšu zmateně,ale zdejší jistě pochopí

když jsou lidi rozumní... ale to jaksi všichni nejsou, jinak by nebyly na světě žádné hádky a nedorozumění... hahaha... a teď musím, vzbudil se mi čertík a čeká na svůj příděl jogurtu s banánem... A dlužno dodat, že čeká aktivně, právě se dostala až pod psací stůl a zalíbil se jí kábel od internetu...

Mimochodem, venku tak hustě sněží, že se mi to ani nechce věřit... na trávě už je souvislá vrstva... a déle než čtvrt hodiny určitě nesněží...

Já si právě myslím, že Tvoje trpké zkušenosti a následné "zmrtvýchvstání" a současnému šťastnému životu, ukazuješ cestu, jak z toho ven. Že právě holky jako třeba Magda, by měly vědět, že v tom nejsou samy, že existuje cesta, na jejímž konci nejsou jen slzy a trápení.
Že každý konec je současně začátkem něčeho nového, a že následující roky po rozvodu a po nutném otřepání se, můžou být krásné.
Takže velký dík za Tvé zveřejněné zkušenosti, jejichž vytahování na světlo může i bolet.

ted by to asi chtělo poděkovat Daniele co?Jestli budete mít některá čas tak mám takovej nápad,vyhledat nějakej hezkej obrázek růží a vložit ho sem,já to ještě pořád neumím.tak pa mějte se Takže ještě jednou Danielo dík za tu trpělivost s jakou tyhle stránky připravuješ

už měl mít kufr před dveřma s novou bepečnostní vložkou FAB, jejíž výměnu zvládne i technicky zcela nenadaná žena .

......................................

...............................................

mám vždycky velkou radost,když vidím,že lidi jdou k sobě a dík,že se nám to tu malininko povedlo.dožehlila jsem prádlo,venku vítr jak blázen.zatim pa

já si ale myslím, že s těma kuframa za dveřma by mu to jen usnadnila, vyřešila by to za něj, nahnala ho k té druhé. Možná by bylo pro všechny lepší, kdyby ho tam poslala, ale to tak jistě nevíš, možná je na to ještě brzo. Ať se trochu přiškvaří chlapec....no ale zase by jí to nemuselo trvat tak dlouho, jako mně

ve 14:12 a pak později jsi to napsala krásně, souhlasím s každým slovíčkem, nemám dnes "slinu" na psaní, zmůžu se jenom na pochvalu a vyjádření naprostého souznění s napsaným.Díky za hezká slova, ahoj

Mimochodem děvčata - proč se nevyjadřují ti, kterých se diskuse hlavně týká? Ani Dana, ani Hanka, ani teď Magda nepíší. To se nedělá?

třeba tu nejsou... nemusí každej sedět na netu... já jsem tu sice dnes proseděla celej den, venku se čerti ženili a když vylezlo sluníčko, tak jsem nikdy nebyla tak rychlá, abych sbalila sebe a malou a vyrazila, než začne zase padat hrůza, no tak Gabča spala na balkoně a já seděla tady... a nebo se mi plazila pod nohama a lezla až do kuchyně a do koupelny, když objevila otevřené dveře, a vůbec byla dnes tak samosatná, že jsem mohla psát jak Jirásek...

já tu zrovna asi hodinu sedím, před chvílí jsem tě chválila, ale už nevím kde - za krásný psaní.Na Jiráska asi mít nebudeš (kvantitativně ) při malých capartech, ale jinak klobouk dolů za vodoměrkoviny a zelený dacany Ahoj

jestli za malé caparty považuješ i osmnáctiletou dceru a patnáctiletého syna, pak zůstaneme u množného čísla... naštěstí to prťavé zlatíčko mám jen jedno a dá se krásně stíhat... vodoměrkoviny z větší části vznikaly tady z kudlanky, jen jsem si dala na jedno místo všechny povídky, co kudlankou prošly od doby jejího zrodu... a přihodila tam pár básniček, co kudlanka neviděla... toť vše... ale máš pravdu, že na to psaní teď nemám tolik volnosti, jak bych potřebovala, protože všechnen čas věnuju Gabčulíkovi... dnes sice dohání noc, lezou nám zoubky a tak se budila a budila a teď to dospává, zatímco já sedím a píšu sem, místo, abych si taky nadespala

Ježíši, holka, já si vás pořád pletu, vždyť tu tvojí nádhernou Hemžilku už znám a o tvých starších dětech a životním příběhu jsem už také přemýšlela - nezařadila jsem si tě do správného šuplíku, promiň, promiň...Ty jsi ta, která půjde do středověkého průvodu s krosnou nebo středověkým kočárkem. Mimochodem, stále nevím, v čem se ty děti v té době opravdu vozily.
Já vás kudlanky nastuduju, fakt.Poslyš, chtěla jsem se už víckrát kohokoliv zeptat - vy se někdy naživo scházíte a znáte se? Nebo jste tu výhradně virtuální přátelé? Čtu si starší články, prohlížím fotogalerii a jinéí rubriky... a je to náročné na orientaci.
Tebe a tvojí krásnou holku si už nepoletu, slibuji. Ahoj iris
PS: ..a pomuchlej malou na tvářičce..

přece dobyjem žejo holky?Daní jsi holka krev a mlíko

..si piš, že jo, navíc s takovouhle mrkací sólistkou

já osobně znám jen Danielu, jinak děvčata se, tuším v Praze, sešly, no a konečně k naší nezměrné radosti Daniela zmínila, že by příští sraz kudlanek mohl být na Moravě, tak doufám, že bude a že jich ještě pár poznám...

Jo a malou jsem pomuchlovala a pomazlila a teď už spí... takže můžu prokudlančit do dalšího kola...

respektive spíš dobijeme...hahahaha něco takovýho tam teda ještě nikdy neměli. (budoucí čas od "býti" je budeme

Alen, zcela nepochybně - my to jen dobijeme. Domlátíme a dořežeme, všichni lehnou. Myslím, že mia to myslela jako srandu.
Dlužíš mi odpověď - to černé překrásné se zavilým výrazem je fakt tvůj syn? Jestli se pyšní převahou tvých genů, musíš být krásná holka.Dobrou

to černý je moje dítě. Mám Jugoslávské předky. Dnes když koukám na své fotky, tak si uvědomuju, že jsem bývala skutečně kočka, měla jsem 1002 přes prsa a 60 v pase. Obvšem v módě byla Twiggy.Všichni byli vyhublí, žádnej zadek, žádný prsa - holka "krev a mlíko" byla "out". Všichni do mně šťouchali a říkali "Udělej s tím něco!" tak jsem držela diety, cvičila a hubla - výsledek je to, jak vypadám dneska - jako menší hroch. No ale i tak jsem se s tím vdala, takže "pravá krása" je holt někde jinde. Škoda, že jsem tohle nevěděla dřív než v šedesáti.

teď se tomu nedivím, ten kluk je hodně povedenej.S tou pravou krásou - já ti nevím, často se to tu píše, i chlapi to říkají, ale stejně se mi zdá, že ke slovu se dnes dostane u málokterýho chlapa. U nás třeba bloňďatá dlouhonohá, i když morálně naprosto zkažená, nedobrá, vyčůraná barbína vítězí na celé čáře...tedy zatím.K synovi gratuluju.Hezký den Alen

.

Ty dovedeš pobavit,1002 přes prsa,to si děláš kozy ne?to dveřma šedesátkama jsi určitě neprošla jinak dobyjem jsem napsala jako ten film dobytí ráje tak jsem si odvodila,já tu češtinu neřeším když jde o legraci hezký ráno vespolek

ta jedna nula mi tam nějak vlítla - bylo to 102

je od slova být, takže busdoucí čas je budu, budeš bude - atd. tedy dobudu, dobudeš, dobude, atd.

Nenapsala jsi, jaký to vaše manželství bylo do teď. Víš jestli jste si doteď rozumněli, máte-li stejný názozy na výchovu dětí, dělení peněz, sex... No prostě jestli to byl do té doby pořád ten chlap, se kterým by jsi chtěla žít a kterýho miluješ. Předpokládám, že to je jeho první úlet. A v případě, že jsi schopná mu to odpustit )někdo prostě ne a někdo jako blb odpouští pořád), tak bych s ním promluvila a nabídla mu nějaký čas, ať se rozhodne sám. Ale bez slz a vydírání, prostě bezva ženská, která mu nabízí tuhle možnost, aby se vzpamatoval. Já vím, že to možná zní jako blbá rada ale fakt se přece může stát, že to je jen nějaké pobláznění hormonů, úplné zatmění mozku. Sama jsi napsala, jak sportuje, jinak se obléká. Takový ale ve skutečnosti není. A i to ho třeba přestane bavit a vrátí se ke své přirozenosti. To je moje mínění v případě, že za to stojí. A to jsem rozvedená asi rok a půl, kvůli nevěře a ale bylo to podruhé a to už bylo něco jiného. To už nebyla pro mě žádná jiná varianta. A že jsem mu tu první před asi 13 lety odpustila, toho vlastně ani teď moc nelituji. Tenkrát jsme měli krásné manželství a ještě několik let potom taky. Asi bych spíš litovala, že jsem to alespoň nezkusila. Ale každý je jiná povaha, někdo mění hned zámky a vyhazuje a někdo odpouští pořád.

a pak můžeme říkat, jak jsou muslimky utiskované manžely.
Při tom co dělám se často setkávám s lidmi na dně, týrání různého druhu a tak. Ale netušila jsem, že se v roce 2009 najde tolik mladých, inteligentních, vzdělaných, schopných, šikovných, pracovitých, láskyplných, pohotových, vtipných - otrokyň.

namátkou vybírám:

Když nestihneš jeden večer vyprat tak toho máš kupisko a řev k tomu, že si to příště rozmyslíš.
Já jsem děti moc chtěla, a taky jsem se jim hodně věnovala. Na druhou stranu jsem musela zapomenout, že jsem emancipovaná vzdělaná holka, a sama sebe přesvědčit, že TOHLE je teď moje práce. Pod pojmem TOHLE zahrnuju krom péče o děti, vyšůrovanou domácnost, vyšperkovaného manžela, podle módy obšitou rodinu...., a to vše pod kuratelou dvou tchýní
Také konečně o sebe dbá, nezanedbává hygienu a krásné se voní a oblíká, konečně začal nosit to moderní a pěkný oblečení, kterého si nevšímal od předloňských vánoc a narozenin. Taky pravidelně cvičí a chodí běhat. Tohle je určitě změna k lepšímu. Ale co s tím vlastně já, když má v hlavě Natašu?...... Jsem totiž na mateřský. Přitom dodělávám VS a mám brigádu. Zajímalo by mě, co si spolu povídají, proč ona ho vůbec chce, když je ženatej a má děti?
potom jsem se snažila to nějak přežít kvůli dětem, ale začal za ní chodit a nesnažil se to nějak zaonačovat, domů si chodil pro čisté prádlo a sníst jídlo, co našel v lednici a ve spíži, vždycky nás jen vynervoval, pohádal se, vynadal všem a zase se sbalil a dva tři dny nepřišel... ale k ní odejít nechtěl a jen mě začal vyhazovat, že mám jít já a že mi vezme děti
Jako pan ředitel se převlékal komplet i 3x denně, to znamenalo při jeho příchodu kolem osmi večer vše prát (6-ti kg pračka) jedna bílá, jedna barevná!!!!Každý den. Protože to co mu sedělo chtěl i další dny, nikdy nezapomenu na jeho bavlněné košile bílé a černé, které se prostě nedají vyžehlit. A to jsme museli v deset uléhat aby si po večerním cvičení a lehké večeři odpočinul. Já vstávala v pět a ještě mu žehlila co jsem do desíti vyprala.
A chválení bylo, skvěle upraven, skvělý společník, tanečník....jojojo, vedle mne se mu to rostlo když já jsem se nechávala zatloukat do země z vděčnosti že mi dovolil mít s ním děti…
....................

Myslela jsem, že to vymizelo, že dnes jsou to výjimky, naprosté výjimky. A tady to tryská jak ze sopky, jedna za druhou. Kde se to bere? Mně by stačila desetina a letěl by on nebo já. Neumím si představit, že mi partner vyklopí večer v osm kopku prádla ne se slovy Promiň, moc bych to potřeboval na ráno, budeš tak hodná? ale s řevem a já kmitnu. Nechala bych mu tam špinavé prádlo, děti, neumyté nádobí, žádnou večeři a šla ke kamarádce na kafe, ať se srovná a popřemýšlí, při domácí práci to jde krásně.

To už jsem se Magdy také ptala,ale neozvala se.Bylo by dobré,kdyby ještě napsala.No což to nic chci zmínit jinou věc.šokuje mě /opravdu nepřeháním!/kolik z vás je tu rozvedených a ještě z důvodu nevěry.To je fakt síla. Tak jsem včera před spaním o tom tak přemýšlela a říkala si-povaha člověka se přece jak známo nemění trochu ano ale základní rysy určitě ne.A když třeba manžel Eny byl ukrutný lakomec jak je možné,že najednou skáče kolem mladice a vozí ji na dovolené,manžel Iris stojí vedle milenky a nechá ji mluvit za sebe ve věci nezletilého kluka.Jsou to čistě ty "hormony" strach nepřijít o ten "báječný" sex.?A naopak,co si slibuje mladá holka od vztahu s lakomým páprdou,přece je jasné,že časem k ní bude stejný jako ke své předešlé rodině?Nebo vysportovaný Irisin manžel,bude své ženě oporou kdyby onemocněla,měla třeba úraz na tom báječném kole?Moc nechápu,že lidé zralí,dospělí uvažují tak krátkozrace a dělají neštastnými ty,na kterých by jim mělo záležet nejvíc.

tak to máme nastavené stejně. Já taky dost dobře nerozumím tomu, že někdo dobrovolně podstupuje takové sebemrskačství. Čím víc to tady čtu, tím více si říkám, že ten můj je vlastně ideální.

(Ale není, to jen já si nic nenechám líbit.)

To co jsi opsala bylo z příspěvků asi dvou nebo tří holek. Ale už to mají vyřešené a jsou nad věcí a teď spokojené. Jen se k tomu vrátily a napsaly svou osobní zkušenost jako odstrašující příklad. A jestli něčeho litují, tak asi toho, že neřešily dřív. A Magda o žádném útisku nepsala. Myslíš, že když se chlap neoblíká moderně, nevoní se a necvičí? Takových znám a jsou to jinak fajn chlapi. Jen tyhle věci neřeší. (jen ta hygiema mi vrtá v hlavě, to nevím, co si mám asi tak představit)

on byl lakomý jen na nás, na nejbližší a byla to přímá úměra, čím více peněz vydělal tím méně jich bylo, protože si mohl více vyhodit z kopýtka se svýma milýma.
A on na okolí lakotně nepůsobil, on se předváděl ..příklad, prodavačka v pekárně ...on jí rozhodí peněženku, kterou měl jako roletu a plnou karet, zlatých a já nevím jakých. Ať si vybere, ona na to že kartou se u nich neplatí, on se jemně nervnul a zaplatil penězma. Ale ukázal, jak je bohatý. Že na těch kartách nic nebylo, protože to pěkně přeléval aby nikde nebyl v dluhu. To ta prodavačka neví. A tak působil všude.

když potřeboval našetřit na drahé dovči s milýma, to stojí majlant. To nebylo jen tak něco. Emiráty, Venezuela, New York, už jsem to taky někde popisovala.
Já vlastně s dětma byla ráda že odjel. Mně teda namluvil že služebně, ale člověk to neřeší když má starosti, prostě musí, tak musí.

To bych Ti musela popsat v čem je nejistý a v čem takovému člověku zlatokopka dokáže zvednout sebevědomí až na půdu. A to by se ale hodilo na jiné stránky než na skvělou kudlanku, myslím, že by ho ukamenovaly všechny kudlanečky.

Takže okázalej chvástal.Eny mě by tímhle spíš odradil než oslnil.Jen zas povrchní ženská stojí o takové individum.Víc to nerozvádím.Bud ráda,že ses takovýho paka zbavila.Omlouvám se za výrazy,možná se Tě to dotkne přece jen je to tvůj manžel i když bývalý.Užívej si života,chod do divadla,vyjed si někam pokud Tě to baví a máš finance at aspon poznáš něco hezkého.

Taky mi někdy přijde, že nevěra světem vládne a mít veřejně milenku není žádný problém. Znám taky příklady, že druhé manželství s původní milenkou vyšlo. Ale např. to nebude můj BM Jeho mladé milence se kterou teď žije tikají, jak se tady říká, biologické hodiny (věkový rozdíl 22) a chce dítě a on ne. Tak problémek je už na světě, protože máme pořád společné známé, tak lecos se ke mně donese. Takže za čas jí už nebude stačit jeho štědrost, škrt to on opravdu není a najde si jiného, kdo s ní bude chtít mít děti nebo se toho vzdá a stejně si myslím, že bude jednou litovat. Já už to naštěstí beru tak, že z těch let, co jsem s ním prožila, bylo hodně roků krásných, plánovali jsme děti, byl mladší, nebyl tak upracovaný a ani tak výbušný a to ona nikdy už mít nebude.

Ted to po sobě čtu,aby nedošlo k mýlce-tou povrchní ženskou myslím milenku,co s ním užívala cestování a viděla jen ty zlaté kreditky.

nechápeš to stejně užasle jako jsme to nechápaly zřejmě my tři. Taky jsme si mysleli že budujeme vztah, který bude silný a on nebo já až bude třeba podržíme sebe navzájem, děti...prostě taková je doba. Staříci utíkají za mladšíma. A co si od toho slibují, taky jsem to tu už psala, pak naříkají nad osudem sami osamoceni někde , když je dobře v domovech důchodců a když ne, tak někde v hospodě. Já nevím jak si myslí že skončí. Myslí si že s nima ty mladé budou dál, ikdyž se jim třeba přestane dařit, onemocní, , fakt nevím. Ale jsem ráda že ho už nemám doma. Že se o něj starat já nebudu a se svou povahou bych to dělala ikdyby se takhle choval dál. Neumím to vysvětlit. prostě jedeš a neřešíš. stále si myslíš že bude dobře a líp. Vlastně on neustále sliboval že až se vyhrabem z dluhů až vydělá víc, ano, budeme mít ten domeček nebo zahrádku...jojojo. To je vlastně lež, že, To by se mělo trestat. Jé, to by tady ale na tom světě v této době moc lidí nebylo....ne, dělám si legraci. Věřím že existují skvělí muži, skvělé ženy. A je to strašně fajn že jsou, kudlanky jsou toho příkladem. A já jsem stále optimistka a věřím že bude líp. Už teď je fantasticky. a bude líp. jen musíme být v klidu bez stresů ať nevyprovokujeme nějakou tu civilizační bestii. Na světě je ale nádherně.

Vy jste měly nevěrníky a já zas jinou kategorii mužů-takové ty,co chtějí po ženě,aby jen dělala.No a zaměstnání,3 děti,domácnost,zahrada,les,s dcerou po lékařích,v sobotu vstávat kolem 5 ráno,měla jsem 3 domácnosti-svou,tchánovu,a rodičů napůl se sestrou protože mamka 11 let ležela.Je jasné,že jsem nestíhala a byla jak mezi mlýnskými kameny.No a pak přišla má vlastní nemoc a to byl teprv záhul.Odešla jsem od manžela s plnoletostí nejmladší dcery.Můžu říct,že nám těch pár měsíců od sebe prospělo.Ted jsem spokojená,máme s manželem velice korektní vztah.Uvědomila jsem si své postoje,jemu také leccos došlo a i děti ocenují doma klid,rozumnost nás obou.Ale dokud chce jen jeden tak se může druhý zbláznit a ničeho nedosáhne.To píši abych z vás jen netahala rozumy.zdravím.

myslím, že dobře podle skutečnosti píšeš:
Neumím to vysvětlit. prostě jedeš a neřešíš. stále si myslíš že bude dobře a líp.

To je podstata toho našeho někdy "šnečího tempa", jak mi některá z vás napsala. A najednou máš velký kus života za sebou, a můžeš si říkat, že já blbá jsem o tolik let zbytečně přišla, teď je mi líp. Ale to je asi život, nikdo dopředu neví, jak to bude a od přírody chceme věřit lepším variantám. A tak odpouštíme a doufáme, zkoušíme....Po bitvě je každý generál, že? Nejhorší je, že ty civilizační bestie, jak píšeš, se často objeví zrovna ve chvíli, kdy už jsi jakž takž venku z toho průseru a chystáš se začít nanovo..Já v tom bohužel dělám a zjišťuju dokonce souvislost mezi určitým typem nemoci a určitým typem životního traumatu k tomu (jde často o ženské nemoci) Ale radši pryč od toho, my budeme v pohodě a zdravé.
A Milene - některá z vás tu někde na kudlance vyslovila zájem o to, zřídit takovou malou informační sekci o tom, jak ti naši trotlové v tom novém, krásném vztahu a životě dopadli - nemyslím, že musí dopadnou zásadně blbě, ale pár holek už tady něco utrousilo, a u nás se to také rýsuje přinejmenším zajímavě
Zatím ahoj

okázalý chvástal, zakomplexovaný tvor. Víš jak jsem se styděla s ním jít něco kupovat? Nahodil pražský přízvuk(od člověka, který vyrůstá na prajzké to je fakt síla). Začne machrovat s patnácti kartama, bože. Já dělala že ke mně nepatří.
S dětma jsem byla svá a mohla jsem říct co jsem chtěla, dělat co jsem chtěla a že mi to Ti mí zlatí lidičci vraceli a vrací.
Tam byla čistota, dobrota a žádná přetvářka a faleš.
S ním to bylo jen o divadle. Před lidma.

za to proplakané živobytí s ním , jen do něj....ničím se mne to nedotkne. Už jsem se oprostila a jak ráda od pocitu že jsem s někým takovým žila. Říkám, jako cizí člověk. Víc než cizí. Cizímu dám šanci aby se přiblížil ale jemu už ani tu šanci.

neboj já vím, jen povrchní ženská, nebo ženská, která ho prostě nikdy mít ráda nebude s ním bude moci být. Jen chvilkama a bude si to určovat ona. A to ho zabije.

tak Ty sis tedy užila! A já tady vypouštím takové blbosti. Tys musela a nikdo Ti nedal na vybranou, hmm....je dobré vědět o človíčkovi něco o soukromí, když si s ním píšeš a reaguješ. Hned je vše jiné. Dobře se radí těm, kteří o sobě nic neřeknou a vlastně protějšek neví, jak je to myšleno, protože nevíš čím si prošel, jaké má hodnoty. Co musel vydržet aby mohl poradit. Děkuji Mio

dekuju vam za rady a zkusenosti.
My jsme meli pekne manzelstvi. Jezdili jsme na vylety a dovoleny, planovali stavbu noveho domku. On chodil v sobotu odpoledne behat do parku, holka mela trikolku a malej takovy autocko, ktery jsem tahla ja a pak tatka cestou domu... On mel i svoje vecery s kamaradama a ja ve skolu a obcas oslavy, kino to i spolu a hlidala babi... Manzel se umi doma postarat. Jako tata je fajn, ale mame ho spis o vikendech. jinak je hodne v praci.
Natasa je ulet. On mi vsechno rekl.Natasa je z Ukrajiny, ma manzela a 2 dospele deti. (19 a 21.) Vsichni bydli v Praze. Ona dela v nemocnici sestru. tam se take seznamili. Ja ji dokonce znam od videni. Takova odmerena dama. Mel to byt jen kratkodoby ulet a nemelo se o tom vedet. Vi se, ze Natasa a cela rodina jede zpet na Ukrajinu, jen co skonci skola. Taky ona neni mladsi nez ja, je asi o 10 let starsi. Proste panicka si nasla 'zajicka' a nezajimalo ji nic okolo. Jenze zas on se nemel nechat svest... on neni zadnej chudacek.
My jsme meli slavit v dubnu 5 let vyroci svatby.
S tou hygienou jsem myslela to, ze on se driv sprchoal tak 1x za 2 dny, ted 2x denne. Hlavni zmena byla to,ze ja jsem mu nekolikrat za ty nase roky rikala aby si oholil podpazi, ze je mi to neprijemny, ze to je citit potem a ze chlapi se tam ted bezne holi.... Vzdycky si tam napatlal deodorant a hotovo. Kdyz si to nedavno poprvy holil tak jsem se radovala a rikala jsem si, ze konecne ho to napadlo... Me ale nenapadlo, ze mu to musela rict asi durazneji ta jeho natasa...Sportoval i predtim, ale nepravidelne.
Kufry mu pred dvere nedam, ale ja jedu na tyden ke kamaradce a beru jen toho mrnouska. 4 leta dcera zustane s tatou doma a pomuze jim babi, ale na nem bude domacnost a pece o dceru. Aby nemel cas na lumparny. Bude mit cas na rozmysleni, ale uz ted je jasny, ze se bude snazit. Natasa ho chce jen do postele. Zachazela z nim jak s hadrem a on se nechal, jen za laskavy slovo od PANI. To je strasny. Ja s nim mluvim jako s normalnim dospelym. Beru ho jako partnera. Nepovysuju se, jeho neponizuju ani neshazuju. Dikame si, ze se milujeme, pisem si sexy smsky. drzime se za ruce. Sebevedomi podle me mel tak akorat. Obcas me vytacel tim, jak si vyhrazoval cas pro sebe, kdyz se narodil malej a byl to zaprah a zmena celyho naseho rezimu. Chvili mu tvalo, nez si srovnal to, ze ted proste potrebuje byt doma, ze za par mesicu bude lip... Holcicka byla ukazkove mimi, za to ted je ji dost, jak pobira rozum tak chce vsechno delat podle sebe a nekdy je to narocny.
Rekl, ze ho lakalo zkusit neco novyho, zvlast kdyz si byl dost jistej, ze to utaji a az se Natasa odstehuje pojede se dal jakoby nic.
Zazili jste neco podobnyho? myslite, ze se vzpamatuje a bude zas normalni? Ja nevim, ale chci tomu verit. Ja prece nemuzu za to, ze on chtel podvadet. To si musi srovnat on v sobe. Rodinu rozbit nechce, tvrdi, ze nas miluje a ze nechtel aby se na to prislo. Kdybysme nemeli ty deti tak uz ho ani nepozdravim. Ale takhle? Proste uvidime jak se zacne chovat. Natasu uz pry kontaktovat nebude. Vsechny detaily nevim, ikdyz on by asi povidal tak ja to vedet nechci. Je mi strasne. Ale diky vam za rady. Prala bych si to nevedet.

...ale je to božííííí...
ach jo. Magdičko, jsi skvělá žena, manželka a maminka. Dávej šance, chceš je dávat a tím pádem dávej! Sama uvidíš jakým směrem to půjde. Já Ti neřeknu...mluví pravdu, lže, mlží, jen ulítl, nevím. Já nevím.
Jen si strašně silně uvědomuji ten pocit, kdy jsem chtěla všechno špatné co on udělal vracet a dělala jsem hovadiny pod mou úroveň a přitom jsem mu už byla ukradená.
Vím, že jsem si to musela prožít, muselo to tak hrozně bolet, abych si uvědomila ten nádherný dar mít se zase ráda, mít svobodu, nevnímat jeho komplexy, nežít jeho život.
Uvědomit si své já. Rodina je nádherná záležitost, ale za tyhle bolesti....kdybych to jen malinko tušila, nikdy bych se s někým takovým nedala dohromady. Ale to nevíš....držím Ti palečky, moc moc moc moc moc....

Prožil jsem si něco podobného, taky po stejné době manželství. Jen to bylo naopak. Já chodil denně do Kolbenky za pár šupů a ona potkala pana podnikatele. Nějak jsem to tehdy zkousl, ale asi udělal jednu zásadní chybu. Snažil jsem se být ještě lepším manželem a místo abych si hleděl sama sebe a byl spokojený napřed se svým životem, tak jsem ho házel za hlavu a snažil se dělat pomyšlení ostaním. Manželce a dětem.
Takže můj názor (to není rada, netroufám si ti radit) Pokud to nevidíš totálně ztraceně, dej mu šanci, ale hlavně bud sama sebou a dělej vše pro svoji spokojenost. Teprve až pomůžeš sama sobě a budeš si žít vlastní spokojený život, uvidíš, jestli on chce žít s tebou a co pro to bude chtít udělat. Já se asi trochu podbízel a tím pádem ztratil úctu. Stal se ze mne hodný pejsek u boudy, který měl radostně vrtet ocáskem když panička přišla domů, ale na nic se neptat, po ničem nepátrat, nic neřešit.

když se člověk snaží a je hodný - jak to končívá? No, ano, za dobrotu na žebrotu. Ale stejně těm dobrým fandím...vám všem kteří to zvládáte nebo jste to už zvládli - anebo se na to chystáte !

Já tvrdim to, co už mě učil muj táta, pak zase já svý děti:
"Do 15ti let tě hodnotěj za snahu. Po 15tym roce tě hodnotěj už jen za výsledky."
Bych řek, že v tom to je, neboť nemusí se snaha vždycky sejít s kýženym výsledkem. A hodnej snaživej už vůbec nemusí se rovnat úspěšnej.

možná nejde v životě o to být hodný, ale v prvé řadě mít řád sám sebe a vážit si sebe. To si myslím se "vyplácí" při jakékoliv životní situaci. Protože kdo nemá rád sám sebe, čeká potvrzení svého "já" u druhých, a proto jim dělá pomyšlení. Možná to v nás občas pěstovali rodiče, když se na nás zlobili a my jim dělali pomyšlení, aby se na nás zas usmáli a tím nám potvrdili, že stojíme za lásku a máme nějakou hodnotu. Ale hledat tu hodnotu uvnitř, to je myslím ta pravá moudrost života. I když hodně, hodně těžká...

souvisí i s mírou sebevědomí dotyčného člověka. Nakonec - ustrašenou chudinku, té si nebude nikdo moc vážit. Tím být hodný jsem myslela nejen nebýt za blbce, ale taky ne za podrazáka.