Je to týden, co jsme tu četli a psali příběh Hanky a reakce na něj (zde). Tohle trápení se bohužel nevyhne téměř žádné z nás. Vždyť která může říct, že se nikdy v životě nesetkala v nějakém svém vztahu alespoň s náznakem nevěry? Jistě jen málokterá. A mnoho, přemnoho je těch, které si nevěrou (velkou, častou a hodně nepříjemnou) vůbec nevěděly rady...

Jednou z těch, která napsala k Hančinu příběhu svůj komentář, je i Iris. Bylo by škoda jej nevyzdvihnout... 

Vážení,  hlásím se k vám do klubu ... 

     asi před týdnem jsem teprve objevila Kudlanku - a na ní diskuze, které nejsou trapné a hloupé, nýbrž mnohdy poučné a postavené na životním prožitku a ne na pustém teoretizování. Ráda bych něco napsala k dopisu paní Hanky a i k podobným předešlým příspěvkům - jistě, zažila jsem totéž...

     I já jsem měla fungující klidné manželství trvající 20 let - manžel úspěšný v práci, já pečující - a to ráda a bez výhrad, full servis, jak je moderní říkat. Ale - pak to přišlo: Krize středního věku u manžela, první nevěra - můj šok, zhroucení, psycholog, odpuštění a světe div se - ve všech směrech zlepšení vztahu. Říkali jsme tomu poučení z krizového vývoje. Bohužel další nevěra, pak další a další. Některé možná nebyly "dokonané", jen tzv. virtuální, říkám tomu pracovně "vlhké SMS", bohužel, i ty jsem vysledovala a bolely... Jo,slídila jsem, moje nedůvěra časem zbytněla do obřích i mně odporných rozměrů, nešlo to nedělat.

     Kdo nezažil, nevěří. Každá jednou podvedená už ten mobil nemůže slyšet pípnout, aniž by se nesnažila dopídít,co to vlastně píplo. Ptáte se, proč ta ženská nemá hrdost, proč slídí, případně proč se nechá podvádět znovu a znovu balamutit? Jak je možné, že to snese? Inu - proto, že chce věřit, znvou důvěřovat, že chce toho chlapa vidět s tou svatozáří, jak tu někdo psal. A proto, že naděje vždycky umírá poslední. Kdybychom nevěřily, nevím, kolik bychom toho snesly. Myslím, že jsme naprogramovány (mnohé z nás) chtít věřit a chtít odpouštět a chtít být odprošeny a znovu oceněny. A proto se chováme směšně a pro nezúčastněné nepochopitelně. Můj muž byl a je z té sorty - řekněme slušnějších záletníků - lze-li to tak definovat  (už cítím v týle břitké odpovědi mnohých z vás). Paní Hanka a jiné, stejně postižené jistě ví, co myslím. Opravdu slušné hmotné zabezpečení, dobrá péče a starost o všechno, co rodina potřebuje, u nevěr snaha, aby nezasáhly náš život.

     Ale ty holky... ty opravdu číhají na každém kroku a jsou bez skrupulí. Zvláště nebezpečná je skupina svobodných, v práci dobře zavedených sebevědomých a hrdých třicátnic s bytem, kterým se roztikaly  jejich budíky (myslím biologické). Netají se tím, že je jejich cílem rozvést si nějakého toho podnikatele, skutečně - tyto hovory jsem zaslechla. A věřte - myslím, že "bb" se něčeho takového dotkla - že i když už tohle všechno víte, manžel vám díky vašemu nehysterčení a věčnému odpouštění snad i nevědomky(?) pak nakládá stále větší a nechutnější lekce sebeovládání; a tak, i když cítíte, že dál už nehodláte snášet tuhle situaci a chtěly byste s hrdostí vyřešit zhoršující se situaci - je strašně obtížné (pro některé) z nás odejít.

     S čím? Kam? Jak - proboha - v padesáti?

     Můj manžel to vyřešil ovšem po těch asi 10 letech takovéhoto mého stupňovaného utrpení sám - potkal TU PRAVOU, holku, kterou znal přesně 14 dní a zjistil neomylně, že to je ta jeho pravá. Odešel on, měl kam (třicítka s bytem..) a já mám pasivně vyřešeno.Také před Vánočními svátky. Nepřipadám si tedy hrdá ani šťastná, jenom si říkám, že těch posledních 10 let k tomu jasně směřovalo.

     Ale v žádném případě bych tomu nikdy nevěřila a já sama neudělala ten krok první, pokud by mě výrazně neponižoval, nemlátil apod.Také bych možná radila neztrácet čas, řešit, dokud jsme mladé a podobně. Ale spousta žen to prostě neudělá, děvčata a chlapci, ať si radí kdo chce co chce. Jde o to, že si každá myslíme, že právě ten náš vztah je jaksi jiný, u nás je to přece jen trochu odlišné, u nás to bude jiné... Nu, tak jsem se jen vypovídala, možná to schytám od diskutujících - nebojím se, všimla jsem si, že tu nejsou sprosťáci, jen lidé s odlišnými názory a to je přínosné znát.

                                                                                                                                                                                     Zdravím vás tu všechny -  Iris

Komentáře (217)

Zobrazit/Skrýt komentáře Milá Iris, : mamča je smutné, co píšeš o rozpadu svého manželství. Zkus napsat ještě pokračování. Jak teď žiješ, jak a s čí pomocí, se s daným stavem vypořádáváš. Neexistuje univerzální návod, jak se s nevěrou a odchodem partnera vyrovnat, ale kdyby sem napsalo víc žen v podobné situaci, posilovaly by se vzájemně ve svých trampotách. Je třeba žít dál. Máš před sebou možná ještě čtvrtstoletí života, a ten je třeba něčím pěkným naplnit. březen 08, 2009 07:57 nejhorší je, že chlapům ani nepřijde, : alena puntíkovaná že by dělalo něco špatného...dělá to president, předseda vlády, předseda opoziční strany...atd. atd. Vypadá to, že když nemáš milenku, jako bys nebyl. odle obecného názoru, věrný je akorát belbej jouda, nula, o kterou nikdo nestojí. I naši zastánci morálky zde si nenechali ujít příležitost aby nepřeřízli nějaké to "řezivo" u kopírky, nebo jinde. Jo, teď když zestárli a už zas tolik nemůžou, manželka-pečovatelka se jim sejde ...ale dřív...byla to přece sranda..nic špatnýho nedělali..dělají to takhle všichni.... březen 08, 2009 10:39 máš pravdu : kolemjdoucí alenko sedmitečná, ale pokud máme v něčem výhodu, tak proč ji nevyužít? Jak už jsem tu kdysi (dávno) psal, zákon nabídky a poptávky funguje (a jak jste se do mne tenkrát pustily). Prostě slušnej chlap (tím nemyslím věrnej chlap), kterej umí vydělat peníze, nechlastá, nefetuje a partnerku nebije je (a bude čím dál tím víc) nedostatkové zboží. Takže si může vybírat. Zatímco holek, který věří všemu, co se jim nakecá, je zatím všude okolo dost a dost. Tak proč si v padesáti neužívat s dvacítkama a v šedesáti se svěřit do péče nějaké vdovičky? březen 08, 2009 11:16 Kolemjdoucí, prosím tě, z čeho usuzuješ, : Eva že: slušnej chlap (tím nemyslím věrnej chlap), kterej umí vydělat peníze, nechlastá, nefetuje a partnerku nebije je (a bude čím dál tím víc) nedostatkové zboží??? A ještě, prosím tě, v čem spatřuješ, pro změnu, že nemáte výhodu??? A nemyslím to vůbec ironicky, sarkasticky, ani jinak, jen mne to zajímá březen 08, 2009 11:28 kolemjdoucí : mia l Kolik ti je let jestli to můžeš zveřejnit? březen 08, 2009 11:41 Alenko s puntíky : iris Máš dle mého naprosto pravdu - je to obecně přijatelné,v podstatě běžné, moderní, "in", nikoho nepřekvapí a nepohorší fakt, že chlapi všech společenských skupin běžně odpadávají od rodin jako přezrálé švestičky ze stromů na podzim.Vzniklá povidla namíchaná z bolesti nejen opuštěných partnerů, ale hlavně dětí i celých širších narušených rodinných vazeb připadají dnešní společnosti jako normální ingredience.Manžel mi(na vysvětlenou) říkal - "dělá to každý..." Tak proč zrovna on by neměl pomlaskávat nad rozkošnými buchtičkami s náplní, jejíž složení ho radši nezajímá, nezajímá totiž dnes skoro nikoho, je už obecně přijatelné,běžné, žádný hřích, nic nemorálního...Kdo to nedělá je trouba, "život máme jen jeden", je třeba si ho užívat atd. Myslím, že nemorální to je, myslím, že život se nemá a nedá jen užívat pro svou potěchu, ale myslím i, že s tímto názorem se jevím jako staromódní konzerva.No a také jsem konkrétně odchodem partnera postižená a tudíž zaujatá, pravda. Ale stejně myslím, že je něco shnilého.....Alenko zdravím, Iris březen 08, 2009 13:10 Mílý Kolemjdoucí, : Jitka U. jestliže k uspokojení Tvého ega stačí dvacítky, které věří, všemu co se jim nakecá a následně (když už nebudeš moct, případně peníze dojdou) vdovičky (ve vyšším věku je opravdu převaha žen, muži se již nedožili), držím Ti palce a přeju Ti hezký a hodnotný život. březen 08, 2009 13:15 takže popořádku : kolemjdoucí Eva: usuzuju na to z dopisů, které čtu na Kudlance. Mnoho kudlanek by tak rádo zahnízdilo, ale nějak nemají s kým. A nevýhodu - snad jen v tom, že na rozdíl od vašich tří typů orgasmu máme jenom jeden a ještě krátký mia I: 60 Jitka: děkuji, užil jsem si, do krematoria už nějak doskotačím. K uspokojení mého ega mi bohatě stačí moje práce. K uspokojení toho ostatního nám Pán Bůh věnoval hebounká, voňavá a přítulná stvoření..... březen 08, 2009 13:31 kolemjdoucí : mia Děkuji za odpověd.Myslela jsem,že ti je mín,tak 45-50.Zeptám se tedy dál.Co myslíš,že můžeš ženě nabídnout,jak bys ji přesvědčil,že ty jsi pro ni ten jediný,neopakovatelný,..V čem myslíš,že tkví kouzlo tvé osobnosti,že ti jich tolik neodolalo?já mám totiž spolužáka není nikterak hezký,bohatý už vůbec ne,ale vždy nás na srazu třídy šokuje svým množstvím partnerek,které jsou hezké,inteligentní,víme,že si nevymýšlí,skutečně ty ženy "ulovil".Na posledním srazu třídy mi vysvětloval čím ty ženy většinou zaujme aniž by o to nějak víc usiloval.Tak schválně jestli to bude stejné jako u Tebe?? březen 08, 2009 13:55 mia : kolemjdouci to je Mio docela jednoduche. Proste je posloucham. Vetsina zen oceni, ze je nekdo posloucha. (Ostane, chvili se to da vydrzet). Pokud je to kolegyne v praci, snazim se s ni byt co nejvic, ale nenadbihat, pockat az si zvykne, ze je tu nekdo, s kym se ji dobre povida, kdo pomuze, poradi, kdyz je potreba, vyslechne, kdyz se potrebuje vypovidat. (A taky si vsimam kdy ma "sve dny"). No, a pak uz jenom zbyva trochu pomoci nahode, abychom byli chvili sami, proste si ji pritahnout a polibit. březen 08, 2009 14:59 milá mamčo, : iris máš pravdu, tohle téma by bylo možná na zcela samostatnou a jistě moc bohatou diskusi, sama vím, jak moc mi pomáhají zkušenosti stejně postižených žen v mém okolí, které už situaci zvládly nebo jsou na nejlepší cestě k narovnání se.To není šikování slepic - to je velmi potřebná pomoc, vždyť možna i proto existuje "Kudlanka", že? S rozpadem manželství si zatím nevím rady a nedokážu ani radit ostatním - myslím, že je to celkem očekávaný a popisovaný průběh, čtu rady psychologů, vím, že existují určitá stadia a nedají se přeskakovat či obcházet, chce to svůj čas. Přiznávám se bez mučení, že po těch několika měsících se plácám ve stadiu 1 až 2 - čili popírání a soužení se. Samozřejmě - funguji v práci i pro své děti (kluci 24 a 16).Ale jinak je to jak na horské dráze - nahoru, dolů, nahoru, ještě víc dolů.Je to na delší povídání a je to skutečně každý den jinak - vyčerpává to psychicky, hubne se po tom, nespí se. Ale snad to někam směřuje, ráda bych se na těchto stránkách s podobně opuštěnými ženami radila.Ozvu se ještě. Mamčo zdravím, Iris březen 08, 2009 15:03 kolemjdoucí : mia Na úvod-s tím věkem jsem to nemyslela nijak jízlivě,prostě mi to od 60letého člověka přišlo trochu cynické cos napsal jako prvý příspěvek,proto jsem hádala mín.Jinak se naprosto shoduješ s mým spolužákem,je to smutné, o leccčems to vypovídá,ale je to realita.A ten můj spolužák,kterýho ve třídě přeprala i holka,se hezky obleče do obleku nasadí prsten na ruku,vezme dámu do nejlepšího hotelu ve městě na kávu /na víc nemá peníze/ a mobil má věčně plnej smsek,ženský mu kupujou zlatý řetízky,..No jen jedna moje otázka ho uvedla do rozpaků,ale jsme spolužáci bavili jsme se na rovinu,žádné rejpání.Ta otázka byla "ale přece jen podívej se po klukou,na stará kolena budou mít zázemí,nebojíš se stáří že budeš nakonec sám?"chvilku se zarazil a pak popravdě odpověděl,že ano.Jinak já tenhle typ muže,pro kterého bych byla jen jednou v řadě,tak takový typ muže bych nechtěla. březen 08, 2009 15:15 milá mio : iris tenhle Tvůj spolužák se sice na chvilku zarazil a nějak odpověděl.Ale ne popravdě.Ve skutečnosti tihle pánové, nebo tyhle typy pánů přece nezestárnou. Nebudou muset nosit brýle, nevypadají jim zuby, nebude je trápit prostata a nedostanou infarkt. Fakt. Nevěříš ? Já také ne, jsme normálně uvažující bytosti. Tenhle typ chlapů - bez urážky, jde opravdu o typ - nemyslí na budoucnost, respektive nechce na ní myslet, bojí se jí a stárnutí jako čert kříže. Posilují, běhají, blbnou, honí baby - ale vlastně utíkají před strachem ze stárnutí a zmaru.On si sice užívá a mnozí mu závidí. Ale stačí mu jen krapet onemocnět a ztrácí smysl života, protože se zlomenou nohou toho moc nenaběhá a s tou prostatou...Doufám, že nepůsobím moc škarohlídsky, víš, dělám s nemocnými 30 let.. Mio zdravím, Iris březen 08, 2009 15:34 mio : kolemjdoucí kdyz nebude chtít, nebude sám. Chlap má totiž tím širší výběr, čím je starší, a stoupá to přímo exponenciálně. Stačí podívat se na inzeráty, kolik vdoviček hledá seznámení... březen 08, 2009 15:36 iris : kolemjdoucí tyhle typy normálně nosí brýle a v puse mají můstek, ale prostata je netrápí, to bys už měla vědět, že ta trápí jenom ty, co je jejich zákonitá manželka připouští jednou za měsíc. Ani infarkt nedostanou, a pokud ano, mají na krku cedulku "NERESUSCITOVAT". Ano, máš pravdu, nehodláme si připustit stáří. Ale taky nelpíme na životě. Když bude zle, klidně to pořešíme jako Svoboda nebo Brodský. březen 08, 2009 15:55 vážený kolemjdoucí : iris Už musím zacílit přímo na vás - já vím, že trochu provokujete, rád náš škádlíte a my se vztekáme.Ale asi nejspíš máte bohužel v mnohém pravdu Já jen doufám, že se myšlení vdoviček postupně přebuduje, tak jako se přestavuje myšlení žen obecně (tedy ne vždy k dobrému, nejsem ortodoxní feministka). Jen chci uvést příklad - moje 62 letá ovdovělá sestra skutečné shání chlapa, moc by ho chtěla. Ale ne na opečovávání dědka - ráda by (vypadá a cítí se samozřejmě jako dnešní 60 ženská velmi dobře a je vitální) jezdila na výlety, chodila na koncerty, trávila s tím chlapem dovolené, protože nerada létá sama apod. Chlapi, kteří by jí vitalitou ještě stačili, mají ovšem namířeno na mladé kozičky - čili ty zmiňované čtyřicítky nebo i mladší objekty - oni jsou přece muži v rozletu a potřebují vedle sebe mládí a spoustu, spoustu sexu.A ty nemožné uprděné dědky - ty prosím ani moje starší sestra - vdovička k životu nepotřebuje. Ona si uvaří, vypere a uklidí sama pro sebe naprosto v pohodě, o vyžilého cizího dědka se nepotřebuje fakt starat.Jinak si velmi vážím pomoci a vzájemné podpory dvou partnerů, kteří vedle sebe žili a zestárli. Ale to je už dnes velmi vzácné, že? Promiňte mi to vážení, nechci být vulgární.Ujelo mi to.Doufám, milý kolemjdoucí, že Vám nikdy neklesne nabídka a nebudete potřebovat pečovatelku z řad starých bab. Zdravím Iris březen 08, 2009 16:04 iris : mia Tenhle spolužák je takovej "vzácnej přírodní úkaz".žádné svaly,hubenej jak kostichrast,oblek pomalu z tanečních,prostě celá třída nad tím kroutíme hlavou.Jednou je vidět s mladou holkou,pak zas s lékařkou ve středním věku,no čím jim může imponovat naprosto nechápu.A smsky mi dal číst.měl prý kolem stovky partnerek.Kluk je to není zlej,rozvedený je už dávno.Ale kromě sexu a toho,že vyslechne partnerku,jaké má ta dotyčná že doma trápení nemá absolutně co nabídnout.To jde mimo moje chápání.Jinak Iris je dobře,že jste šli od sebe,když tam byly věci tak jak byly.Mám problémy trochu jiného rázu,asi ti lépe poradí ostatní kudlanky.ahoj březen 08, 2009 16:15 kolemjdoucí : iris no jo,mám pravdu, provokuješ - jsem tu nová, zapomínám na tykání.Ale ano, beru to, jde opravdu o ty typy, co by na krku fakt mohli mít tu cedulku, o které píšeš. Ale dělám v tom, víš? Tu prostatu má kdekdo, nejen ti málo připouštění, neutěšuj se planou nadějí, že čím víc, tím menší pravděpodobnost.A o život nakonec bojuje a usiluje každý, každý na něm lpí, někdy je to smutné podívání. Ale to sem nepatří. Vím, jak to myslíš a beru to, je to nadsázka. Jsi životní optimista a bojovník za věčné mládí vpřed. Vše dobré Iris březen 08, 2009 16:24 mio : iris Napadá mě jen "Vrchní, prchni" ahoj a díky za milá slova Iris březen 08, 2009 16:37 iris : kolemjdoucí musím přiznat, žes mne dobře odhadla, hlavně s tím, že někdy skutečně provokuji záměrně. A omlouvám, se že jsem tuhle debatu odvedl od Tvého problému, za to může puntíkatá, že se to stočilo....ale ty vlastně žádný problém nemáš, máš kde bydlet, máš co jíst, jenom si musíš vyřešit, co uděláš, až se bude ten tvůj záletník chtít vrátit. A on nejspíš za pár let chtít bude. březen 08, 2009 16:37 Milá Iris, prosím tě, neomlouvej se, není proč:))) : Eva kolemjdoucí je asi takovej vlk samotář, ať si žije úplně, jak chce, proboha, ale z nějakého důvodu mu dělá děsné potěšení nás nečekaně "rozložit na molekuly" Jeho názory nemají prostě univerzální platnost, ačkoliv má v lecčems i pravdu. Akorát nechápu, co ho pudí ty perly trousit tu? Iris, už jsem to tu psala, mám toho bráchu, kterému je 45 let a dělá už pár let přesně to, co popisuješ ty. A má to vliv i na širší rodinu. Tak nejdříve moje švagrová nemhla jezdit k našim, čímž se oni trápili, neb netušili, že to je jen kvůli tomu, aby se nepodřekla. A tak nějak nepozorovaně mu to léta prochází, on má největší sebevědomí, které kdy měl, ačkoliv mu ho nikdo nikdy nesnižoval, tak to bylo všechno málo! Tak teď je z něj doslova sexuální feťák Je to návykové. Ke všemu je to komplikované tím, že švagrová má s ním společnou firmu. Nemůžu nijak zásadně pomoci, ale když k nim přijdu a vidím ten chlad a takovou "zanedbanost" té jejich domácnosti, tak mi z toho je smutno. Prostě tam nikoho nic už netěší, ne že by to byla nějaká opravdová zanedbanost. Podívej, Iris, tak spolu nezestárnete, mně to taky občas přijde líto, že to už nikdy nezažiji, ale určitě zažiješ zase jiné věci, které bys jinak nepotkala Tahle etapa skončila a nemohla jsi udělat, po pravdě, už vůbec nic, abys to změnila! Drž se, děvče! březen 08, 2009 16:43 nic mne nepudí : kolemjdoucí jsem v práci, jsem tu sám a nemám do čeho píchnout. Ale už mám padla, takže pá pá... březen 08, 2009 16:57 kolemjdoucí : iris Škoda, takže dobrou a díky za příspěvky, jsou osvěžující, mohu-li po tak krátké době soudit. I. březen 08, 2009 17:08 všimla sis Iris : alena puntíkovaná jak chlapi nikdy za nic nemůžou -kriminály jsou plný vrahů, který jsou naprosto nevinný - kdyby se ta oběť nebránila a dala mu ty prachy hned, nemusel on chudák nevinnej trpět v žaláři. Takže za to, že je ti muž nevěrnej, můžu - aspoň podle kolemjdoucího - já. březen 08, 2009 17:13 Kolemjdoucí : alena puntíkovaná nemáš do čeho píchnout - tak se jdi mrknout ke kopírce, třeba se tam nějaký řezivo najde. březen 08, 2009 17:13 milá Evo : iris můžeš mě odkázat na Tvůj příspěvek o bráchovi? Zatím se tu úplně nevyznám, článků je tu spousta, vždycky se v tom ztratím.S tím sexuálním feťákem jsi to popsala dobře - opravdu jsem četla, že jsou typy tzv. čím víc, tím víc. S jídlem jim roste chuť.Pak jsou to už nadlidi, kingové. Je to smysl jejich života. Ne, nejsou to všichni, někteří se na chvíli zklidní a na chvíli přemýšlí hlavou. Inu, každý jsme jiný.Takové to "divadlo" před příbuznými je velmi smutné a ponižující. Ale někdy nutné. Mému manželovi teď umírá matka - moje milá tchyně, se kterou jsem měla vždy opravdu přátelský vztah. Tchán ji má doma v posledním stadiu těžké nemoci a stará se tak, že já, zdravotnice, se skutečně klaním, vidím, jak se ve svém věku stará o všechno s pomocí agentury, která zajistí základní zdravotnickou péče. Ti dva na sobě visí - nechci dojímat, to je faktum. V téhle situaci nemůžeš vykládat ani jednomu z nich, že jejich syn se vybodl na mně a jejich vnuka, jezdíme tam, držíme babičku za ruku, dědovi děláme společnost. Je u toho švagr se švagrovou a jejich dětmi, ti všichni "vědí", nikdo se nesmí uřeknout. Je to nezdravé, smutné, nedůstojné - já nevím, jak to opsat, aby to neznělo pateticky. A to vše pro sex - pro nový a neokoukaný sex...nebo se pletu? Do toho se radši pouštět nebudu.Jde o to, jak to naruší celou rodinu, viď Evi? Ty to znáš, víš co mám na mysli.Zmínila ses o čemsi - jsi také sama? Je nás asi hodně.. Zdravím, iris březen 08, 2009 17:28 Aleno puntíkovaná : iris jsi správná, vtipná a máš na ty pacholky dobrou pifku.Jsem ráda, že za nevěru mého chlapa můžeš ty, já se bála celou dobu, že za to můžu já - hlavně proto, že jsem s ním nechtěla jezdit na kole, ó to je velký a neodpustitelný hřích, zvláště máš-li na starost dítě a domácnost.Nemyslím občasné turistické vyjetí, myslím asi 60-80 km denně v sezóně..Jsem nedobrá manželka, zasloužím si potrestání Už blbnu,je náročné být celý den v diskusi. Ale je to fajn. Ahoj Aleno, iris březen 08, 2009 17:47 no vidíš Iris - : alena puntíkovaná a to já nemám ani to kolo.... březen 08, 2009 18:05 jo já mám známou : alena puntíkovaná hjiž opustil muž po pětadvaceti letech a jako důvod udával, že ta zpozdilá žena neměla pochopeni pro jeho stranickou činnost. Jíž bylo patrně šukání s dvacetiletou kolegyní. No ale čas oponou trhl, stranickému funkcionáři začal hrozit vis na kandelábru, kočička ho pustila jak horkej brambor. No a tak se chtěl vrátil k přístroji manželka pečovatelka. Ale bylo pozdě. Manželka se vdala do Rakouska a má se jak před tím nikdy. Jezděj s mužem po světě...už byly skoro všude. S funkcionářem se dostala tak akorát makat na chatu. Manželka rozdělila byt a chatu mezi děti a všichni jsou v pohodě. Funkcionář bydlí někde na ubytovně - prachy co vysoudil na rozdělení BSM má ta kočička. ..Takže Iris nezoufej, aspoň máš možnost potkat někoho lepšího než notorického ku.evníka. Naděje umírá poslední. březen 08, 2009 18:12 ježiši..dneska nemám den : alena puntíkovaná už byli (manžel a manželka) sorry.... březen 08, 2009 18:45 ... : mia Jenže čím dýl chodím na Kudlanku tak vidím jednu věc-o chlapa bojuje manželka,milenka,leckdy ještě další milenka.To je pak těžký,že si ti pacholci myslí jak jsou neodolatelní. březen 08, 2009 18:57 aleno s puntíky : iris přístroj manželka pečovatelka - to je fakt skvělý, je mi s vámi čím dál líp. Jen mě trochu naštvalo, že ta jeho to s ním na tom kole ujede...No ale také nemá děti, zatím.Nepřiznala jsem dosud, že jsem starší, než muž.Už jednou rozvedená jsem ho potkala - ne jako terno,zajíčka jak je to dnes v módě. Byla to prostě láska, potkala jsem ho jako svobodného kluka, ten věkový rozdíl před 20 lety tolik nestrašil, léta jsme ho nevnímali,ani při našem rozloučení o něm nebyla řeč.Vidím tu na diskusích, že chlapi blbnou i když mají partnerku mladší. Hodím to trochu do vážna - fakt si myslím - a už mám na nějaké to filozofování věk - že věci se dějí zhusta tak, jak mají. Tedy nemyslím, že každý průšvih je předem naprogramovaný vyšší mocí, to ne. Ale vím, nebo myslím, nebo doufám,že melou ty zprofanované boží mlýny. A že je možné, že opravdu touto ztrátou (jak se mi to teď jeví) mohu něco získat. Někam se posunout, něco lepšího poznat.A to přeji i tomu svému chlapovi - třeba potřebuje něco poznat a pochopit,i když on si zatím myslí, že musí především něco úžasného nepřetržitě prožívat.A věřím, že co nás nezabije, to nás posílí - hrozná fráze, ale sedí. Jinak bychom možná vegetili všichni jako žížalky - teplíčko, papáníčko, hovínečko a dost.Rakousko se mi Alen asi nezadaří, ale když se vyvleču z pocitů provinění, že tomu chlapovi nestačím na kole a v posteli (asi vlastní vinou), možná uvidím jinýma očima, poznám něco nového.A za čas se třeba zaraduji i z těch ptačích povyků, prvních sněženek a kosatců...Vlastně se těším, bude to nové, po dlouhé době jiné, jenom mám strach z těch propadů mysli - ale po nich vždy zatím následoval zase obrat k lepšímu i bez antidepresiv - a jednou to zůstane určitě už v té příjemné životní hladině.Podle psychologů mám na nový vztah zatím čas - tak dva ročky, jinak prý je to vytloukání klínu klínem No kdoví,jestli po té době něco vůbec ještě přijde. Ale to ostatní si snad začnu vychutnávat co nejdřív.Jsem za vás ráda, kudlanky. Alen a ostatní, zdravím, iris březen 08, 2009 18:58 iris : mia Asi ho máš ještě pořád ráda.Ale psalas ...kdyby na mě nevztáhl ruku.To tě opravdu uhodil? březen 08, 2009 19:03 no, smutné to je : bb jak to tak čtu, nejlepší pro ženu je mít staršího svěžího partnera:-) My jsme o 11 let, děti chtěl mít dřív než já, o svatbě začal taky dřív, takže moje biologické hodinky neměly šanci začít vyřvávat. Před založením rodiny si užil do aleluja, kam jsem přišla, tam jsem potkávala starší ženy, které po něm vrhaly teskné úsměvy a po mně ostré pohledy, ještě teď občas při nějaké akci se známými vyleze nějaký detailíček, vzpomínky pardálů, užil si hoch svoje, v době, kdy jsem si užívala s chlapci, ne chlapy. No a když se zamiloval a začal chtít rodinu, tak neměl potřebu bojovat o cokoli, měl pochopení pro mladické nerozumy v mých 25 a teď v mých 41 mám chlapa jako fík, zralého přitom klučičího, co vypadá na 40-45, pro rodinu by cedil krev a všímá si mě i pozornosti jiných mužů ke mně. Být mi 52 jako jemu, vypadat na ten věk a cítit se tak, v přechodu atd., on v plné síle a vzhledu na těch 40-45, s chutí na všechno, to by mi ho bylo skoro líto. Ne že by to s námi občas nebylo na zabití. Avšak i při volání přírody, hormonů a nevím čeho všeho můžeme používat mozek a i ten nejvíc rozjařený chlapík může neubližovat své životní družce a matce svých dětí. březen 08, 2009 19:16 iris, : bb "teplíčko, papáníčko, hovínečko a dost", hezký :-)) to je právě stav, kterého se ti blbnoucí stárnoucí bojí jako čert kříže, a při tom blbnutí s kůzlaty na to trochu zapomínají. Můj když vidí paroubka a spol. a jejich o 25 a víc mladší partnerky, tak říká Nojo, další vůl, ženil se brzy a teď si chce před posledním infarktem užít, dobře mu tak, ještě by ho měla vytáhnout na aerobic... :-) Já jsem shovívavější, chápu, že nechce jen s manželkou chodit na týdenní nákupy do tesca a večer zízat na telku, a když manželku už nic jiného nezajímá, tak co s tím. Ale i to se dá řešit jinak než veřejně a trapně. březen 08, 2009 19:27 milá mio mamčo : iris probůh, to nikdy, to jsem se špatně vyjádřila. Myslím, že jsem psala, že jsem si nechala všechno líbit (myslím ty opakované nevěry), za což mě možná můžou některé kudlanky třeba odsoudit - pro mně by ale byl jediný důvod k razantnímu útěku jen KDYBY mě bil nebo pil nebo otevřeně ponižoval a tak. Teď jsem to opsala jinými slovy, ale tak to bylo mio myšleno. Samozřejmě, že ho mám ráda a vím, že i on nás, svoji rodinu. Ne láskou vášnivou, ale láskou lidskou, přátelskou, snad ještě manželskou. Bohužel, promluvila chemie jako vždy předtím, avšak nějak silněji, nemůžu si ho za to vážit a nemůžu ho omlouvat - nesmírně mi ublížil, málem jsem to nepřežila.A na vině je podle mne také ta spousta příležitostí kolem nás a všeobecná tolerance až schvalování nevěry, jak už bylo v diskusi probíráno. Ale musím to vzít jako fakt.Třeba jde u něj o skutečnou o osudovou životní lásku, co já vím? Ostatně - mamčo, ptala ses, jak to pokračuje - skoro denně jsme v kontaktu telefonem či osobně, má zájem o kluka, pomáhá s pánskými věcmi kolem domu, automobilu apod., zařídí, nakoupí, nosí kytky.Vím, že za to mi spousta kudlanek vynadá, i v reálu za to dostávám vyčiněno. Říkají - nepouštět, ukončit, odříznout, vyhodit, neposlouchat, nekoukat, nečichat Ale psala jsem, že naše manželství bylo klidné a vztahy slušné - nejde to teď najednou jinak, nerozešli jsme se rozhádání a pohněvaní, víš? Jsem si jistá, že za tohle sklidím kritiku - už to znám, vím, že možná nedělám správně. Ale je to proces, jak jsem psala výše, existují stadia rozchodu a já se pořád plácám někde v začátcích, chce to svůj čas a nejde to přeskákat a být najednou nad věcí.Učím se žít sama, ale jsem zatím vděčná i za jeho pomoc. Uvidíme, co bude časem, a co po něm bude chtít ta jeho. Ale k nenávisti k nám ho zatím nepřemluvila, to je dobré ne? No moc se nesměju. Mio a mamčo zdravím, iris březen 08, 2009 19:35 ... : Kopretina iris: Na Kudlanku chodím často, ale jako čtenářka. Nevím, zda se mi podaří vložit svůj komentář. Snad ano. Milá iris, přečetla jsem si Tvůj příběh a konstatuji, že podobně, jak jsi napsala, jsem manželovu nevěru prožívala také. Nedůvěra, slídění, antidepresiva atd. Dostala jsem se z toho. S manželem jsem zůstala a když jsem si myslela, že zmoudřel a že je vše na dobré cestě, přišla jsem na to, že svůj vztah s dotyčnou neukončil a že trvá dál. Celé to trvá už tři roky. To druhé zjištění jsem zdaleka neprožívala tak jako to první. Samozřejmě, že jsem zvážila všechna pro a proti a opět jsem zůstala. Přesto všechno mám manžela ráda, postavili jsme domek, před dvěma roky se přestěhovali do nového. Vím, že to asi nebylo nejrozumnější, ale v té době, kdy se poprvé provalil jeho vztah, jsem neměla sílu to nějak radikálně řešit. Pochopitelně, že jsme spolu probírali možnosti rozchodu i našeho dalšího soužití. Sliboval, že tentokrát vztah ukončí, že chce žít se mnou a s naším synem atd. Učebnicový příklad, já vím.Zkouším mu znovu věřit, ale nějak mi to po tom dvojím zklamání nejde. Ale naučila jsem se neslídit, nic nezjišťovat, protože jsem tím ubližovala především sama sobě. Navíc jsem asi před rokem potkala jednoho člověka, který mi hodně pomohl a i když mě nejspíš ostatní odsoudí, přiznávám, že mi není lhostejný, já jemu také ne a naše přátelství pomalu a jistě přerostlo v hodně důvěrný vztah. Netvrdím, že je to nejsprávnější řešení a už vůbec to není o tom, že bych chtěla manželovi něco oplácet. Prostě se to stalo a asi se to stát mělo. Tobě držím palce a přeji Ti pevné zdraví a pevné nervy, abys vše zvládla. Měj hezký večer. březen 08, 2009 19:37 ... : bb myslím, že neděláš nic, zač bys měla dostat vyčiněno :-) každý neumí jen tak po 25 letech utnout ráz na ráz vztah s otcem svých dětí. Nevěra je krutá pro partnera, ale když je nevěrníkem jinak dobrý slušný člověk, a není tedy jiný důvod pro konec vztahu, a sama v tom nemáš ještě definitivně jasno, tak to nech plynout jak to je. Na tom, že ti pomůže s běžnými záležitostmi a ty tu pomoc přijmeš, není nic špatného. Je to podle mne známka toho, že nechce o rodinu přijít, že to sám vnímá tak, že je momentálně "marod" a že to přejde. Takže záleží jen na tobě, kolik těch nemocí jsi schopná snést a překonat, ale nech to plynout a netlač sama sebe do nějakého závěru a rozhodnutí. Na to ještě nemáš sílu. březen 08, 2009 19:40 bb : Kopretina Díky, asi jsem se potřebovala také vypsat. Je to tak, jak píšeš. Opravdu není snadné po téměř 22 letech manželství a podotýkám, že pěkného manželství, něco končit. Myslím si, že ani pro manžela by to nebylo jednoduché. Ano, nechávám to plynout, prozatím nic neřeším, čas ukáže. březen 08, 2009 20:07 milá kopretino : iris komentář se ti podařilo vložit, děkuji ti za něj.Přesně rozumím tomu, co píšeš.To je vlastně jádro mého prvního příspěvku - to, že léta jsme schopny znovu a znovu uvěřit tomu, že ten náš už teď zmoudřel, zvláště, když on skutečně dělá vše pro to, aby tomu uvěřil i on. Tlusté čáry, nové začátky,sliby.Domy, zahrady, nové nábytky. Já vlastně vždycky něco nového získala - malovalo se, přestavovalo, nakupovalo. Říkala jsem si - inovujeme náš domov i vztah A také souhlasím s tím, že je možné si na ty nevěry jaksi zvyknout - tedy zní to hodně blbě, ale tak to je. Ta první je šílený šok, ty další už jen obyčejná velká zklamání.A právě proto nám z hlediska například mladých a hrdých holek nebo šťastně vdaných (nebo zatím nevědomých) supermanželek nepochopitelně dlouho trvá tolerování těch jejich nevěr. U tebe jsou to zatím tři roky, u mě to bylo deset, ale to je úplně jedno. Podstatné je, že po celou tu dobu jsem věřila, že TOTO je nový začátek, od teď už je to jiné. A doufala jsem, že opravdu ten tvor zmoudří a zklidní se. No to se stane, ale asi o mnoho a mnoho let později a už beze mne.Obdivuji tě, že dokážeš neslídit, ale je to určitě nutné,tímto jsem já náš vztah určitě hodně otrávila. Ale také zatím nemáš za sebou naštěstí to, co já. Zprvu jsem se také snažila neslídit - ale pak narostla strašně jeho důvěra v mou toleranci, začal být on málo ostražitý a holky začaly být moc drzé a sprosté - a nějaká ta usvědčující SMS mě přímo praštila přes oči. A začalo to znovu. Milá kopretinko, jsem už unavená, co ti poradit? Myslím, že se slušností se dá dojít nejdál Vsázej na to dobré, co je mezi vámi, to vždycky zůstane. Pokud jde o ten tvůj naznačený nový vztah - tak snad to ber jako pomoc, žádná setkání nakonec nejsou náhodná. Ale v tomhle já nemám zkušenost, doufám, že budeš jednat tak, abys nelitovala ani ty, ani nikdo jiný.Zdravím iris březen 08, 2009 20:11 moc milá bb : iris Jsem ráda, že i ty ses ke mně vyjádřila, nakonec bylas to ty, kdo mě inspiroval k napsání příspěvku.Moc ti děkuji za tvé vzkazy, ten poslední o tom, jak nemám dělat zatím nic unáhleného mi moc pomohl. Víš, všichni kolem se snaží pomáhat - je to fajn, nejsem lidem lhostejná. Ale každý má svou privátní zkušenost a ty rady se mnohdy tak diametrálně liší, že mi jde hlava z toho kolem.Řídila jsem se jimi - a bylo to vždy nějak špatné, násilné. Teď poznávám, že řídit se musím opravdu jen svým srdcem a tím, co o celé skutečnosti vím jen já a ten druhý, který mi stál tak dlouho po boku.Někde tu bylo napsáno, že správně cítíme jen srdcem.No je to trochu zase patetické, navíc by to mohlo sloužit těm našim zblblým chlapům jako alibi - ovšem, oni zas tak úplně srdcem nemyslí, že? Jinak jsem opravdu ráda, že máš manžela - už získávám dojem, že je to rarita - a že máš manžela vtipného, pozdravuj ho, s tím Paroubkem a spol.mě pobavil.No,já bych holka také chtěla staršího chlapa, když ses toho už dotkla.Jenom nebyli na skladě, když jsem potřebovala. Můj první muž mě odkopl v 27, v té době jsem staršího a volného nepotkala, manžel se mi holt zanedlouho připletl do cesty. Kdybych měla staršího chlapa, budu pro něj ta jeho mladá ženuška napořád - podívej, bývalý prezident Havel má navždy "mladou" ženu , a to je Dáša starší než já.Ale jinak se s ní tedy nesrovnávám, to bych si dovolila moc... Ale to jen tak na okraj.Jinak chlapi se asi velmi bojí té nudy, to je třeba si přiznat.Ale můj "závoďák" měl svůj program bohatý, já měla své, naprosto tedy odlišné koníčky (hudba, zpěv), myslela jsem, že nemusíme oba bezpodmínečně dělat totéž.Spolu jsme měli přírodu a fotografování. Tato jeho nová sportuje na všechny způsoby a zatím mu stačí, myslím tempem a výkonností. Vyčetl mi, že musel sportovat sám - ale nebyl sám, byl vždy s partou stejně zdatných borců a tak to považuji za výmluvu, resp. jednu z výmluv a nešikovné zdůvodnění svého odchodu jinam. Ostatně - porodíš-li v 35, těžko už chytáš mladickou formu vedle skoroprofíka.Stáhneš se a jeho zájmy toleruješ a podporuješ.Nestačí?Myslím, že by mohlo. Milá "bb" - nevěděla jsem, jak strašně náročné je odpovídat celý den v diskusi, myslím, že zrovna tebe už jsem dnes odbyla, myšlenky stagnují. Přesto moc děkuji za podporu a vtipné odstavečky, ráda se s tebou zase sejdu. Zdravím iris březen 08, 2009 20:49 ... : bb tak aspoň že jsem trošku rozptýlila, to bylo účelem Kopretino, zareagovala jsi přesně, ačkoli jsem původně psala Iris, tak mezitím se objevil tvůj komentář a pasovalo to i k němu, takže jsem nevědomky psala pro Iris i pro Kopretinu:-) Radikální řešení podle mne jsou na místě v krizových situacích, kdy jde o zdraví a život, těžký alkoholik, násilník, závislák, pak není proč otálet. Vy jste v jiné situaci, každá potřebujeme na své věci svůj čas, své tempo. Klidně si tu čtěte a povídejte a pak třeba někde na procházce v lese nechte myšlenky proudit hlavou, ono se to správně usadí. Čistívala jsem si hlavu u řeky. Potřebuju promýšlet cokoli sama se sebou, sebe se ptát. Což mívá za následek, že se vrátím s hotovkou a jdu na věc, řešit, konat, činit a nemám čas čekat, až to druzí pochopí a rozčiluje mě, že jim to musím vysvětlovat, když já už mám jasno :-)) Odpočívejte. březen 08, 2009 21:55 bb : iris Zlá byla zima, teď už přijde opravdu čas na čištění hlavy v přírodě, moc se těším na jaro, les a řeku, poslechnu tě. Moc hezký zbytek dne a příjemný předjarní pracovní týden přeji bb a ostatním, iris březen 08, 2009 22:19 tedy iris ty jsi snad světice... : mery mně to udělat manžel, nota bene před svátkama, opravdu ho vykopnu, odříznu, a ty ještě jezdíš utěšovat jeho rodiče (i když chápu, že oni za nic nemůžou, prostě bych to nedělala... ať si pán tvorstva nese následky i tohoto typu a podobné záležitosti přenese laskavě na tu, kvůli které mě opustil, aby s ní mohl být o vánocích). Akceptuju zmiňované argumenty, ale nedokážu pochopit. Kde máte holky svou hrdost? Bohužel mám pocit, že právě typy jako vy s kopretinou, ty nekonečně shovívavé a velkorysé a odpouštějící, jste těmi chlapy spíš zneužívané než doceňované. K takové puntíkaté by si tohle nedovolili březen 09, 2009 00:03 ... : bb no, pokud vím, tak první si to dovolil a nebylo to tak, že by ho vyrazila z bytu okamžitě a střelhbitě s kufříčkem, taky k tomu chvilku času potřebovala, a to jí nepomáhal jako manžel iris. březen 09, 2009 00:34 To je pravda, bíbí : alena puntíkovaná ale bylo mi čtyřiadvacet, měla jsem dvě malinký děti, byla jsem na mateřský...ale k nějakýmu "odpouštění" tedy rozhodně nedošlo. březen 09, 2009 05:22 Takhle to má bejt? : NČ „Nemusí mě milovat, když nechce, to je mi fuk! Nesmí se ale zamilovat do jiný a odejít k ní, protože musí zustat se mnou – já jsem mu dala 20 let!“ Takhle to má bejt??? Já to teda vidim tak, že nikomu nelze nařizovat, kam ho jeho srdce smí anebo nesmí táhnout. Když např. dámu mýho srdce už to netáhne ke mně, nebudu přeci o chlapovi, kterýmu dala (přede mnou přednost) prohlašovat, že je zloděj, kurevnik, jánevimco. Buď to vezmu jako holej fakt, že život je prostě takovej, anebo se zamyslim nad tim, co asi teda já nemám a von jo když pro ni je přínosnější bejt s nim než se mnou. A pak se, poučen, zachovám líp třeba v příštim vztahu. Jiný to je, co se týče povinností. Povinností chlapa, když je teda opravdovym chlapem a ne sobeckym samolibym dementnim blbem, je, zabezpečit dětem bezva dětství, bezva domov, teda i s bezva vztahem s jejich matkou – svou manželkou. A to až do dospělosti dětí, řekněme teda cca do jejich 20ti let. Tim ale jeho povinnosti končej! Absolutně! Pak už je jen dobrovolnost! Je už jen na něm, jestli chce dál s dosavadní babou setrvávat dobrovolně, nebo se zařídit podle svejch představ, neshodujících se s představama dosavadní manželky. Nějak mi nejdou pod fousy ty nářky, jakože „dala jsem mu dvacet let života a von je teď zahodil...“. Ty roky života mu baba nedala, dala je nanejvejš sama sobě, naprosto dobrovolně, a s plnym vědomim faktu že nikdy nic na světě nemůže bejt definitivní. Pokud vědomí tohohle faktu vona nemá, je to pro ni jistě blbý ale já nevidim jedinej důvod, proč ji litovat. Navíc, tyhle prožitý roky jí přeci nikdo nebere! Co to je vlastně za blbost, dožadovat se doživotního plnění povinnosti lásky? Anebo, když teda u něj už láska skončila, to jako fakt tyhle zoufalý baby mají zájem o takový ponížení, aby s nima jejich chlap zvostával z čirý povinnosti? Asi jo, když tak úporně odsuzujou a trapně zesměšňujou chlapovy city k jiný babě, a pro tu jinou babu nemaj jinej výraz než kur*a a zlodějka. Jenže vona nekrade, vona jen bere to, co jí chlap naprosto dobrovolně a rád nabízí. Kdyby nechtěl, kdyby byl raději doma, nenabízel by. březen 09, 2009 08:13 Nč : mia V mnohém s tebou souhlasím.Můj názor je asi takový,že život je velmi mnohohotvárný a nikdy nevíme koho nám přivede do cesty.Lidé si mohou přestat rozumět,mohou se rozejít,ale vždy by měli k sobě zůstat slušní nebo se o to alespon snažit.A měli by dostát svým povinnostem vůči dětem.Je to vždycky bolestné pro ty kterých se to bytostně dotýká,ale setrvávat ve vztahu,kdy o mne partner nestojí lhostejno muž nebo žena mi přijde ne příliš štastné řešení.Je dobré věci přijmout tak jak jsou.Ale to je pouze můj individuální názor a každý jsme jiná osobnost,máme jiné představy i názory.Asi tak. březen 09, 2009 08:45 Nč, : Míša šíša dalo by se s tím souhlasit, ale... Když teda dotyčného táhne hlas srdce k jiné dámě a svoji manželku už nemiluje, proč tedy udržuje 3 roky (jak se zmínila Kopretina) oba dva vztahy? Proč nejde tedy za tím svým novým objektem lásky a svoji manželku udržuje v nějakých planých nadějích, že už to skončilo, že už to víckrát neudělá a že blablabla? Proč ji takovým způsobem 3 roky trýzní? Když už ji tedy nemiluje, ať ji přestane využívat (jinak se to v takovém případě nazvat nedá) a táhne tedy do pr... Chci říci "za svojí novou láskou". březen 09, 2009 09:15 Míšo Šíšo, naprostej souhlas : NČ Já bych ale řek, že povětšinou u chlapa nejde o vychytralý zneužívání "pohodlnýho domácího servisu", jak se zde často ironicky a nenávistně usuzuje. Vono to chlapský pohodlí je spíš v nechuti hnát věci do krajnosti, když to ještě nejni nevyhnutelně nutný. A jsem i přesvědčenej, že mnohej by si daleko daleko raději sám pral pro***** povlíkačky a žehlil košile, než by prožíval štkavý scény, vyváděný ženskou, která mu samozřejmě nejni lhostejná, který hrozně nerad i ubližuje ale kterou prostě už dál nechce. březen 09, 2009 09:35 Téměř žádný muž neopustí rodinu kvůli povolné a v posteli šikovné mladici. : Milan Tím důvodem, proč muž opouští rodinu, není jeho sexuální uspokojení, ale jeho nepříjemný pocit doma a obavy chodit domů. Prostě to štěkání a dusno a výčitky a výslechy ... Muž opouští rodinu teprve tehdy, když ho z ní žena vyštve. Samozřejmě, že jsou výjimky, ale ty se projeví záhy, ještě v mládí: to jsou ti muži, kteří se stačí do třiceti dvakrát rozvést. Jsou to opravdu jen výjimečné výjimky a nemá smysl z jejich existence a životníh stylu vyvozovat jakékoli teorie. Normální a obvyklé naopak je, že muž opouští rodinu teprve tehdy, když ho z ní manželka vyštve. Nenamlouvejte si dámy, že vám manžel utekl kvůli nějaké jiné: jestli utekl, tak utekl kvůli vám! březen 09, 2009 09:42 Míšo : mia Ale ta žena se nemusí nechat trýznit ani využívat,to je její volba.Proto jsou partneři zas lhostejno muž či žena takoví,pokud jim to svým tolerováním umožníme. březen 09, 2009 10:01 Milane, nerad se zase pouštim do konfliktu : NČ ale jsi totálně mimo mísu. březen 09, 2009 10:11 i já už mám tohle za sebou, : Inka kuk v prvním manželství jsem se rozvedla kvůli o 20 let mladší milence, asi nejsem povaha, že bych to ustála nějak dlouho, dala jsem 3 šance, nevyužil, tak konec. I já mám právo žít hezky a spokojeně svůj život, ale chce to na sobě trochu zapracovat, otřepat se jak jen to je možné co nejdříve, řekla jsem si že se naše cesty prostě rozdělily, srovnala se s tím, a na to je dobré na čas (u mně na 2 roky) totálně přerušit kontakt, měl kontakt pouze s dětmi, vnitřně mu opravdu odpustit, začít si žít svůj život, do něčeho se vrhnout, splnit si nějaké své dávné sny, začala jsem chodit tancovat, bavit se, lyžovat, snoubordovat, skákat padákem, dělat práci co mě baví, našla jsem si úplně nové přátele, ty staré navštěvoval manžel, tak jsem je na čas vyautovala. Ono když to neuděláš, tak se z toho nikdy nevyhrabeš, on ten Tvůj si takzvaně dělá rezervičku na stará kolena, aby měl spolehlivou vyzkoušenou ošetřovatelku, to já si sebe zase natolik vážím, že pokud návrat tak ano, ale se vší láskou a úctou a ne že se o něj budu starat, až ho všechny omrzí a vykopnou.... a budu čekat jako trubka. Prostě je čas zařít žít jinak a přesta být ukřivděná, nelituju toho a jsem ráda, že je život takový jaký je, mám ho moc hezký a potkaly mě nádherné věci, ale člověk se jim nesmí bránit. A s exmanželem jsme teď nejlepší přátelé a pomáháme si jak jen to jde, má rád mého druhého manžela a já mám ráda jeho přítelkynia naše děti mají jen trošku víc rodičů. Na rodinná setkání na svátky a narozeniny se všichni těšíme jak se společně potkáme. Nikdy není pozdě začít nový život... březen 09, 2009 10:34 Mio, : Míša šíša samozřejmě. Ale to je právě to, že když žena po takových 20 letech soužití zjistí manželovu nevěru, tak asi hned nezačne pálit mosty. Přesně jak to tu popisovala Iris - bude věřit, doufat, že manželství zůstane zachováno a že se jednalo jen o nějaký úlet, který se nebude opakovat (v čemž ji manžel utvrzuje, takže ona odpouští... atd.). Ano, tohle je její volba. Ale na chlapovi je, že když ji už teda nemiluje a miluje jinou (jak tu napsal NČ - na to jsem reagovala), tak by ji neměl oblbovat svými žvásty podpořenými mužskou pohodlností a leností něco radikálně řešit, ale měl by to rozetnout a neudržovat manželku ve falešné naději. březen 09, 2009 10:37 míšo : mia Ale to je zas otázka volby jestli těm žvástům uvěřím.Jak ho chceš přimět aby byl čestný?Mě teda nic nenapadá.A žít ve vztahu kde si něco předstíráme,obelháváme sami sebe?To vyčerpává.Lepší /zas jen můj osobní názor ne rada ostatním/si vyložit karty na stůl-vím o tom co děláš,respektuji že už máš někoho jiného ale ted je třeba si sednout říct,co a jak dál.Pokud se nechceme rozvést ujasnit organizaci domácnosti,hospodaření s financemi a další.A žít tak jak říká Inka podívat se někam,divadlo,výlety.Myslíš že je na tom něco špatného? březen 09, 2009 11:13 NČ : iris Milý NČ, jsem ráda, za tvůj příspěvek ráda tě čtu a byla jsem na tebe zvědavá.Proč se čertíš, člověče? Tahle debata, pokud vím, byla otevřena k tématu – jak je možné vydržet a tolerovat tak dlouho opakovanou nevěru manžela, proč to my nehrdé onuce děláme. A mé vysvětlení bylo – že tomu chlapovi chceme věřit a opakovaně si myslíme ,že v tom procesu si mnohé z nás myslí a chtějí věřit tomu, že tentokrát už to bylo fakt naposledy, zvláště když dotyčný manžel velmi vehementně odprošuje, slibuje, maluje tlusté čáry a tak. O tom to NČ bylo .A také že je dost těžké v padesáti hrdě odejít středem, když nemáte kam, ke komu a s čím. Samozřejmě – bude s čím, to jsou pak rozvody a majetková vyrovnání. Tady byla ale řeč o stadiu před tím vším, před konečným řešením.Někdo nemohl pochopit, že si to ženská nechá líbit 10 let – no po bitvě člověk bývá generálem, hned to nebylo 10 let, byl to postupný proces, Po tuto dobu jsme žili s přerušovaným průběhem celkem spokojeně a smysluplně, věř tomu. O ničem jiném to nemuselo být – možná se debata rozkošatěla, ale vůbec jsem nepsala o tom, že by mi sebral dvacet let apod., to máš milý NČ odjinud. Já toto manželství hodnotím naopak jako hezká léta, hlavně tu první půlku bez nevěr (možná jen neodhalených), nelituji jich a neskuhrám. To, že si chlapík před padesátkou uvědomí, že má nárok na spoustu libých pocitů a odkopne hodnou ženu (pravda, které se jeho zálety nelíbí..)jako použitý hadr, to už je jiné téma. Možná to je tvoje téma a možná už jsi tak znechucený z nás ublížených ženských, že reaguješ takhle. Ne – i teď mám svého muže ráda, byl mi dobrým partnerem, nechci pro něj nic zlého, doufám v dobré vztahy i nadále. Že je pro něj prioritou jeho vlastní potěšení a že to beru jako bolestnou zradu protože zůstávám sama a v padesáti bez životního partnera a s šestnáctiletým puberťtákem, to je jiná hra, to tu neřešíme, viď?Jenom k tomu, že má nárok jít za svou láskou – nepsala jsem o k….ě, psala jsem jen, že tu holku znal 14 dní a tak dlouho ona jeho. Proto jsem možná vyslovila nějakou tu pochybnost o této lásce. NČ zdravím, iris březen 09, 2009 11:35 Mio, ale na to přece nemůže existovat univerzální návod, : Eva protože ty vztahy také nejsou vůbec unifikované Může to mít spoustu etap a co jim nejméně pomůže, jsou rady typu: já bych to udělala tak a tak. Do vztahu 2 lidí fakt nevidíme, máme toho, zpravidla dost sami, abychom zvládli své vztahy. Každý to musí vyřešit za sebe, protože je to jen jeho život březen 09, 2009 11:37 Mio, vůbec ne : Míša šíša Asi si nerozumíme. Vždyť já o tom vyložení karet na stůl píšu. Přesně to mám na mysli, aby pánové udělali. To není nic vůči některé reakci tady, než vůči jedné jediné, a to té eNčého, jak psal: „Nemusí mě milovat, když nechce, to je mi fuk! Nesmí se ale zamilovat do jiný a odejít k ní, protože musí zustat se mnou – já jsem mu dala 20 let!“ Takhle to má bejt??? Já to teda vidim tak, že nikomu nelze nařizovat, kam ho jeho srdce smí anebo nesmí táhnout. Takže za mě: smí se zamilovat a smí táhnout za hlasem srdce. Ale ať tedy táhne, pokud mu to srdce opravdu tak hlasitě buší, a pokud nebuší a táhnout nechce, ať avantýru ukončí a nezačíná ani nějakou jinou další. Ale ne ať se o tom 3 roky rozhoduje. Sama vůbec nemůžu teď říct, jak já bych se zachovala v roli podváděné ženy po dlouholetém manželství, zatím jsem to bohudík nezažila. Můžu si teď namlouvat ledasco, stejně člověk neví, jak se zachová, dokud tu situaci sám nezažije na vlastní kůži. březen 09, 2009 11:44 Milane, to jsou řeči, jak parafráze od Plzáka,:))) : Eva tak, existují i takové případy, ale v současné době to rozhodně není převažující typ:Nenamlouvejte si dámy, že vám manžel utekl kvůli nějaké jiné: jestli utekl, tak utekl kvůli vám! S takovýhle mýtem bys, jako psychoterapeut, měl jedině úplně nejvyšší procento dokonaných sebevražd klientek! Nemohly udělat zpravidla už víc! A zůstal jim hořký pocit a zhola zbytečně udupaná sebedůvěra. Jen proto, že: ze to teď dělá každý! březen 09, 2009 11:48 Evi : mia Já vím,že ne taky jsem to psala Nč že viz.výše že jsme každý jiný,něco jiného nás formovalo,.. Proto já bych si nedovolila radit jen uvádím svůj pohled.Je takový jaké jsou moje zkušenosti.Mám trochu problematičtější vztah k mužům nedokážu být tak oddaná.Tys jistě poznala,že jsem ta ar co tu nedávno psala,takže můj postoj k určitým věcem je možná méně obvyklejší. březen 09, 2009 12:00 Iris, : NČ můj výstřik se docela určitě netýkal výhradně a jedině tvýho článku. Týkal se též některejch reakcí na něj a týkal se taky obecnýho náhledu na "ty hajzly", kterejm chudinka obětovala celej život (nebo 20 let) a pak je odkopnuta jako vycumlanej hadr. A týkal se též zdejšího obecnýho náhledu na "ty kur*vy" který odváděj chudáky poctivý od zasloužilejch matek. Co se tejče konkrétně tebe - nikdy nepochopim tvý omlouvání sobce a doufání v dobrý vztahy s nim, cit: "... i teď mám svého muže ráda, byl mi dobrým partnerem, nechci pro něj nic zlého, doufám v dobré vztahy i nadále. Že je pro něj prioritou jeho vlastní potěšení a že to beru jako bolestnou zradu protože zůstávám sama a v padesáti bez životního partnera a s šestnáctiletým puberťtákem, to je jiná hra, to tu neřešíme, viď?". Nějak mi vychází, že já bejt přesvědčenej (tak, jako jsi ty) o tom, že mě kdokoliv, a eště k tomu sobec, bolestně zranil, nemohl bych ho mít rád ani vomylem a nechtěl bych s nim "dobrý vztahy" ani za zlatý prase. A že je sobec, to je zřejmý, páč od 16ti letýho kluka chlap prostě neodchází!!!!!! Ale to jen tak na vokraj. Čekej, je docela možný, že se ti za pár měsíců nebo let vocumlanej zase vrátí a s nim se vrátí i štěstí do tvý duše. Já tomuhle fakt nerozumim. Takže se ti i vomlouvám, že jsem kafral do věcí, po kterejch mi nic nejni, a který navíc ty máš stejně už předem jasně rozhodnutý. březen 09, 2009 12:07 milá mery : iris nejsem světice, zestárla jsem, víš? Myslím, odhaduji, že budeš mladší ročník, než já.Reagovala bys tudíž jinak, už to znám ze svého okolí. Píšeš - kde máte holky svou hrdost? .....ty nekonečně shovívavé a velkorysé a odpouštějící, jste těmi chlapy spíš zneužívané než doceňované.No jo, máš svou pravdu,ale píšu znovu - je to proces. Stalo se ti to mery? Já bych jednou strašně ráda slyšela reakci ženy, která to jako mladá vehementně a hrdě odsuzovala ,v situaci, kdy zestárne a sama se stane opakovaně podváděnou či opuštěnou. Protože mery, ony ty řeči dívek a žen jsou velmi, velmi podobné - každá si myslí, že je originální, ale reagují tak, jak je v jejich věku celkem běžné. Takové to - "to já bych nikdy."..."to já bych vždycky.."apod. Vidím to kolem sebe, fakt. I já jsem kdysi mluvila takhle. Ale s přibývajícím věkem myslíš jinak, věř tomu. A najednou jsi v tom a nevíš, jak to ustát.K tomu přičti - teď tady nahoře vidím, že mia píše - každý jsme jiný, něco jiného nás formovalo..přičti tedy určitou nezaměnitelnou životní zkušenost a vyjde ti z toho, že nevíš úplně nachlup přesně, jak se zachovat, a děláš věci, které jiným a možná i tobě připadají nepochopitelné.Já jsem tedy byla oddaná, každý takový není, máme různé povahy a temperamenty. Jo a rodiče - tím, že ode mne odešel muž přece nekončí všechny rodinné vztahy, i jeho rodiče, sourozenci a jejich děti - se všemi máš nějaké vazby, v našem případě dobré. A já teď mám kromě něj přijít i o ně všechny? Hodit to na tu druhou? Proč hodit,Mery,já o ně vůbec nechci přijít, ale vím, jak to myslíš. Hodit na ní starosti jsi myslela. Víš, starosti ona s mým mužem ještě dlouho mít nebude žádné, ty by mohly přijít snad s rozvodem a případnými dětmi, což oni dva, pokud vím zatím naprosto neplánují. Ach jo, kéž bys hoka zlatá nemusela řešit podobnou situaci - a když, tak snad radši ještě mladší a plná elánu a síly a ne unavená a skoro rezignující. Vše dobré mery, zdraví iris březen 09, 2009 12:57 Tak, do vlastního hnízda:))) : Eva kdyby tolik ženských nehrálo zarputile jen hru: jsem nejúžasnější samice na zeměkouli, tak by to nedosáhlo takových rozměrů a i hoši by se museli a věděli by, že se musí více snažit březen 09, 2009 13:17 NČ : iris Šmarjá, NČ, neomlouvej se, tady se vyskytují různé názory a různé pohledy na věc a to je přesně to, co potřebuji a proč sem lezu. Nemám až tak úplně jasno jak říkáš a zrovna tvůj příspěvek je sice na mně drsný, ale nutný , zajímá mě pohled chlapa. Já jsem trdlo, jsem submisivní a možná pořádné nakopnutí potřebuji, psala jsem výše o tom, že si připadám jako na horské dráze, každou chvíli se mé pocity mění. Víš, například to o tom, že opustil 16 letého syna, což tobě připadá s několika vykřičníky nepřijatelné čtu od chlapa "ráda". Manžel měl pocit, že dítě už dostatečně vyvedl do života a jeho milovaná inteligentní slečna dokonce vypustila něco v tom smyslu, že to už je velký jedinec, který svého otce přece nepotřebuje. Přitom on na ní koukal jako na svatý obrázek a obdivoval její projev, zatímco já jsem si připadala jako staromódní debilní nána neschopna protestu.A také není jisté, že by se s jeho případným návratem vrátil klid do mé duše. Jeho případné odmilování bude trvat jistě nějaký ten rok a za tu dobu i moje emoce mohou změnit svoji intenzitu a nasměrování. Nelámej nade mnou hůl, NČ zdravím, iris březen 09, 2009 13:40 Milá iris : mery děkuji za odpoveď. Jen pro upřesnení, je mi 41 a zatím se mi to nestalo. Ale vím, že to "já bych nikdy" je velmi ošidné, přišla jsem na to už, i když v jiných souvislostech. A taky vím, že čím mladší ženy, tím radikálněji odmítají tolerovat nevěru, určitě zde věk hraje roli. Navzdory tomu - neumím si představit, že bych jednala tak jako ty. Dovedu ještě pochopit ty počátečné naděje, že vše bude jako předtím, že s tím přestane, ale 10 let? Asi je v určitém momentě pro tu ženskou míň bolestivé zavřít oči před realitou (a ta je taková, že nejspíš s tím přestane, až když už nebude "moci")a nechat se klamat, než opravdu přistoupit k ráznému řešení. Ale osobně mám v tomhle stejný názor jako NČ, že by nemohl (chtít) mít rád někoho, kdo ho takhle zklame. Žádoucí jsou samozřejmě korektní vztahy v zájmu dětí, ale mít ho dál ráda bych fakt už neuměla. Prosím, ber to pouze jako informaci o tom, jak to má někdo jiný, určitě nesoudím... spíš takovou, pro mně nepochopitelnou schopnost milovat opravdu bezpodmínečně, v určitém smyslu obdivuji. březen 09, 2009 13:43 Mery : Míša šíša ...ale mít ho dál ráda bych fakt už neuměla. To jako jde teď hned na povel - nemít někoho ráda, protože udělal to a to? březen 09, 2009 13:56 Hůl nelámu : NČ spíš ty bys ji potřebovala pořádně sevřít do ruky! Též zdravím a přeju prozření. březen 09, 2009 13:57 Míšo Šíšo : NČ To přeci není na povel. To snad je na základě nejdřív velkýho zklamání a pak uvědomění si, že přece nemůžu mít rád(a) někoho, komu jsme já i naše dítě lhostejní. březen 09, 2009 14:05 Míšo : mery kdepak na povel... to tak u mě nějak samo od sebe, až jsem se divila, jak se tomu mému bývalému "podařilo" postupně (uznávám, taky ne docela ze dne na den) ve mně načisto zadusit veškerou mou lásku k němu. A že bývala veliká, převeliká, a myslela jsem, že bude trvat věčně. Ukázalo se, že prostě určité chování (nešlo sice o nevěru, ale fakt ne o blbosti) a určité později se projevené vlastnosti ta moje láska nebyla schopná přežít. Já třeba potřebuju partnera obdivovat a taky si ho vážit. Což prostě už nejde například po tom, co provede (dokonce opakovaně) něco, co mi hodně ubližuje. březen 09, 2009 14:14 Iris, : Petronila a nemají ty mlaďošky s tím "to já bych nikdy" nakonec pravdu? A nedospěla jsi i Ty po desetiletém trápení v podstatě k témuž závěru? Čistě technicky - kdybys to rozsekla už na počátku, měla jsi na to začínání znovu o deset let víc. Prosím, neber to jako šťourání, v padesáti život nekončí a s dost velkou pravděpodobností si ještě -budeš-li chtít - nějakého prima mužského najdeš. Držím Ti k tomu palce. Jo a to s těmi rodiči 100% schvaluju, Tvůj postoj i postoj celého zbytku rodiny. Za svého syna nemůžou, ať mají aspoň konec života v tomhle smyslu v klidu. březen 09, 2009 14:30 Tak jsem včera v noci nějak nevěděl, co k tomu napsat, : Krakonoš a vidím, že to Nefajn Člověk v 08:13 napsal naprosto dokonale. Takže jen děkuju a podepisuju, nýče! březen 09, 2009 14:31 Milá mery : iris Myslela jsem, že jsi mladší, takže mi rozumíš v tom kategorickém..nikdy...vždycky, protože v tomhle věku jsi už mnohem dál, než jiné skupiny žen a holek a tak se jedná asi o variantu, že jsi jiného založení, což je v pohodě, nejsme unifikovaní. Víš,všude figuruje těch 10 let - já nikdy netušila, že se to takhle protáhne. Ex post vidím, že to bylo naprd, promiň peprné er, ale tehdy jsem to nevěděla, už si sama připadám jako blbka po těch reakcích zde (řekla jsem si o ně, pozorně je studuji a dobře mi tak), ale tak se to prostě stalo, já už nevím...Napadá mě už jen to vysvětlení, že jsem měla ráda chlapa, kterého jsem si pouze vysnila, takového neexistujícího ideálního muže, milovala jsem asi jen svou představu. On splňoval spoustu dalších kritérií opravdu reálně (zabezpečení apod.), ale pokud jde o to věrné milování - viděla jsem, co jsem vidět chtěla a zavírala skutečně oči před realitou.Alespoň určitou část našeho života. Někdo to tu už psal. Jo jo, je to tak, přiznávám porážku.Existuje univerální rada, nebo to tak prostě v životě má být? Ženili a vdávali by se lidé, kdyby předem tohle všechno věděli? Rodily by ženy děti, kdyby věděly, jak to bolí? Zřizovali by manželé společné statky, když by věděli, jak složitě je budou zase půlit? Chtěli by lidé vůbec žít, kdyby věděli, jaká život dokáže být potvora? Kouřili by, jedli, pili, kdyby....Nevěděla jsem, že to bude trvat deset let a nevěděla jsem, co vím teď.Už nevím, co dál psát , mám v hlavě totální zmatek. Mery ahoj, iris březen 09, 2009 14:36 Krakonoši, : Petronila já se domnívám, že takové pojetí vztahů je příšerné. Budu s tebou, dokud neodchováme děti, a pak si můžeme jít každý po svém a "možná" spolu zůstaneme? Pocházím z dost rozvětvené rodiny, kde je minimum rozvedených. Většina párů spolu zůstává do stáří, a já se na nich učím, jak se to dělá. Pojetí, které chválíš, mi naopak připadá velice konzumní a sobecké. P.S. Považuji za svou povinnost chovat se k partnerovi tak, aby mu se mnou bylo pokud možno dobře. březen 09, 2009 14:44 Poslouchej Iris.... : mery předně: nemusíš se absolutně cítit povinná odpovídat na každý komentář. Často tady pisatel nereaguje na komentáře k své situaci ani jednou. Piš jen tolik, kolik ti pomáha v tvém snažení vypořádat se se situací. Dál: myslím, že je dobře, žes sem napsala. Cítíš sama, že to s tebou "něco" dělá. Nech všechny ty názory na sebe v klidu vplývat, nikam nespěchej. Cítiš se teď zmatená, ale až se to usadí, zjistíš, co je pro tebe užitečné a co nepotřebuješ, zorientuješ se a nakonec zjistíš (doufám ), že tě ta debata někam posunula, aspoň o kousek dál. Už teď jsou partné známky, že začínáš přehodnocovat svoje postoje. Vidím to pozitivně, hlavu vzhůru Co teď vypadá jako totální zmatek, je předpokladem pro úspěšný nový start. Máš nemalou hodnotu, ono je to vidět i z těch nekolika odstavců, hlavně nevzdávej svůj život. březen 09, 2009 16:00 milá mery : iris Díky březen 09, 2009 17:25 Mně zase připadá jako čirý sobectví : Krakonoš nutit někoho žít se mnou, přestože už si nemáme co dát, co říct, jenom vedle sebe přežíváme, nejsme schopný to změnit, ale já se bojím bejt sám/sama. Vztah není v mým světonázoru povinnost, ale dobrovolně zvolená společná cesta. Povinnost mám jenom k dětem, který se nerozhodly dobrovolně se mnou sdílet svůj osud. Pokud se dobrovolně zvolená společná cesta ukáže bejt cestou slepou, po který už nikam dál dojít nelze, je imho čestný říct si - jsme na rozcestí a dál musíme každej sám. Jenom některý vztahy mají potenciál nevyčerpat se před smrtí partnerů, jenom menšina lidí má schopnost vyvíjet se společně v jednom vztahu až do smrti. Vidím kolem sebe poměrně hodně starých párů, který žijou naprosto hnusnej život plnej neúcty k tomu druhýmu, zažitejch manipulací, rejpanců, předhazování starejch křivd atd. Ale nerozvedou se, protože by to bylo tzv. "sobecký", jednou si to přece slíbili na věky věků, lidi by měli řeči a vůbec, kdo by se v tomhle věku tahal po soudech. Já vosobně si přeju zůstat se svou partnerkou klidně i celej život, pokud náš vztah bude mít stejně dlouhou dobu taky nějakej smysl. Rozhodně ji v něm ale nehodlám držet, pokud by došla k jednoznačnýmu závěru, že další společný kroky nikam nepovedou. A vona to má taky tak. Přesto si nemyslím, že jsme sobci. Ale asi ti to nevysvětlím, některý věci se ani vysvětlit nedaj. březen 09, 2009 17:50 člověk nemůže změnit druhého člověka, : Inka kuk můžeš změnit jen svoje postoje k němu a to následně změní i jeho reakce, jinak to ani nejde. Z Tvých reakcí Iris je cítit strašné zklamání a beznaděj, je to jedna z fází, kterými si v takové situaci prostě musíme projít i jaá to zažila, potřebuješ se z toho vypovídat a možná i vyplakat. Slzy mají velmi očistný účinek. Ty jsi mu to co dělal vlastně 10 let tolerovala a doufala, že se změní, ale jemu to jen vyhovovalo, vlastně mi připadá, že mu dál supluješ rodinu, přijímáš dárky, aby uklidnil své špatné svědomí, popřípadě si urovnal cestičku zpět až bude potřebovat ošetřovatelku. Také si myslím, že jsi jen ztratila těch 10 let, ale bylo to Tvé vlastní rozhodnutí. Možná Ti teď život nabízí šanci přestat být submisivní a nechat se partnerem manipulovat kam chce on, třeba je čas na to ujasnit si co vlastně od života sama chceš a naučit se to také rázně říci nahlas a všem, naučit se říci ne a bouchnout přitom do stolu a také to dodržet. Ani já nejsem mladá mám 45 let, ale nemám pocit stáří, člověk může být starý nejen fyzicky, ale i psychicky, jsou to 2 rozdílné věci. Je to o našem vnitřním nastavení. Život nekončí, jen záleží na Tobě zda uvidíš to co Ti dál nabíne a zda to přijmeš nebo zda zůstaneš uvězněná v té své kouli ukřivdění, beznaděje, výčitek .... Nikdo Ti přece neříká zapomeň na všechna ta dobrá léta s ním prožitá, naopak šoupni je do šuplíku "minulost" a buď vdečná, za to, že jsi něco takového mohla požít, vždyť ještě není všem dnům konec a nevíš co krásného Tě čeká zítra, ale prožitky v budoucnosti budou o to hezčí, pokud se oprostíš negativních pocitů z minulosti a tato práce je jen a jen na Tobě. březen 09, 2009 18:17 Krakonoši, : Petronila to, že s tím druhým počítám napořád, se projevuje i tím, že se k němu chovám určitým způsobem - s úctou k němu, k jeho názorům, a předpokládám totéž u něho. Žádné staré křivdy se nesmějí konat, je potřeba vždy všechno vyřešit a mít čistý stůl. Pokud bychom to brali tak, že "když nám to nebude klapat, tak se rozejdeme, no a co", není vyloučené, že bychom se vzájemně snažili o něco méně (proč se snažit, když to občas stojí trochu toho lidského sádla). Myslím, že oponuješ něčemu jinému, než jsem skutečně řekla. I já si myslím, že nemá cenu s někým zůstávat POUZE z povinnosti a proto "aby lidi neřekli". Pokud to snažení přestane být vzájemné, pokud se jeden z partnerů dlouhodobě snažit přestane, pokud se ke druhému chová hnusně, pak nejsem pro to udržovat vztah za každou cenu. Myslím, že zásadně nejsme ve při, ale já beru ukončení vztahu jako nejkrajnější pojistku, nikoli jako něco, s čím se automaticky počítá. Možná má na to vliv také to, že ty staré páry, které mám okolo sebe já, většinou žijí spolu, nikoli vedle sebe. A já se na ně koukám a snažím se opisovat :-)) březen 09, 2009 19:06 milá inko : iris kuk- ahoj, mery mi psala,že nemusím odpovídat na každý komentář.Už jsem nechtěla, ale zase chci odpovědět jen tobě-jsem totiž vděčná za každou poznámku či radu směřovanou mně na tělo.Ano, cítím beznaděj, ano cítím se sama, jsem zklamaná a bez nálady.Nedrželi jsme s manželem bobříky mlčení, povídali jsme si normálně o všem, co se kolem děje, nenudili se, jak to možná někteří chápou.A teď mi hlavně tohle schází, ten byt je nějak velký a prázdný.A v zimě to bylo všechno nějak tmavší a bezednější..A teď si povídám s vámi a je to nové a osvěžující.A poučné. Píšeš velmi zasvěceně o stadiích, je vidět, že to znáš. Jak už jsem včera psala, ta stadia se nedají přeskákat nebo ignorovat, jsou důležitá a potřebná, alespoň psychologové to tvrdí a zkušeností potvrzují.Takže jsem tam, kde jsem. Nevím zatím přesně, co s tím, ale to už jsem vyjádřila v mnohých vstupech. Dokonce je možné myslím vysledovat změny nálad i jen v rámci této diskuse. Takhle se mi mění nálada z hodiny na hodinu již pár měsíců a je to nápor na psychiku. Bože inko, vlastně všechno, co píšeš, sedí jako prdelka na hrnec, holka, nemá cenu to po tobě opakovat, tvoje vlastní zažitá zkušenost je hodně zřejmá.A víš, že ani já se necítím stará? Je to zvláštní,psala jsem nahoře, že jsem zestárla, to jo, zklidnila emoce a pochytala spoustu zkušeností, které mě krotí a omezují v projevech, ale pocit stáří, to fakt ne. Je zvláštní ta touha ještě něco hezkého prožít navzdory nepříjemným změnám a kotrmelcům.Život je asi opravdu o změnách. Milá Inko, nechci se uzavřít v té kouli ukřivdění, jak ses překrásně vyjádřila, ráda bych se narovnala a porozhlédla, co mi život ještě hodnotného nabízí.A já to udělám.Jen skutečně asi potřebuji čas a nadhled. A sílu skutečně změnit svoje postoje.Moc hezky jsi mi napsala a věř, že se k tomu budu vracet jako k návodu a z tvých slov opakovaně čerpat sílu. Inko hezký večer, iris březen 09, 2009 19:19 milá petronilo : iris Dík za podporu mého postoje k rodičům, I já jsem rodič a už jsem například skoro oplakala rozchod svého staršího kluka s první slečnou, je to nové, zatím jsem řešila jen svoje milostné problémy, teď zjišťuji, jak bolí i to, když se trápí děti se svými vztahy A pozor, nelitovala jsem syna, ale tu jeho milou slečnu, kterou jsem si oblíbila a kterou ten pacholek po čtyřech letech nechal.A to o nic nešlo, studentská láska, ještě jich bude! V případě rodičů manžela a prarodičů mého syna jde o víc, víme to a kéž se k nám budou naše děti chovat také ohleduplně, až budeme citliví a bezbranní, viď ? Když už tě tu mám - no právě před deseti leta jsem nevěděla, že to bude trvat deset let, myslela jsem, že už je konec a nový začátek, už se opakuji. Kdybych předem věděla, co vím teď, jednala bych podle toho. Tak ahoj, Iris březen 09, 2009 19:35 Iris, : Petronila prosím, neber to tak, že bych Ti to vyčítala nebo tak něco, na to nemám žádné právo. Já jsem taky z těch radikálů, kteří tvrdí "já bych nikdy - spíš jsem se zamyslela nad tím, jestli takovýhle postoj není nakonec při zpětném pohledu při vší své razantnosti a radikálnosti tím nejlepším, co se dá udělat. S těmi prarodiči to vnímám úplně stejně - bez ohledu na to, co udělal jejich syn, jsou to pořád dědeček a babička vašich dětí, a ty od vás mimo jiné odkoukají, jak se chovat k těm, co už nemůžou.. Jsi hodná, že jsi je "neodstřihla" a Tvůj manžel je s prominutím pěkný v*l, který má tisíc dobrých důvodů, aby jednou trpce olitoval, o koho vlastní vinou přišel. Drž se. březen 09, 2009 19:41 vím o čem mluvíš Iris, : Inka kuk prošla jsem tím a mnoho z nás, nejsi sama, věř, že až to překonáš, budeš se na to s odstupem času dívat zase jinak. Měla jsem naprosto stejné pocity jako Ty a hlavně jsem se zatvrdila a řekla si už nikdy žádného chlapa!!!! A najednou se objevil jeden, nechápal můj postoj, ale souhlasil s tím, že budeme přátelé, nosil mě na rukou a nosil mi růže (bože jak já něco takového potřebovala), nikam mě netlačil, bral mě na procházky a za ruku, na přivítanou a rozloučenou mi dával pusu na tvář, byl něžný a krásně voněl ... řekl mi, že mě strašně moc miluje a počká na mě jak dlouho budu chtít .... a já přemýšlela...nebyla jsem úplně mladá a řekla jsem si na co vlastně proboha čekám, jestli vlastně nejsem sama proti sobě, které z nás se tohleto přihodí ... a přehodnotila jsem své rozhodnutí a udělala jsem dobře, byl to francouz, komunikace nevázla přestože jsme mluvili každý jinou řečí a koukali každý na jiné večerníčky, ke komunikaci jsme používali 3 slovníky a v začátku si vytvořili postupně řeč které nikdo mimo nás nerozumněl anglickočeskofrancouzskou....řekla jsem si, že je to životní příležitost naučit se francouzsky a vrhla jsem se za jeho pomoci do toho, po čase mě požádal ať s ním jdu žít do Francie, trochu mě to šokovalo, jsem děsný patriot a mám tu ohromné kořeny, moc miluju svou rodinu a hlavně své děti..., ale zase jsem se k tomu snažila postavit tak, že je to vlastně prima možnost v mém věku zkusit žít jinde, poznat něco jiného, nakonec vrátit domu se mohu vždycky a šla jsem žít do Bretaně .... no dnes jsme spolu už 8 let, též jsme už prožili nějaké neuvěřitelné životní eskapády nabité emocmi dobrodružné i tragické .... po mnoha a mnoha stěhováních v rámci Evropy jsme zakotvili už natrvalo v Čechách, postavili domeček, v něm ještě trošku kempujeme, máme pejska a kočičku, pijeme dobrá vína a sýry, jím potvory které by mě dříve ani ve snu nenapadlo jíst, on knedlíky a guláš..., užíváme život, já mluvím jeho řečí a on trošku mou a učí se dál ..... Život je zkráta krásný, nech to plynout, co má přijít určitě přijde, jen na to buď připravená, buď v rovnováze a srovnaná s celou minulostí, tím čím procházíš si prostě projít musíš, ale jen Ty udáváš ten čas jak dlouho se tím budeš brodit, člověk nemusí být masochista a týrat se tím víc než je nezbytně nutné...fakt je, že občas si člověk musí prostě poručit. Přeji Ti moc štěstí březen 09, 2009 19:52 inka kuk : iris A já přeji štěstí upřímně Tobě, tvůj životní příběh je nádherný a...no zase bulím, ale ne žalem. Moc Ti to přeji a nezávidím. Jistě se Ti dostalo jen to, co si zasloužíš.A třeba i pro mne je připraven nějaký krásný scénář, jen zatím nevím, co se chystá a nevěřím v něj. Ale pokud to tak je, pakse moc těším i na první obyčejné pohlazení po vlasech. Hezký večer milá inko, iris březen 09, 2009 20:08 ale já tomu pevně věřím, věř i Ty, : Inka kuk nezapomeň, že vše začíná nejprve myšlenkou, všechno má svůj čas a posloupnost a záleží jen na tom jak se ke všem životním strastem a radostem postavíš , všechno je jen na Tobě, krásný večer březen 09, 2009 20:21 IRISKO, : d@niela prosím tě, napiš mi, jo? daniela zavináč kudlanka.cz papa, daniela březen 09, 2009 21:06 Inko : mia Napsalas krásná povzbudivá slova pro Iris,asi malokterá z nás tady by to napsala lépe.Jak tak čtu kudlanku vidím,že každá si tu prošla něčím nelehkým a je fakt že jsou věci ,který za nás nikdo jiný neudělá ale máme-li s kým sdílet svoje trable je to o poznání lehčí.Hezký večer. březen 09, 2009 21:10 Milá Iris : Ahabibi jsi úžasná. Otevřená a při svém smutku vtipná. Chápu tě a věřím, že vše zvládneš. Moje zkušenost - jsem o malý krůček před tebou. I můj manžel odešel v 58 za mladší. Čekala jsem 2 roky jestli to ustojí, pak řešila... bude to rok. Dnes vím, že to bylo správné rozhodnutí i načasování a přes občasné "smutné chvilky" (kdo je nemá) jsem ráda, že jsem našla odvahu a sílu. Mám před sebou "čistý stůl", můj život má pravidla, pohodu a klid. Přesně to, co jemu chybí ! U nové lásky (vdaná) startuje její manžel rozvod, "handrkování" o nezl.děti, dům a SJM a dalších moc-moc problémů i v práci - dopad ekonom. krize. A já ? raduju se ze svých malých vnoučátek, chodím s nimi po procházkách, oprášila jsem stará přátelství, na která nebyl čas, mám úžasné koníčky s úžasnými lidmi a jsem znovu ráda na světě. V hlavě mám vše srovnané a říkám....žádný chlap už přes můj práh. Teprve TEĎ !! chápu pojmy "svoboda a nezávislost". Jak jsem svého muže milovala a přes lásku se stala na něm závislou ! Vidím, jak on je závislý na nové lásce, vyklepaný, vyhublý, vlastně ho tajně lituju. Milá Iris, nevím jak potěšit, snad mé zkušenosti pomohou rozehnat tvé chmury z příštích dnů. Myslím na tebe a přeji vše dobré. březen 09, 2009 23:02 Milá Ahabibi : iris Nevěřila bych, kolik báječných ženských tady potkám. Snad mi opravdu někdo v mém trápení vedl ruku, když jsem si tak jednou večer ze zoufalství naklikala tyto stránky. Už druhý den jsem skoro šťastná, protože mám vaše krásná slova k použití pro svoji útěchu a radost.Tys mi Ahabibi svou poznámkou oživila jeden odstaveček z knihy, kterou jsem nedávno "náhodou" potkala - nevím, jestli se to tu smí, pokud ne, pryč s tím redakce Zkusím ocitovat jeden odstaveček: ....Jestli pro mě chceš něco znamenat, musíš se chovat podle mých představ. Protože v okamžiku, kdy podle mých očekávání žít přestaneš, přestaneš pro mě mít význam. Chtěli jste mít pro někoho význam, že? Pak tedy musíte platit ztrátou svobody. Musíte tančit podle toho, jak ten druhý píská, stejně jako ten druhý musí tančit tak, jak pískáte vy, chce-li pro vás něco znamenat. A nyní se zeptejte sami sebe, zda-li to stojí za to, zaplatit tak mnoho za tak málo. Představujte si, že tomu člověku , po jehož lásce toužíte, říkáte: "Nech mne být sebou samým, myslet vlastní myšlenky, mít svůj vlastní styl, věnovat se vlastním zálibám, chovat se způsobem, o kterém já sám rozhodnu, že je vhodný." Ve chvíli, kdy ta slova vyslovíte, pochopíte, že žádáte o nemožné. Chtít mít pro někoho význam znamená snažit se vždy tomu druhému vyhovět. A ztratit tak svobodu. A toto je nutné si uvědomit, ať už vám to bude trvat, jak chce dlouho. Možná, že teď už budete schopni říct: "Raději budu mít svou svobodu než tvoji lásku." Omlouvám se za ukradené myšlenky - velmi mi rezonují s tím, co píšeš.Oni si to tedy takhle možná řekli i ti naši manželé, ale spíše je podezírám, že takto nefilozofovali a nechali se navábit něčím jiným, nežli touhou po svobodě A také mi potvrzuješ to, co říkají odborníci - dva roky je ta magická hranice, za níž už se věci nepotřebují a nechtějí vracet zpět, a kdy jsme my opuštěné manželky schopny vnímat svět zase svobodně v plné jeho kráse.To se mi to teď kecá, viď? A Ty přitom dobře tušíš, že už zítra zase budu nad něčím natahovat moldánky - říkáš tomu smutné chvilky - pomalounku ale zjišťuji, že jsou čím dál nanicovatější a je jich čím dál míň. I díky vám, moje kudlanky. Tobě Ahabibi přeji hodně radostí ve Tvém novém životě, zdravou rodinu pro radost a děkuji za pozdní milý komentář, moc Tě zdravím, zůstaň se mnou. Dobrou noc, iris březen 10, 2009 00:04 Iris, : Petronila vím, že ten odstaveček je použit pro konkrétní situaci, ale přesto mi to nedá: myslím, že ideální je najít někoho, pro koho budeš mít význam i tehdy, když mu až zas tak úplně nevyhovíš. A zase pokud by člověk nebyl ochoten tomu druhému vyhovět vůbec nikdy, proč by spolu žili? IMHO je největší umění odhadnout, kdy se přizpůsobit a kdy trvat na své svobodě. Protože zapotřebí je obojí. březen 10, 2009 00:23 ještě něco, : Petronila nepíšu to ze šťouralství, ale proto, že už jsem viděla pár extrémů - lidí, kteří někomu věřili a přizpůsobovali se až nezdravě a poté, co byli zklamáni, přestali důvěřovat všem a všemu, což je nezdravé taky. Možná vidím riziko tam, kde není, ale myslím, že by to byla škoda. Věř, že se dá najít člověk, kterého budeš zajímat i tehdy (nebo možná právě tehdy), pokud se nevzdáš sama sebe. Věř, že to opravdu není nutné. A pokud by člověk měl skutečně volit mezi takovou omezující "láskou" a svobodou, pak bych také volila svobodu. březen 10, 2009 00:29 Iris : NČ Nevěřila bys, kolik báječnejch ženskejch tu potkáš? No, někerý jsou trochu mimo. Ale co já? Co Krakonoš? Co Mikin? Co Toulavej? Co Strejda? březen 10, 2009 06:11 Iris, : Vodoměrka určitě ti vedl ruku osud... většinou když už se dostaneš do nějaké situace, kterou musíš vyřešit, tak se ti do cesty dostanou ti praví lidé, potkáš někoho nebo něco, co tě nasměruje, pokud jsi už změně přístupná, něco, co ti pomůže, jedno, jestli člověk, kniha, myšlenka, prostě se ti dostane jakoby najednou odpovědí na tvoje otázky a jsi-li připravená, tak to pochopíš a nasměruješ se... a kudlanka tady už pomohla mnoha lidem, mě taky a jsem moc ráda, že ji máme... Jinak bych ještě něco dodala k diskuzi již starší, jak se tu mluvilo o tom, že ta mladší generace používá hodně spojení "to já bych nikdy" nebo "to mě by se stát nemohlo"... jistě, pokud člověk už od samého začátku nabere ten správný směr a má v životě štěstí, že se nespálí, tak se to říká lehce... a taky to tak být může, někteří lidé jsou už od začátku tak rozhodní a jistí, že se jim to nejspíš nestane, to jsou ti, co jsou na té druhé straně ve zmiňované situaci, ti méně závislí, pevnější, případně méně zainteresovaní... ale určitě to nebude jen mládím, já mám za sebou jedno nevydařené manželství, bohužel jsem se nechala od muže dostat tam, kam bych sama určitě nezašla, a teprve po tomto spálení jsem teď už také schopna říct, že to bych si nikdy nenechala líbit, to bych nedovolila a je to tak, jsem už dost poučená od života a tak při prvních náznacích, že by se ve vztahu objevily nějaké ty varovné signály z minula, bych rychle rychle vycouvala ven... protože jsou kompromisy a kompromisy... sebeobětování už neberu... Držím ti palce, abys došla i ty na to své rozcestí a potom nasměrována tím nejlepším se vydala na tu správnou cestu... ale která to je, to si musíš ujasnit a rozhodnout sama... březen 10, 2009 07:48 Milý NČ a všichni zdejší muži : Ahabibi myslím, že jste báječní za to, že s náma "držíte basu", že nás posloucháte, svými postřehy zvedáte ze židlí, rejete do nás, děláte nám protipól. Já si toho považuju. A taky vás není hodně !! Skoro si říkám - jste tu o své vůli, nebo vám naše Danielka@ něco slíbila ?? Ha-ha-ha-bi-bi. březen 10, 2009 08:06 Nč : mia Dobrý ráno šumava zdraví žižkov-klucí je vás tu třeba,mužskej pohled na věc je důležitej.žižkovskej pepíček navíc dodá nezbytný humor,strejda laskavé slovo akorát tu dlouho nebyl aby nebyl nemocnej,toulavej nejakou tu historku z ciziny kam já se moc nedostanu,krakonoš mě zas něco přiučí,kolemjdoucí joo ten je štiplavej jak chilli papričky,mikina neznám.Tak Nč máš už za sebou ranní kávičku???? březen 10, 2009 08:14 Milá Iris, mám stejnou zkušenost, s tou "náhodou", : Eva kdy najednou to řešení vidím. Akorát, že když se mi život zašmodrchal, tak jsem si občas "seděla na vedení" , ale pak už jsem se naučila i "modlit": přírodo, prosím tě, ty mi tu cestu určitě ukazuješ, ale já jsem zrovna blbka, musíš, prosím více polopaticky Jinak, mám dojem, že se nám tu podařilo to, co psychologie exaktně vůbec nezná, ale přesto to občas existuje: vytvořit myšlenkové pole. Do kterého vstoupí lidi dobrovolně, kdy učení a obecně poznání všech postupuje mílovými kroky a navíc zúčastnění mají intenzivní pocit sounáležitosti a podpory Akorát, že nelze nikdy dopředu přesně říci, kdy to vznikne a jak to iniciovat škoda, že to neumíme použít třeba ve školství a zdravotnictví Milá Iris, ty musíš být kouzelná duše a je nádherné vidět, k jakým skvělým, intenzivně lidským myšlenkám jsi mnohé zde, svým vstupem, "donutila"! Mám z toho velkou radost, protože vím, že holkám v tvém věku po takové příhodě často hrozí vyloučení do samoty a nespravedlivé stigma "nevydařené manželky". A to v životní etapě, kdy je žena moooooc zranitelná i bez dramatických příhod. Mohla bych ti něco doporučit, tak ještě knihu Dethlefsen T.: Osud jako šance. Je moc fajn, že jsi sem přišla, neb obohacuješ i můj život březen 10, 2009 08:20 a to já jsem exe po jeho odchodu utla a hned... : Eny.... nekoukat, nevnímat, neodpovídat, neslyšet, nevolat, neodepisovat na jeho smířlivé sms. Utla jsem veškeré společné aktivity, které si myslel že bude s dětma u mne doma mít (vánoce, narozeniny) . Byla jsem jen donucena(okolnostma a dětma), být účastna na synově promoci kde došel ex , ale já si dala podmínku, žádný kontakt s ním a na to děti musely přistoupit. Někde jsem to tady psala. I děti za to byly rády. Neřeším ho a už po dvou letech od rozvodu ani nevím, že jsem s ním žila 28 let. Nádherně se sám vymazal. Pokud budeš Iris vděčna za jeho kontakt s Tebou, nikdy se z jeho vlivu nevymaníš, neustále na něj budeš myslet. Budeš řešit jeho i ji. Pročekáš život. Budeš se plácat v doufání a zoufání. Neděláš dobře. Vymaž ho a poraď si sama. My ženy to umíme. Jen musíme být na sebe přísné a víš jakou pak budeš mít radost ze své samostatnosti? Taky mám syna(23) a dcerku(16). Pořídili jsme si obrovskou retrívřici, je to úžasná kamarádka nás tří. Mám svou klidnou práci(klepu) a našla jsem si práci druhou. Je akčnější, ale časově přizpůsobivá. Mám auto, které si tím pádem udržím, Vyplácím exe z bytu. A po dvou letech dávání šancí mužům na různých seznamkách, vím, že prostě chlapa ne. Žádný z nich mi nedá to, co si umím dát já sama. A to nemyslím finančně, materiálně, myslím, klídek, pohodičku, psych.podporu. Beru to jako perfektní, novou etapu života, kdy jako sebevědomá a samostatná jednotka funguju a sama, bez omezení a dělám si CO CHCI!!!!!!! Držím palce, žádné kytky, žádné návštěvy, žádná pomoc s autem (mechaniků a levných je plno)...Eny březen 10, 2009 08:32 mio : kolemjdoucí já jsem tu spíš takový odstrašující příklad Všimla sis, jak píše Inka-kuk nosil mě na rukou a nosil mi růže (bože jak já něco takového potřebovala), nikam mě netlačil, bral mě na procházky a za ruku, na přivítanou a rozloučenou mi dával pusu na tvář nepřipomíná Ti to něco z naší diskuze tam někde hned nazačátku? březen 10, 2009 09:00 Nojo Eny : NČ tohle přesně jsem, ale nevobratnějc, naznačoval taky. Žádný udržování ničeho s ohledem "přeci se nepřipravim o jeho (naše) společný známý, o jeho rodiče", atd. Navopak! Je nutno se o ně připravit! Co se tejče tvýho pohledu na chlapy "vím, že prostě chlapa ne" to bych tě varoval. Nemusíš přeci vyhledávat za každou cenu ale ani by ses neměla předem zaklínat. Děti vypadnou z baráku, nechtěj bejt na nich závislá a se psem toho moc nenakecáš. březen 10, 2009 09:01 lidi : iris koukám, tady to stále žije. Já ale pracovně musím psát zcela jiné traktáty, těším se, že se s vámi dám do debaty hned, jak to půjde.Jo a pánové - NČ a Kolemjdoucího jsem poznala, ostatní zatím neznám - ale dobře, že jste tady, trošku nám narušujete to občas sladkobolné ženské plkání, ale váš jiný pohled na naše záležitosti je moc potřebný a já ho vítám, koneckonců na chlapech mi pořád záleží Tak zatím iris březen 10, 2009 09:17 kolemjdoucí : mia Dneska mám dloooouhý vedení,myslíš že to jak jsme se bavili co ženám nejvíc chybí ve vztahu popovídání,něžnosti,..fakt jsem nejedla vtipnou kaši březen 10, 2009 09:19 NČ : kolemjdoucí a američanky k tomu ještě dodávají "vibrátor ti trávník neposeká". Tam totiž chlapská práce znamená v létě sekat trávník, v zimě "šavlovat" (lopata na sníh = shovel). březen 10, 2009 09:22 s těma rodičema : Petronila navíc v situaci, o které píše, by to bylo dost drsné. Rodiče za syna nemůžou, sami se pravděpodobně ke snaše vždy chovali slušně, a momentálně jsou ve srabu. Navíc jsou to prarodiče vnoučat, a to jim už nikdo neodpáře. Iris se v tomhle chová velmi zrale a lidsky. březen 10, 2009 09:22 jojoj, NČ : Eny.... já zapomněla dodat...chlapa doma ne! Přítele na krásné milování mám.....a to povídání! Všechno stíhám...a děti z baráku už mám, studují v jiných městech. Dcerka jezdí na víkendy a syn jednou za měsíc....já jsem sama. A je to senza. březen 10, 2009 09:25 mio : kolemjdoucí ano, když jsme řešili, jak balí baby ten tvůj spolužák. březen 10, 2009 09:26 Eny!!!! Jo! To je přesně tovono!!! : NČ Už vo tebe nemám starost. Uffff! Sem si voddech. březen 10, 2009 09:29 život je nádherný : Eny.... jen pryč od trapičů....., jsem ráda že jsi rád NČ, chi březen 10, 2009 09:33 kolemjdoucí : NČ Vibrátor - dost dobrý. Je to velká moudrost, hodná zapamatování:-) Iris. Jsem moc ráth, že ti na mně pořád záleží:-) březen 10, 2009 09:34 kolemjdoucí : mia Já dělala ve výhradně mužském kolektivu a co jsem tak vypozorovala a dost mě překvapilo-jak někteří chlapi těžce snáší rozvod a odloučení od dětí,myslela jsem,že to pro chlapa není tak těžké,pak důležitost sexu-že je důležitý jsem věděla ale že je to pro ně středodobod světa mě malinko překvapilo.Dělalo se s nimi dobře,vše si řeknou z očí do očí druhý den o ničem neví.Co jsem si tak udělala pro sebe závěr-chlapa dělá slovo,čestnost.Jednou šli vedle sebe 2-vypadali jak jezevčík a bernardýn a já si uvědomila,že ten mrnous je muž s velkým M a ten obr obyčejnej náfuka co si myslí,že má všechno na háku.Ke mně se chovali bezva.Akorát jsou chlapi děsný bordeláři až na výjimky. březen 10, 2009 09:40 ... : Eny.... Když ex odešel, odešla od nás tří i celá jeho rodina. Babička jeho dětí, slavní kmotři, bratranci a sestřenice. Kromě mladší švagrové a švagra. Ti vědí jaká jsem byla manželka a maminka. Když se dvakrát do roka sejdeme, nemluvíme o něm. Jsme "JEN" velmi dobří přátelé. A to jen je tak silné. Ti kvalitní co se netrhnou, Ti opravdu stojí za to. Taky jsem se snažila udržet dětem babičku a celou jeho rodinu, nikdy bych nevěřila že se dovedou takhle obrátit. A to od rodiny odešel jejich synáček. Oni, věřící..... březen 10, 2009 09:45 myslela jsem si : Eny.... že bez jeho rodiny nebudu, tak nás propojil. Je mi bez nich, jako bych létala. Ale chce to čas. březen 10, 2009 09:48 kolemjdoucí : mia Ještě k tomu mýmu spolužákovi,to se zasměješ.Víš co mi taky nakonec řekl-"když se to tak vezme kolem a kolem,já ty manželství svým způsobem zachranuju,já tam dodávám to,co tam není"me spadla čelist.Přitom kdybys ho viděl,je to takovej jak jsem psala kostichrast,měla bych pocit,že když se o něj opřu padnem oba a to nejsem nijak velká.Ale ted vážněji asi umí hezky mluvit,být něžný a to je prostě pro ty holky nebo ženy podstatný.Hezký den jdu sít rajčata. březen 10, 2009 10:23 Tak to, Petronilo, vidíš: : Krakonoš Příběhy ahabibi, eny, inky atd... Všechny vedou k jedinýmu závěru: Pokud po vyvedení mláďat není vopravdu jednoznačnej, zásadní a voboustrannej záměr spolu žít dál šťastně až do smrti, protože nám to spolu skvěle funguje, jsme si výbornejma partnerama a voporou na stáří, je nejlepší cestou "kopnout do tý bedny", říct si vzájemně "děkujeme, vodejděte" a začít novej, jednoznačně lepší život. Ty příběhy většiny holek sem píšících to dokonale potvrzujou. Velká část vztahů docela dobře funguje právě jenom po dobu, co jsou děti malý - je to velkej, dlouhodobej zájem, "projekt", jak jsem vo tom tuhle psal, kterej může voběma dobře vyplnit život a pomoct překlenout spoustu nesouladů. Jenže ty vystrčej rohy znovu a naplno, jakmile tahle etapa života skončí. A pak je vždycky na zvážení, jestli má cenu pokračovat a jestli za to jeden nebo voba partneři nebudou platit nesmyslně vysokou cenu - v mnoha případech je prostě cennější ta svoboda. Jenom společně prožitá minulost není dostatečným důvodem pro setrvání ve vztahu - ty důvody musej ležet v přítomnosti. březen 10, 2009 11:11 uff : Eny.... nádherné shrnutí Krakonoši březen 10, 2009 11:16 krakonoši : erika tu poslední větu se snad naučím zpaměti, budu ji potřebovat. březen 10, 2009 11:27 Krakonoši : Justík souhlas.. Jen tam je trochu problém, že ženy jsou citovější a většinou si té svobody váží, ale až po tom, co si vytrpí bolest z rozchodu.. Víš pokud to vezmou oba stejně - rozumně, pak je to jak říkáš.. Jenže co když to každý cítí jinak? Tohle je hodně rozumové,ale... březen 10, 2009 11:28 Krakonoši, : Petronila dobrý, ale kde bereš tu jistotu, že ten "novej život" bude jednoznačně lepší? Ta společně prožitá minulost jistě není a neměla by být jediným důvodem setrvat v jinak zcela nefunkčním vztahu a ty důvody opravdu musí ležet v přítomnosti, ale nejsme třtiny větrem se klátící a pro zachování těch důvodů do přítomnosti můžeme docela dost udělat. Ta společně prožitá minulost I společně prožívaná přítomnost je totiž něco, co se nedá koupit a co je nesmírně cenné a nenahraditelné. S tím možná souvisí to, co v podstatě píše Justík - že ten "nový život" by člověk neměl začínat, pokud nevyčerpal všechny přijatelné možnosti, jak si zachovat ten starý. Zkrátka že by ten starý neměl bez rozmyslu jen tak zahazovat, protože získat ho pak zpátky je těžké až nemožné. březen 10, 2009 11:40 mohu mluvit jen za sebe.... : Eny.... máte pravdu, "pokud člověk nevyčerpá všechny možnosti jak zachovat ten starý společně prožitý život". Ale já už všechny možnosti vyčerpala a píšu co cítím, řídím se svými pocity, mé já je krásně klidné. Není mé potupné podezírání, chování, které je pod úroveň protože se snažíš zachránit to, co Ti jiná krade, není strach z budoucnosti...krize, nekrize....není strach s jakou náladou příjde, není strach jestli to doma moc nevoní od večeře, protože on zrovna drží diety a vůně ho dráždí, není povinné usínání ve 22:00 s otevřenými dveřmi v celém bytě, protože on potřebuje vzduch, není nouze o peníze, děti si mohou přivést koho chtějí, já se o všechny jejich kamarády a kamarádky postarám a jak ráda...on musel mít doma soukromí. Už mi moje maminka neutíká z bytu protože by se cítila navíc. Prostě nový život je fantastický a že bych mohla pokračovat... březen 10, 2009 11:50 Eny, : Petronila pak je to ovšem OK, nemáš si co vyčítat ani co řešit. Tím vyčerpáním všech možností jsem rozhodně nemyslela sebeponižování a ustupování donekonečna, to ani náhodou. Spíš to, aby člověk při zachování vlastní důstojnosti a vlastního prostoru k životu (což je naprosto nezbytná podmínka) nezapomínal na toho druhého, na to, co on cítí, na společnou činnost, společné příjemnosti. Ale je mi jasné, že tohle nebyl Tvůj případ. březen 10, 2009 11:55 teď koukám, že jsem to napsala asi trochu zmateně - : Petronila - myslela jsem to tak, že Tvůj případ nebyl, že bys brala příliš malé ohledy, spíš to vypadá, že naopak. březen 10, 2009 11:57 Eny : Justík určitě, jen si ale dobře všimni: " Není mé potupné podezírání, chování, které je pod úroveň protože se snažíš zachránit to, co Ti jiná krade" .. ta krásná volnost a svoboda přišla, ale až po této fázi.. A není to tak, že by jsi to sama iniciovala, protože byl naplněn nějaký projekt rodina... Jinak ale gratuluju moc a moc, je krásné najít si cestu, jak prožít čas spokojeně.. březen 10, 2009 12:00 nenapsala jsi to Petronilo zmateně, : Eny.... Napsala jsi to velmi jasně. ...líbí se mi taky Justíkovic pojem "projekt rodina". Ano, on mi můj projekt zrušil. A až to mne vyburcovalo. Jen jsem se našla ve vyprávění Iris. A ona přece psala taky o pípnutí mobilu, o kontrolách jeho věcí...to je sebeponižování. Já přistoupila v dobré víře na tolik věcí za které se stydím. Víte jak pomůže stravenka na týden? Jeho stravenka? Jenže když je žena úplně bez financí? A jen na něm záleží co se koupí? Aby měl on prostor ke svému růstu a své kariéře, vše se tomu přizpůsobovalo. A žena v dobré víře čeká že už už konečně bude dobře. To je stejné jako u Iris. Jen ona asi neměla problém s financemi. Uvědomuji si tak strašně silně svobodu...ve všem. březen 10, 2009 12:36 Milý Krakonoši : iris ráda se seznamuji i s tebou, ráno jsem si tu uvědomila, že chlapů si tu musíme vážit.Souhlasím s tím, že manželství je projekt, který má splnit několik účelů, skutečně jedním z nejdůležitějších pak je to vyvádění mláďat. Ano, je to pohled posunutý malounko do té pánské roviny vnímání, v tuhle chvíli s tím tak pracuji- a zaplaťbůh za to, když si chlap uvědomuje alespoň svoje povinnosti k dětem. To, že ke staré bedně vedle sebe už je až tak nemá, to je také poměrně rozšířený názor - tedy mezi chlapy - a já se tohoto tématu radši dotýkat nebudu, to nemyslím ve zlém. Píšeš: Jenom společně prožitá minulost není dostatečným důvodem pro setrvání ve vztahu - ty důvody musej ležet v přítomnosti. Souhlas, v podstatě. Když já ale mám pořád dojem, že hlavním důvodem v nesetrvání ve vztahu - mnohdy vyrovnaném a funkčním - je mladé masíčko. Promiňte pánové, vůbec to nechci shazovat. Spíše mě zajímá, jestli tak moc toužíte zase zakládat nové rodiny a vyvádět nová mláďata - donekončna? No protože si myslím, že i ty mladé holky o to jaksi stojí. Teď nemluvím o těch, které si jen užívají a slouží tudíž k pohodlné zábavě pánů tvorstva.Myslím teď ty, které to myslí vážně a tiká jim to v tom jejich strojku (myslím biologické hodiny, sprosťáci). Jak to zde čtu, zhusta pánové odcházejí právě za novým jedinečným vztahem, nikoli za čerstvým řezivem (ahoj Aleno). A tak jak to tedy máte - neunavuje vás to kluci pořád dokola? Já jsem ještě nestačila počíst všechny nově došlé příspěvky, možná jdu s názorem pozdě nebo opakuji něco, co už tu někde visí.Takže - kopnete do bedny, založíte novou funkční rodinu s malými holátky a s novou historií (která jednou bude minulostí..) - kolikrát za život se to u chlapů prosím dá stihnout? A my, staré bedny se začneme věnovat SAMY tomu všemu, čemu jsme se původně chtěly věnovat po odchodu dětí s manželem.Ty výlety, vnoučata, zahrádky, přátelé, koncerty, zájezdy - bez problémů s hlídáním a nemocnými dětmi a úkoly na pondělí.Kruciš - nedopadne to ono nakonec pro všechny dost dobře? Jak tak poslouchám ženy, které takhle "dopadly", jsou spokojené a povětšinou zdravé a vitální. A co vy, hoši? Podávejte nám tu svá svědectví, prosím, je to zajímavé téma. Krakonoši máš krásné jméno, vidím tě jako toho pána, co mu ve vousech kvetou kytičky a lezou berušky a motýlci, měj se faj a vše dobré, iris březen 10, 2009 13:13 Iris, omlouvám se za vstup : Eny.... tomu ale tak vždy bylo a bude...pokud tomu muži co odejde po 20-ti letech od manželky něco chybí. Já si myslím že u každého je to něco jiného. U exe to bylo sebevědomí. A mladým masíčkem se mu zvedne(to sebevědomí). Potřebuje být in, aby zapadl do určité společnosti a sám, když si nevěří, prostě nezapadne. Potřebuje si dokázat že ikdyž se mu blíží strašně rychle padesátka, že předběhne všechny ty mladé, chytré, krásné, vysoké, vzdělané, kluky, kteří mu (podle něj) nesahají po kotníky, a to ve všem i v lepé děvě s dlouhýma nohama a blond vlasama. Že ho ta lepá děva stojí stovky tisíc to neřeší. On totiž konečně žije. Viděla bych to na klídek zralých žen, které už o životě něco vědí. Muži budou stále hnáni kupředu svými pudy. Zaplaťpánbůh, jinak by s nima nebylo nic. My můžeme být rády, ne? Máme děti? Budou vnoučátka? Tohle už je o něčem jiném. Oni začínají stále dokola. Nakonec z nich jsou Ti naříkaví stařečci v domovech důchodců. Ale pardon, slušňákům se omlouvám. Jsou tam i naříkavé stařenky. březen 10, 2009 13:29 Se Krakonoši strašně vomlouvám, že se vám do toho vyměšuju : NČ Ty tam ale máš, děvče, špatně nastavený už ty základní předpoklady. Zaprvé: Pokud je mladý masíčko důvodem nesetrvání ve vztahu, pak ten vztah nebyl vyrovnanej a funkční. Zadruhý: Nemyslim, že by padesátníci měli nějaký puzení k tvorbě dalších a dalších potomků. to spíš uplně navopak! Jestliže to přesto někteří absolvujou, tak spíš bych řek, že co takovýmu chlapikovi jinýho zbejvá, když ho to jeho mladý masíčko postaví přímo před ultimátum - buď potomek s tebou, nebo si ho udělám s někym jinym. Zatřetí: Berušky ve fousech... no to snad ještě. Já jsem kdysi zamlada, po jedný náhodný noci, vobjevil ve fousech jinej hmyz:-( březen 10, 2009 13:35 Pardon - vměšuju : NČ . březen 10, 2009 13:38 Milá eny : iris ty znáš mého muže? Jinak se mi líbí, cos tu dnes napsala, ráda bych se k tobě ještě vrátila,jestli můžu.Teď zatím povinnosti. Eny hoj, iris březen 10, 2009 13:39 Těší mne Iris...Eny : Eny.... samozřejmě že se můžeš vrátit. Paní Danielka má můj majlík....jistě Ti ho ráda dá. Moc ráda to s Tebou vše proberu. To, co jsi psala....jako bys psala o bývalém...ale mém. Držím pěsti, budu na PC až zítra. Makám do půlnoci a s jakou chutí. Eny březen 10, 2009 13:48 Tak zkusím vodpovědět: : Krakonoš Petronile: Jo, myslím, že jsme právě našli shodu - ani já nepropaguju útěk při prvních potížích a souhlasím s tím, že nejprve je třeba podniknout všechny dostupný kroky pro nápravu, přičemž to ovšem nejsou kroky jdoucí za hranici lidský důstojnosti. Iris: Mladý masíčko jako příčina nestetrvání ve funkčním vztahu je sice taky jev, kterej se určitě vyskytuje, leč v míře mnohem menší, než by se zdálo - problém je, že je to mediálně tááák vděčný a zajímavý, že novináři vo ničem jiným než vo nevěrách a mladým masíčku už ani neuměj psát. I spousta případů, který tak na první pohled vypadaj, jsou ve skutečnosti hluboce narušený vztahy. Vochutnávači mladejch masíček, který si jsou ovšem vědomi komfortu dosavadního života, se nerozváděj, vochutnávaj potají a svou skvělou manželku do pryč nepošlou. No a jak to teda my chlapi máme? Já za sebe: Mám jedny děti a žádný další už v životě mít nechci. Moje současná partnerka není jejich matka, takže projekt rodina a vyvedení mladejch je v našem vztahu už jenom mým projektem, vona mi při něm pouze asistuje. Náš společnej projekt se menuje jinak, leží v oblasti řekněme veřejně prospěšnejch prací a má potenciál naplnit nám celej zbytek života, teda i dobu, kdy děti budou mít už dávno svý jiný projekty než nás. Přesto samozřejmě nemůžu vyloučit, že jeden z nás či oba někdy v budoucnu dojdeme k poznání, že se náš vztah vyčerpal a nemá smysl v něm pokračovat. V takovým případě si jistě budu hledat novou partnerku, protože mě žití v páru baví - zatím, třeba jednou změním názor . Je málo pravděpodobný, že by to bylo takový mládě, že bych byl znovu postaven do role ploditele a otce nějakejch miminek. Spíš to bude zralá žena, která už má tohle taky za sebou. Rozhodně nejsem a nebudu motivovanej nějakou touhou dál se množit - nemám ji. Na druhou stranu se nerozejdu s kvalitní partnerkou jenom proto, že si ona bude přát mít se mnou dítě. Takže za určitejch, málo pravděpodobnejch okolností, bych se tím fotrem ještě jednou v životě stát mohl - jsem zvyklej přijímat role, který mi život připravil, protože se necejtím bejt takovou hereckou hvězdou, abych je mohl házet režisérovi pod nohy. P.S. Párádně nám tu už vod noci chumelí! březen 10, 2009 14:12 P.P.S. : Krakonoš Ve vousech jsem zaplaťbůch ještě žádný zvířata neměl . březen 10, 2009 14:16 Krakonoši : iris díky, za odpověď, myslela jsem, že budeš větší cynik, naštěstí nee, takže tě pořád vidím jako toho dobrosrdečného pána hor - milovala jsem totiž vždycky Krkonoše, když ještě byly horami k příjemnému pobytu.Možná jsi dokonce přímo odsud. Tady u nás totiž dnes jen prší.A mám radost, že připouštíš možnost, že si rozumný chlap napodruhé může chtít hledat zralou partnerku, skýtá mi to jistou naději pokud vás takhle přemýšlí víc.Jen doufám, že zralost zase není limitována - tak třetím, čtvrtým deceniem u dam. Krakonoši ahoj, iris Doufám, že zralost není výrazně limitována. březen 10, 2009 14:59 Milý NČ : iris Ten vztah byl vyrovnanej a funkční - přinejmenším já jsem si to myslela. No a pak to mohl být zásadní nedostatek komunikace, čili máš vlastně také pravdu. Prostě se mi zdálo, že u nás funguje vše, tak jako to po dvaceti letech fungovává, v něčem i líp, člověk tak slyší ledacos kolem. Tahle dívčina se opravdu jen mihla - spadla z nebe nebo co. Bydlím v malém městě a skoro nikdo z mého okolí ji neznal. Najednou tu byla a během 14 dní karambol jak vrata. Pak mě jedině NČ napadá - no a moc mi to tedy není příjemné tohle prošťourávání - že delší dobu uzrávalo manželovi v hlavě nějaké podobné rozhodnutí a ona byla katalyzátorem. Proto možná ty předešlé nevěry, které ovšem končily návraty honem ke mně a sliby. Provinila jsem se tedy tím svým špatným základním nastavením? Nebo on byl zbabělý skunk, který si v poklidu domova vyhlížel nějakou vhodnější, než já, a lepší než tu co byla minule nebo předminule, nějakou, která bude zásadně po všech stránkách a bez výhrad lepší, než my předešlé a bude mu stát za ty potíže? Je to vlastně ne zcela dobré se takhle bavit, protože se neznáme natolik, abychom o sobě věděli víc, jen si utváříme představu a to ve zkratce.No ale zase si nemažeme medy kolem úst, pravda? A je to potřebné k zamyšlení.Někdo to tady nahoře už psal, jsem líná to hledat - v tom smyslu, že to nějakou dobu tomu chlapovi nestojí za to, dělat si potíže. Až to najednou uzraje nebo vypění a pak se to uskuteční. Tak to asi bylo. No ale stejně se mi nechce dávat to za vinu sobě. Základní nastavení, jak říkáš je hlavně rozdílné u žen a mužů, v tom to asi vězí. No a tak jsem nic nevyřešila, tebe však přesto přátelsky zdravím, NČ ahoj, iris březen 10, 2009 15:23 :-)) : Krakonoš Jsem Krakonoš pouze zjevem a povahou, jinak jsem rodilej Krušnohorec. březen 10, 2009 15:35 iris : mia A jak vnímají váš rozchod synové?Jestli se ti chce o tom psát tedy. březen 10, 2009 15:44 Milá Evo a ostatní : iris dostávám se ke psaní až po pracovní době, tedy odpoledne a to mám už dojem, že jsem se provinila otálením s odpovědí někomu, kdo mi je milý a chci s ním být v kontaktu. Evi, tomu, co nahoře popisuješ říkají věřící síla společné modlitby a moc tomu věří. Ezoterici tomu říkají síla společně vysílané či pociťované energie nebo tak nějak. Herci a umělci mluví o občas velmi výrazně vnímavém publiku. No a my tady jsme asi prostě naladěni na stejnou notu. Proto tu jsme a proto se jeden druhým zabýváme A síla to tedy je, i když prostřednictvním toho "krámu", jak občas svému pracovnímu nástroji nadávám. Promiň Danielko. Spousta lidí se tu zabývá osobou, o které dosud neměli ani ponětí a píší komentáře ne složené z jedné či dvou větiček, produkují příspěvky promyšlené, procítěné, dlouhé a tudíž zatěžující mysl i srdce.A příspěvky překrásné a lidsky hřejivé, upřímné a nesmírně obohacující. Pánové tedy teď patrně slzu nestírají, tohle nemá znít přehnaně divadelně pateticky. Mluvím k citlivým lidem, protože takoví tu teď jsou. Blbouni jsou jinde. A praktický dopad je ten lidi, že já jsem si po několik dnů nevzpomněla, skutečně ne, na nějaký smutek v duši, připadám si báječně "zavopatřená nebo vopečovaná" - abych mluvila i jazykem kudlanů.Cítím vaši pozitivní energii a pomáhá mi. Jestli tohle je účelem Kudlanky, pak se to daří, paní Danielo. Evi, moc tě zdravím, zůstaň se mnou. Jsem ráda, že jsem tě potkala. Pozdrav Petronile, díky Vodoměrko. Zdravím iris březen 10, 2009 15:58 Mio : iris moc nechce, tohle je bolavé. Starší syn už žije jinde u své vyvolené, doma je často. Je z prvního manželství, se svým tátou má on i já všechno OK. Mladší je dospívající kluk s menšími zdravotními problémy - LMD a různé ty dysfunkce,i když IQ nadprůměr - takže problémy po celou školní docházku, zdravotní oslabení ve smyslu častých migrén.Teď je tedy zdravotně lepší.V září nastoupil na střední a v půlce října se to u nás stalo (ne tedy úplně před Vánocemi). Nevím mio, je v pubertě a komunikuje se s ním hůř, než dřív, ale to je asi obecný jev.Zabývala jsem se dlouho sama sebou a kluk v pololetí propadl z matematiky, i když dyskalkulii zrovna nemá. Myslím, že v pohodě není, myslím, že se trápí, ale možná to tak není a nechci to házet jen na vrub manželovi. Já sama za sebe ale cítím, že jsem mu v začátku studia nebyla k ničemu. Ale co se děje a čeho si všímám je to, že když jeho otec přijde na návštěvu, kluk odchází jinam. Přijde-li za ním do pokojíčku, kluk se jde dívat na televizi. Přijdeme za ním k telce, on musí na záchod a tak. Nevím, nejsem psycholog, čas ukáže. Starší syn se baví s mužem slušně, jeho postoj k manželovu odchodu je však mladicky nekompromisně odsuzující, je to můj rytíř a ochránce. A jediný chlap, který mi teď umí vlepit krásnou chlupatou pusu přes celou hubu. Mio ahoj, iris březen 10, 2009 16:32 Krakonoši : iris tak ty jsi krušnohorský samec? Jako můj manžel, ty kluku fousatá, jsme sousedé. Zdravím Rýbrcoule, iris březen 10, 2009 16:38 Iris : Justík moje zkušenosti jsou nicotné v porovnání s ostatními zde. vím, že třeba až to překonáš přijde ta svoboda a spokojenost jak tu zmiňují jiní.. Ber to tak, že člověk musí cítit bolest, aby se mohl o to víc radovat, aby byl kontrast větší Mám hodně ráda úsloví "Až Ti bude smutno otoč se čelem k slunci a všechny stíny padnou za tebe" Takže náš Kudlí tábor je teď Tvým sluníčkem a brzy ho podpoří i to opravdové.. takže hlavu vzhůru, čekají lepší zítřky .. březen 10, 2009 16:47 Justíku ahoj : iris jsi také jedna z toho Kudlího sluníčkového tábora, který mi moc pomáhá. Vidím z otatních diskusí, že píšete a odpovídáte i na jiné problémy, než jsou starosti opuštěné manželky, skoro se už stydím za tu pozornost, jakou mi věnujete, já se nedokážu pořádně soustředit ani na jednu debatu. Ale o tobě vím, že máš ráda hudbu o půlnoční, moc ráda bych tě pozvala ke mně nahoru na kůr právě o na Štědrý den, to se to hraje a zpívá nějak úplně nejlíp z celého roku.Škoda, že ten náš kudlančí soubor je jen smyšlený, udělaly bychom díru do světa. Díky za podporu a moc hezké úsloví.Justíku ahoj, iris březen 10, 2009 17:06 iris : mia Cítím to tak,že jsi hodně citově na manžela stále vázaná.Myslím,že tahle situace se synem je hozená rukavice,výzva-potřebuje tě ted víc než kdy jindy.Víc už mě nenapadá.Ahoj březen 10, 2009 17:23 NČ : iris přestal ses vyměšovat, je to škoda, jen do nás...iris březen 10, 2009 17:26 mio : iris zcela určitě se musím začít věnovat klukovi víc, než v posledních měsících, absolutně máš pravdu. Dost s mým fňukáním, klukovi seženu doučování a pustíme se do toho. Už jsem tu psala, že ta tmavá hnusná zima ubírala spoustu sil, teď se do toho obuju holka zlatá, ještě se ti pochlubím.Mio ahoj, iris březen 10, 2009 17:43 iris : mia březen 10, 2009 17:45 Tak ti tak, Iris, na dálku, přemýšlím o tom tvém mladším synovi, : Eva a podle toho co píšeš a můžu se mýlit, tak bych řekla, že je to celé velmi nešťastně načasováno, neb v pubertě jsou ty děti zranitelné, nekompromisní a i bez dramat v rodině si nad rodiči sem tam zoufají Minimálně kritikou nešetří. A se obávám, že podle těch projevů, co popisuješ, není vyloučené, že syn otce odmítá, až nesnáší, nenávidí, (samozřejmě, že to bude zřejmě stav dočasný, bude záležet, co z toho oba v budoucnu udělají). Rozhodně si nepřeje otce přítomnost u vás doma, neb tipuji, že i on tě chrání a otec ho zklamal tak, že si s tím sám neví rady. Tudíž to jeho propadnutí může být ve skutečnosti jeho volání o pomoc, že tam je taky, může třeba muže, ale možná i malinko tebe (třeba jen za to, že ho toleruješ), nevím, na dálku, trestat! V podstatě je to normální "trestací", až pomalu duševně zdravá reakce, protože on byl ve vašem rozchodu naprosto bezmocný, tak aby to přežil, tak trestá. Jenom existuje riziko, že by to mohl zahrnout, při dlouhém působení, do své osobnostní struktury (nestává se často). Ale musí to být hodný chlapec, protože, po pravdě, měl dispozici mnohem širší a závadovější repertoár (party, krádeže, narkotika). Nemá cenu a nefunguje, když na něj vyrazíš, že víš, že vás trestá, to zapře, většinou, ani si toho nemusí být fakticky plně vědom, je to jen taková de fakto ochranná reakce. Ale asi bych ho ke styku s otcem chvíli nenutila, na dočasnou dobu, než to zpracuje a uvidí i to, že ty se opět stavíš zpátky na nohy. Pokud u něj nepozoruješ nějaké jiné nezvyklé reakce, především v době, kdy je jenom s tebou doma, tak bych zatím k psychologovi asi nechodila, mohl by to pociťovat, jako další bezmoc, bezpráví. Ale zkus ho trochu pozorovat, to zjistíš sama. Nijak tě nemám v úmyslu strašit, to by bylo zbytečné, jen někdy ty signály jsou docela jednoznačné, akorát nás to nikdy nikdo neučil. Uvidíš nejlépe sama. Navíc, ty naše děti nás mají zmáknuté, prohlédlé, mnohem více, než si myslíme. A fakt existuje to, čemu se říká centrální paradox výchovy, tedy jev, že děti rozumí více svým rodičům, než rodiče dětem Nějaké náročné stavy před nimi neutajíme, ani omylem Oni sice třeba přesně neví, co se děje, ale cítí to, ten náš zmatek, smutek, zlost, bolest..... Já vím, je to nespravedlivé, že jeden si pouze odskotačí a nebere ohled, ale je velmi pravděpodobné, že syn tě má z celého srdce rád a teď fakt neví, jak ti má pomoci. A prosím tě, nemysli si ani náhodou, že ti chci něco na hřbet dalšího, neřkuli viny nákládat! Absolutně ne! Ale vy dva to spolu určitě zvládnete, určitě dej vědět, jak pokračujete Držím mooooc palce! březen 10, 2009 18:54 Milá Evo : iris 1 no teda,jsi psycholog? Takovýhle rozbor jsem zatím nedostala, no vlastně jsem se o něj nezajímala, hrabala jsem se já nešťastnice ve svých pocitech, v podstatě sobecky... Klukovi jsem se vždycky věnovala dost, u psychologa máme svou zdravotní kartu. Do jeho 8 let jsem s ním byla doma, pak jsem se nechala zaměstnat na poloviční úvazek a věnovala mu každé odpoledne intenzivně kvůli jeho poruše učení. Dosáhli jsme skvělých výsledků - alespoň podle pedagogů a lékařů A teď tohle. Ano, je to hodně nešťastně načasované, ale co je, viď? První manžel se zamiloval do jiné, když jsem byla těhotná a prasklo to, když klukovi bylo půl roku. Taky špatné načasování.. Jak jsem tu už psala, manžel se vyjádřil, že kluk je už velký - vlastně ta jeho slečna se takhle vyjádřila, psala jsem to NČ, myslím, že to od ní přijal jako názor, ale sám cítí, že v pořádku to není.Ale před problémem utíká a já asi dělám totéž, ó hrůzo! Zase NČ výše psal, že od 16 letého kluka se neodchází a to si myslím také.Ale já bych si myslela, že ani od stárnoucí slušné partnerky ne, myslela bych si, že lidé by si vlastně neměli ubližovat vůbec, ale nechci tím spustit zase další lavinu protestů na Kudlance - o těch nefunkčních vztazích, řetězech, okovech, nesvobodě...to teď prosím ne, fakt prosím. No ale co dál, viď? Je skutečně dobré, že tady, v malém městě se tak snadno dítě nechytá těch horších nešvarů, o jakých se zmiňuješ. Kluk je zahleděný do PC a nemluví se mnou ani vrstevníky. Říká se kolem mne, že je to teď běžné, děti už nechodí blbnout ven, ale scházejí se virtuálně, můj ročník to už tak moc nechápe. Dělají to asi i děti z pohodových rodin, ale co já vím? Evi, pocit viny v tomhle smyslu mám a velký. Ale odsouvám ho do pozadí své mysli, pořád a pořád. Byly chvíle, kdy mi deprese pomalu nedovolila vstát z postele, sníst namazanou čtvrtku chleba přede mnou mi připadalo jako nezvládnutelný úkol, v práci jsem slzela do monitoru. Kluka jsem sobecky odsunula, i když základní potřeby kolem jeho žití zabezpečuji.No jo, manžel se také chová sobecky a to nejen vůči dítěti ale i ostatním svým blízkým. Ale já taková být nesmím, už bych se měla vzchopit. Možná, že tu někde na Kudlance bylo probíráno i toto téma, nevíš o tom? Musím si to na tom svém hřbetu uvědomit mimo jiné, co už na něm naloženo mám. Jako kříž. Evi, znovu si budu číst, cos mi napsala, možná si s Tebou budu chtít popovídat ještě privátně , pokud o tom máš nějaké lepší povědomí nebo přímou zkušenost, nechtěla bych ale zatěžovat.Zatím Ti moc děkuji za upřímný zájem, jsem teď totálně skleslá, protož jste s miou píchly do bolavého. Vyplavily se toxiny, jsem teď jakoby otrávená a je třeba to řešit.Ani psát mi nejde, došla mi slina Milá Evi,díky a prozatím ahoj, iris PS jako iris nemůžu odpálit svůj příspěvek, nevíte proč? březen 10, 2009 20:29 a zase iris : Iris Danielka mě mezitím zaregistrovala, takže vysvětleno, vyřešeno. Jsem na tyhle věci natvrdlá Pa iris březen 10, 2009 20:48 Milá Iris, : Eva děvče, poslední, co bych si přála, by bylo prohloubit zbytečně nějaké tvé viny! Houbeles, nebuď, prosím, k sobě tak přísná. Lidská duše je fakt křehká a jsme jen stále lidé! Ty jsi ještě skutečně a objektivně v těžkém šoku, zcela pochopitelném a reaguješ, dá-li se to tak nazvat úplně "zdravě", ačkoliv to na první pohled nevypadá, třeba pro některé. Vůbec jsem nechtěla způsobit tvou skleslost, jen jsem tě myšlenkově chtěla navodit, jakým směrem to mohou a prožívají tyto děti. Jen, abys mu rozuměla, třeba chápala jeho signály, protože i to pro něj bude obrovská vzpruha. Víš, i když se to na dálku přesně nedá, nemyslím si, že by mu hrozilo nějaké akutní nebezpečí! A vím něco o tom i soukromě, když mi muž před 5 lety zemřel, moji kluci rok!!! chodili mne hlídat v noci, jestli jsem živá! Velký poměrně chlapi! A už vůbec mi nepřijdeš sobecká, v šoku, kdy jde mnohdy o zachování fyzické existence, ani jinak reagovat nemůžeš. I tak je naprosto obdivuhodné, že zvládáš ty "běžné" domácí úkony, chodíš do práce atd. A o tvé zmínce o kříži, prosím tě, a nemůže to být i tak, že setkání s tebou bylo nějakým úkolem pro ty tvé chlapy, a zdá se, že toho moc nestihli se naučit? Nevím, záleží vždy na úhlu pohledu. Zatěžovat mne nebudeš, popovídám s tebou ráda, Daniela ti dá určitě můj mail. Hezky se vyspi, děvče, nesmutni, žádná další tragédie na obzoru, neboj březen 10, 2009 22:08 Milá Evo : Iris jsi hodná a citlivá a jak tady teď vidím i osudem krutě prověřená, je to děsné, co z vás tady holky leze.O Tvůj mail si řeknu, protože se mi zdá, že máme obě ještě jinak podobné nasměrování.Napíšu, dobrou noc, iris březen 10, 2009 22:39 no nevím, jestli to zafunguje : alena puntíkovaná http://www.email.cz/getAttachment?session= březen 10, 2009 22:58 no nevím, jestli to zafunguje : alena puntíkovaná http://www.email.cz/getAttachment?session= březen 10, 2009 22:59 alen : Iris nefunguje.. březen 10, 2009 23:04 škoda - tak já to opíšu : alena puntíkovaná Modlitba ženy: Pane, dej mi moudrost, abych pochopila muže. Dej mi lásku, abych mu odpustila. Dej mi trpělivost na jeho nálůady. Jen prosím, nedávej mi sílu - nebo ho zabiju! A hlavně mi dej dobrý kámošky, které mi ho pomohou zahrabat, kdybych ho opřece jenom zabila!!!! březen 10, 2009 23:21 alen : Iris no to je tak vznešeně krásné, joj Takže moudrost, trpělivost a láska jsou asi definitivně v háji, no kámošky mám, taky tedy pravda slaboučké, ale když se ruka k ruce vine.... Alen, mám ráda Tvůj chumor (v ruštině gumor?) Ahoj březen 10, 2009 23:32 zdravím Iris : Eny jsem sice tady, ale strašně unavena....takže přeji klidnou noc a ráno budu na skvělé Kudlance zas. Těším se na Vás.... březen 10, 2009 23:39 jumor, Iris : alena puntíkovaná jumor březen 10, 2009 23:40 eny a spol. : Iris dobrou, když Alena dá a přestaně mě rozřehtávat na hudební výchově.Pa zítra březen 10, 2009 23:56 Mio, : Cesky jestli nechapes chovani tveho spoluzaka, precti si mooooc pekne napsanou knizku od Stout - The sociopath next door - nevim, jestli to nekdo uz prelozil do cestiny, bylo by to neco jako "Sociopat v sousedstvi". Tyhle lidi jsou presne to, co ty popisujes... Zakladni znak sociopata (psychopata) je absolutni absence citovyho vztahu ke komukoliu - at uz cloveku nebo zvireti.... Predstiraji, a casto uspesne, to jo, ale ten VZTAH tam nejak nikdy nejni.... březen 11, 2009 07:54 ahoj cesky : mia my se ještě neznáme.Já toho spolužáka beru schovívavě ostatně jako celá třída.Neublížil by kuřeti.Mě na tom fascinuje jak ženy mají o něj zájem.On je na sebe hrdý,žije tím,přitom jak ty píšeš je to pseudovztah.Smutné je to,že my ženy alespon některé,bereme v osamocení zavděk takovýmhle typem člověka a zrovna tak smutné je to,že tenhle můj spolužák celý život hledá a doufá v pravou lásku ale v podstatě ji na základě své osobnosti není schopen prožít.Byt jsem o něm psala humornou formou,možná až s despektem to mohlo vyznít pro někoho,je mi ho v podstatě líto.Jeho rodiče byli velcí podivíni,neustálé konflikty s okolím měli.A to ho poznamenalo,nelze ho tím "ospravedlnovat" ale lze pochopit,že v podstatě není více ženě ve vztahu schopen dát přesto,že by jistě chtěl jako každý druhý mít kvalitní vztah. březen 11, 2009 08:15 Ještě trochu naděje pro Iris : Krakonoš Můj kamarád, dětskej doktor, měl "krásný spokojený manželství", všichni jim ho záviděli, tím, že byli ve svým městě "na očích", dávali si záležet, aby nic ten harmonickej vobraz nenarušilo. Jenže průser byl v tom, že se vzali kdysi vlastně dva dobrý kamarádi, který si výborně rozuměli na intelektuální úrovni, společný témata, dokonce i částečně společná profese. Spoustu let to fungovalo, samozřejmě první šel do hajzlu sex, ale my ryby vydržíme v tomhle ohledu hodně a míváme šikovný ruce (ploutve) . Chlapec jí byl fakt věrnej, neřešil to milenkama. Jenže co čert nechtěl, stopadesáti sestřičkám na nočních službách vodolal, stopadesátá první byla jeho osudová žena, se kterou poprvý v životě poznal porozumění taky v jinejch voblastech . Když do toho vlítnul, myslel jsem, že je to jen úlet a docela jsem mu vynadal - měl totiž kluky taky zrovna v tom pitomým věku - 13 a 15. Chvíli to táhnul na zapřenou, protože si vůbec nedokázal představit, že rozbije tu krásnou potěmkinovu vesnici, ve kterou věřili jejich přátelé, příbuzný, jeho rodiče, který hodně těžce nesli rozvod jeho bráchy; že by to mohl udělat klukům. Nakonec už byl tak vyřízenej z toho neustálýho lhaní, že to naaranžoval tak, aby to prasklo, doufaje, že ho žena kopne do řiti a bude to vyřešený. Jenže manželka se zachovala velmi diplomaticky, nedělala scény, jen mu dala ultimátum, do kdy ten vztah ukončí, a dál se s ním vo tom už nebavila - řešení zůstalo na něm. No a von si ujasnil, že když už je všecko venku, škody napáchány, příbuzný zhroucený, přátelé nasr*ný, děti nešťastný, že do toho teda řízne a vodstěhoval se - do garsonky. Jeho milenka mezitím totiž ztratila trpělivost a řekla, že čekala dost dlouho a že už ho k sobě nechce. Následovala další fáze, několikaletá, kdy na jedný straně přesvědčoval svou osudovou ženu, že si ji chce vopravdu vzít, na druhý straně se snažil přesvědčit svý dva pubertální kluky, že je má rád, ale že vodejít musel. Ani jedno nebylo jednoduchý. Starší synek si prošel propadem v prospěchu a vyhazovem ze střední školy. Von sám musel využít služeb kolegy psychiatra, už to sám nedával. Pointa? Dnes je můj kamarád třičtvrtě roku šťastně ženatej se svou femme fatale a čekaj miminko, jeho bejvalá žena má několikaletej pěknej vztah a voba se shodnou na tom, že je jim s novým partnerem líp. Voba kluci si našli svoje školy a svoje kapely, voba jsou moc šikovný a úspěšný a dnes tátovi říkaj, když jdou spolu na pivo, že mu úplně rozuměj a že udělal dobře. Byli mu i na tý svatbě. Happy end. Každej tady, nebo skoro každej, to aspoň jednou v životě zažil - to, co vypadalo jako největší průser našeho života, za pár let se ukázalo bejt vopravdovým darem z nebes. Každej konec něčeho v sobě skrejvá možnost novýho začátku čehosi mnohem lepšího. Když ovšem člověk nezahořkne a neutopí svůj život v sebelítosti a vobviňování všech vokolo. březen 11, 2009 14:30 ... : bb tak, krásně. Stavět na tom co je, ne co bylo, jen tak se dá. březen 11, 2009 20:51 Milý Krakonoši : Iris. dnes jsem se dostala k PC večer, hrůza. A tady tak pěkná věc od chlapa, toho si vážím, budeš asi hodnej kluk. Ten příběh je holt ze života, vidíš sám, co se dá "napáchat" tím, když je žena tolerantní, odpouštějící a schopná diplomacie, kdyby ho vyhodila hned, pomohla by mu možná v ten moment víc. Jenže to mělo svůj průběh a dopadlo to tak, jak mělo. Někdo tady nahoře v diskusi psal (Milan?), že chlap neodchází kvůli jiné nebo ZA jinou ale že odchází OD své štěkající ženy. Tak na tomhle případku je vidět, že tak jednoznačné to určitě nikdy není a že příběh každého páru je příběh jedinečný a i přes mnohé stejně se opakující rysy originální a neopakovatelný. A že mnohé zážitky jsou nesdělitelné a u různých lidí odlišně vnímané.Je ovšem možné, že i u této dříve sehrané dvojice časem atmosféra doma zhoustla, dalo by se to celkem očekávat.Takže to nakonec dopadlo jak mělo, jen s časem na promyšlenou. Když píšu, že to dopadlo tak jak mělo, mám na mysli také to, co mi zde nabízíš jako útěchu - že my nikdy v životě nevidíme za roh a netušíme, co se děje vlastně pro naše dobro. A tak beru od Tebe tenhle příběh s myšlenkou na naději v lepší zítřek. I když nevím, jestli aktéři toho životního příběhu byli v mém věku, mladším se začíná jistě líp. Já jsem už po jednom rozvodu, bylo to tehdy takové překotné, dnes ve mně není stín bolesti z tohoto rozchodu, mám z něj báječného kluka. A s druhým manželem mě po rozvodu ten první sám seznámil. Já jsem pak dlouho razila právě tu teorii o tom, že kdybych neskončila s tím prvním, nepotkala bych toho druhého, své životní štěstíčko, říkala jsem tomu taky happy end. No a teď už moc tedy nevím, jestli mám v popisu života ještě štěstíčko třetí, ale ono to nemusí být jen o chlapovi, že? Takže moc děkuji Krakonoši za Tvoji naději pro mně, jsi prima krušnohorec, Hezký večer, ahoj iris březen 11, 2009 21:11 Iris, : Vodoměrka proboha, co psal Milan, na to se nedívej jako na největší pravdu, co znám ze svých zkušeností a okolí, tak právě ty nejvíc štěkající manželky chlap nikdy neopustil, naopak držel se jich, až nikdo nechápal, proč a co ho u té štěkny drží... chlapi většinou neodcházejí, spíš čekají, až je žena vyhodí nebo až to za ně vyřeší třeba podáním žádosti o rozvod... a nejraději by neřešili nic, protože jim ta situace vyhovuje a jejich pohodlnost je nutí s tím naprosto nic nedělat... maximálně ještě dovedou prudit svou ženu za to, co udělali oni a léčí si tím své svědomí, že se snaží svést vinu na ni... samozřejmě jsou i výjimky, jak mezi muži, tak mezi ženami, ale to je přece naprosto normální, tak to v životě je... Jinak své štěstí máš plně ve svých rukou, je jen na tobě, jestli jsi už dozrála do situace, že ho uvidíš a najdeš, nebo si na ně ještě budeš muset počkat a něco pro to zažít a pochopit... a odpustit, nejen tvému muži, ale i sobě, aby sis nedávala vinu za nic, co jsi udělala, protože jsi to udělala kvůli tomu, aby ses z toho mohla poučit a postoupit dál... štěstí může být i to, že ti každé ráno vysvitne sluníčko a posvítí ti na tvůj další den... a v každém dni můžeš najít maličkou radost a potěšení... a odměnou ti bude skutečnost, že budeš schopna vidět všechny ty krásy, co nám život nabízí... třeba jen rozkvetlé petrklíče nebo modré nebe a bílé obláčky, nejzelenější zeleň první jarní trávy a nedostižnou krásu duhy při dešti... víš, jak to je... rozhodneš se něco změnit, začít znovu, uděláš první krok a všechno další se pak rozjede samo a poveze tě to až tam, kam potřebuješ... nejdůležitější a nejtěžší je udělat to rozhodnutí a ten první krok... pak už to fakt půjde samo březen 11, 2009 21:51 on milan : mura1 byva dost casto mimo misu březen 11, 2009 22:30 vodoměrko,muro : Iris vy už se tu dobře znáte, takže dokážete i odhadnout, koho příspěvek jak brát, já se zabývám každým opravdově a možná zbytečně vážně. Vodoměrko, moc hezky píšeš, je to absolutně správné vážit si i "maličkostí" jako je například dobré zdraví, klidný den mezi blízkými, šikovné děti i ta příroda kolem, která je někdy fantastické dílo hodné obdivu.Jen je třeba mít všechna čidla otevřená a vnímat nejen těmi známými senzorickými orgány, ale i srdcem nebo co je tím orgánem "šestého" smyslu. Díky i za Tvůj dřívější příspěvek ráno 10 března, v tom fofru jsem už nestačila zareagovat. Jo, jen někteří z nás žijí tak, že nechybují a nepálí se, my ostatní většinou ano, ale čím dál víc začínám věřit tomu, že je to určeno pro náš posun vpřed eventuelně za roh a vpřed, abych navázala na to, co jsem psala před chvílí Krakonošovi.A když se člověk naučí vnímat, pozná dobře i to, že se potkává s lidmi, věcmi, knihami, filmy - které právě v určitou chvíli potkat má a potřebuje. Stačí zvedat ty správné "telefony" a nenechat je bez povšimnutí vyzvánět, rozumíme si myslím.Nejsou to náhody. A proto jsem i tady a proto Tě teď také zdravím, Vodoměrko všechno dobré, ahoj iris březen 12, 2009 00:42 Milá Iris, možná by bylo prima, : Eva kdyby sis zkusila vymyslet, co můžeš ty sama pro sebe udělat, aby ses cítila o něco lépe? Co ti nedoporučuju a co skoro všichni v naší kultuře známe , je ptát se: Co jsem udělala špatně? Co je na mně špatného? Proč pro něj nejsem dost dobrá? V čem je ta druhá lepší? Tvůj citový stav se nezlepší, dokud si neuvědomíš, že tvého muže rozhodnutí bylo učiněno nezávisle na tobě a tvůj muž měl pro své sexuální výboje třeba tisíce důvodů (chtěl zkusit něco jiného, dělá to každý, chtěl si dokázat svou mužnost, zahnat nastupující pocit stáří...), z nichž ani jeden neměl s hodnotou tebe, jako člověka, ženy, manželky, vůbec nic společného!!! Dobrou noc, děvče březen 12, 2009 01:06 Iris nikdo z nás není geniální, : Inka kuk ale jen někteří si to připustí poučí se z toho a jdou dál, občas v životě se dostaneme na takovou pomyslnou křiživatku a je třeba se dobře rozhodnout jak jít dál, pokud se člověk rozhodne dobře je i to jeho rozhodnutí podporováno vším dobrým. Také citlivě vnímám příležitosti a lidi co mě potkávají. Vzpomínám si jak jsem se dostala na Kudlu já, to byla Kudla ještě miminko a já byla dost nešťasná z odchdu do coziny. Jednou jsem si takhle napsala do vyhledavače: "češky v cizině" a objevila jsem Kudlu a od té doby sem chodím, ani nevím jak je to dlouho, je to jako droga, potkáš tu milé lidi, občas se tu rozčílíš, občas Tě tu něco osloví a potřebuješ se k tomu vyjádřit, občas se tu pohádáme...... březen 12, 2009 06:54 Milá Iris, : Vodoměrka těch, co nechybují a nespálí se je mnohem méně, než nás ostatních, co jsme si na ta horká kamna sáhnout museli, abychom pochopili, že tudy cesta nevede a chyba není na našem přijímači, ale že se nesmíme obviňovat ze stavu té situace, do které nás život dostal. Na kudlanku jsem se dostala v jejích začátcích a od té doby tady straším Ale taky jsem se na ni dostala v situaci, kdy jsem byla zahrabaná až po uši a nebyla si jistá, jak dál. Tím vším přemýšlením, vymýšlením, rozhodováním, zatracováním, omlouváním a vymlouváním, proč to nejde a co je nebo není moje vina, jsem si prošla taky a teď, s odstupem, můžu říct, že to byla ta nejlepší škola života, kterou jsem kdy mohla dostat... ale to finále stálo za to... stála jsem na vlastních nohách, sice zpočátku trochu nejistě, musela jsem se učit zase být jen sama sebou, rozhodovat jen za sebe a nebát se "trestu", znovu jsem se musela naučit věřit mužům, ale byl to nádherný pocit... i když za to platím a ještě dlouho budu splácet úvěr, který jsem si kvůli majetkovému vyrovnání musela vzít, tak ta svoboda mi za to stála a stojí... a když jsem měla za sebou všechnu tu "dobu učení žití a ne přežívání", potkala jsem zase lásku, o které jsem si myslela, že už mě nikdy nečeká, že to hezké a zamilované už jsem si vybrala a mám odžito... a za dva roky jsem prožila tolik krásného, co jsem za předchozích 17 let vůbec nezažila... a i kdyby to mělo trvat jen ty dva roky, tak by to stálo za to, nemyslíš? Neplánuj, nauč se žít přítomností, nezapomeň přitom na své děti a bude líp... uvidíš... jestli tě něco má nastartovat a pomoci ti, tak bych dodala, že matka mého přítele se znovu (potřetí) vdala v 52 letech... a jak jí to prospělo... když se dva mají potkat, tak se potkají a je jedno, jestli je jim 25 nebo 70... jen ty první projevy náklonnosti budou asi lehce rozdílné... březen 12, 2009 07:34 Vodoměrce : Eny.... přesné, do puntíku.... březen 12, 2009 07:56 tohle je přesně to, co v tomto dalším životě cítím : Eny pro IRIS Nejnádhernějším darem člověka je svoboda. Je to síla bytosti být sama sebou. Možnost užívat rozum a cit k řízení vlastního života, podřizovat se na základě vlastního rozhodnutí, úvahy a jasné mysli. Svoboda je radost. Svoboda je forma vlastní disciplíny. Svoboda je úcta k sobě samému, stejně jako úcta ke svobodě všech ostatních...... březen 12, 2009 10:20 Eny, : Vodoměrka a nejvíc mě překvapilo zjištění, že můžeš mít vztah a rodinu s mužem a přitom ti zůstane celá tvá svoboda, nemusíš se neustále ovládat, přetvařovat a myslet na to, co můžeš a nemůžeš říct nebo udělat, prostě být sama sebou a přitom to není špatně... a na všechno hezké i špatné už nebudeš sama... že to jde, že je to vůbec možné a že to je normální... jo, na začátku je člověk jako opilý tou nádherou, a chvíli trvá, než mu dojde, že to tak má v životě být... březen 12, 2009 10:27 No Eny : NČ to cejtíš, protože ses zbavila kreténa. Což snad docela určitě nemíníš tak, jakože "jedině bez chlapa se můžu cejtit svobodná, radostná, vokřídlená". Normální ženská s normálnim chlapem má svobody přesně tolik, kolik potřebuje a kolik chce mít. březen 12, 2009 10:31 NČ, to se nenechá vysvětlit nějakým "zbavením kreténa":))) : Eva tahle kultura nás evolučně vychovává (lhostejno, zda muže, či ženy!) k modelů závislosti, ke vztahům založeným na dominanci a submisivitě, k setrvalému pocitu provinění, k plnění nesmyslných společenských "přikázání", ke zdání automatického požadavku na spravedlnost světa a života.... A když to všechno splníš, tak jsi "hodný hoch, či děvče", akorát, že ti nikdo neřekne, že to nejsi ty a tvůj život je naložen tolika baťohy výčitek, manipulace, zloby, sebedestrukce, že většinou padněš na hubu a teprve tehdy začneš hledat sebe a stáváš se postupně nezávislým člověkem, což rozhodně neznamená, že budeš žít, jako nějaký podivím samotář! A lidé se toho logicky bojí, protože být nezávislý je neznámá půda, má svá rizika, ale i výrazné klady, jenomže teprve potom k tobě najdou cestu podobně nezávislí lidé, se kterými můžeš vytvořit kvalitativně úplně jiné vztahy. Akorát, že ten proces bolí, kdyby nebolel, tak si válíme šunky klidně dál Protože nezávislost znamená především převzít vědomou zodpovědnost za svůj život a to je, i dnes, poměrně vzácný model. Protože všechny závislosti, dominance, metráky provinění, nespravedlivostí jsou sice tuze nepříjemné, ale přesto nám dovolují nedělat vůbec nic, poskytují nám psychologické bezpečí a odvolání se na tzv. vyšší moc" , zásahy druhých atd. Ale se to lepší březen 12, 2009 10:58 Eny : mia Možná jsi to měla lehčí než Iris,tvůj muž byl neřád a tak jsi na něj nebyla tak citově vázaná.Mělas vztek,odpor k partnerovi co já vím co všechno.Tady manžel Iris je inteligentnější,ví čím si ji naklonit,v tom je záludnost odpoutání se.Zatímco tys měla z nabité svobody radost,cítila ses jako znovuzrozená,ona to má jinak-má to těžší,protože se jí stýská.Možná proto ten syn se chová tak jak se chová,otce nenávidí za to,jak byl bezohledný a matku odmítá,protože se nechala citově připoutat,spíše matka otce omlouvá,doufá v návrat.A v tomhle vidím velké úskalí pro všechny zúčastněné ale hlavně pro vztah matka-syn.A v tom co říkám se sakra odráží zkušenosti z mé původní rodiny.Takže tuhle situaci nikomu nezávidím ani náhodou. březen 12, 2009 11:00 klobouk dolů Evi.. : Eny nádherně jsi vysvětlila svým darem řeči co já cítím. Ale tak přesně. K NČ....teď jsem konečně zase ta normální ženská...nejsem bez chlapa, jen do rizika, že budu zase já ta malá nepůjdu. Proč to muži neumí pochopit, No, protože jsou muži. Nic proti nim nemám, jen si je nepřivedu domů, nepotřebuji je doma. Ano a nevěřím, vím že bych sklouzla do stejné situace. Když totiž partnerství, tak na plné pecky. Se vším všudy. Dám vše, chci vše...Možná jsem jen nenarazila na toho prince, třeba narazím. Uvidím...pádím si nabouchat bříško...přeji všem krásný den a dobrou chuť jistě k báječnému obídku...papapapa díky březen 12, 2009 11:14 ano Mio.... : Eny taky přesné...choval se poslední léta děsně. Jenže jak Iris psala její muž byl deset let nevěrný a ona odpouštěla. Je to i jinou povahou mou a Iris. Já nevěry tušila, nikdy nic nepřiznal. Jen dělal chyby a vše se samo provalilo, několikrát ke konci. A já přestávala věřit a začínala nenávidět a pak jednala. Ano, přerostlo to v odpor. Odpor k člověku, který zradil. Toť vše. A já už chci být jen veselá s radostnou dušičkou a nechci cítit žárlivost, smutek, stesk,bolest tam někde uvnitř v hrudi, nechci už plakat,chci se věnovat sobě, dětem, chci mít místo v srdíčku na krásné věci a pocity, které už jsem přes ten smutek neviděla. Všechno bylo černé, zlé a bez budoucnosti. Teď ne. Teď vidím všechno v tak krásných barvách, jsem moc šťastná. březen 12, 2009 11:20 Eny, : Vodoměrka prostor v srdíčku a duši na krásné věci a pocity roste geometrickou řadou s prožitým a zažitým krásnem... budeš ho mít větší a větší a srdce bude otevřenější a větší, až nakonec budeš ta, která bude nejen přijímat a vstřebávat, ale i dávat a rozdávat... a bude to fajn, moc fajn... březen 12, 2009 11:24 mio, eny, evi, vodoměrko : Iris jo přesně takhle nějak to je s tím ne-neřádem proto to mám takhle. Některé kudlanky a ženy kolem mne na to mají jasný a nekompromisní názor už jsem to psala. Vyrazit, zpřetrhat pouta.A radí vyvolávat ty horší vzpomínky, vzpomínky na to, co mi dělával nebo řekl v těch nejvypjatějších chvílích při svém odchodu.Protože i když on mi opakovaně píše na téma "odpusť, promiň, nezlob se,jsem sobec" v různých obměnách, ve chvíli, kdy odcházel prskal na mně věru ošklivé věci, bylo to asi takové to kopání kolem sebe, i to je myslím popisovaný jev. Neměl mi až tolik co vyčíst, proto prskal, že jsem s ním například nesportovala, že nežil, že se dusil, že až teď teprve žije!!!!Ale ještě měsíc před tím jsme měli normální život,sex, byl milý a hodný, jestli tohle chápu nesprávně, pak nechápu asi nic.No možná jsem se fatálně mýlila, už jsem to tady někde psala, mohl to být jen můj dojem, nedostatek komunikace, jeho strach vybalit pravdu, něco řešit či co. Myslím ale spíš, že v okamžiku, kdy se ta dáma zjevila, všechno dostalo jiné kontury a život se mnou se náhle vyjevil jako bahno nejbahnovatější, stojatá voda a smrt zaživa - ve světle toho nového zářivého dvoutýdenního vztahu.Nechci ten vztah shazovat, nechci - to je pro kudlany - tvrdit, že chlap nemůže potkat v půlce života někoho kvalitního, kdo mu stojí za všechny potíže, že chlap nemá mít radost ze života a bla bla bla...Teď tu píšu o tom, že se mi prostě tak nějak líp vybavují ty pěkné chvíle a je to asi zrádné a o to záludnější a těžší,když ten chlap chová v rámci možností dobře, jak píše mia. Chybí mi ta psychology popisovaná spásná a osvobozující fáze "naštvání se", třísknout dveřma, telefonem, vyhodit kufr z okna nebo tak nějak, naprosto souhlasím.A nezávislá zatím být také neumím, i když vím, že musím být a budu, holky moje.Moc vám děkuji za krásné příspěvky, jsem mu mezi inteligentníma lidma, jak jsem psala, blbouni jsou jinde. Kudlanky hezký den, iris březen 12, 2009 12:14 Se zase, nezván, vmísim : NČ Ježišmarjááá, Iris, dyť ty si přesně ve stavu, kdy bys byla ochotná ho ještě vodprosit, kdyby se ti dneska zjevil s kufrem zpátky ve dveřích. No, dělej jak myslíš. březen 12, 2009 12:44 ... : bb taky myslím, že je Iris ještě ve stavu šoku, jako když se stane dopravní nehoda a přijedou domů říct policajti, že se někdo nevrátí, někdo s kým bylo dobře a bude scházet, nechce se tomu věřit a opakuje se "vždyť jsem s ním ještě před dvěma hodinami mluvila, před hodinou psal sms". A kdyby se teď Irisin muž vrátil...Je prostě příliš brzy. Časem si, Iris, vybavíš i to ostatní, ty nevěry předtím, strach usazený někde za krkem, objevíš že v něčem bylo trochu křečovité snahy, že někdy ses usmívala abys podržela hezký moment, pojistila dobré časy, ne proto, že by ti něco někdo ten úsměv vyvolal. Atd. Teď je prostě brzy, potřebuješ čas pro sebe, čili potřebuješ se s ním nestýkat. Jinak to bude jako kontakt s drogou, poletíš v tom zase. březen 12, 2009 12:58 NČ : Iris jsem, a to tu řešíme, a to je můj problém, a na tom musím makat.... Zrovna v podobném modu jsem mu léta odpouštěla ty vyjížďky, za které se pak hrozně kál a já věřila..atd...Jiná by už s ním dávno vyběhla. Teď ale vypadal poměrně odhodlaně a už jsem Ti říkala, jestli to bude nějakou dobu trvat, jakože ta "chemie" nějakou dobu od přírody působí, u mě to uchcípne a změny budou nevratné. No a není vyloučeno, že k tomu správnému nas..ní ještě u mně dojde, pokud ho bude dáma nějak proti mně poštívat, že? Jo,i tu tvou hůl do ruky možná sevřu Jen mi to nandej NČ, to přesně potřebuju, zdravím iris březen 12, 2009 13:04 Iris prosím povznes se na naději že začne ta, : Eny za kterou odešel, jeho poštvávat proti Tobě. To přeci nemáš zapotřebí. To Ty jsi ta, která je nad věcí. Tobě bylo ublíženo. Ty jsi teď ten pupek světa a ne ta, která bude čekat až nějaká zlatokopka začne Tvého bývalého poštvávat. Máš nějakou vadu že tohle děláš? ProsímTě, prosím Tě, sebevědomí pěkně z té rohožky zvedni a hned! Přestaň čekat a zatlač slzičky. Dupni si, něco rozbij, kup si něco krásného....začni na sobě makat, komunikuj s lidma. Bože přestaň čekat až on se vrátí. "Nikdy nevstoupíš do téže řeky" Jestli ho vezmeš zpátky, bude z Tebe pokorná otrokyně do konce života. Stejně si bude dělat co chce. březen 12, 2009 13:22 Vodoměrko, : Eny máš naprostou pravdu, cítím se líp a čím dál víc. Proto jsem si přibrala druhou práci, už umím dávat, už se nepotřebuji jen vzpamatovávat a přežívat. Umím dát a chci. Tam kde se pohybuji se mnou lidi mluví a žasnou, je to skvělý pocit nemlčet a nedusit se svýma starostma. Ale moci si povídat o hezkých věcech, o životě, odpovídat na otázky typu, neumím si najít partnerku, co mám dělat....z pozice maminky a zralé ženy a po těch zkušenostech co mám, a v tom nádherném klidu umím mluvit, dovedu se s těma lidma radovat a oni to všichni tak krásně vrací...máš naprostou pravdu, mé místo v dušičce na krásné věci je čím dál větší. březen 12, 2009 13:29 bb : Iris Ano, je to podle psychologů první stadium - popírání, nedávno o tom byl jeden díl seriálu Soukromé pasti, vidělas? Píšeš šok, jo to sedí.A s tou drogou taky.Teď je ten člověk na dovolené v cizině, já s nín nejsem v kontaktu, jsem na Kudlance, neschází mi a je mi dobře. Takže pravdu díš, moc Tě zdravím bb, iris březen 12, 2009 13:31 na dovolené s tou co za ní odešel???? : Eny To je fakt jako přes kopírák. Ano po odchodu letěl na Kubu do Venezuely, do Las Vegas, New York....a jiné, samozřejmě že ne sám. A já budu splácet ještě 3 roky úvěr (vyplácení z bytu) , no a? Ať si užívá, boží mlýny melou.....ale že bych to vnímala jako úlevu že s ním nejsem v kontaktu??? Iris, já vím, vše chce svůj čas. Přestaň ho vnímat... březen 12, 2009 13:43 Iris, jediný, co ti můžu poradit je, : NČ aby ses důsledně hlídala a kdyby hrozila situace, že fakt třeba zazvoní, nevodvírej hned! Nejdřív zvedni telefon a zavolej Daniele. Stejně tak, až tě bude ruka svrbět, že bys mu okamžitě musela zavolat nebo zaesemeskovat. Nebo když von tě vyvolá nebo vyesemeskuje. No a když to nebude hrozit během sekund, nýbrž dnů, napiš si vo vejprask na holou sem! Jo, a taky bys měla znát názor synka. To určitě, a ne v poslední řadě! březen 12, 2009 14:04 Dobrý dodatek NČ...taky znám : Eny Když mi poslal sms že mne zve na panáka (asi 4 měsíce po rozvodu)a chce zakopat válečnou sekeru, popadla jsem psa a valila v jedenáct večer ven, pryč...ještě totiž bydlel ve vedlejším bytě. Pryč od něj, co nejdál. Přespala jsem u mamky a druhý den už bylo dobře. Teď ten byt pronajímá ale nechává si ho jako zadní vrátka. Vím že jednou bude sedět na mé rohožce a psíma očima bude prosit ať ho vezmu zpět....možná to bude znít divně, po rozvodu jsem byla jista že ho skopu ze schodů. Teď vím, že ho bez jediného pohledu překročím.... březen 12, 2009 14:13 Iris, : Vodoměrka vyvedu tě z omylu... chemie se nevypaří, ale může nad ní zvítězit zdravý rozum... a další věc je ta, že on se nezmění, pokud tě dovedl podvádět deset let, udělá to zase a zase... a každé další tvé odpuštění bude jen a jen ve tvůj neprospěch a nakonec skončíš jako úplná nula bez vlastního názoru a nechtěj vědět, jaký názor bude mít tvůj syn, když už teď tu situaci vnímá tak, jak jsi popsala, a dle toho se k tomu staví... víš, nejdůležitější je si nenalhávat nic, co by ti mohlo sice pofoukat bolístku, ale nemoc nevyléčí... jestli se potřebuješ zdravě naštvat, abys mohla čelit situaci, tak si sepiš všechny jeho nevěry a výlety a úlety a pak si připomeň všechny tvé pocity, když se tak stalo a jak mizerně ses cítila a omlouvala to... třeba ti to pomůže si uvědomit, že takhe to nemá být a je to špatně a je jen jedna pomocná ruka - na konci tvého ramene. Tohle je situace, kterou musíš vyřešit sama, ale vyřešit, ne jen odsunout do zapomenutí - stejně by to nebylo nadlouho, ale jen do jeho další nevěry... a nečekej, až ho ta jeho nová láska začne štvát proti tobě, proč by to dělala, ty jí přece do cesty žádné překážky nestavíš... březen 12, 2009 14:51 eny, NČ : Iris spousta věcí je tu jako přes kopírák, proto je to fajn číst a vnímat ty příběhy. Protože mnohé dopadly dost dobře a přitom probíhaly podle hodně podobného scénáře. I nevěřící Tomáš se tady nakonec může začít vyvlíkat z nesprávných pocitů. NČ - jo vejprask, to je přesně vono ;Čau iris březen 12, 2009 15:34 Iris, Soukromé pasti : bb jsem si pustila na netu, když jsem v jakémsi časáku narazila na zmínku o tomto počinu TV Nova. Viděla jsem zatím jen 2 díly, s Terezou Brodskou coby 40letou maželkou právě opouštěnou po xx letech. Pocity a prožitky myslím srovnatelné s tvými a asi s prožitky většiny opouštěných žen. Dopadlo to dobře, podobně jako u těch zdejších žen, které si tím prošly - Inka, Myška atd., dnes žijou bez něj, jinak a dobře. Končilo to přímo vesele. Zacloumal se mnou ten druhý díl, krásně syrově zobrazil hnusnou beznadějnou realitu mnoha dětí. To o mladinké holce zneužívané otčímem. Byla bych pro jeho každoroční opakování na Den dětí. březen 12, 2009 15:40 bb : Iris právě ten díl s Terezou jsem měla na mysli.A souhlasím, že podobné veselé konce nacházím i tady na Kudlance, to je oč tu běží... Souhlasím i s hodnocením toho druhého dílu. Koukni na všechny, jeden se týká také stárnoucího manželství, hraje tam Studénková a Kratina a hodně holek tady kolem se ztotožnilo s hlavní hrdinkou.Ahoj iris březen 12, 2009 15:51 Iris : Milene Diskuzi jsem četla ale nechtěla jsem psát. Všichni se shodovali v názorech a napsali to hezky a dobře ti radili. Ale přeci mne to nedalo. Spíš protože jsem před 2,5 lety prožívala něco podobného. Myslela jsem si normální celkem pohodové manželství. Ale !!! když jsem se dozvěděla o nevěře (a protože byla už druhá, a taky dlouhodobější), požádala jsem o rozvod. Byli jsme spolu 29 let. (ten teda koukal) Taky jsem se v tom zezačátku plácala, motala, prožívala slzavé období a hledala chyby v sobě. Teď přes rok po rozvodu ti musím říct, že bych s ním už žít nechtěla. a náznaky tu jsou. Pracně nabité sebevědomí, samostatnost a nezávislost, ke které jsem se dopracovala si vzít nenechám. Kdyby se ke mně vrátil, tak se ze mne stane stíhačka, budu lustrovat mobil, vyptávat se kde byl.........atd. Prostě budu žít v nejistotě, jestli to s ní ukončil nebo ne. Ale já taková nejsem a nechci být. Proč bych měla žít s někým, kde je tohle zapotřebí. A vím, že by to tak bylo důvěra je fuč. Iris, chovala by jsi se stejně. A to přece nechceš. To není normální vztah. I když píšeš, že jste měli normální život. Ale opakovaně tě podváděl, není to normální! To si jenom nalháváš sama sobě. Věnuj se co nejvíc sobě a především klukovi. V jeho věku je to moc důležitý. Ale nezapomeň sama na sebe. Mysli na sebe, a buď za královnu a ne ubrečenou slípku. Nakonec všechno jde, když se chce. Tak chtěj a drž se. březen 12, 2009 16:00 Milene : Iris ahoj, ráda tě vidím Opět jedna zkušenost, zase další kamínek do mozaiky, další dobrý konec - je to doufám dobrý, viď? Tohle přesně musím poslouchat a slyšet.Máš pravdu, že o sebevědomí ženská přijde hooooodně rychle a je pravda, že ho musí zase pracně dolovat, pokud se zrovna necítí od přírody jako královna ze Sáby.A jako stihačka - to máš pravdu - jsem tedy asi moc hrdě také nepůsobila.Ale nebyla jsem a nejsem taková sama. Jo,důvěra je fuč, tohle manželství už dostalo smrtelný zásah. Zlobí se tu na mně, že bych ho vzala nazpět, kdyby chtěl přijít, ale zamýšlela jsem se nad tím poctivě, fakt kudlaňáci, a nevím, ta představa mě netěší. Možná falešný pocit satisfakce, to přiznávám, ale normální vztah už asi nejde ustát. Ale jo, vždyť já se tady učím. Chci a budu se držet Milene ahoj iris březen 12, 2009 16:16 ... : Milene Hlavně teď bojuj s 5 z matematiky. Zrovna jsem vzpomněla, že náš mladej u první krize měl na střední reparát z matiky. Přes prázdniny jsem se s ním učila. Mám technickou školu ale už v té době jsem toho víc zapomněla, než si pamatovala. Tak to vypadalo, že jsem napřed nastudovala látku, vypočítala příklady z nějakých sbírek a radovala se z každého vypočítaného příkladu. Druhý den jsem synátora doučovala. Po pár dnech jsem neměla v hlavě nic než matiku se slovy, já přece repec nedělám a taky se z toho nezblázním, jsem sehnala studentku VŠ (22let) na doučování. A to jsi měla vidět jak se 16-tiletej snažil, aby se před ní zase tak moc neztrapnil. já si nechala jenom geometrii, to mě bavilo. Dopadlo to dobře. Mladej to zmákl. Tak asi tak nějak. Hele, co tě neporazí, to tě posílí. A opravdu cítím, že je to teď dobrý. Možná začnu koukat i po chlapech březen 12, 2009 16:35 Milene : Iris no a vidíš, zase konkretní příklad, virtuální podpory - zažilas to samé se synem. Chtěla jsem se také vrhat na matematiku, ale pro mně to není, já jsem skončila na úrovni druhého stupně ZŠ, tam jsem ještě byla schopna pomoct. Myslím, že to chce tu vysokoškolačku nebo i kluka, se kterým by měl společnou řeč. Cítím to opravdu teď jako nejdůležitější úkol a dám vědět, jak jsme to uhráli. A ty rozhodně už začni koukat po chlape Pa irisch holka, jaro je za dveřmi a ty už sis ty svoje 2 roky celibátu odkroutila březen 12, 2009 20:33 Milene,zatoulalo se mi "ch" : Iris Ty koukej po chlapeCH I když irisch je hezký tvar viď? Evokuje mi to nějaké to pití Ahojky březen 12, 2009 20:37 Iris : Krakonoš vo co, že poznám, že to píšeš na notebooku? březen 13, 2009 11:57 dočetl jsem to až sem, všechny rady pochopil, některým některých zatleskal, : toulavej jenom pořád nevím, co na těch chlapech ty ženský mají . . . březen 13, 2009 13:09 Krakonoši z Krušnohoří : Iris trefa březen 13, 2009 15:05 Toulavej : Iris já taky ne.. Ahoj iris březen 13, 2009 15:07 Tak kdybys chtěla, : Krakonoš povím ti, jak to udělat, aby se ti písmenka tekhle nemíchaly a neuskakovaly, kam nemaj (ale možná to víš). březen 13, 2009 17:18 Krakonoši : Iris díky za nabídnutou pomoc. Nouťas nesnáším, uchýlím se k němu jen když na mně doma nezbyde pořádný stroj. Ale kdybych na něm musela jednou zůstat, budeš první, na koho se obrátím - pokud ten návod není příliš složitý PS - jak jste na tom se sněhem? Tady dole je jaro a Ohře je podezřele moc plná. Ahoj iris březen 14, 2009 07:55 Sněhu pořád plno, : Krakonoš takovej mokrej měkkej firn, ve kterým se výborně sjezduje v obloucích na BC běžkách, takže si to s pesem užíváme. Při těchhle teplotách už to ale dlouho trvat nebude a bude po vtákách. Jestli teda něco nepřipadne . březen 14, 2009 17:32 co jsou : mura1 BC bezky? březen 14, 2009 19:48 mura1 : kolemjdoucí Google mi na BC běžky vyhodil 27300 odkazů, takže to asi něco bude První odkaz: http://www.svetoutdooru.cz/clanek/?107096-sport-prague-a-bc-bezky-zamerene-do-outdooru březen 15, 2009 09:09 iris : Kopretina Milá iris, zdravím Tě a ostatní také. Nemám možnost chodit sem tak často. Náš počítač totiž většinou okupuje syn a tak se dnes nestačím se divit, co je tady příspěvků. Všechny jsem se je snažila přečíst. Jsou opravdu poučné a ze života, tak jak ty své životy všichni žijeme. Ve spoustě příspěvků jsem se "našla". Také si z nich beru ponaučení. Díky vám všem, že jste takoví, jací jste. Kudlanku jsem kdysi objevila náhodou a čas od času jsem sem zabrousila. Byly ale časy, kdy mě tahle témata o nevěře hodně rozhazovala. Samozřejmě, že to bylo v době, kdy jsem manželovu nevěru zjistila a potýkala se s tím vším. Postupem času se ale situace zlepšila, něco ve mně se zlomilo a už to všechno tak nebolí. Nepátrám, nezjišťuji, jestli je mi manžel dál nevěrný. Od toho jsem se oprostila. Iluze si nedělám, snažím se mu důvěřovat, ale na druhou stranu neustále pracuji na tom, abych se zbavila takové té závislosti na něm. Nevím, jak to napsat. Prostě žiji si svůj vlastní život s vědomím, že opravdu jen já sama jsem za něj zodpovědná. A snažím se ho žít tak, abych byla spokojená a šťastná. Někdy to jde líp a někdy hůř. Samozřejmě, že jsem také navštěvovala psycholožku, absolvovala jsem i terapii u kinezioložky, uvažuji i o rodinných konstelacích a tak bych mohla pokračovat dál. Mám své koníčky, kterým se věnuji, kamarádky, kamarády. Jsem obklopena milými lidmi. V neposlední řadě zmiňuji i svého syna. Ten mi byl v těch ne zrovna idylických dobách také oporou. Dostala jsem se z toho. Zvládla jsem to. Už si nenechám vzít svoji samostatnost, svoje sebevědomí. S manželem vycházíme velice dobře, dokonce se v mnohém náš vztah i zlepšil. Nezavírám před ničím oči, ale také se netajím tím, že mám vedle sebe hodně blízkého člověka. Nepřišlo to samo sebou, ale jsem teď spokojená a šťastná. Přeji vám všem pěknou neděli. Snad budu mít příležitost sem brzy zase zabrousit. Iris moc Ti přeji, abys vše zvládla a abys byla v pohodě. březen 15, 2009 10:03 kolemjdouci : mura1 Google mi na BC běžky vyhodil 27300 odkazů, takže to asi něco bude ja jsem prece netvrdila, ze to nic neni jinak za odkaz dik březen 15, 2009 10:12 Krakonoši díky : Iris také jsem se poučila z tvého odkazu, běžky mě zajímají , ale tohle je asi vyšší běžecká, o BC slyším poprvé, nesměj se mi.Pamatuju ještě dřevené běžky, byly myslím ruské výroby. Můj první muž tenkrát na nich chodil po Krkonoších jako pán hor - všichni kolem nás přemýšleli jak namazat, mazali a přemazávali svoje cizí drahé lyže, a on je normálně s těma dřevíčkama válcoval a měli jsme z toho prču.Ale byli jsme mladí a nechci tím říct, že by si člověk neměl obstarat pěknou a kvalitní výbavu pro sport nebo koníček, který ho baví a naplňuje, pokud na to v pohodě vyčlení peníze. Doufám, že příští zimu místo fňukání už zase nastoupím do stopy. Na BC to ale asi nebude, to by bylo mrhání prostředky nebo házení perel nešikovným sviním Také jezdíš se psem, hodně se proti tomu brojilo. Nebo to snad někde jde a někde se nesmí - nebo jak to vlastně je? Hezký běžecký den, iris březen 15, 2009 11:08 Milá Kopretinko : Iris ráda tě zase vidím, ta debata se tady opravdu rozjela, vidíš sama, kolik zkušeností se vztahy v různém provedení mezi námi je. A ty poznatky pomáhají udělat si nějaký názor, i když každý člověk je originál a také každý vztah dvou lidí je originál. Existuje spousta společných rysů to jo, něco je ale vždycky jedinečné.Jenom holka moje, nechci ti kazit náladu a pevně věřím, že u vás je to pravě trošku odlišné - jenom z těch tvých pozitivních slov poznávám samu sebe před časem. Také jsem myslela,naprosto opravdově, že to máme za sebou a že nás to stmelilo, skutečně to fungovalo líp. Chvíli. Jenže on to pak zopakoval znovu a znovu...Už to tu nechci psát, udělalo to nakonec deset let a mnohé diskutující to nemůžou strávit, nechápou, že jsem měla tak dlouhé vedení.Těch 10 let je to v součtu, ale těch deset let byl jeden rok po druhém a v každém se situace jevila jinak. Znovu se opakuji, asi posté - kdybych věděla předem, že to takhle bude, už tehdy, po druhé nevěře bych skončila, nebo se o to pokusila. Ale věřila jsem, proto se to téma jmenuje ...nevěra, důvěra.. Danielka udělala další diskusi - pokračuje to pod názvem Dopisy - Kamarádský rady. Přečti si příspěvek Evy Kopretinko, a kdyby náhodou ten tvůj manžel zase s něčím začal, vezmi si z něj okamžitě poučení a neváhej jako já. Ale upřímně věřím, že to bude dobré, pracuješ na sobě, porada s odborníky, kinezka, kamarádi, vlastní zájmy - všechno používej. Ale pozor, nenech se uchlácholit, pořád na sobě makej, aby to nebylo jako u nás - když si budeš myslet, že jsi zcela samostatná a sebevědomá, může přijít rána a zjistíš jako já, že to byl jen klam a jsi na něm závislá jako nějaká nanynka. Názory a zkušenosti, které tu jsou napsány jsou velmi poučné a pokud jde o mne, vůbec nepadají do prázdna. Moc ti přeju děvče, abys to měla doma fajn už napořád, pokud se s manželem považujete za blízké lidi, je to krásné, nemusí jít jen o vášnivou lásku, ale o život bok po boku nebo rameno na rameni, jak jsem tuhle slyšela.Takhle jsem to cítila i já. Hodně štěstí Kopretinko, hezký den a přijď zase, iris březen 15, 2009 11:34 Malý vyprávění běžecký, pro iris: : Krakonoš Jo, starý ruský dřevěný VISU EXTRA, na těch jsem jako cca 16letej kolohnát začínal, první jsem hned tu sezónu zlomil, pak ještě druhý, třetí mi vydržely 15 let. A přesně jak pravíš, dřevo má jednu vobrovskou výhodu, pokud je teda správně vošetřená nová lyže, napuštěná sajrajtem zvaným skare nebo aspoň horkým parafinem, starou žehličkou zažehleným: Jede prakticky ve všech podmínkách, je sice pomalejší, ale zato skoro vždycky stoupá, nikdy se extrémně nelepí při skluzu. Takže já jsem spoustu let prakticky skoro nemazal. Když jsem v kristovejch letech zlámal svý třetí a poslední VISU, přemejšlel jsem, co dál. Žil jsem už nějakej rok tady v kopcích, nejvíc mě bavilo, že to můžu nazout hned u baráku a nemusím řešit vometání auta, sněhový řetězy, kde zaparkuju, kde vezmu na benzín a že kvůli nějaký svojí kratochvíli spaluju neobnovitelně a vypouštím skleníkotvorně . No ale jasný je, že u baráku mi nikdo strojně upravenou stopu nevyrábí. Já jsem teda vo strojně upravenejch stopách taky dlouho nic netušil, my jsme byli zvyklí běhat si nazdařbůch a dělat si stopy svoje i s těma klasickejma běžkama, to přišlo taky až s masivním komerčním využitím hor. Tak jsem se na internetu pídil, jakým směrem se dát, mám-li rád pohyb volnou zasněženou krajinou, chci-li se u toho taky trochu svízt a tak... Cesty jsou tři: Skialpinistická výbava, sněžnice a BC běžky. Vlastně čtyři - ještě telemarský lyže, na těch se myslím taky dá pochodovat. Sněžnice jsem vyloučil hned - neužil bych si radost ze sjezdů opravdu pořádnejch kopců, který tu mám. No a běžky mi přišly jako nejlehčí, na finance i nejšetrnější, tak jsem šel do nich. To BC znamená "Back Country" a lyže takhle voznačený se vod bežnejch "špejlí" lišej takto: Jsou výrazně širší, mají teflonovou skluznici podobnou sjezdovkám, velmi často s vyfrézovanejma "protizoubkama" na stoupání pod botou a hlavně maj ocelový ostrý hrany. Vázání se používá taky BC, vychází ze dvou nejrozšířenějších systémů moderních běžeckejch vázání (SNS a NNN), ale je robustnější. Celá výbava včetně bot se dá pořídit za slušnej až lidovej peníz, oproti klasickejm běžkám nevidím zásadní rozdíl v ceně, ale je nás málo, takže se to blbě shání, já to kupoval v Praze. No a samozřejmě to tímpádem ani nejni v bazarech. No a co se tejče psa ve stopě, tak už jsem odpověděl - pohybujeme se hlavně volnou krajinou a stopu si dělám svoji, takže to řešit nemusím. Ale jezdil jsem s ním v minulejch letech, kdy tady nebylo dost sněhu, i na hřebeni po magistrále a nesetkal jsem se s žádnou negativní reakcí - malamuti se hodně líběj, takže nikdo neprudí. Ten pes má mezi prstama trochu blánu, umí ťapu pořádně roztáhnout a žádnou stopu, pokud není mokrá kaše jako dneska, neničí; skoro nepoznáš, že tam proběhl. A co se tejče psinců, to už je věc výchovy, můj by se do stopy nikdy nevys*al a chodí pěkně do roští . Ale zbytečně těm strojomilcům do stopy nelezu, mě to tam ani mezi nima nebaví, běžkování se posunulo výskytem nablejskanejch krasoňů a krasomil závislejch na autech a perfektní úpravě stopy ke sjezdování. Člověk si pak už připadá spíš jak ve fitku než v lese, já jsem v lese radši sám, to se pak dá vidět třeba probouzející se srnka na dvacet metrů. No, letos se s horama loučím, stěhuju se do nížiny do teplejch krajin, tak nám to vyšlo pěkně - už dva a půl měsíce denně ve stopě. březen 15, 2009 16:57 Krakonoši : Iris díky za pokec, skutečně ráda se dozvídám cokoliv nového, tohle mě moc zaujalo, protože zasněžené tiché hory mě berou za séérdce. Rodiče manžela, než se stáhli také do teplejších (smradlavějších) krajin byli Vejprťáci a tak také vím, co to je nazout u baráku a vydat se v klidu bez toho, že by si člověk připadal jako na Václaváku. A také vím, že už i běžkování bohužel sklouzává k tomu předvádění - jaks to krásně nazval - krasoňů a krasomil Dříve to bylo takové tiché osamělé sportování v krásné přírodě a s krásnými výhledy (třeba právě v Krkonoších), to dnes už člověk musí hledat. Takže jestli tomu rozumím správně - pokud mi nevadí, že jedu ve frontě, dám přednost strojní stopě, špičkově se obléknu a vyrazím na profláknutá místa. Pokud se chci kochat ještě zbytky nerušené zimní krásy a nechci se každým krokem propadat po kolena do sněhu, mám si pořídit ty Back Country a vrátit se do přírody, dokud to ještě jde? Ve srovnání s těma "špejlema" je to technicky jinak obtížné? Budu míň či víc padat (zemská přitažlivost je pro mě nějak přitažlivější, zejména na lyžích, nevím čím to je..), dá se to naučit? Obtížné shánění ani cena mě předběžně neděsí, ráda se pouštím do těžkých úkolů. Jinak sezona se opravdu vydařila,ale ne pro mne, abych se dotkla svého původního tématu. Bohužel jsem tentokrát seděla doma a strašně mě to štvalo, nikdy předtím jsem sama nejezdila a manžel se tentokrát skutečně dva a půl měsíce téměř denně předváděl se svou novou vyvolenou,typickou krasomilou v těch vyježděných stopách. Snad vyjde počasí i v příští sezoně,já si to vynahradím a ty holt budeš muset používat automobil, je mi jasné, že bez lyží nevydržíš. Krakonoši ahoj, teď se jdu podívat na malamuty - i to je pro mě nové téma. Hezky večer, iris březen 15, 2009 17:51 Tak to ti povím přesně: : Krakonoš je to mnohem lepší, já už bych se ke "špejlím" nevrátil. Pokud máš něco naběháno, půjde ti to samo, rozdíl v technice žádnej nejni. Ale co je naprosto zásadní rozdíl, je stabilita a ovládání lyže při sjezdu, když je dobrej sníh, tj. prašánek na podkladu, nebo mokrej firn, tak při jízdě s kopce, po neupraveným svahu panensky neporušeným, se daj dělat krásný voblouky a je to paráda. Samozřejmě jsi limitovaná tím, že máš volnou patu a nemáš přezkáče, ale fakt se po troše trénování dá sjet lecco, i červená sjezdovka. Mimochodem, právě z hlediska stability a ovládání lyže je o něco spolehlivější systém SNS, a to z toho důvodu, že mezi dvěma kolejnicema systému NNN rád zamrzne kus sněhu a bota už do nich nezapadne. Samozřejmě začátečník si musí projít tím samým jako na normálních běžkách a nějak se to naučit, ale to nebude tvůj případ. Zvládla to i moje přítulkyně, která se na lyže BC postavila poprvý ve 40, bylo to její první postavení na lyže vůbec a docela jí to už dneska de . Takže shrnuto - budeš padat míň. Co se budeš muset naučit určitě, je mít radost z jakýkoli aktivity, i když ji děláš "jenom" sama. Já jsem na to naštěstí zvyklej vod dětství, takže pro mě z hlediska provozování mejch koníčků není moc velkej rozdíl, jestli jsem sám a nebo mám partnerku. Né všecky moje koníčky se mnou moje partnerky sdílely, já byl spokojenej už jen s tím, že je tolerovaly a neměly tendence mi je "zakazovat", už jsem se s tím u přátel setkal mockrát. Takže to chce se zdravě vykašlat na uprchlíka s krasomilou a vyazit do stopy sama. Jo, mě čeká asi vobčasný dojíždění za sněhem. Ale na druhou stranu, tam, kam vodcházím, bude zase tímpádem možný celoročně horskobicyklit, což je moje největší radost, takže já si už nějaký to potěšení najdu i bez sněhu . Dobrou. březen 15, 2009 22:06 mura1 : kolemjdoucí Já jsem Ti chtěl jenom jemně naznačit, že když něco nevíš, tak strejda Google ví...nechápu jak jsme bez něj mohli žít březen 16, 2009 08:26 kolemjdouci : mura1 ja vim, zes chtel naznacit strejdu googla zhusta pouzivam. tak jsem, holt, tentokrat nepouzila. zastrelit se kvuli tomu nepujdu březen 16, 2009 08:48 jó Krakonoši : Iris proč takhle rozumně nesmýšlel i můj mužskej.. Né všecky moje koníčky se mnou moje partnerky sdílely, já byl spokojenej už jen s tím, že je tolerovaly a neměly tendence mi je "zakazovat", už jsem se s tím u přátel setkal mockrát. Tolerovala jsem mnoho a mnoho, ten můj je skoroprofík a nejde mu stačit, přesto jsem mu fandila, ty jeho akce (skoro každý jen trochu pěkný víkend) trpělivě snášela, snášela říkam proto, že všechny společné aktivity šly tím pádem stranou - tedy chalupa, zahrada, děti. Musela bych jen jezdit po závodech, trávit tam celé dny a na sebe nemyslet.Ale já jsem nebyla zpruzelá, naučila jsem se dělat svoje aktivity sama, jako ty. Přesto to bylo málo...Zmínka o horskobicyklení mě trošku bodla, protože to je věc, která je u nás doma zabydlená profesionálně - vždycky jsem říkala, že kola nás sice živí, ale manžela mi berou. A říkala jsem to s nadsázkou. Jenže přesně to se bez nadsázky stalo a z jedněch takovejch závodů, kterých předtím byly desítky a desítky se mi vrátil zamilovanej až po uši. Přesně jako ten tvůj kámoš s tou 151 sestřičkou. No stalo se, už jsem to tady uzavřela, ale kola nemám ráda - jakoby za to mohla Nedávno jsem se brouzdala na nějakých takových seznamkách a když jsem pročítala profily těch pánů, všichni v rubrice sport uváděli, že jezdí na bicyklu. Už mě to prudilo, kdyby tam někdo napsal, že jeho nejoblíbenějším sportem je pinčes nebo ležing, snad jsem mu i odpověděla. No ale patří to do této doby, a když odložím nabalené emoce uznávám, že to není špatná aktivita. A pro tebe, kluka s duší horala to je jistě to pravé ořechové. Moc děkuji za podrobné inforamce o lyžích, líbí se mi, jak mi radíš zdravě se vykašlat.... Jo a malamut je krásnej pesan, navíc do těch hor a sněhu se vyloženě hodí, ne? Krakonoši ať se ti daří i dooole. Doufám, že případné otázky kolem běžek bys mi byl ochoten ještě zodpovědět, čas letí a Vánoce jsou tu za chvíli Hezký den, iris březen 17, 2009 16:04 i tricitky s padesatniky jsou v ohrozeni : zoufala navazuju jen v kratkosti na puvodni text - nejen zeny kolem padesatky to maji tezke a ony tricitky jsou temi co lovi ja jsem naskocila do manzelstvi na dnesni dobu brzo a byla uprimne zamilovana - do muze o 23 let starsiho - nikoho jsem ani nerozvadela ani nerozchazela poznamenavam. Jen jsem proste prirozene inklinovala ke starsim muzum ke kterym mohu vzhlizet. A taky jsem si blahove myslela, ze tim se pozdejsi ohrozeni nejakou tou tricitkou eliminuje. po 4 letech s 3-letym ditetem mne srazilo na zem, kdyz jsem zjistila, ze manzel si jede jeste jednu kolej. nejspis nic dlouhodobeho ci emocniho, proste ma smysl pro to, vyhledat si nekoho, kdo mu nebude delat potize a dlouhodobe si tak masiruje ego a uspokojuje sve potreby - v cemz je tedy obratnejsi nez ja ve vsech smerech - hobby, kariera atd. pres me hluboke otreseni jsem potlacila vlastni hodnoty a castecne se za to nenavidela a dala mu sanci - vyrustala jsem sama v neuplne rodine a vim, ze zivot neni pericko. navic kdo mi zajisti, ze nepujdu z blata do louze? vzhledem k tomu, ze manzelstvi bylo jinak vcelku bezproblemove jsem to zkusila, samozrejme jsem se i ja neubranila obcasnym nedustojnym kontrolam kapes manzela, ale po dalsich trech letech, nyni jiz s 6-ti letym ditetem a v 5. mesici tehotenstvi, ktere bylo z manzelovy strany vitane jsem zjistila, ze ziji stale v bludu. Nahodou jsem nasla dukazy o tajnych vyletech..... Chci jen na zaver rict, ze sice nevim co mam nyni delat, ale chci odsoudit pristup p. Smolky, ktery v manzelske poradne otevrene prosazuje ono zatloukat a zatloukat. Sama jsem si v mladi se vztahy a ani vernosti moc hlavu nelamala, takze mi nelame vaz ani tak existence onoho aktu, coz je samo o sobe samozrejme nechutnost, ale LEZ. Partner, ktery se mi se sebevedomim diva do oci, rika jak je to vyplod me fantazie a ze vikendovy letecky vylet byl obchodni a zapomnel se zminit.... a jak me miluje a nedokaze bez sve rodiny zit. To posledni muze snad i byt bohuzel pravda, ale pro nej s jeho chovanim slucitelna. A pro mne, zmitanou nyni hormony je to zivotni situace, kterou jsem si proste nezaslouzila. Nechci se na zaver bit v prsa, ale diky spatnemu prikladu v rodine jsem se zadanym muzum v mladi opravdu poctive vyhybala. Proste razem pro mne nemeli jiskru. Lituju ty tricitky - paradoxne zeny v mem veku, ktere po necem takovem pasou cilene. A myslim, ze se nemusim ani tajit svym pristupem, kdyz jim v jejich zivote potom preji to same co oni zpusobily jinym zenam.Bohuzel nejde vzdy jen o nas, ale taky o deti. Pokud je rodina nefunkcni a partneri si delaji peklo, jsem zastancem, ze i pro deti muze byt rozvod lepsi. Jak ale na vcelku harmonickou rodinu? Ja zatim umoznuji jedne hyene vcelku pohodlny zivot plny laskyplneho servisu a trapim jen sama sebe, ale bojim se pristich dnu, kdy to budu muset vytahnout na svetlo. Kdy budu riskovat ty lzi. Nyni se ale trapi i jeden maly clovicek ve me a ten si to nezaslouzi. Budme damy statecne. červenec 14, 2010 20:10 krize u mužú : laky Zdravím, i já měla bezvadné manželství 19let, pak přišla tragická událost v rodině a můj muž se zcela změnil , typický ukázkový přiklad krize středního věku , nová motorka tetování a do toho úžasná /vdaná / spolužačka !!!! je to hrozné sledovat svého muže jak sedí u počítače poslouchá zamilované písničky a čeká až vypadnu, aby mohl číst e-maily. Směsné , no vlastně pro mě ani ne , spousta probrečených nocí , spousta otázek, ted když je syn dospělý jsem sama. listopad 12, 2010 12:38 Tato adresa je chráněna proti spamování, pro její zobrazení potřebujete mít Java scripty povoleny : max Mám možnost rychle sdílet své svědectví všem svým přátelům, kteří jsou v tomto fóru. Jsem MAX A USA armáda, jsem byl v armádě již déle než 20 let, mám si vzít mé krásné ženě, která nesou mi 3 krásné děti, v roce 2013 jsem byl vyslat z mé zemi vést válku, a já a mí kolegové musí zůstat po celou dobu války za více než dva roky bez návratu domů do roku 2015, v celé naší pobytu i chyběl mou krásnou ženu a děti, ale na důvěře mám za manželku aniž tuší cokoli, i umožnit jí mít přístup na můj bankovní účet a ujistit se, že nikdy postrádat ničeho, dokud jsem se vrátit domů. 25. listopadu 2014 mi rodinný přítel zavolal na telefon a řekl mi, že je podezření, že můj pohyb ženu, a ona mi řekla, že moje žena nikdy nebude mít čas na své děti nic víc, dokonce do té míry, že nebude trvat do školy, i volal moje žena na telefonu tak, jak jí odpovězte mi opravdu mi něco podivného se děje s mou ženou, protože ona nikdy mluvit se mnou tak, jak to udělala říká, že ten den, od té doby mám vzít si k ní, a tam byl žádný způsob, jak mohu opustit své kolegové v procesu války. i podaří vydržet až se vrátíme domů v srpnu 2015. Když jsem se vrátil, byl jsem supp vzestup vidět, že moje žena má dokonce zabalit ven z domu a dal své děti, aby její nadřízený sestrou, a zabalte veškerý důležitou vlastnost v domě, a dokonce i vtip čerpat všechny své peníze na mém účtu, ona dokonce chtějí napřed, aby připravil rozvod dopis a udržet ji, dokud se vrátím, moje žena odvolat všechno, co jsem práci pro a následovat další mladý muž, tento mladý chlapec nutí svou ženu vzít všechny své věci a připravil rozvodu dopis pro mě. Žádám svou ženu, aby se vrátil domů, takže budeme usadit, co je problém, ale ona odmítne, v průběhu toho všeho, můj přítel mi řekl, že moje žena situace není běžné, protože pokud mohu použít sílu, i chystám se ztratit svou ženu a ztratit všechny své vlastnosti, můj přítel mě pak představit duchovního otce v Africe a řekl mi vysvětlit všechno do duchovního otce. i výnos na mého přítele radu a kontaktoval otce, byl jsem překvapení, když jsem kontaktoval otce a řekl mu všechno, co mám, že až se odpovědět na mě okamžitě a řekl mi, že moje žena je pod kouzlo volání voodoo, tento mladý muž má používají magický kouzlo na mojí ženou a shromažďují všechny své peníze na mém účtu, nikdy jsem pochybovat o člověka, protože já a moje žena nikdy nebude mít nedorozumění od chvíle, kdy jsme se vzali, řekl mi, aniž bychom neporušil tento voodoo kouzlo moje žena je připraven aby se ujistil, že vstoupit do tohoto muže, aby mě bojovat, protože je pod kouzlem. Otec mi řekl, aby si nedělal starosti a řekl mi všechno, co potřebuji, aby za práci. Opravdu poskytnout vše, co člověk se mě, a my dílo okamžitě začal v 5. den práce, moje žena mi volal na telefonu a zeptejte se mě přijít a vidět ji v její sestra místě, šel jsem tam s kamarádkou, když jsem se dostal do domu, moje žena poklekl a začal mě prosit o odpuštění, řekla mi doteď nevěděla, co se stalo se nad ní a ona mi veškeré informace, aby se její nový milenec zatčen. že tam jsem si vzal svou ženu na nádraží, aby odložil prohlášení, co se stalo mezi ní a novým milencem. Policie nás následovat na místo, kde mladý muž se skrýval a dostal ho zatknout, tvrdíme, že všechny peníze na jeho účtu a mých vlastností, právě teď oni ho odsoudil do vězení, jsem zase šťastná se svou ženou a svými dětmi, chci říct, všechno tu mladou dámu být opatrný a vědět, kdo jdou ven s, a chci také říci, díky svému duchovnímu otci, on je tak silný, bez něj moje rodina by být pryč nyní. prosím, pokud obalit ho chcete kontaktovat, použijte tento svůj soukromý e-mail, Tato adresa je chráněna proti spamování, pro její zobrazení potřebujete mít Java scripty povoleny březen 15, 2016 02:39

Napsat nový komentář

Pro komentování je potřeba, abyste byli přihlášeni. Pokud nemáte ještě svůj účet, prosím zaregistrujete se.

Powered by Azrul's Jom Comment