Milá Kudlanko, milí přátelé, ani nevím, jestli pro mne je vůbec nějaká rada. Do nového roku jsme vstoupili opravdu nedšťastně... Na jaře právě uplynulého roku jsem si zařídila byteček, který jsem zdědila po mamince. Bylo mi nesmírně líto, když mi zemřela, a na druhou stranu se tím i vyřešil můj bytový problém. Po mamce mě baví ruční práce, tak mi není zatěžko ušít plno věcí, hodně jsem si to tu "obšila" a vyzdobila.
Jsem už tři roky rozvedená a s jedenáctiletou dcerou jsme ty tři roky bydlely u mamky v jejím jedna plus jedna. No, nebylo to vždy to pravé ořechové, ale stále lepší, než být někde v drahém pronájmu. Můj exmanžel nejen že mi peníze nedával a nedává, ale dokonce odejel neznámo kam do světa a tak se zbavil všech povinností. Ale nakonec jsem byla tisíckrát ráda, že jsem sama se svýma oběma ženskýma, než to, co jsem měla dřív. Po Vánocích jsme s dcerkou odjely ke známým na chalupu, užít si trochu zdravého vzduchu. Když jsme se vrátily domů, zůstal mi jen vztek a bezmocnost - v naší nepřítomnosti jsme byly vykradeny... Ne, nemám drahé bezpečnostní dveře, ale i tak jsem měla dobrý zámek a vylitá futra. Ale jak mi řekli, tak ani to nebylo nijakou extra zábranou. Zmizelo všechno, co mělo jen trochu větší cenu. Některé věci byly i starší, tak si myslím, že někde v bazaru za to zloděj asi moc nedostal - mikrovlnce bylo už pět let, televize byla asi osmiletá, zmizely ale i takové drobnosti, jako mlýnek na kávu, starší kazeťák, i pár polštářů z gauče, které mi šila máma. A různé oblečení na obě - museli to dát do mé cestovní tašky a kufru, co jsem tu měla, dceři sebrali i nové knížky, co dostala k Vánocům a především i laptop, na který jsem si vzala půjčku. Mít ho po ruce, toho, kdo nám to všechno vzal, snad bych ho i zabila. Ne, nenadávejte mi, neměla jsem pojištění. Máma to nechtěla, nikdy se jí nic nestalo, říkala, že důchodkyni není co sebrat. Ani přesně zatím nevím, co všechno nám chybí, tak jen uklízíme a občas některá z nás zjistí nějakou tu ztrátu. Nakonec si říkám, hlavně že se nestalo nic nám, ale je to zlé. Snad jsem se jen potřebovala vypsat, na to asi žádná rada neexistuje. Pojistit se teď? Když nemáme co? Tak zatím se budu muset víc snažit a pak, až si něco zas pořídíme, tak se už určitě pojistím. Aby jim ruce upadly, aby AIDS dostali, neřádi!!! Irka
|