Ahoj milá Danielo a milé kudlánky a kudlánčata! Doufám, že vám nevadí tohle neformální oslovení. Víte, chtěla bych vás poprosit o radu, protože doufám, že právě takový pohled zvnější by mi pomohl uvidět, kde to vlastně mezi mnou a manželem vázne, a poznat, na čem by se mohlo v našem vztahu pracovat. V naší rodině jsme tři, s manželem máme dvouletou dcerku.

     S manželem jsme se vzali před deseti lety; teď je mi třicet a manžel je o tři roky starší. Po svatbě jsme ještě dostudovali, pak pracovali, pracovali, poté si koupili a zařídili byt, až jsme se konečně shodli na tom, že bychom oba chtěli dítě. (Tohle píšu, protože jsem celkem často slýchala dotaz, proč dítě až po takové době.) Takže jsme spolu už deset let, a ač jsme oba poměrně mladí, připadá mi, že ten vztah tomu opravdu odpovídá, co se úpadku týče.

     Musím říct, že manžel je moc hodný, podle potřeby dělá domácí práce, klidně vyžehlí, povysává, uklidí nádobí, jezdí na velké nákupy, atd. Na začátku mé mateřské jsem práce kolem domácnosti moc nestíhala, takže takové věci dělal převážně on, teď spíš občas, na požádání a sem tam sám se do něčeho pustí. Navíc tzv. "chlapské práce" jsou na něm, třeba kolem auta, počítače. Akorát se moc nevěnuje dcerce, ale občas si s ní skvěle pohraje a miluje ji, ona jeho také. Péče o dítě zatím asi není jeho nejsilnější stránka, ale na to si nijak nestěžuju a chápu to, však taky proto jsem na rodičovské a stárám se o holčičku já. Když je potřeba, pohlídá a já jsem třeba mohla poslední dobou občas chodit na brigádu, chodím celkem pravidelně na cvičení. Taky je moc šikovný v práci (IT) a prá ce ho baví.

     Manžel mi nikdy nenadává, nežárlí, nekontroluje, nikdy se nehádá... A tak to pokračuje dál, tím, co mi už vadí... nenadává, ale ani nepochválí, ani nijak nepovzbudí, většinou se vůbec nezajímá o to, co vlastně celý den dělám, je mu jedno, když jsem třeba na víkend nebo na týden pryč, nerozhází ho večerní pípání smsek ani večerní výlety, nezajímá se... někdy si připadám, jako bych vedle něj ani nebyla.

     Třeba na mě za celý víkend sotva promluví, a až když řeknu, tak něco poví, po ránu jde kolem mě a ani se neusměje, nedotkne. Podobný je to bohužel i po intimní stránce. Když ho vyzvu k milování já, většinou mi vyhoví a je to s ním pěkný, ale sám začne jen málokdy a to nemluvím už vůbec o nějakém mazlení,  o nějakých láskyplných nenucených dotecích. Už mi skoro dva roky neřekl, že mě má rád... Neřekl mi to, ani když jsem se ho ptala, neřekl mi nic...

     A to je další věc, se kterou si nevím rady. Kdykoliv se nějak dotknu našeho vztahu, a snažím se velmi diplomaticky, neodpoví mi nic. Něco akčnějšího ho zasekne hned a ještě víc, to je zbytečný, takže ani nezkouším. Prostě mlčí, kdykoliv přijde řeč na nějaké věci důvěrnější, než co měl k obědu a podobně. Navíc se pak tváří uraženě / nasupeně, nevím, co si myslí, protože to mi taky nepoví.

     Doufám, že jde z tohoto trochu poznat, jak to u nás vlastně je. Nevím, co s tím, manžel nevypadá v našem vztahu spokojeně, zároveň s tím nic nedělá, ani nic neřekne a je mu jedno, že tahle nejsem spokojená ani já, i když s ním chci být a miluju ho. Nechci jen takové "dožívání do důchodu", vždyť jsme ještě plní síly a energie. Taky se jeho nespokojenost projevuje v tom, že nechce další dítě, já zas ano, ale musela bych asi mít větší jistotu v nás. Tenhle život ho prostě nenaplňuje, jenže nic s tím nedělá, a navíc je pohodlný; i to jedno dítě je na něj asi někdy moc.

     Je to nakonec docela dlouhé povídání, děkuju, kdo jste to přečetli a taky předem děkuju za názory :-)

Přeji vám všem hezký mrazivý den,

Maruš

Komentáře (164)

Zobrazit/Skrýt komentáře ... : Sandra No a co třeba dát dítě na hlídání babičce a vyrazit ve dvou na nějakou dovolenou- teď nemyslím se plácnout na dva týdny v Egyptě u moře, ale něco skutečně akčního. Jsou agentury, které se specializují na zážitkové dovolené, kde si člověk sáhne na dno...to mně jenom tak napadlo, protože- pokud není zakopán pes třeba ve faktu, že ho srdce táhne jinam, ale jen jste se prostě trochu odcizili a ve vašem vztahu vládne nuda, tak tohle by ho mohlo oživit a opět vás trochu sblížit. listopad 20, 2008 11:21 tady : kolemjdoucí je jediná rada. Okamžitý rozvod. Naprosto chápu, že s chlapem, který je hodný se nedá vydržet. Doporučuju urychleně zbalit nějakého zábavnějšího, který vás čas od času trochu profackuje. listopad 20, 2008 11:37 ... : bb nemluví, maká, vydělává, to by se jeden ukousal... Schovej si tyhle časy do kabelky, užíváš si nejpohodovější období v životě, važ si jich. Pokud se u něj provalí nějaká ta bokovka, což si nemyslím, ale kdyby jo, tak budeš řvát aby se ty tiché klidné dny vrátily. No a jestli se neprovalí nic a jelikož s jedním dítětem s IT šikulou určitě netrpíte nouzí, můžeš zkusit ty zážitky, jak píše Sandra. A vážit si, že si ty zážitky musíš kupovat a neřešit zážitky typu Kam si tento měsíc pudu pučit na nájem a za co koupim boty děcku.. listopad 20, 2008 11:53 Nechtěla jsem být necita, : mamča ale Ty se zjevně nudíš. Možná by pomohlo, kdybys sehnala pro dcerku nějakou "hlídačku" na pár hodin, a našla si práci na půl úvazku, nebo se zapsala např. na dálkové studium něčeho, co Tě baví, a co bys po návratu do práce využila. Máš přístup na Internet - určitě by se dal dělat třeba nějaký jazykový kurs, nebo zdokonalení v jazyce, který už ovládáš. Pomohlo by Ti to v tom, že by se Tvůj obzor rozšířil z "hačat-papat-kakat" o něco, o čem bys mohla s manželem diskutovat. Nepřipadá mi, že by to byl nějaký nelida, dítě má rád, Tebe taky, jen Ti prostě nedokáže jako v "červené knihovně" třikrát denně vyznávat lásku. Dělá to po svém bez velkých slov. Stará se o vás jak nejlíp umí. Chápu, že nemáš krom starání o dcerku žádné nové zážitky. Nejspíš máte oba rodiče, tak jim občas dcerku půjčte o víkendu na hlídání, a někam si s manželem vyjděte, i kdyby to mělo být jen na oběd do restaurace, na výstavu koček, nebo do technického muzea. listopad 20, 2008 12:08 To snad ne, : Gréta vždy´t u nich vůbec nefunguje komunikace, zájem a erotika, tomu říkáte, že se Maruš nudí? Radu nemám, sama s tím bojuju, i když u nás to není takto daleko. Napadá mě jen - snažit se mu maximálně uvolnit cestu, aby mohl jednat za sebe, a pak se uvidí, co vlastně chce. listopad 20, 2008 12:40 Já si teda nemyslím, že je to nuda na straně pisatelky : KK Po pravdě úplně první, co mě napadlo, byla ta bokovka, aneb jiná baba... :-( Spíš se možná nudí manžel. Je to kruté, co teď napíšu, ale většinu chlapů nezajímá to, co prožívá ženská na mateřské, kór už třetím rokem a víc. Jestli má kolem sebe v práci hodně žen, tak je velmi pravděpodobné, že problémy a historky kteréholi z nich jsou pro něj zajímavější. Bohužel - v tomto ohledu mluví moje zkušenost z práce s muži, kteří měli ženskou na mateřské. listopad 20, 2008 12:40 Gréto : KK přesně tak!!! Jinak rada Sandry je super, ale otázka je, jestli on o to bude stat. A navic takove dovolene obvykle stoji nemale prachy, ktere obvykle rodina s ditetem nema na rozdavani. listopad 20, 2008 12:42 No, hlavně tedy fakt neznám informatika, : Eva který by jakkoliv vynikal v reálné lidské komunikaci, oni se "vyřádí" natolik v té virtuální, že už nemívají potřebu Otázka je, zda si IT volí prioritně introverti nebo do jaké míry je to profesionální deformace... Tu dovolenou můžeš zkusit, ale spíš to vypadá, že on je spokojený a žádné mimořádné zážitky od života ani nečeká. Není vyloučeno, že jste trochu rozdílné typy, co se týče očekávání a průběhu života...a to na dálku a s takovým minimem informací fakt zodpovědně poradit nejde. listopad 20, 2008 13:00 Ajťáci : David X jsou prostě v téhle oblasti tak trochu natvrdlí. Já se snažím nebýt, ale chce to sebekázeň. listopad 20, 2008 13:01 nejdřív : Kamila mne napadlo, jestli třeba není na kluky... ale ono to opravdu asi bude v tom, že je "ajťák". Bylo to u vás dřív s komunikací lepší nebo si toho začínáš všímat až teď? Já si tedy taky nemyslím, že se nudíš, když chybí ta vazba mezi manželi, jde partnerství do háje. Představa že vstane, jde okolo, neřekne vůbec nic, ani se mne nedotkne, je fakt hrozná. Ale řešení bohužel nemám, on je zřejmě "takový". Takže buď se smířit nebo se rozvést (ovšem s malým dítětem, když je vlastně všechno v pořádku...). Shrnula bych to - už pod pár články se psalo - když nechtějí změnu oba, mohu udělat změnu jen u sebe. listopad 20, 2008 13:14 ... : Algiz Není to jen doména IT, mám něco podobného doma. Bohužel po 3 letech vztahu. Ani na dovolené se nic nemění..Takže jsem na nějakou tu radu také zvědavá listopad 20, 2008 13:19 ... : mia Maruško,mám stejně starou dceru jako vy,myslím,že vám rozumím.Ale píšete jen o tom,co po manželovi požadujete,ani náznak toho,že byste jej někdy pochválila.A myslím,že je za co.Zkuste se zamyslet,zda sama dáváte to,co požadujete. listopad 20, 2008 13:50 napadá mne : kolemjdoucí ještě jedna možnost - pokud reaguje podrážděně na snahu zapříst diskuzi o vašem vztahu, tak je asi s něčím v tom vztahu velmi nespokojen. Ale nechce o tom mluvit, buď z ohleduplnosti nebo z pohodlnosti, nebo prostě proto, že jako technik si už dávno ujasnil, že daný problém nemá řešení anebo je jeho jediným řešením výměna partnerky, což on, alespoň zatím, nechce nebo nemůže udělat. listopad 20, 2008 14:02 Na nemluvu si zvyknout lze, : Gréta ale jestli to dobře chápu, Maruš vlastně neví, na čem je. Jestli je jejich vztah v háji nebo jestli je pro něj všechno v pořádku. A když on nekomunikuje, těžko z toho usuzovat. Ještě bych k té své radě dodala - snaž se žít tak, jak chceš, abys ničeho nelitovala. Třeba že ses kvůli němu něčeho vzdala. Protože podle mě ten chlap spokojený není a bude to mít nějaký vývoj. Tak abys mu ukázala to nejlepší, co v tobě je :-) A říci - takhle si ten život představuju já. listopad 20, 2008 14:21 Mia, : Aluš keď nechce počúvať, alebo keď neodpovedá na tvoje otazky, skús mu napísať mail. Čo cítiš, čo ťa trápi, ako si to predstavuješ, čo by si chcela zlepšiť. Ale nekritizuj ho, popíš len svoj stav. A ako Mia písala, aj ho pochváľ a nezabudni na nežné slovíčka. Táto forma komunikácie by mohla zabrať, aspoň u mňa sa osvedčila listopad 20, 2008 14:49 E-mail - výborný nápad! : Eja To je výborný nápad s tím e-mailem. Já mám velmi pozitivní zkušenost s ICQ. Přítel je také velký introvert a nemluva a pořád sedí u počítače. Takže i když spolu bydlíme a tedy vidíme se osobně vpodstatě každý den, velkou většinu závažných věcí začneme řešit přes ICQ. Samozřejmě, že ty nejzásadnější věci je třeba řešit z očka do očka, ale může to být alespoň dobrý začátek. Ono je vždycky nejtěžší nějak začít na nepříjemné téma, pak už to většinou nějak jde. listopad 20, 2008 15:45 No jo, : KK ale pokud je problém v nějaké té bokovce nebo prostě jen absolutní neochotě něco řešit (jak to popsal kolemjdoucí), pak asi ani ten e-mail nepomůže, konec konců na něj nemusí ani odpovědět. Nevím, připadá mi hrozně divné, aby si manželé psali e-maily. Bála bych se, že to ze psaného slova ještě blběji pochopí, nebo to bude brát jako nějaké citové vydírání... Mám s tím špatnou zkušenost. listopad 20, 2008 15:46 A ICQ : KK Ježismarjá, kolik lidí mě teď napadá, kteří se rozhádali přes skype (i při volání), kór přes nějaký messenger. listopad 20, 2008 15:47 Cosi fan tutte – takové jste všechny, ten Mozart to napsal přesně . . . : toulavej Maruš, nějak jsem ale VŮBEC nepochopil, z čeho usuzuješ, že je tvůj muž ve vztahu nespokojený. Děláš nesprávné závěry z nesprávných úsudků. To je tvůj problém. Nevím, jak jsi přišla na to, když nechce další dítě, že to znamená, že je nespokojený. Znamená to jediné – nechce další dítě. Tečka, nic víc. Možná to znamená, že jedno mu stačí, nemá k dětem takový vztah, jako většina žen. V tomto stylu ty rozebíráš další tzv problémy. Takže jsem z uvedeného nenašel žádný důkaz, že je ve vztahu nespokojený, že ho nenaplňuje – nevím, podle čeho tak soudíš. Čili, on se vztahem nic nedělá, PROTOŽE NEVÍ PROČ BY MĚL, KDYŽ JE SPOKOJENÝ. On není kontaktní typ, takže doteky, které tebe oslovují, mu nic neříkají. Nic víc za tím nehledej. Prostě se v rodině, kde vyrůstal, takové zvyky nepěstovaly, není na ně zvyklý. Podívej se, že nic podobného u nich v rodině určitě nedělají.Když nemáte společné koníčky, nemá si s tebou o čem povídat. Po deseti letech jste si už všechno řekli. Každej neumí bavit. Tak zábava je holt na tobě. Není povinností mužů, být stále aktivní, bavit partnerku, vymýšlet zábavu, jak se to mnoho žen pořád domnívá. Když je ta rovnoprávnost, ať se snaží i žena. Nebaví se s tebou o vašem vztahu, protože holt není ukecanej filosof ani psycholog, kterej se nimrá v pro něj blbostech. Myslí si, že není o čem se bavit, protože není proč. Neví, že jsi nespokojená, když jsi mu to neřekla. Všechno funguje, on není věštec, aby věděl dopředu, co se odehrává ve tvé hlavě. Je docela zábavný číst, že se nechce dotýkat . . . mé zkušenosti s ženskýma jsou úplně opačný – „ty s těma rukama nedáš pokoj, nesahej pořád na mě, je to s tebou hrozný“ :-( . . . Takže - některá chce to, co jiné vadí . . . Prostě tvůj chlap je jakej je, tedy neupovídanej spolehlivej a hodnej, ale nezábavnej. Jde o to vědět, že nikdo není ideální, ani politická strana ani žádnej chlap ani dokonce žádná ženská. Můžeš současnej váš vztah změnit k lepšímu, když ti nevyhovuje, jen ty sama – VE SVÝ HLAVĚ. Tím, že pochopíš, že tenhle nudnej život znamená spokojenej život. A nespokojená si v něm jenom ty sama. Žádnej člověk nemá všechno – ty lidi, co žijí pořád pestrej a přitom spokojenej život se dají počítat na prstech jedný ruky. Člověk musí okusit něco horšího, aby si začal vážit toho, co už nemá. Můžeš zkusit rozpohybovat svýho muže tak, že mu řekneš to, co jsi napsala nám, protože on o tvojí nespokojenosti neví. Bude se právem divit, ale, když je hodnej, možná se TROCHU přizpůsobí a bude na čas sdílnější. Ale bude to křečovité, protože to není jeho vlastnost, třeba někoho chválit nebo se dotýkat. Najdi si víc koníčků, vlastní zábavy, když se nudíš. Zábavní lidé, se kterými čas rychle ubíhá, mají zase jiné, někdy o dost pro soužití horší vlastnosti. Nenudíš se s nimi, protože zároveň se zábavou řešíš i jiné složité problémy . . . Je jen na tobě, co bys radši. Jsi klasika – chceš muže předělávat, aby přesně byl takový, jak si přeješ, aby byl. A on tě nechce předělávat i když určitě by se na tobě něco málo taky mohlo předělat. Tvému muži úplně stačí, že jsi taková, jaká jsi. Smiř se s tím, že v životě NIC NENÍ IDEÁLNÍ ( tedy kromě NČ a možná i mě . . . ) listopad 20, 2008 16:01 v tom případě mám taky problém. : neonka Můj přítel se velmi chladně chová u jídla. Dřív i vařil a když jsem nemohla ochotně nás zachránil od smrti hladem. Po té, co jsem dostala vařečku do ruky na téměř plný úvazek, o jídlo se již moc nezajímá. Pouze přijde zkontrolovat zda vařím a kdy asi tak bude hotovo. Jí rychle s případnými poznámkami o neslanosti, nebo tiše, vůbec mi nepřijde že by si jídlo vychutnával a soustředil se na něj. Po dojedení pouze pronese: "dobrý." Na to co práce mě to jídlo stojí mi tento komentář přijde značně nevýstižný, nic nevypovídá o poměru ingrediencí, jemném propletenci chutí a vůní, technologii přípravy... Když na toto téma opatrně zavedu pohovor, odbude mě odfrknutím a jde si schrupnout. Velmi mě to trápí, co mám prosím dělat? listopad 20, 2008 16:30 ... : bb asi jsem napul chlap, ale vidim to jako Toulavej. Jasne, muze tam byt milion jinych duvodu - jina pani, nemoc, problemy v praci, kdejakou katastrofu muzeme najit. Ale vemte v uvahu, ze NIKDY nebyl kdovijak akcni ovivac vztahu a jsou spolu 10 LET. Takze porad mam pocit, ze se jen Marus trosku nudi. Pricemz pojem nuda neni minen nijak pejorativne. Predtim mela porad nove vznety a podnety - studium, praci, konicky, svatba, zarizovani domacnosti, mimino. Ted dva roky status quo. Mezi nami devcaty, ja bych se trosku nudila taky, s bezproblemovym dvouletym ditetem na matersky, bez studia, bez prace. Mluvim jen o svem pocitu,nikoli zkusenosti,protoze jsem to ani nezazila, vzdy jsem kumulovala vic veci soucasne, praci a studium a psy a kone, dite zarizovani bytu a psa a praci apod., ale kdyz si predstavim dobu, kdy jsem mela dvouletou holcicku a nechodila bych v te dobe do prace a starala se jen o ni a zanovni byt - zacala bych si vsimat veci existujicich i neexistujicich. A to si myslim, ze se prave deje Marus. Takze ji zbyva jedine : 1) najit si cinnost, ktera ji zamestna vic nez to cim se zabyva ted, 2) vyckavat, zda se status quo u manzela zmeni - tj. zda se objevi objev, nebo ne Jinak jo, taky si s mym dominantnim introvertem, tj. synem, dopisujeme pres icq a mail a sms - krasne se tak nacneme pro diskuzi z oka do oka, abychom si pak nevypichli oka :-) listopad 20, 2008 16:41 ... : bb neonka :-)) pekne listopad 20, 2008 16:43 neonko, podobnej případ – tvůj muž v jejich rodině neviděl, že je slušnost : toulavej za každou činnost toho druhýho, kterou dělal pro nás a musela mu dát práci, věnoval jí svůj čas, poděkovat a pochválit, když to je i pravda. A taky – i když se to moc nepovedlo, taky aspoň poděkovat, když pochválit je to těžký. Někdo má prostě nastavený žebříček chování tak, že, když je něco jako u něho samozřejmý, tak to nepochválí, protože usuzuje podle sebe – on by o žádnou pochvalu nestál, udělal to, protože to bylo potřeba, bylo to SAMOZŘEJMÝ. Nic výjimečnýho, tak nač chválit. Tak očekává, že ten druhej uvažuje jako on a tak taky o žádnou pochvalu nestojí a proto není důvod, proč ho chválit. Kdyby věděl, že ten druhej o tu pochvalu stojí, tak by pochválil. Jenže, on to neví . . . Aby věděl, že o tu pochvalu ty stojíš, dělá ti dobře, MUSÍŠ MU TO ŘÍCT. Je to pořád stejný – jako v minulým případě – do hlavy ženský, stejně jako do melounu, žádnej normální chlap nevidí, jak říká to italský přísloví . . . Každej si prostě neuvědomí, co práce a času ten druhej obětoval pro něho, třeba tím vařením, protože to považuje za SAMOZŘEJMOST. No a tyhle vědomosti – to jsou ty zkušenosti a nebo přirozená inteligence, aby se člověk začal chovat jinak, než byl zvyklej ve svý rodině, kde vyrostl. A když na to sám nepřijde, musí mu to ten druhej říct . . . A nebo jsem nepochopil tu nadsázku, podle reakce bb ? listopad 20, 2008 17:16 Maruš : Líza nepředěláš ho. Ale nenech se rozladit ironickými komentáři. Potřeba zájmu, komunikace, něhy a intimity v nejširším smyslu se nedá odbýt tím, že nevíš roupama. Kromě jiného bere nezájem ze strany partnera ženské sebevědomí a taky emocionální zázemí. Mít za co zaplatit nájem je hrozně fajn, ale ke štěstí to vážně nestačí. Já bez těhto (pro mě základních) potřeb živořila deset let, přece nerozbiju rodinu, která všem zvenčí připadá jak z katalogu. Těsně před tím, než se ze mně definitivně stala depresivní tloustnoucí troska, jsem si našla přítele, který mi je schopen dát přesně to, co mi doma tak moc chybělo. listopad 20, 2008 17:23 Toulavej : neonka Si říkám neboj. Vlastně dokonce i dostal návod jak se mnou zacházet, je děsně vzornej až na to jídlo :-) Za těch 7 let jsme se dopracovali ke stupnici neslaný, dobrý, dobrý pusa(jako polibek). Pevně věřím, že za dalších 7 let přidáme další stupeň. listopad 20, 2008 17:34 toulavej, : Petronila dokonalej sice asi nejsi (to bys byl pěkně protivnej), ale napsal jsi to moc hezky. Taky nejsem moc "rozebírací" a kontaktní, a žádnou nespokojenost z mé strany to naprosto neznamená. Ale pro Maruš mám jednu dobrou zprávu - i když člověka nepředěláš zgruntu, určité věci se naučit může. Ale je potřeba, aby to chtěl sám, a toho, aby to chtěl sám, se mnohem snadněji dá dosáhnout tím, že mu dáš najevo, že Ti to dělá (dělalo by) dobře, než jakýmikoli výčitkami a zlobením se. listopad 20, 2008 17:42 Neonko, : Petronila ať si namaže kus chleba, neřád listopad 20, 2008 17:43 Já bych řekla, že chlapi jsou kus od kusu různý. : mamča Moje dvojčata (jinak taky IT) se chovají každý jinak. Jeden hovoří stručně, jasně, ve větách holých, protože má pocit, že to stačí. Jako dítě se neuměl mazlit, a když to na něj náhodou přišlo, měli jste pocit, že se mazlíte s ostnatým drátem. Předpokládám, že z něj jednou bude podobný manžel (trochu studený čumák, ale velmi spolehlivý a pracovitý), jako má Maruš. Druhý z dvojčat je komunikativní až ukecaný, i v dospělosti má potřebu osobního kontaktu, a krom toho, že je emocionální, je ve vypjatých situacách i trochu rapl. Jednou bude zřejmě žádaným manželem pro nějakou Maruš. A teď mi řekněte, jestli se to dá nějak ovlivnit, když vychovávaní jsou oba stejně. listopad 20, 2008 17:53 Petronilo, možná, že dokonalej jsem, co já vím. Můžu si to totiž dovolit, když jsem sám . . . Proto mně asi žádná nechce. : toulavej neonko, jestli má jenom tuhle vadu, tak gratulace. Vlastně je skoro dokonalej. Ale úplně není a o to jde. Protože, kdyby byl, byl by pěkně protivnej a to bys určitě nechtěla :-) listopad 20, 2008 18:05 mamčo, ten přístup k druhým lidem - doteky, vřelost nebo odstup, se dá částečně později změnit, ale ne úplně. : toulavej to je vlastnost každého jedince stejně jako povaha. Výchovou lze naučit chování jako poděkovat a pochválit. listopad 20, 2008 18:12 toulavej, : Petronila tak to se asi budeš muset trochu zkazit, dokonalých bych taky nechtěla listopad 20, 2008 18:36 sorry, : Petronila dokonalýHO listopad 20, 2008 18:37 toulavej, : bb neonko, jestli má jenom tuhle vadu, tak gratulace. Vlastně je skoro dokonalej. Ale úplně není a o to jde. Protože, kdyby byl, byl by pěkně protivnej a to bys určitě nechtěla :-) ano, prave proto jsem to predtim od Neonky brala jako velkou nadsazku tedy ne ze by nadsadila manzelovo chovani u stolu, bohuzel pro kucharku :-) ale ze nadsadila svoje vnimani jeho chovani, aby nastavila pro Marus male zrcatko, ono je to totiz opravdu temer vzdy v tom, jak to vnimame my, dokud to nevnimame jako problem, tak to problem neni, a dost casto, nerikam ze vzdy, ani ze prave to je Marusky pripad, ale dost casto je to tak, ze neco jako problem vnimame jen proto, ze proste jine, opravdove, problemy nemame. Cili pro LIZU: to neni ironie, kdyz pisu, ze se Marus nudi. Ja se ted vlastne taky "nudim", protoze nemam zadne problemy, je dobre, nic vazneho neresim. Ale protoze to tak nedky nebylo, a to dost nebylo, a tak tedy vim, ze to tak zase byt nemusi, tak ted nehledam mouchy a nevidim problemy kde nejsou. I kdyz ta moje "nuda" je zaplnena na 16 hodin denne, ale neprepadne me mouchohledani ani kdyz se valim pul vikendu na gauci s knihou nebo casakem. Podle me to neni v cetnosti kontaktu ani ve slovech. Jediny podstatny pro me je partnerstvi, lasku, zajem, pratelstvi citit, vnimat, poznat. Kazdy clovek ji vklada do neceho jineho, nekdo do prace pro druheho, nekdo do daru, nekdo do casu, ktery s nim travi, nekdo vari snidani a nekdo napise mail do prace, aby se mu pekne darilo. Podstatny proste je, ze to partneri o sobe vedi. Takze jediny problem vidim v tom, ze Marus to nevi, neciti, nevnima. No a tak je na ni, aby se zamyslela a zkusila to pohledat, cim ji jeji partner dava najevo, ze ji ma rad a je s ni rad, a treba zjisti a uvedomi si, ze hleda mouchy. Nebo ze ji to najevo nedava nijak, nicim a ze jejich vztah tak nejak nehava hnit...a pak prijit na to proc... Duvody mohou byt ruzne, jak uz jsem taky psala, ale na to taky musi prijit Marus sama. Trosku vidim problem v tom, ze s ni nechce mit druhe dite. Treba si prave ted uvedomuje, ze je mu teprve 33 a cele mladi pestuje rodinku, dite, manzelku, zatimco jeho znami, kamaradi, kolegove stejne stari si celych 15 let dospelosti uzivali a porad uzivaji svobody a tesi se, jak si jednou tu rodinku poridi...az prijde cas. Ze proste neco prosvih. A trosku se zlobi na sebe a na Marus. Aniz si to uvedomuje. To je taky jedna varianta. listopad 20, 2008 18:51 Petronilo, : bb a co tvuj manzel, chtel by dokonalou, nebo nedokonalou? :-) listopad 20, 2008 18:54 Děkuju za komentáře a těším se na další :-) : Maruš Některý věci upřesním, opravdu se může někomu zdát, že se nudím s hodným chlapem po boku. Možná je trochu zavádějící název, já se totiž nenudím, mám spoustu činností - pomáhám s chodem mateřského centra, měla jsem teď brigádu, pořád někam chodím na výlety, za kamarádkama s dětmi, občas cvičit. Dcerka je skvělá, ale to neznamená, že se s ní nudím, my se i ve dvou zabavíme až dost ;-) Je toho málo? Já jsem takhle spokojená, navíc za necelý rok nebo ještě dřív, až půjdu do práce, mě čeká větší tóčo, tak si to užívám... Zdůrazním ještě, že manžela miluju a chci s ním zůstat, neuvažuji o rozvodu a jsem s manželem ráda. Proto jsem taky psala všechno to dobré, protože je fajn chlap. Navíc tohle podle mě není důvod, abych připravila dcerku o úplnou rodinu. Chtěla bych nějaké praktické rady, jak náš vztah učinit pro manžela zajímavějším, přitažlivějším. Chápu, že tu často jde o vypjaté případy domacího týrání, sukničkářů, alkohol a tak. Tak ten můj tak vypjatý není ;-) Myslím si, že manžel teď zjistil (poslední cca rok a půl), že v "poklidném" rodinném životě jaksi není spokojenej, řekla bych, že je nejspíš nevybouřenej, jenže už tu rodinu má, a jelikož je zodpovědný a dceru moc miluje, tak prostě nemá volný ruce. Je tomu tak mj. z toho důvodu, že přede mnou s žádnou ženou nechodil, což jsem v té době zřejmě podcenila, ale já jsem taky věděla o vztazích ve svých dvaceti velký kulový ;-) Nevím, zda má bokovku, asi to nikdy nezjistím, pokud nedojde tak daleko, že by se rozhodl odejít. On mi to jen tak neřekne a já nepátrám, i když jsem se někdy větším náznakem zeptala. Samozřejmě mi nic neodpověděl :-) Ať už má nebo nemá, ráda bych udělala jakási "preventivní opatření", aby si tu bokovku nezačal hledat, resp. aspoň nezačal brát moc vážně a chtít odcházet. Něco, aby se mu se mnou líbilo a bavilo ho to, než na poslední chvíli lepit naprosté trosky. Myslím si, že by nám prospělo, mít nějakou dobu jen pro sebe, ale ten výsledek je celkem nejistý, a hlavně nemám hlídací babičky. Obě pracují a moje mamka má navíc v rekonstrukci byt a spoustu práce s tím. Navíc jsem na dcerku skoro pořád sama a jsme na sebe z toho důvodu dosti upnuté, ale postupně se to lepší a myslím, že bychom to možná už těch pár dní zvládly. Takže rady, které se mi líbily: Dovolená - akorát na dovolenou moc nemáme, splácíme hypotéku, pořád je něco potřeba, navíc manžel na dovolenou nechtěl, nejdřív si nezamluvil ve firmě v létě termín, pak v září začaly výmluvy a nakonec jsme nikam nejeli. Chce si kupovat motorku a tak radši dá peníze do ni. Chválit - to je moc dobrá rada. Prosím, jak mám chválit? Tohle mi poradil i psycholog v manželské poradně. Chválila jsem za něco, co zrovna udělal, nebo třeba jsem řekla, že je skvělý táta, že jsem s ním ráda, že ho miluju, apod. A prý mám ještě chválit "jen tak", ale mně to nejde, aby to neznělo kýčovitě, takže "jen tak" opravdu asi nechválím, i když bych ho ráda pochválila. Jinak mi ten psycholog řekl akorát, že nevidí nic, co dělám špatně, že je možný důvod v tom, že jsem jeho první, a možnou mírnou depresi. Na to je můj názor spíš ten, že ta deprese musí mít nějakou příčinu a já ráda budu dělat něco, aby se cítil s náma dobře, jeho nechávám taky, aby se jaksi i "sám našel", myslím si, že není pod žádným velkým nátlakem z mé strany a může si dělat co chce. Tak a teď do mě, jsem moc ráda za vaše podněty, chápu, že není možné zcela přesně posoudit něčí situaci podle pár vět, takže klidně si do mě i rýpněte ;-) Jdu se věnovat dceři, chuďátko zanedbaný, matka půl hodiny čučí do pc ;-) Ahoj, Maruš listopad 20, 2008 18:58 bb, : Petronila jak ho znám, tak určitě nedokonalou, ty dokonalý jsou děsně protivný. listopad 20, 2008 19:06 dodatek : Maruš Ještě napíšu, kterými komentáři jste se podle mě trefili: komentář č. 1... : Sandra komentář č. 2 - lol :-) nechám to jako krajní řešení, až půjdete kolem a stavíte se mě osobně navštívit a já neodolám ;-) komentář č. 5 To snad ne, : Gréta komentář č. 6 Já si teda nemyslím, že je to nuda na straně pisatelky : KK komentář č. 7 Gréto : KK komentář č. 10 nejdřív : Kamila komentář č. 12 ... : mia komentář č. 13 napadá mne : kolemjdoucí komentář č. 14 Na nemluvu si zvyknout lze, : Gréta komentář č. 17 No jo, : KK Částečně sem tam je něco i na těch ostatních , děkuju. listopad 20, 2008 19:17 ... : bb Marus, mozna budes mit brzy bokovku ty :-)) listopad 20, 2008 19:39 Petronilo, : bb ale umej to skryvat, jinak by je nikdy nikdo ani na okamzik nepovazoval za dokonale :-) listopad 20, 2008 19:43 Maruš, : Sima ani nevíš jak ti rozumím a Líze tleskám, potřeba zájmu, komunikace, něhy a intimity a ne jenom pocity kuchařky, uklízečky , prostě osoby zajišťující fungující zázemí do kterého se může po zaměstnání vracet. Ani nevím jak to mám přesně formulovat, prostě mi chybí zájem o mou osobu. Vidím čokoládu co má rád tak ji koupím, naplánuju víkend někde mimo domov bez dětí jede a užijeme si to, vyberu dovolenou atd. Chybí mi ta aktivita z druhé strany, přijde mi, že tu káru toho partnerského vztahu táhnu já. listopad 20, 2008 19:59 ... : bb treba maji oni pocit,ze tahnou taky karu - vy ty aktivity, cokolady apod., oni jine stranky partnerskeho vztahu, napr. financuji vase "mimorodinne" aktivity, protoze z materske nebo maleho platu byste na to nemely, nebo podpora vaseho studia nebo pomahaji na chate vasich rodicu, prijedou pro vas na babinec, abyste si nemusely brat taxik apod. A trosicku vam zavidi, kdyz odchazi z domova od vas a deti, z tepla, klidu a bezpeci, neterminovanych povinnosti a dlouhych kafi u snidane do dzungle v praci:-) Ale jestli je to opravdu tak, ze vas nevnima jinak nez jako fungujici stroj, tak ho proberte. Nefungujte tak stoprocentne, nesnazte se tolik, zabavte se i mimo rodinu a hlavne bez nej. Pokud tedy se neangazuji jinde, s temi dotyky a komunikaci. listopad 20, 2008 21:27 no a co jenom, : skaz že i muži mají své dny /a roky /,možná potřebují oddych - no,teď jsem zjistila ,že bb napsala ,souhlasím,co třeba pocit - já dělá,co můžu a ta krize a zprávy o propouštění a máme tu hypotéku a mimi,co když to nezvládnu tak,jak jsem chtěl - no,pro ty mužský je taky dost stresáků,ne,že ne.Pro ty fakt zodpovědný. listopad 20, 2008 22:13 Reakce : Beruto na zacatek reaguji ,,pokud o nej nemas zajem, beru ho..uzila jsem si dostatecne praveho opaku a neni to nic prijemneho. Jsem ted jak rikam stastne rozvedena a jsem rada,ze jsem to udelala. Troufam si rict, ze v IT jsou muzi takovi, takze pravdepodobnost,ze kolem nich je hodne zen, je minimalni az na vyjimky. Mate spolecna temata na diskusi? Spolecne zajmy? Pribliz se mu ty, on to neudela. Tebe to nezabije, naopak posili. Minimalne do zivota se cokoliv ohledne IT hodi. Bud mu zakyni. A to i na dovolene, kde doporucuji vyrazit, ovsem bez IT prislusenstvi. Povinne nechat doma a ty se obrnit trpelivosti nekolika prvnich dnu, kdy manzel bude mit abstak.Posli pak pohled listopad 20, 2008 22:34 ... : Maruš bb: to zní trochu jako nabídka... ?? hmm, odkud jsi? ;-)) Pro škatulkováče IT pracovníků: všichni ajťáci nejsou takoví a manžel je jinak přiměřeně společenskej, i když ne že by nějak společnost cíleně vyhledával. A na ženy jsou ajťáci zatížení neméně než jakýkoliv normální chlap ;-) V některých hlavně větších firmách zaměřených na IT pracuje hodně mladých a pěkných žen, protože jsou to pokrokové firmy podporující rovnoprávnost žen a mužů :-) A co jako, to ho mám zavřít do kláštera?? :-) Kdo chce, příležitost si přece najde vždy. Je to o něčem jiném. I když to pokušení je nejspíš pak větší, tak je možné, že je to tak, ke mně naštěstí žádný vztahově destruktivní informace neprosákly. Jinak mě občas pobaví postřehy ohledně chudáků chlapů financujících domácnost, když je žena na mateřské (klidně obráceně, žena financuje chlap na mateřské). Taky jsem několik let před mateřskou pracovala a považovala jsem to za normální přirozenou činnost, manžel pracoval též a pracuje nadále úplně stejně jako předtím (i když změnil zaměstnání, ale to už je v dnešní době přirozený vývoj). To jako najednou je ta jeho práce těžší, kvůli tomu, že jsem doma s dítětem? A já se doma válím a nechávám se živit :-) Práce mi nějakou dobu docela chyběla a vím, že by mě bavilo chodit zas do práce, no a brzo mě to čeká. Na druhou stranu jsem moc ráda, že ty první roky dcerky mi bylo umožněno strávit s ní a nemusela jsem ji odmalička přenechat někomu cizímu. Když už jsme se "materiálně zajišťovali" takovou dobu, tak ji přece nestrčím bez velké nouze odmalička chůvě, jen kvůli pár korunám navíc. To samé se týká i toho, že mám být ráda, že máme z čeho zaplatit nájem. A co jako, však jsme na tom pracovali oba už dlouho předtím, než jsem šla na mateřskou. Kdybychom nepředpokládali, že to finančně utáhneme, tak bychom s tím asi museli něco dělat už předtím, ne? Stát se může cokoliv, ale to už je jiná věc a vyžadovala by operativní řešení. Tak doufám že frustrace partnerů žen na mateřské ohledně chození do práce není až tak plošná, můj muž tam minimálně občas jde i rád, odpočinout ;-) A já si toho cením, že je v práci moc šikovnej a že je chytrej a má přehled. A nerozdávám, neprodávám a kdyby si někdo chtěl vzít, tak budu bojovat :-) Naopak, chci něco udělat ještě předtím, než jednoho dne zjistí, že to podle něj opravdu není ono a bude mu stát za to mi to i sdělit... Aby mohl spíš zjistit, že to ono je :-) Akorát jsem to asi nějak špatně formulovala, takže se to pochopilo obráceně... Mám být úplně nezávislá a nic po něm nechtít, třeba věnování dceři, společný výlety, náš partnerský vztah a nejen rodičovský? Zas aby si pak nemyslel, že ho vlastně nepotřebuju. Máme jet na dovolenou? To vám nejspíš budu psát za měsíc - dva, že se snažil, ale už je to zase stejný. Mám se obarvit na blond? Anebo postavit na hlavu? :-) Jen legrace, myslím tím nějakou velmi překotnou změnu, aby znejistěl. Anebo jen tak to nechat běžet a snažit se o společné aktivity a neztrácet sílu a víru? A v tom případě vlastně žádný "zlepšovák" neexistuje? Ještě prosím, kdo víte, napište mi, jak se chválí "jen tak", aby to neznělo jako kýč... listopad 21, 2008 00:48 ... : mia Jsem ráda,že jsem vám byla trochu užitečná.Máte snahu na vašem vztahu pracovat a to je sympatické.Jen si myslím,že to děláte příliš urputně a ne uplně obratně.Na vašem místě bych se snažila s partnerem dělat více věcí společně-ale pozor-nejen ty příjemné!To hodně sbližuje.Což takhle společně umýt auto,upéct dobrý štrudl,zavolat mu do práce,jak se mu daří?že manžel nechce druhé dítě mi přijde divné,ale ruku na srdce Maruško,není to také proto,že už teˇd zvládáte domácnost s odřenýma ušima?Nemějte mi za zlé,jestli jsem byla na konci kousavá. listopad 21, 2008 06:26 Toulavej, svatá pravda : NČ občas se vyskytnou i chlapi naprosto dokonalí a přitom je na nich i zajímavý, že jsou nesmírně skromní, ale takovejch je nás strašně málo! (možná též proto, že svý SKUTEČNÝ trapárny si nechávám pro sebe a neházím je do pléna, že Daníííí :-) Co se tejče týdle osoby, tušimže Maruš, myslim, že docela by mohlo bejt užitečný vrátit se ke kořenum (nemyslim ke kořenovi), tedy na začátek a uvědomit si, proč vůbec vztah vznikl. Asi ti něco bylo bezva, něco ti asi imponovalo, atd., a teď už TO nejni. Zkus zkusit popřemejšlet a když vymyslíš, zkus aspoň něco z TOHO vrátit. Jo, a eště doporučuju nějakej trvalejší impulz než 14 dnů grylováníse na Majorce. Spíš chatu, chalupu, pak společný budování, vylepčování, společný nákupy v OBI, dohadování se vo maltě, vo vobkladech, vo žrádle na víkend, vono se toho skutečně společnýho kolem budování vyskytuje hafo (moc)! listopad 21, 2008 06:35 já tedy nevím, ale pokud neznáš příčinu, : Inka pak nevíš co řešit. Také mě připadá, že se urputně snažíš, ale vlastně nevíš co se děje, jen máš ten pocit. Kde nefunguje komunikace jde to dříve či později do háje a je šumák jestli je ajťák či něco jiného. Tak snad mu na Vašem vztahu také záleží nebo snad ne? Pokud ne a nechce to řešit, tak je to jen otázka toho, kdy budeš od úsilí tak vyčerpaná, že to zapíchneš sama a nebo si někoho najdeš, protože 100x nic umořilo osla. Chce to jen komunikovat, třeba jen pro začátek vést monolog a nečekat odpověď, ale tak aby ho slyšel a mohl nad tím přemýšlet, třeba v autě, ať už něco řekne nebo ne. Můj manžel je velmi komunikativní člověk, ale jak přijdou problémy, tak je nechtěl řešit a už vůbec o nich mluvit, dokázal mě vytočit tím, že řekl: konverzace je uzavřená (řekla bych, že je to nějaká deformace z dětství z rodiny). Též to řeším tak, že mu píšu smsky nebo e-maily podle délky obsahu a to ještě navíc ve francoužštině. Z části proto, že je velmi impulsivní. A pokud mu napíšu do práce, tak si to přečte, vystartuje a než dojede domu, tak zchladne a je schopen komunikovat, vždy pak k něčemu dojdeme. A pokud ani tohle nepomůže, tak se třeba seberu a odjedu na týden pryč a nedám vědět kde jsem, vypnu si mobil, aby měl čas na přemýšlení, ona ani domácnost nefunguje sama od sebe, tak ať je nějaký čas sám a rozmyslí si co vlastně chce od života i ode mne. Tohle jsem udělala jen jednou a od té doby pochopil, že je lepší to v klidu probrat a dojít k nějakým závěrům, neboť v rámci pohody je nutné, abychom byli oba dva v tom našem vztahu spokojení. Fakt je, že vážné věci řešíme jednou za čas, neotravuju ho denně s blbinama. listopad 21, 2008 07:04 Toulavý : lila máte můj obdiv za komentář v 16.01.... vynikající článek k zamyšlení...... listopad 21, 2008 07:27 Víš Maruš, : mamča podle obsáhlosti Tvých příspěvků mám pocit, že se hlavně potřebuješ vypovídat. Připomíná mi to ten starý vtip, kde manželka si píše do deníčku, jak se jí manžel nevěnuje, nepohladí, nepolíbí, nepomiluje...a jestli on někde nemá jinou. Že včera se tvářil jak kakabus, a že si bude asi muset najít dobrého právníka, rozdělit majetek, požádat o svěření dítěte do své péče, a jestli to půjde takhle dál. tak se rozvést. Rozepisuje se v deníčku o tom, jaké má trauma z toho, jak to sdělí oběma rodičům, jak dítku... No, ale nakonec že se s manželem večer pomilovali, tak ten rozvod zatím ještě odloží. Zatímco mažel si ten večer zapsal do deníku : (to je evidentně blbost, že jo ? Neznám chlapa, co by si psal deník.) Sparta sice prohrála, ale večer jsme si se ženou pěkně zašu.ali... listopad 21, 2008 07:56 Maruško, : Petronila já mám podobně jako Inka pocit, že manželovi možná připisuješ pohnutky, které vůbec nemá. Jako v tom vtipu o té manželce, jak vedle zasmušilého nemluvícího manžela za jeden večer probere v duchu všechny varianty toho, proč je tak zasmušilý a odtažitý, nakonec dospěje k závěru, že asi má milenku, a ve snaze zachránit co se dá se s ním pomiluje. Naproti tomu jeho jediná skutečná myšlenka je "Sparta sice dneska prohrála, ale večer jsem si se ženou nádherně za..l". Ty si vlastně spoustu věcí dovozuješ na základě toho, jak bys asi uvažovala sama, a on je přitom možná úplně jiný. Já se občas chovám tak trochu jako on, i když jsem ženská, a spokojená jsem maximálně. Jen je fakt, že neodmítám komunikovat, a v tom bych viděla docela zásadní věc. O některých věcech je prostě potřeba občas něco říct, aby ten druhý věděl, na čem je. Ale pozor na to, o čem se bavíš. Osobně bych se totálně opupínkovala z nějakého "promluvení si o našem vztahu", na to jsem nikdy nebyla a myslím, že chlapi obecně na to taky nejsou. Spíš konkrétní věci - třeba, co já vím "připadáš mi nějakej smutnej, děje se něco?" Jinak s tou dovolenou a motorkou: nevím, nakolik si i tady vyvozuješ vlastní závěry (že schválně zazdil dovolenou, aby si mohl šetřit na motorku). Řekla bych, že pokud se jemu samotnému na tu dovolenou nechce jet, tak nebude nijak aktivní, aby ji zařizoval, a spíš bude rád, když to nějak "vyšumí". Osobně bych se tohle pokusila řešit tak, že bych se s ním dohodla, že jednou splníme přání mně (dovolená) a podruhé jemu (motorka). Jinak jen tak na okraj, myslím si, že ani jeden z vás už nemá právo samostatně a bez toho druhého disponovat společnými financemi, takže on si, když to řeknu drsně, nemá co šetřit na motorku bez domluvy s Tebou. Tvůj manžel mi přijde podle svého chování jako docela v pohodě, ale ta nekomunikace by mi taky vadila. Jen mě zarazilo, jak mu může být jedno, že jsi na týden pryč, když máte dvouleté dítě? To, že se neptá, jak ses celý den měla, mi přijde normální, můj manžel se taky neptá a když mu chci něco říct, tak mu to řeknu. A s těmi večerními smskami a výlety - proč by se měl znepokojovat, když Ti věří? listopad 21, 2008 08:06 Chválit? : neonka Chválíš přeci každou chvíli dítě, nějaký zvířátko jsi už určitě měla, takže stačí když přestaneš šišlat, to ostatní tóny tam nech. Zabírá to spolehlivě na všechny chválené, od žížaly po automobil. A nechválit jen tak, ale za zásluhy, třeba když večer hezky hřeje Na dovolenou v létě? Neblázni, to chlapa chápu. Co zkusit naplánovat minidovču bez mrněte na motorce? listopad 21, 2008 08:58 Maruš, mám občas podobný pocity jako ty, : Gréta a zkusila jsem to teď měsíc řešit tak, že jsem se chovala podobně odtažitě jako on. Vysvětlil mi totiž, že on na ty kontakty ani mluvení není, chválit nehodlá a říci že mě má rád už vůbec. Takže jsem se stáhla, myslela si na své, nehladila, nechválila. Byla jsem opravdu rozhodnutá to takto zkusit zavést - co když by to byl fungující model manželství po deseti letech? Výsledek? Ochladnutí, menší zájem z jeho strany, víc mlčení. Nedávno jsem to zase změnila a chovám se podle své přirozenosti. Tj. když chci, přitulím se i přes jeho protesty, klidně mu řeknu, že je nejlepší na světě. Usměju se na něj široce. Výsledek? Je příjemnej, zapřádá se mnou hovory, směje se na mě, vtipkuje. A já jsem ráda, že ukazuju své nejlepší stránky a to, jak si opravdu představuju komunikovat. On odpovídá po svém, taky občas úplně jinak, než bych chtěla. Ale jsme to aspoň autentičtí my dva. listopad 21, 2008 09:03 toulavej a NČ : elaxy ...sorry-jen tak mimo mísu - já vás dva prostě žeru...nepíšu sem, jen čtu, zajímají mě názory na problémy, které s vámi všemi sdílím a týkají se i mě. Jsem ženská jako ty ostatní co sem přispívají a reagují, jsme ale fakt děsný... váš chlapský názor mě vrací do reality a beru si z toho. Toulavej má ten správnej názor, Maruš. Čti si to znova stále dokola, dokud ti to nedojde. Pište dál kluci a vy holky to čtěte a berte si z toho. Mějte se hezky všichni :-) Ela listopad 21, 2008 09:08 Chválit jo, ale když je za co... : Vodoměrka já myslím,že vím, jak se Maruš cítí... že se v jejich vztahu vypařilo "cosi" a zůstalo jen chladné nicneříkající "něco". Ještě to není přímo konec, ale ona to cítí, že to k němu spěje. Že už to není jak dřív, že menžel ochladl, vychladl a nechce komunikovat. A že mu nepřijde, že by měli problémy, protože mu to tak stačí, on víc neočekává a komu se to nelíbí, ať si cosi políbí... on chce svůj klid, své koníčky a tak nějak podvědomě cítí, že ta situace, ve které se nachází, asi není to, co zrovna chtěl, ale ještě to není to, co by nechtěl. Prostě taková nanicovatá situace a žena, která by to chtěla řešit nebo měnit. A on zrovna moc nechce, nesnaží se a nebo má už své aktivity a zájmy jinde, jen ta žena o tom neví. A z vlastní zkušenosti vím, že tam, kde není snaha, tak se z té druhé strany i hodně špatně chválí... když není co... Miláčku, ty jsi dnes skvělý, že jsi tak krásně mlčel? Nebo ty jsi super chlap, protože si mě večer a v noci vůbec nevšímáš, abych se neunavila a mohla si odpočinout a v klidu se vyspat? A později, po pár letech: zlato, ty jsi tak skvělý, ty jsi dnes vůbec neprudil a z práce jsi přišel klidný a vůbec ses nerozčiloval? A Maruš by se snažila a snažila, leč její snahy by nepřinesly kýžený účinek, protože někdy to zkrátka nefunguje, a ona sama by byla pěkně frustrovaná z toho, že se snaží, že jen ustupuje a pracuje na vztahu, a druhá strana nic a nic z toho? To není zrovna nadějná vyhlídka do života... a nic na tom nezmění ani fakt, že Maruška svého muže miluje... jo, to může, ale nikde není psané, že se s ním musí trápit od ničeho k ničemu... listopad 21, 2008 09:26 Maruš, : bb bb: to zní trochu jako nabídka... ?? hmm, odkud jsi? ;-)) Maruš, tak pokud takhle jako to co jsem psala já "pochopíš" i manželovo signály, pak je to těžký :-)) Ne, svého chlapa jako bokovku ti opravdu nenabízím...:-) listopad 21, 2008 09:33 Vodoměrko, : Petronila ale není přece možné, aby Maruš odvozovala vlastní spokojenost POUZE od vztahu s manželem?Jednak je přece spousta věcí, ve kterých funguje dobře (viz článek) a kvůli kterým si ho nejspíš brala. To bych určitě nenazvala tím, že "není snaha". To, jestli je on nespokojený, je pouhá spekulace. Může být unavený, může to být skutečně tak, že je spokojený a proto nemá důvod nic měnit. To, že vázne komunikace, sice není moc pozitivní, ale pořád tam vidím mnohem víc kladů než záporů. A nezlob se na mě, ale to, co píšeš, mi připadá trochu jako "pálení dobrého bydla" a hledání much tam, kde pravděpodobně vůbec žádné nejsou. Na místě Maruš bych se asi zaměřila na vlastní smysluplné koníčky (které ona naštěstí má) tak, aby si vlastní spokojenost vytvářela nezávisle na manželovi. listopad 21, 2008 09:40 ... : bb Jinak si myslím pořád to samé - hledáš mouchy :-) Vdala ses mladá a nebylas připravená na to, že to za 10 let nemusí být stejné. Teď to tak je, on se zklidnil, usadil, zevšedněli jste si, jedete v stereotypu větším než malém a ty, protože máš čas se tím zabývat, se tím trápíš. Teď se trošku míjíte. Ty se cítíš bez pozornosti, bez laskavé péče nedobře a chtěla bys, aby to změnil on sám od sebe, bez tlačení na pilu. A on se třeba právě cítí taky nedobře proto, že má pozornosti manželské dost a že ti kámoši, kolegové, brácha, soused jsou v jeho věku ještě svobodní a užívají si. Má vás doma rád, dceru neopustí, tobě nechce ublížit, je mu s vámi v podstatě moc dobře, jen má trošku krizi taťky nastupujícího středního věku :-) Proto třeba nechce druhé dítě. Až nastoupíš do práce, bude to změna, trošku se rozvíří prach, možná taky začneš být atraktivnější tím, že budeš vystavena pozornosti kolegů a on se trochu probere. Vidím taky jako mamča, že máš silnou potřebu se vypovídat, probrat to. Na babinci ale určitě slýcháš podobné stesky:-) listopad 21, 2008 09:45 jo, Petronilo, : bb naprostý souhlas listopad 21, 2008 09:46 Nojo, Péťo : NČ vlasního smysluplnýho koníčka.... Jenže je spousta bab, kerý za vlasního smysluplnýho koníčka maj na prvym místě právě to šou*tání, zvykly si zamlada a teď, na starý kolena, vo to nechtěj přicházet, nechtěj ve stáří ještě resignovat. A to bysem viděl právě tady. listopad 21, 2008 09:48 NČ, : Petronila ale ona, když si řekne, tak má, a podle jejích vlastních slov to není špatný. V tom bych problém neviděla. listopad 21, 2008 09:53 Vodoměrko : Algiz moc hezky jsi to popsala..takhle to znám já z vlastní zkušenosti listopad 21, 2008 09:57 Péťo, : NČ jenže vona si řekne tak nanejvejš jednou za tejden, kdyžuž ji moc svědí. Navíc - asisi nechce řikat, chce bejt spíš uháněná aby viděla, že ho vzrušuje. Jenže jeho spíš (aspoň podle toho, co je psáno) vzrušujou víc Ramky a Hárdysky. listopad 21, 2008 10:04 Jo, eště drobnost a vode mě nic novýho, ale napsat to musim : NČ Skutečně Maruš nic ve zlym a sorráč. Nenapovědělo by ti něco o jeho nezájmu třeba zrcadlo? listopad 21, 2008 10:08 Petronilo, : Vodoměrka to, že není komunikace, je první a velmi závažná věc... komunikace být musí, bez té to přece nejde... rodina je tým, zvlášť, když jsou tam děti a tým bez komunikace jsou samostatné, navzájem lhostejné jednotky... když jeden neví, na čem je a druhý necítí potřebu sdělovat, pak je to o ničem... a nemyslím jen komunikaci kladnou, ono i když se dva hádají a mají italskou domácnost je taky komunikace... po hádce je klid a když jim to vyhovuje, není o čem mluvit... úroveň a způsob komunikace si každá dvojice určuje dle svého... a komu to nevyhovuje, hledá si partnera podobného charakteru, takže dokud spolu dva lidi mluví, tak je to OK... ale co když pak začne být z jedné strany ticho bez nějakého zjevného důvodu? A za druhé vždy tvrdím, že partneři musí mít aspoň jednu jedinou shodnou zálibu, že není pravda, že protiklady se přitahují... na začátku možná jo, ale když spolu nemají o čem mluvit, nemají co by spolu dělali společně, nic, co by je oba bavilo a spojovalo, jde takový vztah do pryč... a řeči, že by si každý měli najít svůj koníček a své zájmy a své přátele - o čem to potom je? To nemusí být partneři a žít spolu, když budou hrabat každý na svém písečku, nic je nebude spojovat a budou vedle sebe jen přežívat, existovat vedle sebe a ne spolu, jeden bude sám a druhý s dětmi... jeden děti chce a miluje a druhý si od nich musí odpočinout a i to jedno dítě je na něho moc... potom takový člověk asi neměl vůbec zakládat vztah, pořizovat si dítě a nebo by se měl snažit se těm změnám přizpůsobit... a když to nejde, protože to není jen tak jako vynést koš se smetím, tak by o tom měl tomu druhému říct - jako že ono to není ono, jak jsem si to představoval, ale třeba se do toho dostanu a budu se snažit dělat to co nejlépe... a nebo já vás budu živit, šatit, postarám se o bydlení a ty si vezmi na starost děti a domácnost, ale nechtěj po mně to a to... A mezi námi... ruku na srdce... kolik z vás by chtělo žít s někým, kdo by chodil kolem vás bez povšimnutí, pohlazení, bez žertíků nebo jen plácnutí po zadečku? Komu by nevadilo, že slova se dočká jen pokud sám začne a ještě mnohdy ani to ne? Koho by bavilo pořád začínat, pořád být tím, kdo se to pokouší změnit? Nebo má Maruška čekat dalších deset let, aby si mohla říct, tak fajn, snažila jsem se, přetrpěla to, už to teda můžu říct naplno a nebudu se muset stydět za to, že se mi to nelíbí a že mě pálí dobré bydlo, teď už snad všichni pochopí, že tak dobré nebylo? Že když něco není můj píseček, tak nemusím předstírat, že mě to baví a že vlastně jen nevím, co by roupama? Teď už můžu od života chtít žít a ne přežívat? listopad 21, 2008 10:24 ... : aTeo von Chucpe Tak tenhle příběh mi připomíná Werichovu pohádku O rybáři a rybce. Jak seděli v tý lahvi od octa a jak ona furt s něčím nebyla spokojená... :-i listopad 21, 2008 10:26 Vodoměrko, to je velká pravda, : Gréta ale co má teda Maruš podle tebe dělat? Říct, že jí to nesedí - to ano, ale hned odcházet? Podle toho, co psala, se jí odejít nechce. To by mohla, pokud by velmi velmi stála o druhé dítě a on ne. To by byl důvod.Ale jinak? Vždyť on jí v ničem nebrání. Tak bych navrhovala žít po svém, ať už se ty cesty nakonec rozdejdou nebo ne. listopad 21, 2008 11:12 Gréto, : Vodoměrka to je těžká rada, jestli odejít nebo neodejít... já jen ze své zkušenosti můžu říct, že jestli něčeho v životě lituji, je těch deset promarněných let, kdy jsem se zmítala v něčem podobném a kvůli dětem a kvůli tomu, že jsem taky jak Maruš milovala svého muže, a čekala, že se něco změní a že když se změním já, tak on bude taky jiný... nebyl, protože celou tu dobu vlastně už byl jinde, chtěl jen mít doma zázemí, navařeno, vypráno a hlavně klid a abychom ho já a děti co nejméně "otravovali", a začalo to podobně, jako u Maruš... a taky mi zpočátku všechny kamarádky říkaly, že nevím, co bych chtěla a abych byla ráda, že nepije a nemlátí nás... Jak píšeš, on jí v ničem nebrání... přílišná tolerance je někdy jen neprohlédnutý naprostý nezájem... Je strašně těžké druhému radit, že má od svého partnera odejít... většinou se to obrátí proti tomu rádci, že za to může on, kdyby ho neposlechla, tak by třeba byla šťastná, protože on by se změnil a když poradíš, ať zůstane, tak ti pak vytkne, že kdyby neposlechla tvé rady, tak už dávno by byla šťastná a nemusela by se tolik let trápit zbytečně.. to si musí rozhodnout každý sám.. já můžu jen říct, jak to vidím a co jsem třeba zažila... nic víc... na takové rozhodnutí musí každý dozrát, až přijde jeho čas... ale jedno je jisté, když už vyzkoušíme všechna možná řešení a pokusy o nápravu, změníme sebe a bude jasné, že ten druhý to nejen že neocenil a nezměnil se, ale dokonce to ani nevzal na vědomí nebo se ani nepokusil o nějakou snahu ze své strany sám, tak pak se dá buď jen rezignovat a zůstat v pozici neuspokojeného, zklamaného a nešťastného, nebo udělat tlustou čáru za minulostí a začít znovu s někým jiným... já jsem zastáncem kompromisů, ale nesmí být jednostranné (pak to nejsou kompromisy, že jo) a nesmí ublížit tomu, kdo je dělá (pro lepší pochoopení - mužovi vadí, že jeho žena u fotbalu dýchá příliš nahlas, mají jen jednu místnost a venku je mínus třicet, žena nemá eskymácký kožich ani peníze na to, aby šla někam do baru se zahřát a je večer, kdy jsou obchody už zavřené, tak nemůže utéct tam, rodina a kamarádky daleko, bydlí na samotě a cestou k nim by umrzla... tak kompromis nedýchej, dokud to neskončí, by skončil ženinou smrtí - takže špatně, i když chlap by ocenil, že už konečně dala pokoj a je ticho). To jsem samozřejmě přehnala listopad 21, 2008 11:37 elaxy, je velká ŠKODA, že moc nepíšeš, : toulavej obzvlášť takový komentáře, který sou navíc ještě i tak pravdivý :-))) Takováhle pravda nikoho neurazí . . . PS. Budu se asi muset kouknout do zrcadla, abych viděl, jak vypadá takovej chlap, kterýho aspoň jedna ženská „žere“ v tom kladným smyslu toho slova . . . :-)))) To samé platí i pro lila :-) listopad 21, 2008 11:38 Gréto, : Vodoměrka ještě bych dodala, že si tohle každý musí zvážit sám a rozhodnout se, nebo spíš si ujasnit, co od vztahu očekává - a to jasně a konkrétně, co je ochoten pro to udělat a co ne, a čeho je ochoten se vzdát a obětovat a to jen v takové míře, aby se necítil frustrovaně a zneužitě, potom už je to špatně... a zase je to jen a jen o tom, co komu vyhovuje... duševní masochista v takovém vztahu setrvá a bude se hojit stížnostmi a stěžováním si na nepochopení, těžký osud a nespokojenost a nic s tím neudělá, normální člověk se zamyslí a začne to řešit... ať tak či jinak... listopad 21, 2008 11:50 Vodoměrko : Líza přesne... a těch 10 let mi nikdo nevrátí. Ale opravdu, každý k tomu musí dospět sám. Maruš zjevne ještě ty baterky nemá vybité, ješte bude bojovat a tahat káru a doufat. Ale možná jak se vráti do práce, zjeví se nekdo, kdo si jí všímat bude, kdo se jí zeptá, jak se má... listopad 21, 2008 12:04 Lízo, jen jestli si holky něco nenamlouváte . . . : toulavej ten v té práci bude pozornej a všímavej, protože ona bude pro něho něco novýho, neokoukanýho. Ale, jestli se takhle bude chovat úplně stejně i za deset let, až spolu těch deset let budou žít, na to bych si já tedy nevsadil ani penny . . . Nebylo by lepší pochopit, jak to u lidí NORMÁLNĚ funguje po deseti letech ? a nevymýšlet velký problémy, když existují jen normální malý ? Možná není vůbec nutný vyhlašovat válku a zbrojit preventivně, když se druhá strana vůbec nechce prát, chce jen v míru - KLIDNĚ žít . . . Dělat vojnu jenom preventivně, kvůli svým pocitům, který nedokážu formulovat tak, aby chlap pochopil na základě čeho si to, co si myslím, myslím . . . listopad 21, 2008 12:54 ... : bb Mezi "nemlátí a nepije" a "není to vono, asi se s ním rozvedu" je velké pole možností stavu vztahu, které někomu vyhovují a pro někoho jsou už nesnesitelné. Vy soudíte podle svých špatných zkušeností, kdy to u vás začalo podobně a skončilo to rozvodem a hořkostí, že jste to nerozpoznaly dřív a ztratily tak léta mládí. Ale u Maruš to takhle vůbec skončit nemusí, to co popisuje může vést právě oběma směry. Chápu, že můžete namítat, že sytá těžko pochopí hladovou, ale otázkou je, zda Maruš je opravdu hladová nebo jen rozežraná. On byl asi vždy víceméně takový jaký je dnes, možná kromě úplných začátků zamilovanosti, jen si to Maruš až teď uvědomuje a začíná jí to vadit. Teď, když má vystudováno, vybudováno a odkojeno. Oni opravdu potřebují nějaký ten společný "projekt", jak se teď hezky říká. listopad 21, 2008 13:02 . : toulavej no já jsem došel k názoru z uvedené jednostranné výpovědi o stavu věcí v jejich rodině, že její muž má v tom projektu - rodina - jasno. Projekt existuje, on ho buduje - vydělává peníze, aby zabezpečil rodinu, není zlý, aby nekazil náladu, pomiluje se s ženou, když ho o to požádá, aby byla spokojená. Čili on PŘEDPOKLÁDÁ, že vše funguje jak má. Ona se snaží budovat rodinu, ale PŘEDPOKLÁDÁ, že on je nespokojený v rodině a protože tenhle předpoklad už vzala jako JISTOTU, začala řešit preventivně PŘEDPOKLÁDANÉ problémy, vyplývající z jejích předpokladů. A protože se bude čím dále tím víc pohybovat ve virtuální realitě jejích předpokladů, bude se trápit a trápit . . . Když takhle bude dále uvažovat, opravdu může přivolat pohromu i když ta reálně neexistuje. Ono totiž stále platí, že stokrát nic umoří i slona, stokráz opakovaná lež se stává pravdou, jestliže se neustále utvrzujeme o něčem, pak to takové v našich očích skutečně i je, bez ohledu, je-li to pravda. Ale, kdo chce kam . . . listopad 21, 2008 13:23 No jo, toulavej, : Vodoměrka jenže když druhá strana neřekne ani A, ani B, tak Maruš bude pořád jen předpokládat, že je to tak a nejinak... a to je pak těžké... nejhůře se žije v nejistotě a pochybnostech... takže potom je to zřejmě špatná volba partnera, nemluvu a nedotyku si měla vzít žena vyznávající stejné kvality, jak už jsem psala, je to vždy o tom, co člověk chce a je ochoten obětovat a hlavně jestli se mu to vrací na druhé straně... listopad 21, 2008 13:39 Kafe s Viagrou na holomka línýho! : NČ . listopad 21, 2008 13:42 ... : Maruš Ahojky, děkuju za spoustu nových komentářů a podnětů! Omlouvám se za obsáhlost komentářů, já fakt si o tom nemám s kým povídat, na "babinci" probíráme jiný věci, kamarádky to zrovna mají v manželství většinou jinak a já jsem navíc spíš introvertní tak to pořád ven netahám ani doma... Doufám že se o "nápravu" moc urputně nesnažím, i když je fakt že někde v koutku na to myslím často. Snažím se žít po svém, na druhou stranu nechci sklouznout k tomu, že z toho bude normální model vztahu, takže klidně začínám s příjemnými věcmi jako první, nějaké zmínky o vztahu tak jednou za čtvrtroku a řekla bych že nezačínám stylem "tak a teď si půjdeme popovídat o našem vztahu" :-) To, že manžela náš vztah nenaplňuje, mi řekl před nějakou dobou, proto jsem to taky předtím psala. Řekl asi před půl rokem, že má něco jako "krizi středního věku" a pocit, že něco zmeškal, proto taky nechce další dítě (byla to reakce s několikaměsíčním odstupem na to, že bych ráda druhé dítko). Řekl taky třeba, že teď jsme hlavně rodiči a ne partneři, jsem si říkala, že to myslí jako popíchnutí, ale myslel to vážně. Takže sem tam i něco řekne :-) Akorát mi už neřekne, jak se to vyvíjí dál, no vypadá to právě pořád stejně. Teď si chce pořídit tu motorku a asi na ní dohnat zmeškaný se mnou čas :-) Třeba mu to pomůže se vyřádit. Jinak s mnoha komentáři souhlasím, řekla bych že Vodoměrka, Gréta a ti, co jsem uvedla předtím, to celkem vystihli, odcházet se nechystám, ale řekla bych že mě tahle diskuze trochu navedla i novými směry. Ono totiž i ty komentáře, co jsou trochu mimo mísu, jsou výborné a dá se z nich těžit. A za to moc děkuji. NČ: tuhle krizi cítím asi rok a půl, někdy je to lepší, někdy horší, po narození dítěte a opadení prvotních nadšení a starostí, nemusím až ke kořenům... Když se podívám do zrcadla, vidím pořád ten stejnej ksicht :-) O tom to možná je. Jinak jsme oba docela pěkní, štíhlí a mladě vypadající, mám i nějaké kamarády - nápadníky, teda teď už vlastně jen jednoho, ostatní se mezitím oženili, pořídili děti a jsou jen kamarádi ;-) Manžel by se získáním obdivovatelek nejspíš taky neměl velký problém. Fuj, to je zase dlouhé, pardon :-) Jdu si ještě párkrát přečíst Cosi fan tutte a lá Toulavý. listopad 21, 2008 13:46 ... : Maruš bb, omlouvám se, byl to blbý vtip a nemyslela jsem tvého manžela :-) listopad 21, 2008 13:55 Takze se zase shodneme v jedne veci : KK problem je v tom, ze s Marus manzel nemluvi. Otazka je, jestli by Marus jeho odpovedi, ze zadny problem OPRAVDU NEVIDI, verila. My toho manzela nezname - v odhadu pravdivosti takoveho vyroku bych aspon ja dala na usudek cloveka, ktery toho druheho zna 10 let. Ještě bych dodala, že Maruš v podstatě vadí manželova ignorace. Ignorace (spojena s popiranim problemu) ma jedno specifikum: nic moc na ni nefunguje, dokonce ani ignorace jeste vetsi. Z meho pohledu je ignorace nejhorsim typech chovani, s jakym se jde setkat. Svazuje vam ruce, zneklidnuje mysl... Vodoměrka to popsala výstižně, připojuju se. listopad 21, 2008 13:56 Muj komentar prisel nejak pozde : KK Řekl taky třeba, že teď jsme hlavně rodiči a ne partneři... Ta věta je podle mě silně varující. listopad 21, 2008 14:01 Jo, KK, : Vodoměrka to mluví za všechno... listopad 21, 2008 14:12 ale to je právě o tom rozdílném vnímání : bb On tou větou mohl chtít říct, že teď se mají soustředit na dítě a neřešit vyřešené nebo to co k řešení podle něj ani není, že se nemají nípat v niternostech vztahu, když jsou spolu přece 10 let a ten fakt sám o sobě ten vztah snad potvrzuje, protože kdyby s tím vztahem bylo něco hodně v nepořádku, tak už v něm nebudou setrvávat. A ona si tu větu vyloží tak, že odteď je už jen matka a ať mu dá pokoj...:-) A pak je tu ještě otázka, zda Maruš by opravdu chtěla slyšet odpovědi na své otázky, reakce na své podněty. Co když to bude znít asi tak: Podívej, Maruško, tak teď a snad naposledy: Mám tě celkem rád, nic mi nechybí, pár much se najde vždy všude. Nikdy jsem nebyl divoch, po 10 letech se nediv, že nejsem zamilovanej a nehořím jak troud. Prostě je mi celkem fajn, život ok, nic mi nechybí, malou mám rád víš sama že moc. Podle mě celkem pohoda, víc ze mě nevyrazíš, tak do toho pořád nerejpej, ok? Podle mě nelze očekávat, že Maruš se od něj dozví něco jiného, co ji potěší, rozradostní, osvěží a na dlouho uklidní. Pokud z něj něco vyrazí, tak něco takového jak jsem psala. Chce to slyšet? Asi ne, podle toho co píše má jiné představy. Takže co, rozvede se pak a bude čekat, až ji přejde zklamání a pak budovat nový vztah? Než se rozvede, vyřeší zbořenou rodinu, péči o malou, majetek, nové bydlení, než se vyléčí, než někoho najde na trvalo a aby splňoval to, co si přeje, než spolu začnou žít, bude jí 40. Chce do toho všeho jít? Nechce, chce zůstat s manželem, protože ho má ráda. Ale přitom všichni tušíme, že větší výraz spokojenosti z něj nevyrazí, natož romantické projevy, častější něžnosti. Tak co s tím, co poradit? Pak možná tedy přehodnotit trošku svůj žebříček, co je podstatné, bez čeho se obejdu a bez čeho ne. Ne? listopad 21, 2008 14:35 no bb : Kamila kéž bys měla pravdu. Myslím, že s tím by se Maruš i spokojila. Hlavně aby to nebyl fakt začátek konce, jakože se nudí on, protože mu někde něco uteklo. Mám z toho ten dojem, ale! Furt jsou to jen dojmy, pošéfovat si to Maruš musí doma sama. Tak hodně štěstí! listopad 21, 2008 14:40 ... : bb tak tenhle dojem mám taky, jak jsem psala někde dřív a pak je zase jen na něm, jak to ustojí, jestli se zabaví se svou rodinou nebo se objeví někdo jiný,kdo ho probere k životu. Marus mu muze vymluvit diru do hlavy, ale tezko s tim neco udela. Vysledek tady opravdu nikdo ani nevyvěští a těžko něco preventivně poradí. listopad 21, 2008 14:52 Maruš, jestli máš vnitřní potřebu mě číst, myslíš si, že to je to pravé pro tvůj správný duševní vývoj, : toulavej klidně si řekni, co chceš ještě napsat, na jakékoliv téma - já to naštuduju, kdybych nevěděl, a napíšu - ať nestrádáš :-))) Ovšem jinak, jsem zase úplně mimo - NECHÁPU ten velkej rozdíl mezi "rodiči a partneři", tedy, co je na něm špatně být víc rodič než partner. Opravdu nevím. Já myslím, že to znamená - dospěli jsme, máme zodpovědnost, když si myslím, že bych dvě děti nezvládl, nechci si je pořizovat - stejně jako ty chceš, abych tě respektoval a já to snad dělám, rád bych, abys i ty respektovala můj názor na další dítě . . . Naznačovala jsi tu, že muž moc nekomunikuje, všichni to vzali jako pravdu a najednou říkáš, že tak úplně nemluvný není, dá se s ním mluvit i o vašem vztahu. Jenže - TY NEPOSLOUCHÁŠ, CO TI ŘÍKÁ, hledáš jiná vysvětlení, než ti říká on. Ta krize středního věku existuje, skoro každý, komu už bylo přes 40 - 50 si ji prožil, je spojena s opotřebováním člověka ve všem - zdraví, vztahy, práce - úspěchy/neúspěchy ap. A když začneš žít jako dospělý dřív, tak ji potkáš také dříve. A z toho se vyhrabeš tím "jsme teď hlavně rodiče", což se tu některým nezdá. listopad 21, 2008 14:53 ... : Maruš bb, tak tohle by mě potěšilo, rozradostnilo, osvěžilo a na dlouho uklidnilo ;-) Před tou změnou to asi tak nějak bylo. Co jiného bych měla chtít? Možná ještě by mohl přidat vyhlídku na aspoň "možná" druhé dítko, ale to bych už chtěla moc ;-) listopad 21, 2008 15:00 ... : bb Toulavej, skoro svatá pravda, řekla bych, ale to zase tou dnešní rozežraností - nic není nemožné a užívej dnes, plať potom. Takže být "jen rodič" a mít partnera co se stará a neubližuje a se kterým je tak nějak dobře je lidem prostě málo. Chtějí víc emocí, prožitků, zážitků. Maruš, touhu po druhém dítěti chápu, já chtěla až do narození prvního dítěte jen jedno a až později jsem si uvědomila, jak bych - kdyby se to u mě nezměnilo po narození prvního - jeho trápila, protože toužil po dalším. Ale přece jen mít druhé dítě jen aby se druhý "netrápil", nebo spíš aby byl spokojenější, není asi to nejlepší ani pro partnery-rodiče, ani pro dítě. listopad 21, 2008 15:10 ... : Maruš toulavej: To je pěkný, že se ten výrok dá vyložit i takhle, to mě nenapadlo, tak teď nevím, jak to vlastně myslel. Popravdě řečeno jsem si to vyložila jednoznačně trochu jinak vzhledem k ostatním souvislostem, protože ten můj mi to vysvětlit nechtěl. Je fakt, že jsem to moc nepochopila, jak to myslí, ale víc mi k tomu říct nechtěl. Když mi tohle řekne jednou za rok a tím je zmínka o vztahu vyčerpaná, na to zda mě má rád mi nepoví nic, tak to bych řekla že se mnou moc v tomto ohledu nemluví. Ale já ho tu nechci na fóru z něčeho obviňovat, kritizovat... Spíš jak ten vztah oživit, aby si nehledal to chybějící vzrůšo jinde, případně aby zjistil, že ten vztah ještě není vyhořelý. listopad 21, 2008 15:13 ... : bb tak ho vem za ruce, odveď si ho někam kde to máte rádi, podrž si ho u sebe, pohlaď ho po tváři a pak se ho vlídně zeptej - jestli by ti nemohl něco říct o tom, jak se cítí a jak je spokojený nebo není, že prostě máš poslední dobou brouka v hlavě a ať ti s tím pomůže :-) listopad 21, 2008 15:23 ... : bb jestli tě má rád a je spokojený, vyhoví, jestli má rád a má nějaké problémy, tak to z něj asi vyleze, aspoň náznakem, jestli má někoho, bude jak na trní a bude mu trapně listopad 21, 2008 15:24 ... : Maruš Každopádně tak nějak shrnuto jsem ráda, že jste mi pomohli získat i jiné pohledy na tu stejnou věc. Tak já to budu tedy brát jako že je v pohodě, a když nebude tak je to jeho problém a má říct :-) Ignoraci budu ignorovat a jeho potřeb si víc všímat (napadá mě, že jsem se do něj už dlouho nesnažila opravdu vcítit...) a ještě nám objednám nějaké utužení vztahů partnerských, třebas... http://www.separe.info/ ... nic divokého a organizačně náročného ;-) listopad 21, 2008 15:44 Maruš, jestli NEVÍŠ PO DESETI LETECH soužití, co myslí partner tím, : toulavej když mluví o kapřících – jestli jsou to malí kapři, svazek bankovek nebo jiný jinotaj, je to zlé. Jestli máš zkušenost takovou, že říká lampa a myslí opravdu lampu, tedy, že dává věcem jejich pravé názvy, pak, když řekne – je zima, myslí tím, že je zima. Ty ale si pod pojmem zima představuješ několik různých pojmů z nichž si PREVENTIVNĚ vybíráš nejhorší variantu pro tebe a hned vymýšlíš PREVENTIVNÍ opatření. Omlouvá tě tvé mládí, že jsi tuhle situaci ještě nezažila – nevíš, že je v normálu. Začni tak, že se uklidníš a budeš se přesvědčovat z chování partnera, že ti od něj žádný malér nehrozí, protože je takový jaký je, ale nepracuje na zrušení vašeho vztahu, protože není sice tak pozorný, jak by sis představovala, ale jinak funguje, jak si myslí, že by po deseti letech měl. Ta motorka mu HODNĚ pomůže, bude to jako tvé povídání si na Kudlance, víc, než společná dovolená u moře, které možná nemusí. Myslím, že se pomalu dostáváš na správnou cestu, správný směr. Blahopřeju. :-) listopad 21, 2008 16:03 Normálně bych to nikomu nedoporučila : Markéta P. ale když jsem v 15 měsících prvního dítěte měla najednou pocit, že jsem víc rodiči a míň partnery, že se náš svět točí jen okolo dítěte a spolu už moc nemluvíme ... tak to vyřešilo druhé dítě. Jeho přítomnost už v mém břiše mě tehdy přivedla k mnoha změnám pohledů na sebe sama, na to, kde mám ještě v sobě skrytá místa, kam jsem partnera nepustila - a když jsem to udělala, nejednou bylo po "krizi". Tak jsme si pak pořídili ještě třetí, abychom to partnerství ještě vylepšili )) listopad 21, 2008 16:36 ... : Maruš Partner tím tak na 90% myslel to, co jsem psala, nicméně se tím, co zaznělo v některých komentářích můžu "uklidňovat", takže je raději nepopírám a ráda souhlasím. Navíc ten závěr by se v ničem nezměnil a o to mi šlo, co dělat / nedělat, tak už nějak ten směr mám a děkuju :-) listopad 21, 2008 16:41 ... : Maruš Markéta: To Vám fandím a přeju, já bych si přála také ještě jedno dítě, ale manžel nechce vůbec. listopad 21, 2008 16:50 ... : mura je mu jedno, když jsem třeba na víkend nebo na týden pryč, nerozhází ho večerní pípání smsek ani večerní výlety, nezajímá se... někdy si připadám, jako bych vedle něj ani nebyla. Třeba na mě za celý víkend sotva promluví, a až když řeknu, tak něco poví, po ránu jde kolem mě a ani se neusměje, nedotkne. ...nemluvím už vůbec o nějakém mazlení, o nějakých láskyplných nenucených dotecích. Už mi skoro dva roky neřekl, že mě má rád... Neřekl mi to, ani když jsem se ho ptala, neřekl mi nic... Řekl asi před půl rokem, že má něco jako "krizi středního věku" a pocit, že něco zmeškal... Řekl taky třeba, že teď jsme hlavně rodiči a ne partneři Teď si chce pořídit tu motorku a asi na ní dohnat zmeškaný se mnou čas jsem si vzdycky myslela, ze jsem optimista, ale koukam, ze jste tu vsichni asi tak 3x vetsi listopad 21, 2008 17:24 ... : Maruš Zůstal ve mně takový divný pocit z toho co napsal toulavej, takže milej toulavej, ten poslední příspěvek a "jinak funguje, jak si myslí, že by po deseti letech měl" mi právě přijde taková zoufalá rezignace, možná právě tím že jsme ještě mladí, jak píšeš, tak to nepovažuju za normální, ale za zoufalé, minimálně takhle brzo. Já si dovoluju přát, aby se mnou byl taky šťastnej, když se mnou chce být. Motorka fajn, ale jako východisko z té partnerské beznaděje? Společné dovolené a aktivity jen přežívat a raději úplně zavrhnout? To mi pak partnerství připadá jako koule na noze. Je to fakt myšlené takhle? Já bych právě nechtěla, aby to k tomuto sklouzlo. listopad 21, 2008 18:16 Jako nic proti motorce : KK ale to je dárek pro nej. Verim, ze mu to muze pomoci od krize, ale spis si myslim, ze je to ten jeho pocit, ze se jeste musi aspon na chvili vratit do starych casu, kdy byl jeste mlad :-). Dovolená by byla (samozřejmě v případě, že by to nebyl trucpodnik jednoho z nich) pro oba... Přeci jen být pořád jen doma s dítětem, docela ráda bych někam vypadla? Vy ne? Nezdá se vám přeci jen Maruščin manžel kapku sobeček? Mně teda jo. A nejde jen o motorku... A ta věta, ve které se tu nimráme, ona taky v nejhorším smyslu může vyznít jako "mám tě tu především jako chůvu pro své dítě". Ono jako myslet to mohl jak chtěl, ale do huby si moc nevidi. Otazka je, jestli je slon v porcelanu, nebo jestli jsou za tim nejake nekale umysly. No ja nevim... Co takhle najmout si soukromeho detektiva, jestli v tom fakt neni jina? listopad 21, 2008 18:29 Jo a Maruš : KK možná skus víc důvěřovat své "intuici". Pravdu může mít toulavej i NČ i bb, ale nikdo z nás se nedívá tvému manželovi do očí, kdy se ho ptáš, jestli tě má rád... Jestli máš pocit, že něco nehraje, je to možná paranoia, ale možná taky "šestý smysl", který se aktivoval, protože na logiku a logická zdůvodnění jaksi není dost informací... Mně se mnohokrát v životě stalo, že jsem měla něco jako "blbej pocit" nebo dokonce "vnuknutí", ale opravdu spontánní (časem jsem se to naučila odlišit od vysledku urputne mozkove činnosti). A skoro pokaždé se ukázalo, že jsem měla pravdu. Ale až po čase jsem si dokázala odpovědět, proč. To první vnuknutí mě obvykle nasměrovalo a pak ty informace přišly časem nějak samy... Popřemýšlej... Třeba to u tebe funguje podobně. Já říkám, že šestý smysl je zhuštěná životní zkušenost a sociální inteligence. listopad 21, 2008 18:34 ... : Maruš Ta zákeřná věta vznikla přímo nebo nepřímo z toho, že četl nějakou studií, ve které došli k závěrům, že mnoho párů po více letech soužití zůstávají spolu hlavně z toho důvodu, že mají spolu děti. A to znamená na těch 90% to, že na jednu stranu ta touha po nových zážitcích, nespokojenost a pocit něčeho zmeškaného, na druhou stranu nechce přijít o rodinu a na to, na co je zvyklej a hlavně stálý kontakt s dcerkou a ani se mu nedivím. listopad 21, 2008 18:46 kk : kolemjdoucí u mě funguje šestý smysl taky. Já tomu zase říkám podprahové zpracování mimosmyslové komunikace.... listopad 21, 2008 18:53 maruš : kolemjdoucí a napadá tě nějaký jiný důvod, proč by spolu měli zůstávat? Mě teda ne... listopad 21, 2008 19:15 ... : Maruš kolemjdoucí: napadá :-) ale není to o filozofické debatě na téma proč spolu zůstávat, jsem chtěla jen naznačit, jak to pravděpodobně myslel. Není to úplně nejhorší, ale neznamená to pak, že je člověk takhle šťastnej, a na rezignaci nad vlastním štěstím a pocitem plnohodnotného života je pro něj myslím trochu brzo ;-) listopad 21, 2008 19:55 ... : bb Maruš, jasně, ale pořád dokola - vy se prostě míjíte. On má jiné pocity, ty ti celkem jasně sdělil, jako krize středního věku - motorka - hlavně rodiče, a ty máš pocity jako společná dovolená - máš mě rád? já tě mám ráda - druhé dítě. Svoje pocity nesdílíte, žijete prostě momentálně spíš vedle sebe než spolu, a podle mě máš opravdu jen dvě možnosti - zůstat a srovnat se s tím, tj. srovnat si žebříek hodnot, čímž proboha neříkám, že tvůj současný je špatný, jen prostě nelze aplikovat teˇna vaše manželství a s tím by ses asi měla přinejmenším na čas srovnat. No a nebo odejít. Jestli odejít dřív než si hodíš mašli, tak bych asi volila ten rozhovor vedený vlídně, laskavě, trošku ho vytrhnout z letargie. Pokud to budeš mít rozmyšlený, že takhle dál už ne, tak mu to sdělit - že uvažuješ o odchodu. Protože mít to rozmyšlený že takhle to dál už nejde a on se musí změnit - je k ničemu. Takže zůstat a vyčkat a vážit si toho dobrého jako si už teď považuješ, soustředit se na sebe, na dítě, na práci a jiné aktivity a nenípat se ve vztahu, kde se nic tragického ani špatného neděje, jen stagnuje. Nebo sbalit kufříček. Můžeš mu vymluvit díru do hlavy, ale kde nic není, tam nic nevydloubneš, leda ho donutíš říct něco, co říct ani nechce. listopad 22, 2008 01:21 Je mi z toho smutno : Líza Ignoraci budu ignorovat a jeho potřeb si víc všímat (napadá mě, že jsem se do něj už dlouho nesnažila opravdu vcítit... ženská se trápí, přetrhnout se jde, aby dělala tomu svému pomyšlení a když je to bez odezvy, udělá si závěr, že je potřeba se ještě víc snažit. A on jí nestojí ani za to, aby jí jednou za rok řekl, že ji má rád. Podle mě by se měli v partnerství snažit oba, aby byl ten druhej aspoň spokojenej, když už ho neumím udělat vysloveně šťastným. Z tohodle mám dojem, že snaží se jenom Maruš a jeho zajímá víc motorka než její spokojenost. listopad 22, 2008 12:50 Ne, že bych byla pesimistický prorok, : Vodoměrka ale připadá mi, že on se opravdu vůbec nesnaží, spíš se snaží dohnat, co podle sebe nestihl - a ona se snaží a snaží a hledá chyby u sebe, že se asi nesnaží do něj vcítit, že to dělá špatně a že musí dělat ještě víc... zatímco on chce mít klid, žena ho nezajímá, když už nedá pokoj, tak jí semtam vyhoví, ale nestojí mu za to, aby se na ni sám od sebe usmál, aby jí plácl po zadečku, když kolem ní ráno projde, aby jí popřál hezký den nebo aby s ní normálně mluvil... no, děsně mi to připomíná mého ex, když mi řekl, že kdyby neměl děti a hlavně mě, mohl každej rok jezdit na dovolenou do Thajska jak jeho svobodný bratr... asi bych měla podotknout, že jsme se nemuseli brát, nebyla jsem těhotná a obě děti chtěl on, zatímco já bych klidně ještě počkala... a nedá se říct, že bych si ho brala nezkušeného a nevyřáděného... že by si před svatbou nic neužil a nepoznal... Ale snažit se víc a víc je jaksi zbytečné a snažit se i za něho Maruš nemůže... i když by jistě chtěla a určitě by to i zvládla... listopad 22, 2008 14:40 taky jedna z tech snazivych : monca Ja se taky snazim, je to podobne - v bledemodrem, s vyjimkou te motorky a dobreho sexu (ac na pozadani). Muj muz je unaveny, nejsme spolu ani jeste 10 let, ale take mame male dite v podobnem veku. Precetla jsem vsechny odpovedi a myslim si, ze dneska chlapi moc neumeji (nechteji) zatnout zuby. Ano, svobodni muzi kolem nej to maji jednodusi, a pokud on nevidi radeni dvouleteho ditete jako radost, tak je otazkou, proc do toho vubec vstupoval. Proste jsou na nej naroky ze vsech stran, ktere asi nevyvazi ty jeho "radosti". On asi nevedel, do ceho vstupuje - vychovu ditete nikdy nevidel (sirotek neni, ale jakoby byl a kamaradi se v 35 do zeneni nehrnou a do deti uz vubec ne). Zenu materstvi zmeni a povinnosti take (vypadam snad porad dobre, ale neziju uz tak bezstarostne a lehce - par tehotenstvi, ktera zkoncila spatne, ustarane a probdene noci, starost o to, jak vyjdeme s platem)... Takze podtrzeno-secteno, asi duvodu k radosti zas tolik neni. Navic ja mam takoveho cernobileho manzela, tudiz on si nemysli, ze mu kdy budu neverna - ani kdybych chodila domu rozdovadena a navonena, niceho si nevsimne... tedy zlate rady Daniely pouzit nejdou. listopad 22, 2008 17:13 Čemu se divíte : alena puntíkovaná předseda vládey - dokonce i president a jiní "důležití" soudruzi jdou příkladem.Takovej normální chlap, s normální ženskou a dítětem se musí cítit jak v pasti. Taky by rád tu svobodu a ty milenky..ale jednak nejsou prachy a druhak by se to nelíbilo manželkám - což oni nesou jako omezování. Mají pocit , že nic neužili a že o něco přicházejí - že jim ujíždí vlak.....ale zase jsou slušně vychovaní a mají svý děti rádi - svou ženu konec konců taky - i když už to s ní není jako s mladou holkou a jako třeba s nějakou milenkou - tak se to v něm pere - ale svý ženě tohle říct nemůže, že jo. listopad 22, 2008 18:13 ... : Janča Maruš, přečetla jsem si tvůj článek i příspěvky. Bylo by pro tebe asi nejlepší zlepšit tu komunikaci mezi váma, říct mu do očí tvoje pocity, nic nevyčítat prostě říct co te mě mrzí, že není jako dřív. Jestli ti na to hned neodpoví, tak mu dej nějaký čas, ať si to promyslí. Co se týče sexu, tak byste o tom taky měli mluvit na rovinu, kde je zakopanej pes, jak je možné že už ho tolik nevzrušuješ, jestli je jen utahanej z práce, tak si zajistit hlídání kamárádky na jeden den o víkend. Nebo jestli se mu jeví sex jako stereotyp, tak se pokusit společně ho nějak oživit, zapojit fantazii. Je fakt, že chlapi chtějí být hodně chváleni, takže já se o to taky snažím. Chválím za maličkosti, že vynesl koš, napustil dětem vanu, uvařil mi čaj a tak. Taky si myslím, že bys mohla po tom co ho pochválíš se k němu přitisknout a dám mu pusu jen tak, pokud mu to nepřijde přirozené tě obejmout, tak bys mohla udělat ten první krok ty. Jinak s tím druhým dítětem, bych netlačila tolik na pilu, až u něj pomine krize středního věku a vybouří se dost na motorce, tak třeba sám začne o druhém dítěti uvažovat. Univerzální radu na to jak oživit vztah nemám, jen mě napadlo, co ho podpořit v tom bláznoství si koupit motorku, a naplánovat dovču na motorce (bez dítěte) třeba jen po Čechách, aby to nevyšlo nějak draze. Tak ti přeju hodně sil, a ať si brzy spokojená. listopad 23, 2008 00:43 no jo : IT - wife takovyho smudlu mam doma taky, nekdy je to na zabiti, taky sem si myslela ze snad ma jinou (jemu bylo 29 me 22 a sex jsme meli - kdyz byl dobrej mesic 2-3x), ale nemel, proste se mu nechtelo. On ma proste svuj svet, kterej ho naplnuje a me k tomu nepotreboval...tak jsem mu rekla ze tady taky nemusim byt po asi tak roce - co uz jsem skoro zkoncila v blazinci - se mi lehce zpravil, i ten sex je 2-3 za tyden a ne za mesic. Mluvi se mnou u jidla a pred spanim, a kdyz se odlepi od mysi, tak se krasne tuli, je to takovy moje stenatko co chtit vic... listopad 23, 2008 01:22 ... : mia Cítím s každou ženou ke které je manžel lhostejný.Ta koupě motorky myslím symbolizuje jeho touhu po občasné svobodě.Tak bych mu dala najevo zájem o to jakou si vybere apod.Určitě ho to potěší a změkne a nějaká ta pusa padne.Mám dojem,že jsi Maruško temperamentní viz.narážky na nápadníka a možná bys potřebovala k sobě někoho živějšího a chceš po svém partnerovi něco co Ti není schopen dát a to opravdu nezměníš.Jinak jsem si mezi řádky přečetla,že často nebýváš doma-večerní výlety,cvičení,výlety s malou,nejsi doma na víkend,třeba i na týden.Přitom chceš,aby partner byl s tebou rád.Jak se tohle slučuje s tím,co požaduješ??Jistě by bylo zajímavé vědět,jak vidí vaše manželství rodiče. listopad 23, 2008 07:44 .. : kolemjdoucí jen mě napadlo, co ho podpořit v tom bláznoství si koupit motorku to není špatný nápad, jenom doporučuji ještě uzavřít (vysokou) životní pojistku. listopad 23, 2008 09:15 ... : Maruš Přeji pěknou neděli :-) Nojo, ten můj milý je prostě hodnej mužskej, akorát to neznamená, že nemůže být ve vztahu vyhořelý. A já s tím prostě asi nic jiného dělat nemůžu, než ho nechat v klidu a občas mírně ho svádět a být na něj milá. Mio, to není až tak často ty výlety, spíš v létě jsem párkrát jela s dcerou třeba na pár dní k jeho rodičům na chalupu, za sestrou, za jeho sestrou. Nevím jestli máš děti, ale řeknu ti, že se nedá s dítětem sedět doma a nechodit na procházky a výlety, a když on nechce třeba ani o víkendu, tak prostě jdeme samy. A dcera navíc ještě okomentuje každého tatínka, kterého potkáme s dítětem na procházce... ale někdy jdeme všichni, to je pak opravdu nadšená a já si to taky užívám ;-) Motorku s ním vybírám ráda, i když jsem nejdřív byla proti. Ale na dovolenou na motorce bych asi nejela, to bych fakt dělala se sebezapřením jen kvůli němu, mě ještě život docela baví ;-) listopad 23, 2008 11:30 na procházku : kolemjdoucí s dítětem snad nemusí chodit oba. To přeci zvládne jeden, lhostejno který. Ten druhý mezitím může dělat něco užitečnějšího. listopad 23, 2008 11:42 jasne, kolemjdouci : mura jeden muze jit na prochazku a druhej muze delat neco uzitecnejsiho. taky jeden muze jit do kina nebo na vystavu a druhej muze delat neco uzitecnejsiho. jeden muze jit hrat squash a druhej delat neco uzitecnejsiho. jeden muze surfovat na netu a druhej delat neco uzitecnejsiho. jeden muze jet na dovolenou a a druhej delat neco uzitecnejsiho. taky ten jeden mohl zustat bydlet sam a ten druhej taky listopad 23, 2008 11:51 ps. : mura tobe cas stravenej na prochazce s ditetem prijde jako malo uzitecnej? a co treba cteni pohadek a malovani? staveni z kostek? taky malo uzitecna cinnost? listopad 23, 2008 11:55 ... : mia Mám tři dospělé děti a jak jsem psala výše nejstarší je stejně stará s tebou. listopad 23, 2008 12:55 Maruš, nějak to tady všechno vyznívá tak, : sašena že ty bys měla být ta "moudrá, jemná, emotivní, vstřícná... atd. atd." ale jedno mi nějak nejde do hlavy: když on si šetří (ze společného, předpokládám) na motorku - což je peníz zajisté nemalý, tak co budeš mít rovnocenného ty? Nebo to máme brát tak, že pánové mají jaksi přednost a nárok na velice drahé dárky, kdežto ženy ne? Nikdo tu (aspoň co jsem četla) se nad tímhle ani trošku nepozastavil... listopad 23, 2008 14:33 ... : Maruš Mio, moc se omlouvám :-) Já jsem na to pak i myslela, že jsi psala, že máš stejně starou dcerku... O to víc tomu nejspíš budeš rozumět, že s dcerou většinou aktivně trávím čas a je to čilé dítko, které pořád nějaké činnosti samo vyžaduje. Jako ono to není tak, že by manžel čekal, že se mu budu věnovat, a hle, já místo toho se někam vypařím. Si hraje na kompu a nás si nevšímá, to je pak vcelku jedno, jestli děláme něco doma nebo jdeme ven, nebudu mu přece celý den koukat na záda, jestli se na mě aspoň podívá :-) Není to samozřejmě pokaždé, občas si také s dcerkou pohraje a někdy jde s náma, hlavně když to plánujem dopředu na víkend, případně jedeme na návštěvy a tak. Kolemjdoucí... už se k té užitečnosti vyjádřila naštěstí mura, děkuji. Doufám že jsi to napsal bez většího přemýšlení a ne jako vyjádření svého postoje k péči o dítě. S tou životní pojistkou to bylo aspoň vtipnější :-) a tu teda má ;-) listopad 23, 2008 15:24 ... : Maruš sašenko, Tak holt není socialismus ;-) Ale přemýšlím mu pak dám fér ultimátum, ty motorku, já miminko ;-) Chybí mi zatím ten následek, když nesouhlasí :-) listopad 23, 2008 15:41 Hele, Maruš, to snad nemyslíš vážně ani omylem... : sašena Jak můžeš srovnávat motorku a dítě? Copak to jsou dvě hračky? Jako ty si hraj s tímhle, já s tamtim? To si snad fakt děláš legraci! Protože pokud si to dítě budeš pořizovat jen pro zábavu, vyplnění volnýho času, nebo z jakýchkoli jiných stejně pofiderních příčin, tak to chudáci děti. listopad 23, 2008 16:10 "Fér ultimátum"??? : Eva to tedy fakt opravdu neexistuje Maruško, možná o tom si jen potají šeptáš sama pro sebe, ale ty to 2. dítě chceš pro Svůj pocit většího bezpečí, posichrovat si ho (aspoň na pár let), že s Váma zůstane... a to je cesta do pekel, bohužel. listopad 23, 2008 18:44 mura : kolemjdoucí tobe cas stravenej na prochazce s ditetem prijde jako malo uzitecnej? a co treba cteni pohadek a malovani? staveni z kostek? taky malo uzitecna cinnost? Samozřejmě tohle všechno jsou pro dítě věci důležité, ale přeci na tu procházku s ním nemusí jít OBA. Stejně jako tu pohádku mu čte jenom jeden. Já jsem velice moc pro to, aby se partneři o činnosti v domácnosti dělili, aby chlap pomáhal kde jenom může, ale jsem zásadně proti plýtvání časem. A vyvenčit dítě (nebo psa) přeci může jít jen jeden. A psal jsem lhostejno kdo, třeba se můžou střídat. Ale aby chodili oba snad není nutné. Do kina můžou jít spolu, pokud dávají něco, co chtějí vidět oba, ale na Tobruk půjdu sám a na Mama Mia zase půjde sama (nebo s kámoškama) partnerka. Na leteckej den taky půjdu sám, přeci nezkazím ženskejm celý odpoledne, když je to nezaajímá a nebaví. listopad 23, 2008 20:36 Kolemjdoucí, : Petronila ale ono to s tou procházkou není tak docela jedno. Představ si, že celý týden, každý den chodíš s malým dítětem na procházku Ty. To obnáší mimo jiné značné omezení v tom, kam můžeš jít, jak rychle můžeš jít, co při tom budeš dělat. Znamená to, že velmi často půjdeš tam, kam by Tě to jinak vůbec nenapadlo, rychlostí zhruba čtvrtinovou, než kdybys šel sám. Budeš trávit hodiny na místech, na kterých neshledáváš vcelku nic zajímavého, a nebudeš moci vytáhnout knížku nebo noviny, aby ses trochu zabavil, ale budeš muset houpat dítko na houpačce, plácat s ním bábovičky, nebo ho držet, aby se nebálo na klouzačce. Když budeš chtít cestou domů nakoupit, potáhneš v jedné ruce těžkou tašku, za druhou povlečeš vzpouzející se batole, které si právě vzpomnělo, že už ho bolí nožičky, popřípadě že se mu chce čůrat. A že to neděláš jeden den, ale pět dnů v týdnu několik let. Pak se Ti může snadno stát, že o víkendu velmi naléhavě zatoužíš po změně. Buď že dítko vezme na procházku partner, nebo že půjdete oba a budete se moci aspoň bavit spolu. V této situaci považuji pravidelné chování partnera typu "sednu si k počítači a vy si dělejte co chcete" za opravdu velmi sobecké. listopad 23, 2008 22:05 fér ultimátum : Janča Maruš, takovéto fér ultimátum bych rozhodně nedávala,že on motorku a ty 2. mimino. Pokud on šetří na motorku ze společných peněz, tak potom byste měli šetřit třeba na tvoji vysněnou dovolenou, pak by to bylo férové. Jinak s tou koupí motorky, myslím si, že každej druhej chlap by si nějakou velkou motorku rád koupil. Můj manžel by si jí taky koupil, kdyby nám přebejvaly peníze, ale chápe, že něco je přednějšího třeba opravy baráku nebo dovolené. Můj bratr je šilený fanatik do motorek už od mládí, kupuje si co 3 roky novou a dokonce má na ni i nesmírně drahou havarijní pojistku. Jeho manželka ho v tom ale podporuje, ráda jezdí s ním na dovolenou nebo výlety, děti dají na hlídání babičce a jedou. Brácha jezdí ale opatrně, nemachruje a dodržuje předpisy, takže neplatí, že každej motorkář je blázen a hazardér se životem. Třeba se ti ta jízda na motorce začne líbit, až tě manžel sveze. Víš co se říká, nikdy neříkej nikdy. listopad 23, 2008 22:43 ... : Maruš Tak já nemyslím vážně, že bych mu dávala jakékoliv ultimátum, aspoň doufám že mi nehrábne a tak daleko nedojdeme :-) Spíš tak, když to napíšu jak to cítím, tak on teda zřejmě touží po pocitu svobody, který mu ta motorka má poskytnout, třeba mu to pomůže vyřešit sám sebe a taky jak teda vnímá náš vztah, a třeba začít nad tím sourozencem pro malou uvažovat. Je dosti možné, že k tomu vůbec nedojde a pak fakt nevím co, možná se to nějak vyvrbí, možná mě to časem přejde anebo mi to prostě bude navždy líto. Já vlastně nevím, sašenko a evo, z jakého důvodu ve mně byla a je znovu touha po dítěti, to je tak na filozofickou debatu. Každopádně tohle a touto cestou mi už nikdo vyřešit nepomůže, takže to bylo jen tak na vysvětlenou :-) kolemjdoucí: plýtvání časem? A všiml sis někdy, že čas není žádná absolutní veličina? Stále více časem šetříme a stejně ho máme pořád míň a míň... Myslím si, že v našem světě je někdy hodně složité odlišit věci důležité od těch ve skutečnosti nedůležitých. Jančo, třeba časem jo, kdoví :-) Až bude mít trochu praxi. Mně se jízda na motorce celkem líbí, i když nijak zvlášť k tomu netíhnu. Spíš teď jak máme dítě, tak se toho trochu bojím. Bráchovi fandím, jen tak dál hezky opatrně! listopad 24, 2008 01:42 Víš, že mi to připadá dost hloupý a šíleně sobecký? : NČ Do vztahu, kerej je nalevačku už teď, podle všeho scípá a brzy doscípne, tak do tohodle SI POŘIZOVAT (strašnej výraz!!!!!) další dítě, potenciálního půlsirotka, kerej bude prožívat celý dětství bez táty, anebo s tátou každou druhou sobotu odpoledne.... Teda vy baby, kerý takhle sobecky a bezohledně uvažujete, jděte k šípku!!! (to sem dneska nějak obzvláště slušnej). listopad 24, 2008 06:49 maruš : kolemjdoucí quote]Já vlastně nevím, sašenko a evo, z jakého důvodu ve mně byla a je znovu touha po dítěti, to je tak na filozofickou debatu To není na filozofickou debatu, stačí si něco přečíst o vlivu hormonů na psychiku.... listopad 24, 2008 08:23 Maruš : : mamča Zachraňovat skomírající manželství dalším dítětem, je nezodpovědnost. To nemůže vyjít. Možná jste se brali moc mladí, bez jiných partnerských zkušeností. Pak jste studovali, budovali hnízdo, ale vlastně jste nebyli připravení na to, že dítě vás v mnohých aktivitách omezí. Teď má Tvůj manžel pocit, že něco zmeškal, proto si chce pořídit tu motorku, a vyblbnout se dodatečně. Má naštěstí tolik zodpovědnosti, že neběhá za jinými, a o rodinu se stará. Možná kdyby ses ho zeptala, tak on by Ti popravdě odpověděl, že už ho ta zodpovědnost za rodinu trochu zmáhá, že nechce další dítě, protože by potřeboval, abys zase chvíli tu káru táhla společně s ním, a ne byla další tři roky doma na mateřské. Netvrdím, že je Tvůj manžel Herodes, vaší dcerku má rád, ale chlapi většinou nemají tu touhu mít hodně dětí. S nimi žádné "mateřské hormony" necloumají. Potomka už má, a to mu stačí. listopad 24, 2008 08:54 To je snad nelegální, chtít druhé dítě? : Gréta Dokonce mi ani nepřijde nic pobuřujícího na tom - já dítě, ty motorku. Myslím, že lidi kšeftujou s divnějšíma věcma. Jen bych se opravdu, Maruš, ujistila, že partner souhlasí a že přebírá základní rodičovskou zodpovědnost, ne že bude dítko jen čistě tvoje a při každé horší situaci ti ho vyčte. Třeba by taky mohl být na mateřské on ... Měl by tu potřebnou změnu, odpočal by si.... listopad 24, 2008 09:25 Gréto, : Vodoměrka nelegální to není, je to jen ta nejlepší cesta, jak vztah, který není zrovna v nejlepší situaci, totálně odrovnat... tohle už vyzkoušelo mnoho žen, co si řekly, že druhé, případně další dítě všechno srovná, zlepší a hlavně že manžel potom bude úplně jiný, a pohořely na tom... listopad 24, 2008 09:34 Svatá prostato! : Béda Traktorista NČ omlouvám se za vypůjčení tvého oblíbeného rčení. listopad 24, 2008 09:36 Maruš, : Béda Traktorista vážně si myslíš, že když dovolíš manželovi motorku a na oplátku si pořídíš dítě, tak se to zlepší? No jen aby ses nedočkala slov jako že to přece není možné, peníze jste dali za motorku, ještě máte splátky atd. a druhé dítě si rozhodně nemůžeme dovolit a když jo, tak beze mně atd...................... Možná by sis měla přestat idealizovat jak váš vztah, tak vizi manžela a ujasnit si, jak to je doopravdy, a hlavně jak to vidí on. Myslím, že když další dítě, tak by o tom měl vědět předem, jak to chceš a proč to chceš - ty motorku, já mimino. Možná by nebylo od věci promluvit si o tom s matkou nebo tchýní - mohly by ti vnést taky trochu jejich pohledu na celou věc. No a pak když bude ten tvůj souhlasit, tak si pořiďte třeba dvojčata, motorku i džíp, pak to bude OK. Ale dítě je závažný rozhodnutí a bojím se, aby sis tu za rok, rok a půl nestěžovala, jak jsi chtěla spravit manželství dítětem a je to ještě horší a ten tvůj je úplně hroznej, nevšímá si vás vůbec a nepomáhá ani se starší dcerkou, ani s miminem a jen se sbalí a vyrazí si na víkend na motorce pryč od vás. Ale všechno je jen na tvém rozhodnutí. Hodně štěstí! listopad 24, 2008 09:41 ... : Maruš No nevím, tohle jste si už vyčetli mezi řádky a nic takového tam teda nebylo. Nic o zachraňování manželství dítětem, dokonce žádný zmíněný výraz, že si chci POŘIZOVAT dítě. Jsem napsala jen to, že to cítím tak a tak, že bych chtěla další dítě, a nenapsala jsem ani, že hned a do toho stavu, jaký zrovna je. NČ, proč jako má doscípnout? Vždyť zrovna chlapi většinou psali, že ten náš vztah je vlastně úplně v pořádku ;-) listopad 24, 2008 09:46 Jo, Vodomilko : NČ Nojo, cloumavejma hormónama se vždycky vomluví každá nezodpovědnost. Sem zvědavej, až se jí šestiletý dítko zeptá, proč nemůže žít s tátou, jak mu bude vobjasňovat svý hormóny! To už nejni ani na prostatu, spíš je to k nevolnosti žaludeční. listopad 24, 2008 09:48 Mně to tedy divný přijde - : Petronila tobě motorku, mně mimino Motorka je čistě zábava, mimino je spousta radosti, ale taky závazek, a hlavně živý tvor. Stavět to takhle mi připadá jako dělat z manžela s prominutím dětinského kreténa ve stylu - kdo si hraje, nezlobí. A jsem zastáncem toho, že vycházet vstříc se má, ale ne víc než na půl cesty. U Maruš mě nenapadá moc co poradit, možná proto, že mám pocit, že se stále dovídáme nové relevantní informace a že teď jsme úplně jinde, než jsme byli na začátku. listopad 24, 2008 09:54 Ale přemýšlím mu pak dám fér ultimátum, ty motorku, já miminko ;-) : Béda Traktorista No, Maruš, sama jsi to napsala. A i když později tvrdíš, že tak jsi to až doslova nemyslela, tak ne, v podvědomí to už máš. A od podvědomí je jen skok ke skutku. Hormony jsou svině, dovedou s člověkem mávat jak s mávátkem v prvomájovým průvodu. A k tomu druhýmu: jestli ti stačí ujištění, že je vztah v pořádku, tak jsi měla napsat jasně, dejte sem jen komentáře, že je vše OK a já budu věřit, že je vše OK. Pokud to tak cítíš i ty, že je vše v pořádku, tak proč teda ta úvodní nejistota, že to tak asi nebude? A do třetice ještě, když ženská dítě chce, tak ho chce. A ty dítě chceš, aspoň to si přiznej. A pak si ještě řekni, jak by ses s tím smířila, kdyby manžel nechtěl - nebo spíš jestli by ses s tím smířila. listopad 24, 2008 09:56 ... : mia A mohu se zeptat jak je manžel spokojený s tvým vedením domácnosti,uklidem,vařením? listopad 24, 2008 10:05 Radikální řešení : Petronila by bylo - chci ještě jedno mimino, a pokud to nebude s Tebou, bude to s jiným. Ale asi každému je jasné, že to není řešení ideální, minimálně proto, že tohle stávající dítě by bylo připravené o úplnou rodinu s vlastním otcem. Ale zase na druhou stranu, pokud by bylo jasné, že s tímto člověkem už zůstat nemůžu a nechci, bylo by lepší to udělat co nejdřív. Tím proboha nikoho k ničemu nenavádím, ohledně Maruš mám skutečně pocit, že nemáme všechny podstatné informace a že ona sama v tom ani zdaleka nemá jasno. Berte to jako příspěvek ke všeobecnému brainstormingu. listopad 24, 2008 10:05 Petronilko, : Béda Traktorista já nejdřív mlčel a nekomentoval, páč mi to přišlo zbytečný, ale teď taky vidím, že jsme někde úplně jinde než na začátku a že to není tak, jak by se na první pohled zdálo (což je normální, tak to je skoro vždycky), ale dokonce že to není ani tak, jak to psali v těch prvních komentářích, že by se nudila. listopad 24, 2008 10:06 Jó Béďo : NČ Vše je jen šalba a klam listopad 24, 2008 10:11 Mio : Petronila "mohu se zeptat jak je manžel spokojený s tvým vedením domácnosti,uklidem,vařením," proč? za prvé- vypovídá to snad o něčem? za druhé - jeho hlavní zaměstnání je teď chodit do práce, její starat se o malé dítě. Domácnost, úklid a vaření by měly být v této situaci SPOLEČNOU záležitostí. Takže takovou otázku bych ve vztahu k sobě pokládala za velikou drzost. listopad 24, 2008 10:13 Vždyť Maruš nechce dítě kvůli lepení vztahu, : Gréta ale prostě chce dítě. Na tom není nic divnýho, ať už za to můžou hormony nebo mozková činnost. Jen je fakt, že se s manželem asi trochu míjíte v očekáváních. Proto píšu, že není od věci udělat tu domluvu - mimino motorka - prostě jaký si to uděláš, takový to máš. Teď to myslím na to, že pokud bude manžel řádit na motorce a daších 5 let váhat, k čemu že ten jeho život vede, může mít Maruška taky nafurt po dítěti. Tak radši ať si to ujasní hned, jaký mají se životem záměry. listopad 24, 2008 10:17 ... : mia Já si jen myslím,že on Marušce hodně pomáhal,když se malá narodila a třeba se obává,že to Maruška nebude zvládat.Já jsem při prvním dítěti studovala,při třetím jsme stavěli dům to jen na okraj.Jestli je to moc troufalé co jsem napsala muže mě ignorovat. listopad 24, 2008 10:25 a nebo : kolemjdoucí prostě netušil, co takové řvoucí mimino obnáší a prostě si řekl, že tohle podruhý už teda v žádným případě ne.... listopad 24, 2008 10:32 Teda Gréto, to máš fakt jednoduchý! : NČ Prostě chce dítě, tak ať má dítě. Brrrr! listopad 24, 2008 10:38 mio, : Petronila ale tohle není otázka na nás, o tom by si měla promluvit s ním. listopad 24, 2008 10:38 ... : Maruš Cituji z původního dotazu: ...že nechce další dítě, já zas ano, ale musela bych asi mít větší jistotu v nás. Přesně tak to je a nevím, co víc v tom chcete hledat. To ostatní bylo akorát spousta slov na vysvětlenou, ale ta podstata zůstala stejná. Ty motorku já miminko schválně s tím mrkajícím smajlíkem vznikla z toho, že předtím byl komentář, že bych mohla něco chtít recipročně za tu motorku. Já za to nic nechci. Ale čistě v mé hlavě bych byla ráda, aby se nám zlepšil vztah a aby ho přešla ta krize, o dítěti jsem to už vysvětlila předtím, buď se to u něj časem něco změní nebo ne. Buď s tím bude souhlasit nebo ne, já sama kvůli tomu nezačnu rozbíjet rodinu dítěti, které už máme. Mio, já nevím, jak je manžel spokojený s vedením domácnosti. Se ho zeptám, jestli mi něco poví tak napíšu :-) Předtím jsem neodpověděla, co na to rodiče, protože to také nevím, nebavíme se o tom. A jednalo se o jeho rodiče nebo moje? Ono rodiče totiž mají své starosti, tak nevím, co by s tím měli jako dělat, my jsme už víc než 10 let "samostatná jednotka". listopad 24, 2008 10:51 při vší úctě, : Petronila proč by se dospělí lidé v takto zásadní věci měli radit s rodiči? V tom má Maruš úplnou pravdu. listopad 24, 2008 10:53 ... : mia Souhlasím,já jsem tím nemyslela nic zlého ve svých předešlých příspěvcích jsem se snažila ji podpořit,poradit.Jen jsem nabyla dojmu,hlavně po tom,co napsala,že chce druhé dítě,což v téhle situaci považuji za absurdní,že je trochu nevyzrálá,věnuje se spíše dítěti-samozřejmě ano tak to má být ale ne si hrát celý den s dítětem a to ostatní šidit.To pak partner oprávněně po 2.děcku netouží a neustálý tlak z Marušky strany je jen odcizuje.Možná to v sobě dusí a to vede k postupnému zhoršování situace.ˇMěli by být k sobě otevření,nic nepředstírat,aby tam časem nevznikla nenávist.Možná je to uplně jinak jen jsem si dovolila vyslovit svou hypotézu. listopad 24, 2008 10:54 To vysvetleni : KK ze je muz mozna jen prekvapen, kolik pece, pozornosti, energie, penez... takove jedno ditko spolkne, mi nezni zase tak nepravdepodobne. Takovych znam vic, a jsou mezi nimi i zeny - a mira touhy po diteti v tom nehrala zase takovou roli... Tyhle pocity proste prichazi na kazdeho, akorat na nekoho vic a na nekoho min. listopad 24, 2008 13:13 já to tu čtu a nevycházím z údivu, : Inka ale mohu mluvit jen sama za sebe. Nebyla bych nikdy dlouho s nikým kdo si mě neváží, nemá mě rád a nemá pro mě vlídné slovo, natož pohlazení. Jestli máš pocit, že čím víc se budeš snažit a budeš vstřícnější, že to bude lepší, tak opak je pravdou, jako magnety, tak nějak to funguje. Ten druhý se začne snažit až když mu dojde, že o něco přichází a také jen pokud mu na tom kdy vůbec záleželo. Copak si holky nevážíte sami sebe, nemáte žádnou hrdost? V takové situaci jakou doma máš Maruš stačí jen aby někde jinde u něj padla jiskra a je to v kýblu. Přece oba dva musí být v soužití spokojení a šťastní, jinak to nemá smysl a chlap si toho ani nebude vážit, když to má tak jistý a na talíři, aniž by o to musel nějak sám usilovat. Cesta kterou ses rozhodla vydat je dlouhá, vysilující a bez jakýchkoliv pozitivních výsledků do budoucnosti. V dobrém vztahu s mužem, je potřeba stále udržovat napětí jako že nic není nikdy jisté a to taky ani není, pokud se nad tím zamyslíš. Našla bych si mladého pohledného kámoše a zvala bych ho domu na kávu a s dcerkou na procházku ..... možná by se zamyslel. listopad 24, 2008 20:24 ... : Maruš Inko, děkuji za příspěvek vracející se k původnímu tématu. Jinak mi tu teda dáváte pěkný kapky, já už ani nevím, jak na to mám reagovat. Se to ke konci nějak zvrtlo do fikce. Takový obrázek labilní hormony rozkolísané neschopné hospodyňky snažící se připoutat živitele rodiny dítětem. Na druhou stranu, děkuju, že jste ochotní detailně všechny ty pocity a dojmy analyzovat a zkoumat, je jasný, že vycházíte z různých zkušeností a osobně se taky neznáme, tak to je těžký se ve všem trefit. Takže ještě jednou, co se týče dítěte, chtít a realizovat jsou dvě naprosto odlišné věci. Na manžela s tím netlačím a těch zmínek bylo hodně málo. První dotaz zhruba před rokem byl z důvodu plánování návratu do práce a za pár měsíců s tím přišel sám, že nechce a že si nic neužil, pak už nevím, možná jednou nebo dvakrát nějak příležitostně, když se nás třeba někdo známý ptal. Jako já si to na něm nevynutím ani nutit nebudu, buď se to v něm zlomí a začne chtít sám, anebo ne. To na žádné velké diskutování není. Mio, co se týče hospodaření, si právě myslím, že je dobré, že muži nevadí se zapojit do domácích činností. Když převezmu všechno já, dost pochybuju, že to někdo ocení. Takhle ví, co to obnáší a navíc ho můžu občas za to chválit. Jsi moc šikovná, že jsi zvládala skloubit studium a pak stavbu s péčí o děti. Možná bys mi mohla vysvětlit, jak se pozná, zda je někdo vyzrálý. Zda i činnosti v domácnosti jako vaření a uklízení, prováděné za asistence zvídavého dítěte, jsou v něčem šizené a jaký je správný vyzrálý postup. Se přiznám k šizení žehlení, tohle můžu jen když spí a někdy se mi do toho nechce, ale taky nic hrozného to není :-) S manželem a výlety jsem psala předtím, jak to je. Nebo myslíš tím, že šidím ještě něco jiného? Třeba fakt něco přehlížím, já nevím no. Dobrou noc :-) listopad 25, 2008 01:35 Tak jsem zjistila, že snad : saffron jedině pod ten poslední příspěvek Inky bych se mohla podepsat. Maruško, věř svým instinktům -Ty v tom žiješ, ne my, a když Ti instinkty říkají, že něco není v pořádku, tak není. Nepřipadám mi jako zpovykaná ženská, kterou pálí dobré bydlo...jen si uvědomuješ, že Ti něco podstatného chybí. Tvůj muž by to měl vědět - nemusí reagovat, když se chce schovávat a dělat hluchýho, tak ho o tom jen informuj, aby věděl,co se v Tobě odehrává a mohl se rozhodnout - buď se pokusí s Tebou hledat nějaký kompromis nebo strčí hlavu do písku a nechá to vyhnít, ale pak těžko předvídat, kdy se třeba objeví jiný princ....Přeci už nejsme dnes spolu, protože máme společný byt a kasu...dokonce ani dítě partnerský vztah neudrží, když je jeden citově vyprahlý a druhý lhostejný. To už bys mohla žít s cizím podnájemníkem ..i s tím by ses dělila o starost o byt a platila společně náklady apod., ale o podnájemníka Ti asi nejde:-). Znovu si přečti co psala Inka - tesala bych to do kamene:-)) listopad 25, 2008 07:09 ... : mia Jsem ráda ,že ses ozvala Maruško.Mrzelo mě,že jsem byla možná moc tvrdá ve svém posouzení.Ale litovat tě nemá cenu.Jsem typ člověka,který je zvyklý hledat chyby u sebe a být sám na sebe tvrdý,to jen na okraj.S každým tvým příspěvkem je pohled na situaci u vás malinko jiný.Myslím,že ti chybí sebevědomí.Brzy půjdeš do práce,nebudeš mít tolik času přemýšlet,sama poznáš,co vlastně chceš.Ani možná netušíš,jak tvým pocitům rozumím.Tenhle pocit jsem také zažila i všechny mé kamarádky,také jsme chtěly mít partnera u sebe,aby pomáhal,obletoval nás.Nu a ta vyzrálost?Asi v tom,že si člověk řekne ano můj partner sice není dokonalý,jako nejsem dokonalá já,ale já ho miluji i s těmi jeho nedostatky anebo si říct,není to dobré,ale já vydržím protože sama bych dítěti nedokázala dát sama to co potřebuje.Anebo také tak,že si řeknu,nemíním ztrácet nejlepší léta ve vztahu,kdy vedle sebe jen stárneme a nespokojená matka není pro dítě nic dobrého.Sama přijdeš časem na to,co chceš.Přeji hodně štěstí,myslím,že jsi hodná holka,která prostě šla se svým partnerem do vztahu brzy. listopad 25, 2008 07:19 Maruško : mimozemšťan do tvého vztahu nevidíme,ale dej na šestý smysl, když se ti něco nezdá v pořádku,pak to asi v pořádku nebude. Z vlastní zkušenosti - nezájem manžela o moji osobu, o domácnost o společné výlety - to znamenalo jeho zájem někde jinde.To jsem ovšem zjistila až mnohem později.Přitom vydělával peníze, nebil mě, tak co bych chtěla,že! 2x za rok společná dovolená, to je přeci úplně dostačující. listopad 25, 2008 07:56 ... : bb Proběhla jsem tu stovku komentářů, co přibyla a moc to můj náhled na věc nezměnilo. Snad si tu nemusíme opakovat, že "nebije, vydělává" nestačí. Ale mezi tím a mezi "je to zlatíčko, vydělává, o vše se postará a na rukou mě nosí" jsou desítky variant dobrého, fungujícího vztahu. Je celkem zřejmě, že tady se sešli dva s rozdílnými potřebami kontaktu a citových projevů. S tím se nic moc nedá dělat. Citové projevy musí být přirozené, spontánní, přece si nenapíše rozvrh "v úterý ji pomilovat, ve středu pohladit zadek a v sobotu zase pomilovat, jinak dostanu po papuli". Kde nic není, ani čert nebere, nebudu hladit svého partnera po tváři s pocitem že musím. Saffron - že by měl on vědět, jak se ona cítí a co se v ní odehrává - ale vždyť on to ví, pokud není hluchý, ona mu to sdělila a ne jednou. Že nereagoval, nerozebíral, nediskutoval její pocity je fakt, ale když někdo nechce reagovat, tak z něj reakci těžko vydloubneme. Jako je nespokojená ona, je nespokojený i on. Co k tomu víc říkat, co si víc vysvětlovat? Vždyť si to navzájem řekli. A jasně. On chce motorku, trošku volnosti, ne další dítě a zdůrazňuje, že jsou teď hlavně rodiči. To říká asi hlavně sám sobě, myslí na dítě, aby neodešel a nežil jako svobodný mladý chlap,ale zůstal s rodinou. Což je plus, ne? Mimozemšťan - jo, u tebe to tak asi bylo, ale Maruš si myslí, že on jinou nemá, to tu už psala. Stále se tu popisuje 1) její sitauce, 2) osobní zkušenosti druhých. Ale jaká z toho plyne konkrétní rada pro Maruš, jaký závěr? O to jí šlo, když psala. Že se oba necítí dobře Maruš ví, že Má tedy zůstat? Nebo se rozvést? Protože jiná možnost není. Pokud odejde, tak proto, že si jí málo všímal a necítila se dobře. To dá na misku vah vedle toho, že rozdělí rodinu a dcerka bude vyrůstat bez stálé přítomnosti svého otce, který se provnil tím, že mámě neprojevuje dost vřelosti a citu. Pokud neodejde, tak proto, že má svého muže ještě ráda (do té doby, než v ní vzbudí jiskru někdo jiný) a že nechce bořit rodinu, protože manžel se jinak stará a s dcerkou se mají moc rádi. Ona tedy zůstane a bude se cítit málo milovaná, málo všímaná. On si možná pořídí motorku, ona možná milence, než se jim oběma usadí hormony a pak budou žít poklidně až do smrti. Ani jedno řešení není ideální, ale ideální řešení neexistuje, protože on cítí tak a ona jinak a násilím to změnit nelze. Takhle neideálně - spolu či rozvedeně - přece žijí miliony párů na světě. Co víc na tom řešit. listopad 25, 2008 08:38 pro Sašenku...... : Eny Krásně vypsáno. Já dopadla po 28 letech tak, že jsem doma a s dětma "dělala něco užitečnějšího" a ex hrál squash, golf, cestoval po světě (těžká exotika), makal na své kariéře, kamarádi, kamarádky hodně veselé, vhodné na tu motorku, kterou by si jistě rád pořídil kdyby se nebál. Jsem z těch, které čekají a doufají. Nelituju, mám svou rodinku a skvělou stále. Jen ten mužský prvek se odpojil a já vím, že je to dobře a vlastně v pravý čas. Kdyby odešel dříve neutáhla bych to a kdyby odešel za deset let, už bych si na tom světě moc radostí neužila. Teď mám jasno, děti, přítel(kterého doma fakt nikdy mít nechci), práce, autínko, fenečka na mazlení, papoušice pro radost. A těšení se na krásné chvíle, kdy se já nepřizpůsobuji, ale beru si jen to, co chci. Teď je to to pravé ořechové. listopad 25, 2008 09:32 upravím.... : Eny po 18-ti letech s ním to začalo a já deset let čekala......, v jeho 40. Tzn....doháněl co v mládí chybělo. A ano, nádherné komentáře a tak přesné. Já byla jeho první. listopad 25, 2008 09:34 Taky se připojuju k Ince : KK Nechci ani tolik apelovat na tu sebeuctu, ale zduraznila bych část Inčina komentáře, kde se píše o tom magnetu. Že přílišná investice ze strany Maruš do vztahu spíš bude mít za efekt zvyšující se jistotu na straně manžela, a tím pádem snižující se přitažlivost Maruš v porovnani s jinymi, zatim nedobytými, zenami. Bohuzel ani ta cesta toho "uvolneni pout" či "zvetseni vzdalenosti" neni uplne jista ve vysledku. Marus musi pocitat i s tou variantou, ze porizeni milence prijde manželovi akorát vhod nebo se obrati proti Marus... Kde proste chybi vule na pecovani a udrzovani vztahu, tam se neda vykresat ... listopad 25, 2008 12:30 ... : Maruš Inko, tak s těma magnety to je velká pravda. Jenže já to tak aj cítím, jak jsem na mateřské a pořád s dítětem, tak mě prostě má jistou, minimálně to tak nejspíš vidí. To asi není moc záhadný a tajemný, když ví, že celej den se starám o malou, ať už s ní jsem kdekoliv. S tím kamarádem (jen kamarádem, ne milencem) to není špatný nápad, i když těžko říct, v tomto stavu, jestli to zabere nebo mu to třeba fakt přijde vhod, jak psala KK. Kdoví, třeba se to obrátí až začnu zas pravidelně chodit do práce a dcerka začne taky víc fungovat samostatně. listopad 25, 2008 14:09 já jsem ani milence nemyslela, : Inka opravdu jen kamaráda a každou chvíli( třeba se s ním i domluvit a nebo ne), jít s ním a s dcerkou někam ven, tak trošku provokovat, tak mu jen ukázat, že není na světě sám. Že jsou i jiní co v Tobě vidí sexy ženu .... sama jsem vyzkoušela, výsledky jsou úžasné a trvalé, a Tvé uspokojení z Toho je přece jen dost jiné, než se mu stále vnucovat. No a pak už jen udržovat tu malinkou nejistotu .... život je hra, tak bych použila ženské zbraně, spíš než to snažení. Protože i já mám zkušenost, že jakmile doma ochlabne zájem, je prostě nějde jinde .... tím Tě nechci nijak strašit. A být Tebou ani bych to nijak nezkoumala, člověk si jen moc ublíží sám. listopad 25, 2008 19:12 Zdravím v novém roce : Maruš tak se u mě situace částečně vysvětlila a ty, co měly šestý smysl a podobná tušení, nemýlily se ani v mém případě. leden 07, 2009 02:22 maruško : mia Zdravím tě taky.Mám tomu rozumět tak,že je v tom jiná ženská? leden 13, 2009 08:46 ... : Maruš Mio, nevím, jestli je to přímo jinou ženskou, jedna potenciální je, prý nic fyzického neproběhlo. Hlavně jde o to že má zájem o jiné a o vyzkoušení nového vztahu, ale zároveň prý nechce od nás a doma ani není s něčím nespokojený. leden 14, 2009 21:08

Napsat nový komentář

Pro komentování je potřeba, abyste byli přihlášeni. Pokud nemáte ještě svůj účet, prosím zaregistrujete se.

Powered by Azrul's Jom Comment