co je na tom špatného, že chce aby s ním JEHO syn byl více času? To by tě snad mělo těšit.

Víš co, tak to zkus- za to nic nedáš. Našemu synovi bylo také kolem těch 14, 15 měsíců, když jsme ho dali na noc spát k babičce- taky jsme přemýšleli jak to zvládne, když se třeba v noci probudí a my tam nebudeme, bude v "cizím" prostředí, babičku zas tak často taky nevídá... A zvládli to oba skvěle. Ale každé dítě je jiné, u vás to může být jinak, ale to nezjistíš, dokud to nevyzkoušíte. Ono když tam tatínkovi tu noc prořve, tak ti ho nejspíš ještě rád vrátí s tím, že ještě bude lepší počkat...a třeba budou oba v pohodě a tobě se to také může hodit, když nebude tak fixován na tebe- třeba když onemocníš a bodne ti, když si kluka někdo vezme na víkend k sobě.

ono něco jiného je ta babička, tj. ženská, co už určitě měla co dočinění s malym dítětem.
Ale pokud by měla synka svěřit do péče samotnému otci, který s ním asi moc často nebyl a neví, tak je to dost riskantní...
Pak by se taky bůhvíco mohlo stát, třeba jen že kloučka neuhlídá...

tatínek, který stojí o to vídat synka, ho bude hlídat jako oko v hlavě stejně jako babička a navíc je nejspíš hbitější, nemyslím, že chlap, co není běžně neschopný, se nepostará, nebude to jako od maminky, bude to jako od tatínka :-) kloučkovi to jen a jen prospěje¨

souhlasím s Monikou, že by ten kontakt měl být mnohem, mnohem častějí než 1x za 14 dnů, to je pro tak malé dítě pokaždé nanovo neznámý člověk, přes víkend si zvykne, za týden zapomene, za další týden si má zvykat znovu

Já si myslím bb, že to tak úplně není- třeba náš Vojta vídá moje rodiče vyloženě sporadicky, ale mého tátu miluje a když ho vidí, tak bezpečně ví, že je to jeho člověk. K mojí mamce třeba ze začátku nechce, až po chvíli, manželovu mamku také moc nevídá, ale když ji vidí, tak se k ní vždycky žene...to asi spíš záleží jak je mu kdo sympatický. A pochybuju, že by si 14 měsíční dítě nebylo schopno tatínka dva týdny pamatovat. (Ano, častější kontakt by byl určitě lepší, ale třeba to fakt jinak nejde.)
No a co se Anky týče- to dítě je těžké uhlídat zejm. přes den, kdy s ním ten táta je tak jak tak- v noci spí, tak tam není obtížné ho hlídat, ale je tam problím ten, že když se dítko vzbudí, ať už uprostřed noci, či ráno, tak mu většinou není jedno kdo si ho přijde z té postýlky vyndat.

večer může být chlapeček rozmrzelý, maminka nikde...
No, jsem na to zvědavá, spíš si umím představit, jak mu kluk probrečí kus večera nebo noci...
Ono i jídlo - jestli mu dá opravdu to, co má malé dítě dostat. Bohužel mám zkušenosti, že tatínek nějaké "extrabuřty pro mimina" zas nebere tak vážně...

Fakt nevím, co ty svobodné matky chtějí. Znám dva typy: Buď si stěžují, že otcové nemají zájem dítě vídat, anebo se snaží otce vyšachovat z výchovy úplně. Tady se sešla prazvláštní kombinace obou typů, bohužel se mi zdá, že v té nejhorší kombinaci... Tak si Moniko nejprve trochu ujasni sama v sobě, co teda od otce čekáš. Jestli jsi ten první typ, pak buď ráda, že má vůbec zájem si dítě brát na víkend. Konec konců, je to jeho otec, zvyk nezvyk, nějak se to pouto musí vytvořit.

Mimochodem, máme v rodině takového "otce". Zdůrazňuji, že to nebyl on, kdo se chtěl rozejít, naopak, a určitě také stojí o to mít dítě ve vlastní péči (otázka ovšem je, jak by byl schopen tomu přizpůsobit svůj život, což musím kriticky konstatovat, že úplně nemá šajnu o tom, co by ho čekalo, no a druhá věc je standardní rozhodovací praxe soudů v ČR...). Nicméně pracuje cca 300 km od bydliště matky svého dítěte, což mu ona občas vyčítá, ale jaksi zapomíná na dvě věci: v jejím regionu by sehnal leda dost špatně placenou práci (takže by skuhrala zase na alimentech), a navíc, ONA chtěla vztah ukončit a být svobodná matka, takže proč by se jí měl ve všem v životě přizpůsobovat? Že by se přestěhovala ona blíž k němu, takový návrh jsem zatím neslyšela. Ta si tudíž obdobně jako Monika představuje celou situaci jako Hurvínek třetí světovou. Nejde jen o to, že se i jen víkendové dojíždění prodraží, ale také o čas (600 km za odpoledne neotočíte, a i kdyby, asi vám nezbude moc energie na dítě). A to zdůrazňuji, že i mnohem menší vzdálenost může být docela vyšerpávající - o tom Monika nepíše, tak ať si to zase přebere... Zrovna v tom našem případě je navíc "svobodná matka" přesvědčená, že kontakt 1x za 14 dní je až až a ráda otci diktuje pomalu na hodinu, kdy může dítě vidět (přestože ona je doma, a tudíž by jí to mohlo být v podstatě jedno). Na jednu stranu chápu, že on jí nemůže usurpovat a blokovat veškerý volný čas, na druhou stranu jí už příliš nedochází, že jí navržené nedělní odpoledne je o ničem, protože se otec musí zase dostat domů. Zatím je dítě malé, ale jestli bude dělat matka obdobné ofrky jako Monika (v rok a půl roce moc malé na otce... a podobné nesmysly), pak se teda máme na co těšit . Jakože s ohledem na vývoj situace to očekáváme. Nechci být hnusná, ale všimla jsem si, že dlouhodobý pobyt doma způsobuje, že lidi ztrácejí poněkud soudnost.

ona píše, že tatínek si dítě nebere... ne že by ho nechtěla dát.
Jediné, co se chtěla poradit, jestli když nemá zájem přes týden, jestli by to zvládl přes noc.
A podle všeho, pochybuju, kdyby tatínek bydlel třeba těch 300 km daleko, tak by se dohodli, že si ho bude brát dvakrát týdně, ne? Přeci s tím musel souhlasit. Takže to, co píšeš, nad čím se tak rozhořčuješ - to je snad blbost, ne?

tohle není tak triviální. Jestli ho ten pinďa vidí takhle málo, tak je pro něj v tomhle věku ten pán, co si ho bere, docela cizí. A pokud je to ještě navíc prcek, kterej se kromě s mámou s dalšíma lidma moc nestýká, může pro něj bejt jakýkoli dlouhodobější odloučení od mámy docela traumatizující a je mu prd platný, že si ho právě vzal druhej biologickej rodič. Tož jestli ten taťka má všech pět pokupě, tak se to pokusí zařídit tak, aby ho ten prcek vídal co nejčastějc na chvíli a ne 1x za 14d na delší dobu, to je úplně k prdu. Jak ho vo tom přesvědčit nevím, ale měl by mu to vysvětlit někdo, koho nebude podezřívat, že ho chce vod prcka vodstavit (třeba jeho matka, jestli s ní komunikuješ). No a vo morálce, zodpovědnosti, vo tom, co von je zač a dalších podobnejch věcech včetně se tu jistě taky dočtem, takže to nebudu natahovat.

Mám o něco starší dvojčata a usínání jinde s a někým jiným, než je dítko zvyklé, si nedovedu představit. Tak malé dítě má své uspávací rituály a každá změna ho může rozhodit. My jsme spali poprvé jinde než doma ve 20 měsících a pokud bych první dvě noci neusínala ruku v ruce s nima, bůhví, co by se dělo. Nemám nijak rozmazlené ani přecitlivělé děti, ale spaní v jiném místě s de facto cizím člověkem bych neriskovala. Pokud by to bylo jen trochu možné, pokusila bych se aspoň u toho usínání být a přespat někde poblíž.

Ne, nečetla jsem to špatně:
"Tu sobotu jednou za 14 dní si ho bere pravidelně. Teď ovšem chce malého i na noc."
Monika nepíše, jak daleko to k sobě mají. Ovšem soudě podle svých zkušeností zase vím, že není moc snadné (a ani účelné) jezdit v týdnu na otočku. Návštěva během týdne zase rychle uteče a myslím, že je vcelku lhostejné, jestli bydlíte na druhém konci Prahy nebo ČR. To jsem navíc dala Monice spíš k zamyšlení, protože k jejich vzdálenosti, případně k povaze práce otce nic nenapsala...
Jestli je dítě staré dost na to, aby spalo samo s otcem, nedokážu posoudit - to nechť si teda vyřídí mezi sebou. Přesto si nemůžu odpustit jistý údiv nad tím, když chce otec v podstatě změnu dohody (protože zcela chápu, proč mu ježdění v týdnu nevyhovuje), tak to principiálně Monice vadí.

nechapu,proc se tak rozcilujes. Monika ma OBYCEJNE obavy,jako asi kazda mama,jak to bude tatinek jejiho synka zvladat pres noc. Nic vic a proto se pta,jak se ma zachovat. Myslim si,ze je Moniko vic nez dobre,ze ma tata o decko zajem,urcite bych maleho sverila i pres tu noc. On ma stejny narok se o nej starat jako Ty. A domluvila bych se s nim,ze pokud bude potreba,kdyz bude malej brecet atd...,ze budete na telefonu,popr. ti ho doveze zpet,kdyz to jinak nepujde.

ačkoliv moje příspěvky na kudle bejvají většinou spíš umírněné, tak teda ten tvůj o kudle v kapse otevřel zase kudlu v kapse mně. Proč se do Moniky tak navážíš? Ač píšeš, že nechceš být hnusná, tak se ti to příliš nepodařilo. Monika se prostě normálně bojí o svoje miminko! Jestli máš své děti a uměla bys je ve 14 měsících dát na noc k někomu pro něj v podstatě cizímu, ok, v pořádku, beru zpět, ale pokud své děti nemáš (a to si myslím, že nemáš), tak bych ti radila být v odsudkách starostlivých maminek mnohem opatrnější!
Moniko, upřímně - nevím, co bych Ti poradila - Tvým obavám naprosto rozumím... Také se mi ve 14 měsících zdá brzy - záleží tedy na tom, jaký chlapeček je. Moje holčička ještě ve dvou letech s cizími lidmi nekomunikovala, ani s lidmi, které znala jen málo... Nechala jsem ji tehdy na pár dní u rodičů, na které byla zvyklá a zpočátku se také párkrát počůrala, ačkoli už jinak byla bez plen... Určitě to pro ni nebylo jednoduché. Na druhou stranu jsou děti, kterým to nevadí... Asi bych se to pokusila odhadnout a podle toho bych se zařídila. Je pravda, že otec má též právo.., ale určitě výkon jeho práva nesmí jít na úkor děcka. Plně s Tebou souhlasím, že by si chlapeček měl nejdříve více zvyknout.

Moniko, je to otec tvého dítěte - ostatně, sama sis ho vybrala. To je pouto, které nepřetrhneš. Tak udělej svému synovi propagandu, pomoz jim k tomu, aby spolu měli ten správný vztah. Říkej mu: "Hele, je to tvůj táta, má tě rád, chce tě vídat a být s tebou..." A uvidíš, že trauma nebude. Obzvlášť, když se bude snažit i jeho otec.

Děti jsou gumové, často mají z dané situace větší trauma rodiče než jejich děti. A ber to i prakticky. Aspoň se pořádně vyspíš, odpočineš, popř. si můžeš někam vyrazit...

Jediné, co bys měla řešit je, aby se vrátil živý a v jednom kuse. Pokud tato podmínka bude splněna, není vůbec žádný problém. Jinak si na něj nezvykne, než že s ním bude tak často, jak to jenom půjde. Samozřejmě byste měli ty návštěvy synchronizovat tak, aby to ani jednomu zásadně nenarušovalo program - je to na domluvě.

Říkej mu: "Hele, je to tvůj táta, má tě rád, chce tě vídat a být s tebou..."

kdys naposled videl 14ti mesicni dite?

mura :-)

sinix, ty rozšafo - uvidíš, Moniko, chce to jen kapku propagandy, traumat ubude, když se bude snažit i otec, ostatně, děti jsou gumové

tak je jasné, že maminka bude ÚPLNĚ KLINDĚ A BEZSTAROSTNĚ SPÁT...

Tedy, pánové - už jsem se dlouho tak dobře nezasmála...

(PS - zkuste se zeptat nějakýho pediatra)

14ti měsíčnímu dítěti říkat Je to tvůj tatínek, má tě rád... hahaha... a dát ho na noc pryč k člověku, na kterého není vůbec zvyklé, jednou za 14 dní je nic, takže k naprosto cizímu... no, tak to si neumím představit... ale umím si představit, jak tomu drobečku bude... myslím, že propláče skoro celou noc, a ještě líp si umím představit, jak bude té mamince... jo, mít to dítě 14 let, tak neceknu ani bé...

ale nešlo by se dohodnout, že by třeba první tři návštěvy jela se synkem i Monika, aby mu ukázala, že tatínkův byt je "bezpečný prostor"? Poprvé by tam s ním přespala, podruhé by mohla třeba na večer odejít a chlapečka by tatínek zkusil uspat (v noci by se vrátila), a když by to šlo hladce, tak by potřetí zůstala někde ve městě jako záloha, ale o chlapce by se otec už staral sám?

já zase znám situaci ze strany otce, který mnohdy ani nemá šanci, aby si na něj dítě zvyklo. O té si zase, troufám říci, nevíte nic vy. Abych tu psala, jaký je otec hajzl, od toho jsou tu jiní - já jsem se rozhodla sem přinést tu protiváhu, ať si Monika popřemýšlí a pokusí se věc taky vidět z pohledu někoho jiného.
Poukazování na to, zda mám děti nebo nemám, není zcela na místě. Ať tu o sobě napíšu cokoli, stejně mi nemusíte věřit a já si můžu vymyslet prakticky cokoli. Spousta lidí se na Internetu vyjadřuje k věcem, o nichž ví kulové, přesto to dělají a zakázat jim to nejde...
Jak jsem napsala, nevím, jestli je dítě v tomto věku zralé na to, aby bylo "s cizím člověkem" (zde si dovoluji pousmání, protože otec podle mého názoru cizí být nemůže) být samo, nicméně je to otázka vůle a ochoty dobrat se k nějakému kompromisu - je li ovšem vůbec zájem, viz třeba Markéta P. Z pozice otce není skutečně moc

Z pozice otce není skutečně moc zaviděníhodná situace se pořád doprošovat styku s dítětem. Když matka bude chtít, dítě naočkuje proti otci tak, že se k němu bude bát jít na návštěvu i třeba ve dvaceti. Souhlasím tudíž se Sinixem a na pozitivní propagandě nevidím nic špatného, naopak.

babička taky není cizí člověk, dítě u ní může být často, ovšem když s ní má zůstat přes noc samo v tomto věku, tak stejně bude tesknit po matce a po domácím prostředí, na které je zvyklé... a říkat ročnímu dítěti, že tohle není cizí pán, ale otec, je směšné, protože tomu prostě ten drobek nebude rozumět... pro něj to bude cizí člověk, kterého vidí po těch dvou týdnech znovu jako poprvé. Naopak za cizího nebude považovat třeba souseda nebo sousedku, které uvidí denně doma u mámy na kafi nebo na pískovišti...

To je možné, nemám problém s Tebou souhlasit. Skus si ovšem představit situaci, kdy víš, že máš někde své dítě, ale můžeš ho vidět jen v určenou dobu a nemáš možnost nejen ovlivnit jeho výchovu, ale navíc nemáš ani reálnou možnost dosáhnout toho, aby si na tebe zvyklo a bralo tě jinak než jako cizího člověka. Jak jsem napsala, je to o tom snažit se to pouto vytvořit (konec konců, otec a matka jsou dva nejbližší lidé, kteří na světě máme - byl by to ostatně otec, který by se o dítě musel na prvním místě postarat, kdyby se s Monikou něco stalo). Je opravdu dost nepříjemná představa, že se SVÝM dítětem nemáš právo být přes noc.

Jinak se omlouvám, pokud jsem se Moniky dotkla, je pravda, že jsem hodně ovlivněná svou velmi negativní zkušeností, resp. zkušeností z mojí rodiny, kdy vidím obrovskou bezmoc na straně "našeho otce". Samozřejmě, možná Moničin bývalý je z jiného těsta a zdaleka se tolik neužírá přestavou, že někde má dítě, na které může svobodně pouze platit, nicméně stejně bude na ní, jak si to udělá... Takové to taky bude nakonec mít.

ale Monika přece píše, že chce, aby si nejdřív na sebe zvykli, než si ho bude brát na noc, ale on nechce... pokud bych o to skutečně stála, navštívit své dítě, aby si na mě zvyklo, udělala bych pro to vše... tedy přijela bych nejméně dvakrát týdně, i když bych si třeba na to měla půjčit auto od někoho známého, i když bych si měla odpustit něco jiného. A mimochodem, pokud se u soudu dohodli takto, tak to bylo se souhlasem obou stran, jinak by soud určil ty návštěvy jinak, tedy to rozhodně nebylo pro otce neproveditelné.

Otázka je, jestli to fakt mají soudem. Spíš asi jo, ale úplně jsem to z toho nevyčetla. Druhá otázka je, zda soudy, s ohledem na počet opatrovnických případů, které rozhodují, mají čas nějak extra přemýšlet, co se stranám hodí a nehodí, navíc se situace může změnit.
Je fakt, že snažit by se otec mohl víc, ale jak jsem psala, neznám tu jeho reálnou situaci, nakolik mu návštěvy v týdnu na otočku jeho časový, pracovní a finanční harmonogram dovoluje (což si myslím, že právě ty dokážeš pochopit). To je trochu spekulace z mé strany, uznávám, fakt nevím, kolik peněz si otec může dovolit "projezdit", nevím kolik platí alimenty, nevím, kolik by mu zbylo, kdyby vrážel do benzínu, což navíc zapůjčení auta moc neřeší (to akorát zavazuje).
Možná by ani nebylo od věci, aby si tatínek zkusil takovou "proplakanou noc", aspon by videl, ze to nejde a ze to pro dítě není (zatím) to pravé ořechové.

No tak ono těžko radit když nevíme co vlastně Moniččin ex dělá a jak daleko bydlí Monika od jeho bydliště a práce- většina lidí, co znám, tak pracují klidně do 5, 6, 7 hodin od pondělí do pátku a pokud to má třeba půl hoďky, než by se dostal z práce k Monice, tak to je trochu o ničem, protože to už to dítě bude pomalu spát. A vzhledem k tomu, že je Monika na mateřské, a moc peněz asi nemá, tak je asi ráda, že z milého exe občas nějaká ta koruna vypadne...jenže to zase předpokládá, že on bude pracovat. A nebo je to jinak- v práci končí ve tři a odpoledne chodí čutat do balonu- to by mě pak taky štvalo, že se nedrží dohody...
Pořád si myslím, že dítě je schopné si 14 dní zapamatovat člověka, se kterým mu bylo dobře, ale jenom Monika ví jakou má její syn povahu a jak na tatínka reaguje. Já bych to zkusila, ale je fakt, že my máme asi extrémně pohodové dítě.
Samozřejmě že ideální řešení by bylo to, co navrhuje Markéta P., ale to je asi taková porozvodová utopie...