Následující příběh přebírám od Dity Pullmannové, zakladatelky úžasné organizace Dočasky De De, jinak parťáka projektu Se psem mě baví svět. Dočasky se zabývají umístěním pejsků v domácích depozitech, kde je jim poskytnut dočasný domov s veškerou péčí. Zaujal a nesmírně dojal mne současně probíhající příběh jednoho čtyřnohého krásného chlápka. Štěně německé dogy, nazvané Merlin, se narodilo jako předposlední štěně z třináctihlavého vrhu 30. prosince roku 2022.

Měl menší oční problém, a s příslibem pozdější operace si Merlina pořídila nová majitelka. Vše se zdálo sluncem zalité, paní posílala fotky a chlapeček se měl zřejmě dobře, přesto, že žádnou operaci až do svých 11 měsíců nepodstoupil. Cca v listopadu 2023 Merlina majitelka dala pohlídat své kamarádce; jenže - dostala se do složité životní situace, psa si již nevyzvedla, bohužel ho zkrátka už nemohla mít. Kamarádka hledala pomoc na sociálních sítích, sháněla někoho, kdo by se Merlina ujal a zajistil mu operaci; pes již skoro neviděl, jeho oči potřebovaly urgentní zákrok.

Tady někde se spokojenému, relativně dobře vypadajícímu, více než 60kilovému juniorovi, zásadně mění život a čeká ho sice další pomocná ruka a zpočátku v dobrém míněná pomoc, která Merlina nakonec málem stála život.

Merlin se odhadem na přelomu listopadu a prosince 2023 dostává do péče slečny Marcely v Plzni. Je sice hubenější (ten pes), ale fit, trápí ho jen oči, které mu slečna chce nechat operovat v Plzni.

Co je však zcela ZÁSADNÍ, Merlin je najednou nucen bydlet venku, na mrazu na zahradě, v boudě, jako venkovní pes. On, který dosud, celý svůj štěněcí život, prožil v bytě!

Slečna se pasuje do role samozvané dočaskářky a oslovuje příspěvkem veřejnost o pomoc s úhradou operace očí, na kterou Merlina objednala v Plzni. Merlin také od ní dostává nové jméno Angel, nicméně, jeho Anděl strážný tady na několik dalších týdnů zřejmě tvrdě usnul.

V polovině prosince oslovuje slečna Dočasky De De, resp. mě, s tím, zda bychom Merlina/Angela nepřijali pod svá křídla s tím, že by ho ale ona měla v dočasné péči. Slečně jsem opakovaně vysvětlovala, že pokud máme pejska přijmout a zastřešit jeho péči a operaci, musí se tato provádět v Praze, po předchozí návštěvě našeho očního veterináře,byl jí také hned nabídnutý termín návštěvy, doporučeno, aby plzeňský termín zrušila a řešila celou věc na naší veterině Ivet (potažmo dle vyšetření u nás, u Dr. Beránka,  nesmírně uznávaného oftalmologa).

Ale slečna nabízenou pomoc nepřijala, neozvala se už a čas, bohužel, plynul dál...

Angelo oslavil 30. 12. své první narozeniny, a slečna se ozvala podruhé. K mému překvapení byl již pejsek po operaci v Plzni, kterou společně uhradili dárci. Čeká ho údajně ale ještě další operace víček - tu už bychom prý řešili spolu, pokud pejska převezmeme pod křídla.

A hrůza - dozvídám se, že pes je stále venku, přesto, že jsem už při prvním kontaktu, opakovaně říkala, že neakceptujeme venkovní umístění jakéhokoli psa, natož německé dogy v zimě!

Důvodem ale jeho pobytu v boudě venku je údajně dlouhodobý průjem po ATB a já mám chápat, že k batoleti domů, průjmující pes, nelze....

Jenže není možné mít dogu venku v mrazech; a nemám ani fotku, nedala mi žádnou zprávu z veteriny (co se mu operovalo a jak), nemám na psa absolutně žádný "papír", nic...

Ok, ozývám se zpět a nabízím znovu termín u našeho očaře a převzetí Angela pod Dočasky, ale samozřejmě, že ho chci vidět a seznámit se se slečnou.

Předtím jsem ho dosud neviděla, ale když v úterý vstoupil do dveří naší kliniky, šla jsem do kolen.

Taktně pronesu, že je dost hubený, váha ukazuje 52 kilo ( což je prý fajn, protože měl míň, mám tedy být asi v klidu).. ale pochopitelně nejsem.

Prý měl tasemnici, ale je už odčervený, řešila to prý veterinářka v Plzni, takže cajk...

Nechávám mu nabrat krve, které má překvapivě v pořádku, ok, aspoň trochu úleva. Oči náš očař nehodnotí dobře, po vyšetření zcela jasně říká, že tohle musí nutně řešit Dr Beránek. Je po operaci už týdny a jeho oči stále nejsou zhojené, naopak hnisají.

Dojíždění Plzeň -.Pardubice, kde má být znovu operován, je logisticky složité, takže přemýšlím, kam dám rychle dogu, když jsme "total full". A zase znova opakuju, že nemůže být venku, vaří se mi mozek..

Angelo odjíždí zpět, vybaven konzervami a probiotiky. A není pro ně problém zajet do Pardubic, zvládnou to. Žerou mě výčitky...

Druhý den posílám fotky Dr. Beránkovi + zprávu z Plzně, kterou jsem obržela až den po pražské návštěvě. Dr. Beránek mi večer volá, že ho potřebuje vidět co nejdřív, a avízuje pravděpodobně nutnou reoperaci. Slečna souhlasí, ale je nemocná, nemůže ho už dovézt, nakonec ho díky bohu, následující den prý odveze její přítel.

Čekáme na Angela, je pátek večer. Byl tu před třemi dny, to bude dobrý, určitě se nic nemohlo stát, byl ale několik týdnů na mraze venku…

Angelo vypadá mnohem hůř, sotva chodí, je smutný a snad ještě hubenější, než v úterý. Váha 48 kilo.

Jdeme do ordinace, děláme sono - má v břiše volnou tekutinu, opakujeme krevní testy, Angelo má neměřitelné hodnoty jater, nízký albumin, těžkou leukocytozu a vysoké CRP, je dehydratovaný - akutní selhání jater - hroutíme se.

Přebíráme ho, slečnu posíláme domů. Angelo zvrací, stojí předníma nohama v zelené páchnoucí kaluži, dostává kapačku, jde na hospitalizaci BOJOVAT O ŽIVOT.

Buší nám srdce, nikdo nechápeme, proč slečna nechápe, hltáme informace od paní doktorky, stav je kritický, nemusí to dát.

Tu ubohoučkou kostřičku potaženou kůží, bez gramu tuku na těle, poskládala sestřička do hospitalizačního boxu; velké štěně, co už nemá sílu na nic.

Oči momentálně nejsou aktuální, teď bojujeme o jeho život.

Doga je krátkosrsté, citlivé plemeno, ta „naše“ doga byla v 11 měsících svého věku z bytu vyčleněna v prosinci ven do boudy,

bez jakékoli přípravy na pobyt venku v mraze bez zásob tuku,.

Tělo i organismus muselo vynaložit obrovské energetické úsilí na přežití v nevhodných podmínkách

a v důsledku dalšího oslabení organismu oční operací, narkózou, začervením a nedostatku energetických zásob,

došlo k celkové dehydrataci, selhání jater, fatální kachexii a ztrátě svaloviny.

Do půlnoci Angelo zvracel, od půlnoci do rána extremně průjmoval, noční paní doktorka a sestřička se nezastavily, napíchaný je vším možným, co jde i nejde, infuzemi doplňují oběh, ATB, léky, ionty - ráno vypadá o poznání líp. Díkybohu.

Ráno je hladový, až chorobně se vrhá na jídlo, sice by ještě neměl, kvuli zvracení pochopitelně, a tak dostává po kouskách gastrosenzitivní konzervu, která v něm mizí jedním olíznutím. Celou sobotu nezvracel ani nekadil, kape mu infuze, jí, dostává léky, ošetřují se mu oči.

Kontrolní testy jater jsou 5 x vyšší než normál, ale jsou konečně měřitelné - takže úspěch!!

Radostí jsme bez sebe.