O kudlance se ví, že svého partnera po kopulaci sežere. Když o tom tak uvažuji, myslím, že – v jistých případech – by toto řešení nebylo nezajímavé...
Kontakty
Napište nám |
Poradna Kudlanky |
Právní poradna |
Související články
Přihlášení
Anketa
HODIT SI KORUNOU? |
Pondělí, 14 duben 2008 | |||||||
Ahojky Danielko, ahoj kudlanky a kudlánci! Ráda bych znala váš názor... Tak jako každý člověk jednou v životě i já jsem se dostala do složité životní situace. Ale od začátku: Od 3 let jsem tělesně postižená. Momentálně jsem na tom celkem dobře, chodím již bez berlí. Našla jsem si přítele, byli jsme spolu šest let, z toho dva roky jsme spolu bydleli.
Můj problém začal loni v létě, kdy jsem začala pracovat pro jeden herní server. Práce mě pohltila, bavilo mě hrát a bavit se s lidmi mladšími než jsem já. Mimochodem, je mi 32 let. Omládla jsem, smála se, plno lidí mi tvrdilo, že hezčí a šťastnější mě neviděli. Jenže - příteli to začalo vadit. Žárlil na lidi, s kterými jsem se bavila, žárlil na kamarády, co jsem si tam našla. Přitom jsem se mu snažila maximálně věnovat - co přišel z práce - a šla si zahrát nebo popovídat, až pozdě večer. Tím, že jsem doma v invalidním duchodu, se mi nechtělo chodit spát v deset jako jemu. Proto jsem někdy hrála a kecala až do půlnoci. Což mi taky začal vyčítat.
Zvykl si za ty dva roky se o mě starat a stal se na mě závislým. Po operacích, kdy jsem začala chodit bez berlí a plno věcí zvládla sama, najednou cítil, že ztrácí tzv. "svůj smysl života", čímž pro něj byla péče o mě. Místo, aby se mě snažil podpořit v samostatnosti, víc a víc mě ubíjel, jak mě kontroloval, co komu píšu, proč mu to píšu atd.
No jak už tomu bývá, potkala jsem na netu příjemného mladého muže, s kterým jsem si začala dopisovat, prokecali jsme denně hodiny. Pak mě začal i navštěvovat, zamilovali jsme se do sebe a já přítele podvedla... Protože mě trápilo táhnout dva vztahy, s přítelem jsem se rozešla. A tady přišel můj problém. Nový přítel je o dost mladší než já... řeknu rovnou, že o 12 let. Na svůj věk je velice vyspělý, rozumný a studuje vysokou školu. Zalekl se mého rozchodu s přítelem, pořád mu to totiž dávalo nějakou jistotu, že to ještě není vážné. Potom ale přiznal, že mě chce jen pro sebe...
Možná se ptáte, v čem spočívá můj problém. Jedná se o strach. Mám strach do toho nového vztahu jít. Bojím se reakce jeho rodiny, co řeknou na starší handicapovanou ženu a bojím se i jeho odvahy. Několikrát řekl, jak moc pro něj rodina znamená, že mě sice moc miluje, ale neví, jestli to ustojí. Doposud za mnou jezdil jednou za čtrnáct dni, a plánoval, že v létě o mě doma řekne a pak bude se mnou. Plánovala jsem, že bychom si našli pak spolu podnájem v místě, kde studuje a zkusili spolu žít. Musela bych sice odložit založení rodiny o tři roky, než dostuduje, protože dítě při škole on nechce. A musela bych se přestěhovat za nim, z velké části finančně táhnout byt a stravu sama. On by vlastně neriskoval vůbec nic, snad jen nepříjemnosti doma.
Jenže - já se všeho zalekla, jeho nerozhodnosti, nedostatku odvahy a strachu. Lekla jsem se, že mě třeba za rok opustí a já zůstanu sama, z čehož mám největší strach. Tak to nakonec dopadlo následovně: rozešla jsem se s ním a začala se opět stýkat s bývalým přítelem. Ale - když na mého mazlíka nemůžu zapomenout...
Bolí mě srdce, bolí mě, že jsem to možná vzdala předčasně. Pořád si říkám, že třeba bychom to spolu dokázali. Přemýšlím, jestli nemám sebrat odvahu a riskovat, neprožít život při zdi. S přítelem sice mám všechny jistoty, penize, postará se o mě... ale necítím k němu takovou lásku, jako k tomu mladšímu příteli. Takovou lásku jsem ještě předtím nepoznala. Jenže reakce moji rodiny, pak ještě kamarádky, všicni mi opakovaně tvrdili, že to nemůže vyjít, a tak mě uplně znejistili.
Jste zcela mimo, nezaangažovaní, můžete mi poradit? Děkuji vám všem moc předem,
Adéla
.
|
< Předch. | Další > |
---|