Už během pandemie jsem si všimla epidemie "zblbávání" davů. Nevím jak vy, ale já svým relativně normálním rozumem chápala, že když jsem uprostřed virového mraku, tak zbytečně nelezu ven a nebudu se vyskytovat v davu neznámých, vykřikujících, kašlavých lidí. Ale tehdy to prostě patřilo k místní reality šou. Jedna "demoška" střídala druhou, hezky se s tím pochodovalo ulicemi a covid jen chlemtal blahem. Nejvtipnější mi připadaly davové akce proti covidu.
Není
to dávno, co se nechal zcela mírumilovně zblbnout náš moudrý národ dokonce na pár
let. Jen si vzpomeňte na to trapné sbírání víček!
- „Naše rodina sbírá víčka už několik let. Syn
je nosí do školy, ta škola je sbírá, jsou toho plné pytle. Navezla jsem do toho
všechny známé i neznámé; dcera to posbírá třeba ve škole, po kamarádech a
pak mi to vysype doma z kabelky. Venku na hřišti si toho lidi všimli, jak
mě vidí, tak už mě nosí víčka, nebo mě zavolají a dají mi to z okna. Muž
jezdí na montáže a posbírá to na ubytovně, hodí do tašky a doma to vysype. Když
je toho igelitka, kluk to odnese do školy. Ten okruh spolusběratelů se stále
rozšiřuje.“
- „Já myslím, že lidi nevidí to vše
okolo. Prostě jen pomáhají něco sbírat, něco navíc, ekonomická stránka věci je moc
nezajímá. Nedávno MŠ, kam chodí moje neteř, se do sbírky taky zapojila,
připravili pytle s víčky na zahradě za budovou. Někdo pak v noci
vnikl na pozemek a poničil ty pytle. Víčka byly roztahaný po celý zahradě,
k čemuž se vedení školky vyjádřilo, že se propříště na celý víčka vys…,
protože s tím mají víc starostí, než má užitku ten, pro koho to sbírají.“
Sběr víček byla moderní davová
psychóza české společnosti. Možná i vy jste alespoň jednou v životě při
vyhazování dopité PET lahve odšroubovali plastové víčko a hodili ho
do speciální krabice s nápisem Sbírka, s pocitem, že jste alespoň něčím užiteční.
Průměrný dospělý Čech má za
den vypít v průměru 2,5 – 3 litry vody, to jsou zhruba dvě petky za den. Měsíc
má v průměru 30 dní, a pakliže by za den vypil dvě plastové lahve, za měsíc by nasbíral 60 víček o hmotnosti 120 gramů.
Za dvanáct měsíců 1440 gramů (1, 44 kilo).
Sběrny tehdy vykupovaly víčka po 6,- Kč za kilo. Za měsíc byl tedy příspěvek
od pilného sběratele 40 haléřů.
Za vodu, kterou kvůli víčkům kupoval, však utratil
měsíčně v průměru 396 korun. ikomu z těch ochotných sběračů
nedošlo, že za rok by to bylo 7 200 korun, kdyby nemusel pít čistou vodu petkovou.
Tahle částka pro pomoc potřebným je už docela podstatná.
Takže,
drahouškové, jak vidíte, není tu nic nového pod sluncem.
Chléb a hry,
známé
je latinské úsloví (panem et circenses), které charakterizovalo přístup císařů
v pozdním úpadkovém období Římské říše, kdy byla za jídlo a hry získávána
přízeň prostého lidu, která pak byla využita k jejich vlastním cílům.
Myslíte, že teď je to jiné?
Se zájmem čekám, co přijde
dalšího.
Máte nějaký
nápad?
potvora Daniela
|