|
 Bylo tam téměř neviditelně vyraženo, kde a
kým byl vyroben, a pro koho. A - pak už jsem jen šla k počítači
a lovila: Co to vlastně za hrneček je, jaká je asi jeho historie? Nakonec jsem
zjistila, že je to docela pěkně starej hrneček, vskutku reklamní, ale byl
objednán z jedněch už dááávno neexistujících novin. A vyroben v
Staffordshire, England... žádná Čína, přátelé!
Jak jsem k němu přišla?
U nás v domě bydlela jedna stará paní, znala
jsem ji a kamarádila se s ní skoro třicet let. Když před dvěma léty
umřela a její vnučka byt vyklízela, všimla jsem si, že v krabicích věcí na
vyhození leží tenhle hrneček. Tak jsem se zeptala, jestli si ho můžu vzít
na památku; pamatovala jsem si, že ho dost často používala. Tak, teď může
dál „žít svůj život“ tady u mne.
Vypadá úplně jako nový, a to je mu, minimálně,
přes padesát let. Jsem moc ráda, že ho mám, protože ta fajn sousedka se mi takhle vždycky připomene. To je stejný, jako s tím zámkem ke sklepu - ale to jsem vám už určitě vyprávěla, ne?
Jaký je ten váš nejzajímavější, nejmilejší, případně nejvzácnější hrneček?
Mj. jestlipak jich taky máte
tolik?
P.S. Už se všichni těšíme
na vaše vyprávění.
O těch současných … :-)))
d@niela | 
Hrnky a hrnečky, případně i skleničky - ať jsou z čehokoliv - tedy téměř z čehokoliv vyrobené, nás ženské provází životem. Je to opravdu už patnáct let, co jsme si tu o těch svých tehdejších psaly. A já vám některé z těch vzpomínek sem znovu dám. Ale bylo by moc fajn, kdybyste přidali/y (doufám, že se ozvou i pánové), něco nového; neříkejte mi, že vám z té hrnkové stáje nic neubylo ani nepřibylo... Žádný fajnový nebyl rozbit, žádný jste svému drahému nehodila na hlavu? 
