Dobrý den, nikdy bych nevěřil, že se budu obracet někam na dotaz nebo na radu skrze manželství. Ale už to došlo příliš daleko a tonoucí se stébla chytá. V dubnu to bude 7 let, co jsem ženatý. Vztah už máme 10 let. Máme dvě děti ve věku 3 a 6 let, holčičky. Manželka je stále na mateřské, táhne to už šestým rokem. Já pracuji na 12 hodinové směny. A protože všechno souvisí se vším, tak to tady musím malinko rozepsat a vysvětlit.
Začal jsem totiž vloni v září hrát hokej. Pouze jako amatér, ale byl jsem tím úplně pohlcen. Tak moc, až jsem to manželce znechutil přehnaným hledáním odborných knih, dvd záznamů a častým hraním. Došlo nakonec k dohodě, že budu chodit pouze 2 x týdně hrát hokej. Ale trénink mám v úterý od 21 h a zápasy byly většinou v pondělí a pátek podle rozlosování. Mám problém s tím, že mi přijde absurdní si nedovolit chodit hrát 3 x týdně hokej. Pokud jdu na třetí hokej v týdnu, což se stává tak max. 2x za měsíc, bere to jako podvod. A nedodržování pravidel. Je pravda, že do toho chodím ještě jednou týdně na spinning, který je tak kolem 17h nebo 19h. Ale jinak co se týče rodiny, tak jsem stále s nima. Ať je to před noční nebo po noční, o volnu atd. Až teda večer odcházím na ten trénink nebo zápas. Ale bohužel manželka má pocit, že s ní nejsem! Co se týká dětí - ano v pohodě, starám se, ale nám dvoum to skřípe. Tím, že jsem to s hokejem přehnal, se už doma o něm nemůžeme bavit. Je z něho znechucená. Chtěla by si povídat, ale nejsou témata. Já s ničím nepřijdu kromě hokeje - a ona, když je na mateřské, tak nic neví. Takže vázne komunikace. Tvrdí, že se chovám hrozně, což asi tady nikdo podle dopisu neposoudí. Samozřejmě já si to nemyslím. Neboť fakt se možná vracím utahanej, ale veškerá zlost nebo špatná nálada zůstane na tom ledě. Chodím domu z tréninku nebo zápasu tak kolem 23h, ale to už manželka spí. A tím, že mám noční a o volnu nebo po denní ten hokej, záleží jak to vyjde, tak už spolu ani nespíme. Já bych se mohl milovat i po hokeji, před prací nebo po práci, nemám s tím problém. Ale ona je naštvaná, že je večer sama doma. A aby se se mnou milovala, tak mne musí mít ráda, mít na to chuť; že jí to prý nejde, jen tak se se mnou pomilovat. A nebo, že to teda začne takhle dělat, ale tím pádem pak nebude mít zábrany si to zkusit i někde jinde... No, je nám 30 let a přijde mi hloupé se nemilovat v tomhle věku jenom kvuli tomu, že já nedokážu přestat hrát nebo omezit hokej (prý nemůžu mít všechno). A nejde jen o sex, ale už má ze mne i vysoký tlak (z těch hádek). Takže se začíná řešit i rozvod. Nechci se tady nějak obhajovat, ale po hokeji mažu hned domu. Do hospody nechodím. Doma pomáhám, ale pouze, když se mi řekne. Samotného mne to nenapadne (kromě vytírání schodů, to je napsané na nástěnce), ale nemám problém jit to udělat, když si o to žena řekne. Nebo si náhodou všimnu, že je potřeba vynést koš, umýt nebo utřít nádobí, vysát atd. Je to fakt zlé, můžete mi poradit, jak z toho ven? Myslíte si, že to fakt přeháním, když veškerý volný čas trávím s malejma holkama a pak jsi jdu večer zahrát hokej? Všechno je na úkor něčeho. Chodil jsem hrát odpoledne, ale bylo zase doma zle, že nejsem s dcerkama. No a když chodím teda hrát večer, tak je zase zle, že nejsem se ženou! A že doma jsem jen z donucení a otrávený. Já si tak nepřipadám, ale to fakt nikdo z tohoto dopisu nemůže poznat. Co se týká jejích koníčků, v ničem jí nebráním. Muže si chodit sportovat nebo si sednout se ženskýma na kafe.Teď jsme doma řešili rotoped. Snažil jsem se jí vysvětlit, ať si ho nekupuje a si radši zajede na víkend na nějaký wellness program. Marně, a rotoped stojí doma. Nejsem ten, co pořád jenom bere a nic nedá. I když podle ženy jsem sobec, ješita, rozmazlenec a negativní člověk. Za to, že je teď tak zlá, tak za to prý můžu vlastně já, neboť já ji nakazil tou mojí povahou - za těch 6 let, co je s dětma doma. Vždycky, když je diskuze, tak mi říká: "já jsem tvoje zrcadlo - to jsi ze mne vlastně udělal ty. Nemám od koho přebírat nálady, chování atd. Nechodím do práce, a pak domů se špatnou náladou. To ty se tak chováš." Ještě jednou všem předem díky za radu, po případě za návod, jak z toho ven. Jarda
|