 Není to můj příběh, ale pokud by někdo věděl, jak z toho, pomohlo by to. Pracuji jako personalistka a dnes ke mně do kanceláře přišla jedna naše zaměstnankyně, která je od srpna 2020 v pracovní neschopnosti. Velice zhubla, vypadá opravdu velice nezdravě a lékaři nejsou schopni diagnostikovat, co jí vlastně je. Poslední verdikt zní: "Nemoc se musí více rozvinout, abychom ji přesně diagnostikovali."
Má
dny, kdy není schopna vstát z postele, protože ji všechno strašně bolí. Jindy
vstane a nemůže hýbat rukama. Věřím jí, že je to opravdu nemoc, že si
nevymýšlí. Má dvě zletilé děti. Dcera studuje střední školu a syn vysokou.
Dcera má sice nějaké brigády, ale při denním studiu toho moc nezvládá. Navíc
jsme poměrně malé městečko, kde nejsou pracovní příležitosti ani pro
nezaměstnané "dospěláky". Syn ke škole pracuje a svůj život si
financuje. A teď ten velký problém: Paní má u nás služební byt. Teď jí přišel návrh na invalidní důchod.
Pokud do důchodu nastoupí, není způsobilá pro výkon své práce a musí u nás
pracovní poměr ukončit. Přijde o byt a náhradní nemá. Pokud do důchodu
nenastoupí, zůstane bez jediné koruny. Na sociálce jí bylo řečeno, že děti
mohou ukončit školu a starat se o ní. To prý musí i bývalý manžel. Kdo ho donutí? A nebo - jak požádat vlastní děti, aby
přestaly studovat a šly pracovat a staraly se o mámu? Dcera bude mít pak jen ukončené
základní vzdělání a syn střední. Dva roky jeho VŠ tak jsou v háji. Žádala o nějaké
příspěvky na studium, bydlení, žití. Na nic ale prý nemá nárok. Zatím žije z
nemocenské, ale ta jí od září už zaniká. Je absolutně zhroucená, pláče a to si
myslím jejímu zdravotnímu stavu nepomáhá. Je mi jí hrozně líto.
Nevíte někdo,
co s tím?
Děkuji Alice
|
