 Milá kudlanko, před několika dny jsem poprvé objevila tohle počtení a věnovala jsem dlouhé hodiny pročítání článků, problémů jiných, reakcí na ně. A protože už delší dobu nad něčím přemýšlím a s nikým jsem o tom doteď nemluvila, zkusím to s Tebou a čtenářkami - a teď už vysvětlím oč jde. Jsme spolu s manželem jedenáct let. Seznámili jsme se, když jsme byli oba po střední škole a za sebou měli jen nehluboké vztahy.
Sexuální zkušenosti jsme sice měli, ale jen velmi
stručné. Začali jsme spolu nejprve chodit, pak bydlet, prošli jsme
společně studii na vysoké. Po vysoké klasika: svatba. Proč taky ne, měli
jsme se rádi, věřili jsme si, znali se velmi dobře, shodli se na
životní filosofii, tak proč hledat dál. Konečně se ale dostávám k jádru pudla a tím je sex.
Nic moc mi neříkal. Nepochybovala jsem o tom, že je to můj problém,
snažila se manželovi vycházet vstříc, ale pravdou je, že frekvence
našeho sexuálního života by se dala už od těch osmnácti let, kdy jsme se
seznámili, lehce spočítat. Navíc jsem začala asi před šesti léty trpět kvasinkovými výtoky,
pohlavní styk mě bolel, byl nepříjemný. Začala jsem se opakovaně léčit,
ale celou tu dobu je léčba prakticky nepřerušená; znám snad všechny typy
čípků a mastiček, co český trh na kvasinku nabízí. Po každém
(ojedinělém) pohlavním styku se navíc infekce znovu naprosto dramaticky
rozjela, takže jsem se začala sexu s manželem i vyhýbat. Lety se také náš vztah vytříbil v tom smyslu, že zatím co já jsem
začala být velmi aktivní, v práci úspěšná, manžel si začal lebedit v
rodinném krbu, v roli otce nyní čtyřletého dítěte se vysloveně našel. Mě
baví aktivní život, sport, výlety (pochopitelně i se synkem) zatímco
manžel stráví hodiny u televizní obrazovky a sportu. Podotýkám, že
je nám třicet jedna let... Manžela mám skutečně ráda, věřím mu, obdivuju ho za to, jak úžasně se
stará o našeho malého, jak se dělíme o domácí práce, za to, jak je vůči
mým aktivitám tolerantní, jak mi vychází vstříc. Nebýt to patetické,
řeknu, že mám prototyp chlapa, kterého si všechny přejeme. Problém je,
že můj vztah k němu je poněkud mateřský. Motivuji ho, chválím, směruji,
aktivuji k výletům, zařizuji dovolené atd. No ale ten sex :-( ... není prostě. Můj manžel mě už fyzicky nepřitahuje,
přestože je mi příjemný jeho kontakt na úrovni třeba pohlazení nebo
objetí. Ale endorfiny v tom nejsou, v podstatě totéž cítím, když se
obejmu s mou mamkou nebo se svým synkem. Manžel se nebouří, sexu se
nedožaduje, CHÁPE. Chápe, že ty kvasinkové výtoky jsou velmi nepříjemné a
musí se doléčit. Ach jo. Tak, a teď babo raď! Milá Danielo, co si myslíš o sterilním soužití
manželského páru, který by (a teď v nadsázce) měl být s ohledem na věk
takřka v nejvyšší sexuální aktivitě? Lze žít bez partnerského sexu?
Případně jak na něj, aby to šlo? Má takovýhle vztah šanci na dalších
třeba dvacet let společného soužití? Nemůže se stát, že jednoho dne
potkám někoho jiného, splaší se mi hormony a dopadne to celé všelijak?
Myslíš si, že je rozumné si pořizovat další děti, když by šlo pouze o
"oplodnění" a dál opět nic? A co když se objeví nějaká "svůdně ženská" v okruhu mého manžela? Je
on schopen to dlouhodobě akceptovat? Nezůstanu pak sama s malými dětmi a
manžel u úžasné milenky, která je v posteli dračicí? Co Ty na to? A co
na to vy všichni, co si chodíte na kudlanku tříbit názory? Řeknete mi k
tomu něco? PS: bohužel
(nebo bohudík) jsem měla možnost zjistit, že sex s jiným mužem mi
kvasinkové problémy nezpůsobuje a velmi mě vzrušuje... K tomu se přiznávám, už si nevím rady, takže i tohle jsem zkusila. Díky za jakoukoliv reakci a přeji příjemné léto a všem hodně zdraví.
KAROLINA
|
