|
 Tak jsem se zase z jedné naší soukromé televize dozvěděla, že Zlín je město obuvi a přitom má Zlín už poměrně dlouhou dobu společného s botama asi jako vysoká politika a upřímnost. Proto mě pořád dokola překvapují příbuzní, kteří si bezmála 20 let po revoluci jezdí do Zlína kupovat boty...
a vypadají hrozně překvapeně, když zjistí, že kromě jednoho obchodního domu Baťa v centru a pár menších obchodů kolem, tady opravdu, ale opravdu nic jiného není a že nabídka bot je zhruba taková, jako v kterémkoliv jiném městě podobné velikosti. 
Baťovy závody, po roce 1948 Svit, se po revoluci rozpadly na několik menších závodů. Spousta z nich po několika letech zbankrotovala a s nimi i další firmy, navázané na obuvnický průmysl. Ve fabrice, kdysi přísně střežené a neprostupné (jen tak pro zajímavost přímo v centru města), teď můžete najít úplně všechno.
Vietnamské spoluobčany a jejich zboží všeho druhu, autobusové nádraží, banku, nejrůznější větší či menší firmy. Kdysi veleznámý „mrakodrap", ve své době nejvyšší budova ve střední Evropě, prodělal nákladnou rekonstrukci a dnes je v něm magistrát a finanční úřad. Zní to dobře, že? Tak trochu to vypadá, jakože se Zlín o své dědictví pěkně stará, ale bohužel, opak je pravdou. Většina budov chátrá a chátrá a chátrá... a bůhví, jak dlouho bude chátrat dál. Město se rozhodně vycimbá */ teď, když shání finance na dostavbu kongresového centra - chybí mu pouhopouhých 600 miliónů korun. Zadlužení však zatím údajně není tak veliké, aby to Zlín nějak zásadně pocítil. Nu, jsem na to docela zvědavá.  Na druhou stranu se pomalinku střepáváme */ cihlovo-betonového centra. Díkybohu ho v poslední době nahrazují budovy modernějšího rázu. Což nelze říct o nejbližším okolí zmíněného středu: Kdo kdy Zlín navštívil, určitě ví, co tím myslím - totiž rozsáhlé kolonie půldomků. S jejich výstavbou začal Baťa někdy po roce 1930. Všechny byly původně stejné - pět metrů vysoké krychle z červených cihel. Napříč domky přepůlené, ze dvou stran vchody do samostatných bytů, dole obývák a minikuchyňka 2,5m2 (Baťa si totiž přál, aby se lidé stravovali kolektivně v jeho vývařovnách), nahoře dva malinké pokojíky. Každý domek měl svou malinkou zahrádku a vzdálenost mezi dvěma domky není větší, než pět metrů, což zaručovalo mít dobrý přehled o životě sousedů. Za Bati nesměli obyvatelé vysadit na pozemku jediný keříček, natož strom, teď se každý může na svém vyřádit, co srdce ráčí a peněženka a míra vkusu - nevkusu dovolí. Z půldomků se místy staly až veledomky, majitelé si totiž přistavují a přistavují, až z těch původních pár m2 udělají něco monstrózního... Jinak - Každý si pečlivě pěstuje a ofukuje zahrádky na svých pár metrů čtverečních. A tak - co půl domečku - to originál. 
Neznám větší zábavu, než v podvečer vyběhnout a dát si pár kilometrů mezi těmito cihlovými domky. Přiznávám, tak trochu šmíruju, co nového se zas dostavělo, objevilo a kdo je z nich větší machr. Ještě že jsou domečky tak blízko u sebe, kolikrát stačí jen proběhnout jednou úzkou uličkou a člověk si odnese dojmů až do rána...
Ano, náš "zlínský člověk z půldomku" je prostě šikulka a hlava otevřená.
Paula
Překlad z moravštiny do češtiny (pro jistotu): vycimbá = vydá /vydá z peněz) střepáváme = zbavujeme
|
