Arnoštov se nachází těsně u VVP Boletice a i když jsou domy roztroušené, některé zanikly, obec působí vcelku udržovaným dojmem. V Křišťanově jsou patrné pozůstatky původních stavení. Jde o bývalé Schwarzenbergské revíry. Když na podzim roku 1917 přišel mohutný orkán, na blízkém Knížecím stolci vznikly v hustých a téměř neproniknutelných lesích obrovské polomy. Bylo třeba dostat dřevo do vnitrozemí. Započala tak stavba dráhy vedoucí k nádraží ve Zbytinách, koleje měly rozchod 760 mm. Dráha fungovala zhruba do konce druhé světové války a zbytky železnice jsou zde na několika místech patrné.

Ve Zbytinách mne zaujal kostel se hřbitovem. Vzpomínáte na povídání o Mouřenci a faráři Andraschkovi? Pocházel právě ze Zbytin a jméno rodiny Andraschko na hřbitově nechybělo, ač sám farář odpočívá na milovaném Mouřenci.

Tehdy jsem také psala, že život v těchto nadmořských výškách (odkud mouřenecký farář pocházel) býval krušný, něco vypěstovat bylo nesnadné.

Ani dnes to tu není o moc lepší. Když v novinách nebo televizi hlásí, že ve vyšších polohách okresu Prachatice jsou po sněžení silnice zcela neprůjezdné, téměř jistojistě půjde o silnici v této lokalitě, o úseky kolem Zbytin, Ktiše, Smědeče.

Čím se tu tak lidé mohou živit? Kdysi slavná brusírna skla v Arnoštově už vzala dávno za své. Zbývá práce v lese, agroturistika, prodej regionálních produktů. Není divu, že se sem lidé nehrnou. Třeba Křišťanov měl v roce 1921 více jak tisícovku obyvatel, dnes jich tu je stovka. Život v tvrdých podmínkách, s minimem možností kulturního vyžití není pro každého, ale ti, kteří se rozhodnou zde žít, bývají šťastní. Žijí v krásné přírodě, daleko od stresu, od hektického života.

Kraj kolem Zbytin patří k tomu nejlepšímu, co jsem v uplynulém roce viděla. Po zdravotních problémech na jaře, následně parném létě, které mne omezovaly v cestování, jsem si na podzim vše vynahradila.

              MIA,

cestovatelka

Komentáře (9)

Zobrazit/Skrýt komentáře ... : mia I https://mia1960.rajce.idnes.cz/Sumava_podzimni_I./ tady jsou fotografie z výletu, kdo má čas a chuť se podívat leden 15, 2019 05:26 ... : *deeres* Já se podívám ráda. Vlastně to tam znám, ale léta jsem tam už nebyla. Kdysi náš závod dělal nábor holek z ekonomky ve Strakonicích a v rámci náboru k nám přišla holka z Malenic. Pak se v Praze vdala na Letnou a narodila se jí dcera dva měsíce po mojí holce a nakonec jsme mateřskou trávily hodně spolu. A když se pak vrátila do Malenic, tak jsem k ní občas na nějaký čas přijela. Její máma byla nádražačka ve Čkyni a myj sme tam tou lokálkou po okolí často cestovaly. Tu lokálku můžete vidět v jednom Troškově filmu, kdy průvodčí hlásí, že nezastavují, pouze přibrzdí. Troškovými filmy, jako kompars, prošli lidé z Hoštic, Malenic i ostatních okolních obcí a mihnul se tam i jezevčík Azor mé kolegyně. Malenice jsou dlouhá vesnice podle řeky Volyňky, ale ani bych to řekou nenazvala,je to jen taková průzračná kamínková říčka. Tak čisťounká, že když kolegyně pro holku chtěla založit akvárko a z Volyňky vzala vodu, tak do večera byly břichem vzhůru. Ona sice byla opravdu tak čistá, že jste se z ní mohli bez obav napít, jenže hrozně tvrdá a rybičky to nepřežily. leden 15, 2019 09:08 ... : mia I deeres máš hezké vzpomínky. A dokážeš si je dobře uchovat a vybavit. leden 15, 2019 09:35 ... : *deeres* Jednu hezkou vzpomínku mám i na Azora. Azor byl zdrhač a vždycky se dokázal na zahradě někde podhrabat a šel si po svých. Kamarádka bydlela na opačné straně, než byla prodejna , ta byla na začátku obce, tam, co je jez. A já šla nakoupit, vyjdu z krámu a tam sedí Azor a somruje. Já ho sprdla a hnala před sebou na druhý konec obce. On se po mně jenom tak občas ohlídnul, loupnul naprdnutým okem a mazal přede mnou až domů. Já přišla před branku a koukám, Azor sedí za plotem na zahradě. Já ukradla úplně cizího psa, co vypadal nemlich tak, jako Azor. Aby ne, pak se ukázalo, že je to jeho brácha leden 15, 2019 09:58 ... : mia I leden 15, 2019 10:13 ... : Milene Hezké povídání. Hned mám chuť na nějaký výlet. Asi ale počkám na pěknější počasí. leden 15, 2019 11:19 ... : doktor Mio,děkuji za bezva povídání.Jeden pookřeje při tvém vyprávění.ŠUMAVU I p.Jiráskovou mám rád.Pana Podskalského jsem miloval pro jeho něžný a laskavý humor.Prachatice máme vždy jako odrazový můstek,ovšem nejsme-li na chalupě. leden 15, 2019 12:46 ... : mia I milene, doktore - děkuji za komentáře. Teď mám v plánu udělat povídání o pašerácích na Šumavě , hlavně pašování tabáku a jeho následné šňupání bylo zajímavé. Tabák se nazýval brizil a byla to lahůdka. Pak také povídání o králováckých rychtách. leden 15, 2019 13:30 ... : doktor Mio bezva,už se těším.Tak neváhej a piš ! leden 16, 2019 12:31

Napsat nový komentář

Pro komentování je potřeba, abyste byli přihlášeni. Pokud nemáte ještě svůj účet, prosím zaregistrujete se.

Powered by Azrul's Jom Comment

>>Předchozí - Následující