Druhý den ráno vstáváme až po deváté hodině a teprve v deset jsme schopni vypravit se na snídani do půvabné hotelové restaurace. Je nám stydno, ale servírce a kuchařce zároveň to nedělá žádný problém. Směje se na nás, a protože neumí anglicky, domlouváme se opět směsicí jazyků. Funguje to ale dobře, jen to bulharské netradiční kývání hlavou nám stále dělá problémy.

      Na otázku, zda chceme ke kávě mléko, kýveme a kuchařka nám ho pochopitelně nedonese. Snídáme omelety se šunkou a sýrem, k tomu opečený bílý chléb. Omeleta je tak ze tří vajec, takže nás tato pozdní snídaně nasytí na celý zbytek dne. Když platíme, kuchařka nám oznamuje, že kávu máme od manažera hotelu zadarmo jako dárek. Usměvavý Majk na nás také už ode dveří mává a zdraví se s námi. Příjemné prostředí, příjemné ceny, příjemní lidé, víc k tomu nelze dodat.

     Po snídani vyrážíme na prohlídku historického centra města. Než tam dojdeme, procházíme čtvrtí mnoha moderních hotelů, které se nám skutečně líbí. Snad v každé budově je citlivě zakomponován zdejší kámen, ze kterého tu všichni staví ploty, podesty, terasy a rozličné zídky. 

     V kombinaci s dřevěnými prvky vypadají stavby opravdu dobře. V některých jsou sice použita i plastová okna, ale v dřevěné imitaci nepůsobí rušivě.

     Střed Banska je tvořen mnoha krásnými starobylými domy lemujícími ulice i úzké uličky, které jsou dlážděny nepravidelnými přírodními kameny.

     Mnohé udržované domy jsou přeměněny na mechany či penziony, v jiných jsou muzeální expozice nebo obchůdky s tradičními bulharskými tretkami.

     Kromě luxusních vozů západních značek lze potkat koňské potahy, na zápražích pak posedávají babičky v tradičních oděvech. Co nás zde zaráží, je množství úmrtních oznámení visících snad na každých dveřích či vratech. Úmrtní oznámení jsou stará třeba i několik měsíců či let a stává se, že vedle sebe visí  i tři-čtyři najednou. Mnohdy je nad nimi také umístěna velká černá mašle. Nezvyklý obyčej.

     Náměstí je již moderní, s parkem, vodopády, vodotrysky a s pěší zónou s mnoha kavárničkami a obchůdky. Je odtud také nádherný výhled na panoráma Pirinu. V jedné kavárničce si dáváme Frappé a pivo, Petr s Axlem pak vynikající zmrzlinu do obrovského kornoutu. Zmrzlin tu mají několik druhů a v každé jsou celé kusy ovoce či ořechů, žádná chemická barviva.

     Vzápětí nás obklopují místní toulaví psi, kterých je v Bulharsku plno. Jsou bojácní a krčí se při každém pohybu ruky, když jim ale nabídneme oplatkový kornout, osmělují se a hltavě si jej od nás berou.

     Po občerstvení procházíme dalšími uličkami a v jedné z nich nás oslovuje naháněč z blízké „k´ši", tj. rodinného domu, jak tomu Bulhaři říkají. Jedná se o restauraci s domáckým prostředím a rovněž domácí krmí. Naháněč nás láká na výbornou stravu, a když zjišťuje, že jsme Češi, přechází do lámané češtiny.

     Chválí naše pivo a vyjmenuje nám plno českých pivních značek, že bych si sama na tolik druhů nevzpomněla. Smějeme se a slibujeme mu, že se tu zastavíme až večer. Ve skutečnosti už ale máme pro večeři vybranou jinou hospodu - nádhernou mechanu, která nás svým interiérem naprosto okouzlila. Ještě předtím ale nakupujeme pár drobnůstek, mimo jiné pohledy s tyčícím se vrcholem Vichrenu.

     Když horu vidím v celé své kráse, hned se pustím do Axla:

„Ty pako, kam mě to chceš táhnout?To nemám šanci vylízt."

„V pohodě, to vylezeš," tlemí se mi Axl.

„To teda N-E-V-Y-L-E-Z-U. Podívej se na to, dyť to je normálně horolezeckej výstup.

Copak jsem ňákej horolezec?"

„A když to vylezeš, budeš na sebe pyšná?"

Míša z Humplu, cestovatelka n. v. n.

Komentáře (1)

Zobrazit/Skrýt komentáře ... : Bara Tak takovyhle den by se mi libil a to slapani po horach necham na vas..... leden 23, 2008 23:45

Napsat nový komentář

Pro komentování je potřeba, abyste byli přihlášeni. Pokud nemáte ještě svůj účet, prosím zaregistrujete se.

Powered by Azrul's Jom Comment