Jedeme dál,  takovou krkolomnou stezkou, silnice je vymletá a samá díra. Buď jedeme krokem anebo naskakujeme až do stropu. Kolem nás jsou samé hory a skály, občas se pod nimi klikatí nějaká říčka. Kodrcáme se kus cesty, když najednou se před námi objeví závora a - finito.

      Z domku u závory, který mi připomíná nyní už opuštěné strážní domy v šumavském hraničním pásmu, vychází uniformovaný chlápek. Naštěstí nedrží v ruce kalašnikova. Kupodivu umí anglicky a dozvídáme se od něj, že je zde ochranné vodní pásmo a jet tudy rozhodně nemůžeme. V naší blízkosti se nachází veliké jezero Belmeken, které leží na rozhraní dvou povodí, a to bude asi ten důvod. Jsme zdecimovaní. Místo toho, abychom si kus cesty ušetřili, budeme se vracet zpět po té hrozné silnici a přece jen dělat okruh po státovce. Ale nedá se nic dělat, aspoň víme, že cestám v mapách moc důvěřovat nemůžeme. Jenom nechápeme, proč někde dole na začátku silnice neumístili dopravní značku zakazující vjezd (či průjezd), a my tak museli najet spoustu zbytečných kilometrů.

     Takže se vracíme, projíždíme znovu Borovec, kterému jsme se chtěli vyhnout, a přes Samokov sjíždíme na hlavní tah. Jen co máme hory za zády, mění se počasí jak mávnutím kouzelného proutku. Mraky jsou pryč, rapidně se oteplí a sluníčko svítí, jak kdyby mu platili. Je to k vzteku.

      Navečer přijíždíme do Banska. Město se nachází v Razlošské dolině ve výšce 900 m n.m. přímo na severním úpatí Pirinu, ze severu obklopené pohořím Rila a z východu pohořím Rodopi. Vlastní osada vznikla v 9. - 10.století, ke značnému rozmachu obce došlo od 18.století v návaznosti na rozvoj obchodu s egejskými zeměmi, s Indií, Arábií, Francií, Anglií a Rakouskem.

     V 19. století bylo Bansko již poměrně bohatým městem, místní obchodníci i řemeslníci si stavěli krásné domy, obehnané vysokými zdmi, z nichž se mnohé dochovaly až dodnes. Dnešní Bansko s 10 000 obyvateli je jednak díky své poloze významným lyžařským a turistickým střediskem, jednak patří s mnohými architektonickými kulturními památkami mezi městské památkové rezervace.

     Je znát, že zde turistický ruch opravdu čile kvete, čemuž odpovídá celkové uspořádání. Periferie vypadá sice stejně jako všechna bulharská města, či-li hnusně, ale jinak má Bansko šarm podhorského městečka s mnoha hotely, hotýlky a penziony. Krom toho zde probíhá čilá výstavba nových komplexů, naštěstí citlivě architektonicky řešených. Nové budovy skvěle zapadají do koloritu okolních domů a nedalekých hor.