O kudlance se ví, že svého partnera po kopulaci sežere. Když o tom tak uvažuji, myslím, že – v jistých případech – by toto řešení nebylo nezajímavé...
Kontakty
Napište nám |
Poradna Kudlanky |
Právní poradna |
Související články
Přihlášení
Anketa
PŘES HORY, PŘES DOLY – BULHARSKO A ŘECKO - X. |
![]() |
![]() |
![]() |
Pondělí, 21 leden 2008 | ||||
Strana 2 z 2
Projíždíme různými třídami a vybíráme hotýlek, který by se nám líbil a přitom nás finančně nezruinoval. Nakonec zastavujeme u tříhvězdičkového hotelu Lazur a Axl se jde ptát na cenu. Recepční bohužel neumí anglicky, a tak nastupuje Terka s němčinou.
Za takřka symbolickou cenu dostáváme velké pokoje s poměrně komfortním, úplně novým vybavením včetně televize a lednice. Z balkónku pak máme výhled přímo na hory. Jsme maximálně spokojení a hned si dáváme horkou sprchu. Využíváme dostatečných prostor pokojů a rozkládáme zde k dosušení naše provlhlé svršky a stany.
Po regeneraci našich zevnějšků scházíme do recepce a Axl se už anglicky ptá relativně mladého majitele hotelu Majka na předpověď počasí. Dozvídáme se, že po následující dva dny má být slunečno a beze srážek. Podle toho také hned plánujeme, že zítra zůstaneme v Bansku, které si důkladně prohlédneme, a následující den vyrazíme do hor, při čemž zdoláme nejvyšší vrchol Vichren.
Ptáme se ještě na možnost povečeřet v hotelové restauraci, ale protože už je po deváté hodině, kuchyň je zavřená. Majk nás posílá přes ulici naproti, kde se nachází „mechana", či-li stylová bulharská restaurace s tradičními místními pokrmy. Poslechneme jeho rady, protože do centra města už se nám teď nechce trmácet, a děláme víc než dobře. Mechana je zařízena opravdu stylově. Zdi jsou kamenné, stropy z dřevěných trámů, také všechen nábytek dřevěný. Na stolech jsou červené přízové ubrusy s bulharskými motivy, lavice mají přehozy v podobném ladění. Uprostřed vstupní místnosti je obrovská dřevěná káď plná lahvového piva, které je chlazeno vodou stékající dřevěným korytem odněkud zvenku. Různé tradiční doplňky umístěné na stěnách a policích doplňují celkovou atmosféru, která je vynikající.
Okamžitě k nám přibíhá mladá servírka, která je velmi ochotná. Ptá se nás, odkud jsme, a pak na nás vybalí všechna česká slovíčka, co zná. Smějeme se, když my na oplátku slabikujeme bulharské ekvivalenty - a dobrý kontakt je navázán. Objednáváme si pití a servírka vymlouvá Petrovi kávu, že prý ji tady nevaří dobrou.
Dávají tedy na její slova a dělají dobře, protože to, co jim vzápětí přinese, vyráží dech. Na velkém prkýnku dlouhém minimálně půl metru leží na dřevěných vidlicích obrovský špíz skládající se z vepřových a kuřecích kousků (respektive kusů), slaniny, klobásek a různorodé zeleniny. Pod špízem jsou pak na vinných listech rozložené brambory a hranolky.
Všechno jídlo je dobré, ale na naše zvyklosti málo slané. S tím jsme se následně setkali ve všech dalších bulharských restauracích, Bulhaři oproti nám prostě málo solí. Možná i to je jeden z důvodů, proč netrpí tolik kardiovaskulárními chorobami jako my Češi. Ale po dosolení je jídlo opravdu chutné a musíme také ocenit, že hranolky nejsou mražené fabrikované, ale dělané skutečně podomácku. Přikusovaný česnekový chléb připomínající velikou pita placku je jen zlatou tečkou celého menu.
Po večeři jsme plní k prasknutí, loučíme se s milou servírkou a jdeme spát...
Míša z Humplu, cestovatelka n. v. n.
|
< Předch. | Další > |
---|