O kudlance se ví, že svého partnera po kopulaci sežere. Když o tom tak uvažuji, myslím, že – v jistých případech – by toto řešení nebylo nezajímavé...
Kontakty
| Napište nám |
| Poradna Kudlanky |
| Právní poradna |
Hubnutí s Kudlankou
Související články
Význam jmen
Soutěže
Setkání
Přihlášení
Anketa
| TOULKY ŠUMAVOU - ÚDOLÍ LOSENICE - III. |
|
|
|
| Středa, 21 únor 2018 | |||||||||||
Strana 3 z 3
K ponurosti místa přispívá i nedostatek slunečního svitu, i za slunečného dne se sem dostane díky hustému lesnímu porostu minimum světla. Posuďte sami z fotografií atmosféru místa. Přiznám se, že se mi odtud nakonec nechtělo. Prostě - genius loci.
Jenže čas neúprosně kvapil a tak jsme nasedli do auta a ujížděli už klidným úsekem k Červené. Za ta léta co jsem v těchto místech nebyla, se změnila situace. Očekávaný nápor turistů se nekonal, dřevěné cedule s nápisem „Zimmer frei“, které tu neuměle vyvedené stávaly v devadesátých letech, už nadobro zmizely. Teď se tu, jak se zdá, daří ekologickému zemědělství. A tak tu místo cedule nabízející ubytování spatřuji cedulku, která vyloudí úsměv. Obrázek rozzuřeného býka doplňuje text „Ve stádu je býk, nevstupujte do ohrady, nebezpečí úrazu“.
Mít více času, možná bychom projeli vesnici ještě na Šobr ( Schondorf), je tam krásný dvůr Bajerov. Takhle sjíždíme do údolí a syna překvapuje zdejší prudké klesání. „Uklidňuji“ ho tím, že já tu v devadesátých letech díky zaměstnání zažila pár jízd smrti. Tehdy ve staré V3S, za hustého sněžení a se silně slabozrakým řidičem, jsme sjížděli tenhle kopec. Studená okna auta se rychle zarosila, stěrače nestačily stírat padající sníh, když v tu chvíli můj obrýlený spolupracovník prohlásil „Teď nevidím vůbec nic“.
Ani já neviděla vůbec nic, protože jsem strachy zavřela oči. Tehdy jsem pochopila význam rčení „na tachometru dvacet a v očích smrt“, dvacítkou jsme tedy nejeli, řekla bych že možná i desítkou. Se smíchem teď vzpomínám, ale tehdy mi bylo úzko. Ale do Amálina údolí se prostě jinak než z kopce nedostanete, ať jedete odkudkoliv. Je tu krásně, ale prochozené to zde nemám a já píši jen o místech, kde jsem skutečně byla.
V Kašperských Horách na severní straně kostela sv. Mikuláše je hrobka rodiny Simlick. Tady v Amálině údolí stávala kdysi jejich sirkárna.
Tolik dnešní povídání. Z Kašperek jsme se vraceli domů přes Sušici. Malý usnul v autosedačce, ale já nezapomněla na můj rituál, dá-li se to tak nazvat.
Kdykoliv se vracím ze Šumavy přes Sušici, nikdy nezapomenu pohlédnout na kapli Anděla Strážce, která tvoří výraznou dominantu města. Stojí vysoko nad městem, nad Otavou. Nejhezčí pohled na ni je z Hrádecké ul. u Tesca.
Zároveň na mne padl i trochu splín. Budova sušického Sola už nestojí, vedle bývalého Sola jsou nějaké obrovské objekty, které také vypadají „po smrti“, opodál stojí zanedbaná a opuštěná velká budova sušické porodnice.
Druhý den vnouček na obrovskou čtvrtku namaloval mlýn z Buzošné. Překvapilo mne, jaké detaily si zapamatoval. Bylo to milé. MIA
|
|||||||||||
| < Předch. | Další > |
|---|
