Zatímco trať z Delhi do Kalky má rozchod 5 stop a 6 palců, trať do Shimly má jen 2 stopy a 6 palců. Byla dokončena v roce 1902, je dlouhá skoro 100 kilometrů, překonává výškový rozdíl 1460 metrů, je na ní 688 mostů, z nichž některé vypadají jako římské akvadukty, a 102 tunelů. Nejdelší tunel je pojmenován podle inženýra plukovníka Baroga. Tento nešťastný muž dal kopat tunel z obou stran, ale když se mu nepodařilo oba konce spojit, spáchal přímo v tunelu sebevraždu a práce musel dokončit někdo jiný.

Cesta trvala okolo šesti hodin a my se během ní spřátelili s početnou indickou rodinou, která s námi sdílela nás malý vagónek. Opět plni zážitků jsme už za tmy vylezli z vlaku a po delším hledání našli hezký hotel na Ridge Road.

Shimla je překrásné město postavené ve výšce 2 200 metrů na hřebenech hor. Za britské vlády to bylo každé léto hlavní město Indie, neboť Britové měli zřejmě až po krk toho, co George Orwell nazval „oppressive heat of plains“.

Město je proto plně starých koloniálních budov, trhů, teras a schodišť, po kterých neustále šplháte nahoru a dolů jako kamzíci. Je tam také poměrně hodně západních turistů, ale kromě několika mladých backpackerů jsou to většinou majetně vyhlížející starší lidé s vlastním indickým průvodcem, který jim neustále radí a pomáhá. My s Joanne jsme si coby starší backpackeři bez průvodce museli poradit sami. A tak jsme po třech dnech nastoupili na drsně vypadajícím autobusovém nádražíčku do malého předpotopního autobusu a vyrazili dále do hor.

První zastávkou bylo malé městečko Narkanda, poblíž kterého byl na kopci příjemný, i když nikterak levný hotel. Byl z něho ale krásný výhled a hlavně - na pokoji byla malá elektrická kamínka, což je v místech s nočními teplotami okolo 5 stupňů - docela užitečná věc.