Páté zastavení

– Dům u Flavínů (Splavínů) č. 36/22 na Malostranském náměstí má na své fasádě nádhernou fresku, v současnosti  jde o jedno z nejfrekventovanějších míst v Praze. Kdysi zde býval pivovar, ovšem pivo prý údajně chutnalo podobně jako voda z Vltavy. Později tu byla tiskárna. Z turistů ale asi málokdo tuší, že tento dům má opět jedno pražské nej. Vznikly zde první veřejné záchodky v Praze (1938). Žil zde i sochař Josef Nálepa, který jako jediný na světě vytvořil bustu španělského malíře Salvátora Dalího.

O blízké věži domu, ve které bydlel  Zdeněk Podskalský jsem na Kudlance psala už v hádankách, resp. dávala její foto do hádanek. Věže sousední Malostranské besedy mají naopak tu zajímavost, že kopule jedné z nich doslova připlula po vodě. Tehdejší transport z Čimic na Malostranské náměstí byl v r. 2008 poměrně náročný a největší z věží díky své velikosti musela být v jednom úseku transportu přepravena po Vltavě.

Naproti Malostranské besedě stojí Šternberský palác.  Zde upřete svůj zrak na chrliče vody. Je jich sedm, prostřední větší a po stranách vždy tři, s fantaskními hlavami různých živočichů. Mně se nejvíce líbil trojrožec.

Šesté zastavení

– v Praze najdete mnoho ochranných patníků. Jedny z nejzajímavějších jsem vyfotila před béžově modrou budovou Lichtenštejnského paláce, který je díky své kombinaci barev nepřehlédnutelný.  Autorem litinových patníků je Karel Nepraš (1932 -2002).

Modré patníky tu stojí od r. 1993, a ač vypadají stejně, každý je jiný. Nebyly sem osazeny náhodně, symbolizují popravu 27 vůdců Stavovského povstání r. 1621, nad nimiž po Bílé Hoře vynesl krutý ortel místodržící Karel I. z Lichtenštejna, jemuž zmíněný palác patřil. 

Vzpomínáte na článek Zašlá sláva o lékárně U černého orla, kde jsem popisovala osud rodu Fragnerů? Tak pokud jen malinko otočíte svůj pohled od patníků, máte tento dům i s obrovským černým orlem před sebou.  

Nejen vchod do lékárny, nad nímž bdí černý strážce s roztaženými křídly, nýbrž celý dům je nádherný.