Na náměstí jsme ještě navštívili barokní kostel sv. Anežky na bojišti (S. Agnese in Agone), který stojí na místě umučení této římské světice, v kryptě si lze prohlédnout pozůstatky domitiánského cirku. Kostel nechal vystavět papež Inocent X. jako rodinnou kapli, roku 1992 jej rodina darovala římské diecézi. Ve stavbě se střídali Rainaldiniové a Borromini, podle toho, kdo z nich byl zrovna u papeže oblíben.

     Druhou největší kupoli v Římě po sv. Petrovi má kostel sv. Ondřeje v údolí (S. Andrea della Vale) na třídě Vittoria Emanuela II., známý jako dějiště prvního jednání Pucciniho opery „Tosca“. Na stavbě se podíleli Grimaldi, della Porta, Maderno a Rainaldi. Jsou zde pohřbeni papežové z rodu Piccolominiů, mezi nimi i Pius II. (1405 – 1464), který sepsal české dějiny Historia Bohemica a odmítl Jiřímu z Poděbrad potvrdit basilejská kompaktáta.

     Na náměstí Largo di Torre Argentina jsme si prohlédly ruiny z dob římské republiky - Area Sacra, které svého času stály uprostřed Martova pole. Zbytky čtyř chrámů ze 3. stol. př. n. l., které patří k nejstarším řimským stavbám, nemají zatím jména a jsou označeny písmeny A, B, C, D. Chrám A byl pravděpodobně zasvěcen bohyni pramenů Juturně.

Najdeme zde i zbytky podezdívky Pompeiovy kurie, kde o březnových idách roku 44 př. Kr. pod 23 ranami dýkou padl k zemi Julius Caesar.

     Poslední zastávku jsme učinily v kostele Nejsvětějšího jména Ježíšova (Il Gesù), mateřské to lodi jezuitů, kde je pohřben zakladatel řádu Ignác z Loyoly. Hlavním architektem byl Michelangelův žák Jacopo Barozzi zvaný Vignola, průčelí je pak zas od jeho žáka Giacoma della Porty :-)

     Kostel měl ve své době novátorskou koncepci: půdorys sleduje rozvrh latinského kříže s širokou apsidou po vzoru raně křesťanských bazilik, na rozdíl od nich však nemá předsíň a všechny vchody vedou do centrálního prostoru, boční lodě jsou v podstatě zredukovány na jednotlivé kaple k soukromému rozjímání, příčné křídlo je jen naznačeno. Z trojlodní baziliky se tak vlastně stává jednolodní.