Pátý den jsme zahájily prohlídkou atrakce, kterou jsme měly prakticky za bukem. Pár kroků od centrálního nádraží Termini (a taky našeho dočasného římského bydliště) se nalézá jeden ze sedmi poutních kostelů, taktéž jedna ze čtyř patriarchálních bazilik, největší a nejvýznamnější mariánská svatyně ve městě – kostel panny Marie Větší (nebo také Panny Marie Sněžné).

     Stojí na vrcholku pahorku Esquilin, kde v noci ze 4. na 5. srpna 352 nasněžilo. O tomto netradičním úkazu byl ve snu informován senátor Jan se ženou a taktéž papež Liberius, kterým se té noci zjevila Panna Maria se žádostí, aby na místě, kde najdou sníh, vybudovali kostel na její počest. Na druhý den se všichni na onom místě sešli a papež vyznačil půdorys chrámu přímo ve sněhu.

     Původní kostel byl ve 13. století značně přestavěn, trojlodní bazilika byla rozšířena o příčné lodě a apsidu, ve 14. století byla připojena 75 m vysoká zvonice, nejvyšší v Římě. Další přestavby se pak kostelu dostalo v době baroka. Na náměstí před bazilikou stojí obelisk z Augustova mauzolea a mariánský sloup od Carla Maderna. Po jeho vzoru se pak začaly stavět mariánské sloupy i v dalších katolických zemích zejména střední Evropy.

     Navzdory všem úpravám si bazilika zachovala svůj raně křesťanský ráz. Prostřední loď odděluje od postranních lodí 40 iónských sloupů. Mozaiková výzdoba se Starozákonními příběhy pochází z 5. století. Kazetový strop byl pozlacen prvním zlatem, které poslal španělský král do Říma z Ameriky.

     Hlavní atrakcí kostela je relikvie Betlémských jesliček, které jsou vystaveny v kapli pod hlavním oltářem. Jak tak na ně koukám, nějaká dáma za mými zády povídá druhé: „Teda, řeknu ti, už se těším, až budeme sedět zejtra v letadle.“  Účastníci zájezdu v živém přenosu :-)