Do zpustlého sadu u Břevnovského kláštera se chodilo na rande, lezlo se tam přes rozvalenou zeď od Větrníku. To bylo před desítkami let, v minulém století a zahrady nebyly veřejnosti přístupné. Během začátku jednadvacátého století celý komplex kláštera dostal novou opravenou tvář. Cílem dotací EU bylo zpřístupnění zahrad a sadu, oprava zchátralých stupňovitých teras, opěrných zdí, schodišť, oranžerie, zahradního glorietu Josefky a altánu se studánkou Vojtěškou.

     U studánky se podle pověsti sešli roku 993, na základě Božího vnuknutí, kníže Boleslav II. se Slavníkovcem, biskupem Vojtěchem (Adalbertem), aby zde založili první mužský klášter benediktýnského řádu v Čechách. Dva roky na to nechal Boleslav II. Slavníkovce vyvraždit a Vojtěch této smrti jediný z knížecího rodu unikl. Z Čech odešel na misii, aby šířil křesťanství mezi pohanskými pobaltskými Prusy. Těm se to nelíbilo, měli svoje bohy a když Vojtěch, přes opakované varování, vnikl do posvátného háje a tím znesvětil obětiště, byl Prusy sedmkrát proboden kopím a byla mu uťata hlava.

      A nejspíš se stal i rituální součástí jejich jídelníčku. Boleslav Chrabrý prý za jeho ovařenou kostru a lebku zaplatil kopu stříbra a ostatky nechal převézt do Hnězdna. Odtud se ostatky vrátily zpět do Čech díky Břetislavu I. V Polsku je sv.Vojtěch nejvýznamnějším svatým u nás je druhý hned po sv.Václavovi a tak jeho sochu najdete na podstavci pod sv.Václavem, jak ho tam usochal Myslbek. Svatí jsou tam čtyři, Anežka, Ludmila, Vojtěch ,to je jasný, ale víte, který je ten čtvrtý? Já se musela jít podívat.

     Ale vraťme se do Břevnova, ke studánce, z níž vyvěrá podle našich předků léčivý pramen, jehož voda měla blahodárné účinky zejména na nemocné oči. U studánky se zachovala původní klenba ze 13. století, nad níž opat Beno Löbl nechal vystavět někdy v polovině 18.století současný pavilon. Dnes ovšem voda není vhodná k pití a určitě by nic nevyléčila. Brusnici tvoří studánkový pramen a pak další vývěry, které se přidají cestou, pramen U Markéty, Petynka a Kajetánka.

      Brusnice napájela a dosud napájí několik rybníčků, z nichž první dva jsou přímo u Břevnovského kláštera (Velká a Malá Markéta), další u Kajetánky, u Petynky (resp. Vincentina, zvaný Vincek) a nádrž mezi Šleiferkou a Malovankou. Za nádrží u Malovanky podbíhala Brusnice Patočkovu ulici a vynořovala se v zahrádkářské kolonii u starého vojenského hřbitova mezi bastiony barokní Mariánské hradby, kterou tunýlkem podtékala do Nového Světa a Jeleního příkopu. Za tunýlkem stojí roubený dům U Raka, před ním leží několik mlýnských kol, zřejmě i tady byl mlýn. Na konci Jeleního příkopu poháněla Brusnice mlýn pod někdejším rybníčkem v Chotkově ulici a přes Klárov stékala do Vltavy. V posledním půlstoletí byla Brusnice v Jelením příkopu vyschlá a do koryta Brusnice byla přivedena voda z historického hradního vodovodu.

     Kde dnes Brusnice opravdu konči,  to netuším, nejspíš nově v parku na Hládkově v rybníčku (nyní pojmenováno Park Maxe van der Stoela), ale při mé poslední návštěvě tam byla jenom betonová pánev bez vody, takže asi končí už u obří mimoúrovňové křižovatky na Malovance, kde je svedena do kanalizace. Na Hládkově, než vystěhovali zahrádkáře a začali vrtat, tak vojenský hřbitov býval oáza klidu, v zahrádkách jste mohli vidět i mloky, skokany, ropuchy, to všechno je dnes pryč, zalité betonem.