„Mille viae ducunt hominem per saecula Roman“ praví známé pořekadlo. A je pravdivé. Dva roky jsme si s mámou plánovaly cestu po Toskánsku, abychom letos začátkem května dorazily do Říma. Odjezd byl mírně dramatický, neb na pražském letišti nás uvítala cedule „odlet zrušen“. Předchozí den na letišti Fiumicino totiž trošku hořelo.

      V nějaký restauraci teda, ne že by lehla půlka letištní budovy popelem, o čemž jsme neměly ani tucha a když jsem se dívala v noci na odlety, tak tam náš let ještě normálně visel. Jak se později ukázalo, naše babička, náruživá televizní divačka, naopak byla o požáru informována velmi přesně, ale nechtěla nás prej plašit :-)

     Nejbližší volný let o 24 hodin později… Takže telefonát do Itálie, jestli nevadí, že dorazíme až další den (pan domácí uměl anglicky asi jako já italsky, takže rozhovor probíhal ve stylu – nou flajt , tumorou, oukej), přebukovat letenky a s kuframa zas zpátky domů.  Druhý pokus o odlet byl již úspěšný, a tak jsme večer šťastně usínaly ve stínu katedrály Panny Marie Sněžné.

DEN 1.

     Slunné italské ráno, pouliční hluk a záhořovo lože nás poměrně brzo vyhnaly z pelechu. Prohlídku Říma jsme zahájily návštěvou Kolosea a přilehlých antických ruin. Jednak byly nejblíž a druhak, i když jsme měly předsevzetí odjet na cesty s podrobným itinerářem, nezadařilo se. Tahle atrakce zabere celý den, takže pro dnešek jsme měly tím pádem vystaráno a večer se pak už další program vymyslí.

     Komu se nechce trčet v obligátní frontě k pokladně, může si o 100 metrů dále zakoupit vstupenku u vchodu na Palatin, kde žádná fronta není a ke Koloseu se vrátit. Učinily jsme tak i my.

Koloseum

Amfiteátr císaře Flavia v dolíku mezi třemi římskými pahorky – Palatinem, Esquilinem a Celiem – se začal stavět v r. 72 za císaře Vespasiána na místě bývalého Neronova umělého jezera. Římská doba byla vůbec tak trochu megalomanská a některé její epochy byly ještě o něco megalomanštější. Takže za vlády Nerona bylo celé širé okolí zastavěno jedním obrovským palácem (včetně toho jezera). Nové stavební parcely se pak získávaly poměrně častými požáry.

     Eliptická stavba měří 188 m v podélné a 156 m v příčné ose, má 4 patra o celkové výšce téměř 50 m a když ho obejdete kolem dokola, budete mít v nohách víc jak půl kilometru. Vpravdě kolosální :-).