Zajížďka zřejmě nebyla zbytečná. Řidič je snědej, asi Hispánec, ti tady jsou dost pobožní. Ale, stejně mě překvapil, že si sem zajel se podívat – a možná se pomodlit? Nevím, neznám zvyky místních věřících, nepatřím k nim.

     Ten truck mě ale zviklal, že tu byl. Možná je ten kříž zajímavej i něčím jiným, než, že je největší. A tak místo otočky zpátky na dálnici to tu otáčím směrem ke kříži, když už tu jsem. Byl to zas jeden z mých  momentálních nápadů, ty už mě dlouho vedou životem. Na parkovací plac u kříže přijíždím tak akorát na pár fotek, než se slunce definitivně schová za obzor.

     Ani nevypínám motor, jen přeřadím na P - jako parking, aby kára neodjela, protože za moment už zase pojedu. P je na automatu vlastně jako ruční brzda. Jenom udělat v rychlosti ty dvě tři fotky, než bude na focení definitivně šero… Jenomže, ten ohromný kříž tu není sám. Kolem něho do kruhu jsou rozestavena sousoší. A jak je tak v rychlosti obcházím, poznávám v nich neomylně všechny nejdůležitější okamžiky Ježíše Nazaretského před jeho ukřižováním.
 

     Od Poslední večeře, mytí si rukou Piláta Pontského, přes celou Křížovou cestu Ježíše, jeho přibití na kříž až po Pietu. Tedy, s tou večeří to trochu odflákli, asi jim došel bronz nebo peníze na něj, protože pár jeho učedníků tam viditelně schází, ale já při tom tenkrát nebyl, tak to vím jenom z doslechu, kolik jich bylo – no ale je to jenom symbolika, já to chápu, nejsem šťoura.  

     Aby to bylo všechno i pro šťouraly komplet a tenhle objekt působil maximálně monumentálně, udělali tu k tomu ohromnému kříži ještě tři další menší vedle sebe na návrší, ve kterým každej musí poznat Golgotu s ukřižovaným Ježíšem uprostřed. Ke křížům s ukřižovanými vede schodiště, které má dodat výjevu patřičnou monumentálnost. Celkem zdařilou, pokud to celý nebudeme považovat za jeden velkej kýč, což by tedy někdo mohl, ale tady v pobožný Americe z pobožných domorodců asi nikdo.

     Tohle je prostě daň za americkej kult křesťanství, někdy pokrytecký pobožnosti a jejích symbolů. Trochu bokem stojí návštěvní středisko. Na ceduli píší, že jsou tam kanceláře, recepce, výstavní síň a divadlo. A restroom, samozřejmě, jsme přece v Americe. A obchod se suvenýry pro poutníky – no jasně, je to přece poutní místo.