V dnešních toulkách se podíváme opět na Prahu 6, konkrétně do Dejvic. Pomineme-li Hanspaulku a Babu, mohlo by se zdát, že jde o lokalitu pouze s funkcionalistickými stavbami a areály vysokých škol. Já vás však přesvědčím, že Dejvice vám mohou nabídnout mnoho zajímavého. Abych mohla článek proložit více foty, rozdělila jsem povídání do dvou částí. V první části půjdeme z Vítězného náměstí západním směrem na Mydlářku. V druhé části půjdeme opačně, tedy zhruba směrem k Bubenči.

     Vítězné náměstí v Dejvicích, zvané Kulaťák, představuje důležitý spojovací uzel. Na Kulaťák jede metro A, jedou sem tramvaje 2, 5, 8, 20, 26 a četné autobusové linky. Však je tu také pořádně živo. Autobusy a tramvaje pravidelně chrlí  nekonečné zástupy studentů, mířících  Technickou ulicí do areálu ČVUT a VŠCHT.  V roce 2009 zde přibyla zajímavá budova Národní technické knihovny, jejíž obrázek přidávám.  Studenty nechávám jít za jejich povinnostmi a odbočuji vlevo.

     Víra je ptáče, které zpívá, když je noc temná.  Toto je citát muže, jehož jméno nese ulice,  do níž jsem odbočila. Oním mužem je bengálský básník, nositel Nobelovy ceny za literaturu,  Rabíndranáth Thákur. Jeho citáty jsem objevila už kdysi. Tento citát jsem záměrně  vybrala, protože mi přijde přiléhavý ke zdejšímu místu.

     Víru musel mít zajisté i kardinál Beran (1888-1969) a to nejen z titulu svého kněžského poslání, ale hlavně ve chvílích, kdy mu režim významně ztrpčoval život. Jeho pomník s pamětní deskou stojí na prostranství mezi budovami. Pokud Vás zajímá více osud tohoto statečného muže, lze najít na googlu řadu odkazů.

     Od pomníčku zvedám hlavu k budově, jejíž kopule mi připomíná Capitol ve Washingtonu. Jedná se o budovu Arcibiskupského semináře, jehož činnost byla zahájena r. 1635, v budově v Dejvicích začal sídlit o tři století později.  Seminář spadá pod UK v Praze.