V dnešních toulkách vás pozvu opět na Prahu 6 a sice do Břevnova. Poprvé jsem zavítala do Břevnova díky Milene z Kudlanky, která mi doporučila návštěvu  Břevnovského kláštera.   Během let jsem se tu ještě párkrát ocitla a zamilovala si tenhle kout Prahy pro jeho příjemnou atmosféru.

     Řekne-li se Břevnov, napadne většinu lidí právě benediktinský klášter. Je opravdu přenádherný a určitě bych Vám doporučila při návštěvě Prahy jej nevynechat. Z  mnoha objektů vč. jejich prohlídek patří  klášter k tomu nejlepšímu, co jsem v Praze kdy viděla.  Troufám si tvrdit, že lepší výklad než byl ten dvouhodinový v areálu kláštera  a  navíc s milým průvodcem, jsem asi nezažila.

     Přesto fotografie z kláštera nenabízím, ani je nemám. Tehdy v tom únorovém mlhavém dni před šesti lety  jsem nefotila, navíc fotek kláštera je plný internet. Posílám Daniele  a potažmo vám několik fotografií z mé zatím poslední návštěvy Prahy, v listopadu loňského roku. Tehdy jsem se v odpoledním pondělku vypravila tramvají 22 na břevnovskou Tejnku. Fotografie Tejnky prokládám historií Břevnova.

     Břevnov je zmiňován už v desátém století a to díky klášteru založenému r. 993 knížetem Boleslavem II. a sv. Vojtěchem. Pověst praví, že v hlubokém lese spatřili jelena, který se chtěl napít ze studánky, ale bránilo mu v tom břevno se třemi suky. Svatý Vojtěch břevno odkryl a v tom vytryskl mohutný pramen. Ve 14. století se "břevno-ostrev" dostalo i do znaku Břevnova.

     Klášter byl vypleněn husity a následně třicetiletou válkou. Dnešní podobu raného baroka má od 1.pol. 18. století.  Patří k němu též oranžérie, letohrádek Vojtěška,  gloriet Josefka. Na břevnovském  hřbitově s kaplí sv. Lazara (kam se dříve pohřbívali jen duchovní) odpočívá mj. i Karel Kryl.

     Už krátce po  založení kláštera přicházeli do těchto míst zemědělci, hospodáři, stávaly zde vinice. Směrem ke Střešovicům též opukové lomy. K vinicím patřily i usedlosti – Liborka, Závěrka, Kylismonka. A také Tejnka, o které bude ještě řeč.