Plantáže na úkor pralesa

      Proč to všechno? Palmový olej je nejlevnější rostlinný olej na světovém trhu a obsahuje ho polovina všech balených potravin v našich supermarketech. Najdeme ho i v kosmetice, čisticích prostředcích, krmivech pro zvířata a také v bionaftě. Palma olejná má ze všech olejných rostlin zdaleka největší výnos a je nenáročná na pěstování. Se stoupající poptávkou se však její výhody stávají prokletím pro místní obyvatele, ekosystémy a již tak ohrožené živočišné druhy, jako je orangutan nebo tygr sumaterský.

autorka ilustrace: Barbora Tögel

      Mnoho palmových společností argumentuje tím, že odvětví zaměstnává v některých místech velkou část populace. Místní, se kterými jsem se setkala, si však stěžovali, že o práci spíše přišli. Drobní zemědělci přišli o půdu, na které po generace pěstovali rýži a další základní plodiny, o les, který jim dával různé produkty (například ovoce, damarovou pryskyřici, ratan a podobné), vodní zdroje byly otráveny.

     Slibovaná práce na plantážích uživí jen malé množství lidí – na udržování a sklizeň obrovských ploch stačí několik většinou jen sezónních dělníků, kteří pracují za mizivé mzdy (asi 2 000 Kč měsíčně pro muže a jen polovina pro ženy), bez ochranných pomůcek, bez smlouvy, bez pojištění.

Děti z kmene Suku Anak Dalam na palmové plantáži. Vykácený les a vůz s plody palmy olejné. (foto: Jana Klápová)

       Palmový průmysl má velký podíl na tvorbě indonéského HDP, avšak už i významní ekonomové se shodují, že rostoucí HDP se nemusí nutně promítnout do vyšší kvality života obyčejných lidí. Indonésie je v tomto ukázkový případ. Bohatnou především velké národní a nadnárodní společnosti s mezinárodním kapitálem, které často odvádějí vydělané peníze pryč ze země skrze daňové ráje a další nezanedbatelná část zisků slouží ke korupci.