Je podzim a teplé podzimní dny svádí k vycházce do přírody. Mnozí z nás upřednostňují klidná místa, kde neproudí špalíry turistů a kolony aut. Místa, kde člověk v klidu probírá své myšlenky a nabírá tolik potřebnou energii. Pražská Liboc, kam vás dnes zavedu, je k takové procházce přímo stvořená.

Minule jsem ukončila své povídání u nedostavěného kláštera v těsné blízkosti bělohorského sakrálního komplexu, kam mne zavezla tramvaj 22.  Informační tabulky mezi nedostavěným klášterem a kostelem ukazují k dalším možným cílům vycházky - k pomníku bělohorské bitvy a k ruzyňskému tolerančnímu hřbitovu. Zároveň se zřetelně nad vzrostlými stromy v blízké oboře ukazuje magická věž letohrádku Hvězda.

Obora s letohrádkem vypadá v barevném podzimním hávu lákavě, tajuplně. Cestu k památníku bělohorské bitvy jsem si odpustila a vydala jsem se do Huberovy ulice, kde stojí zmiňovaný toleranční hřbitov.

 Na hřbitovní zdi mne uvítala informační tabule, kterou jsem vyfotila a nyní z ní pro vás vyjímám následující informace. Tak tedy - toleranční hřbitovy jsou evangelické hřbitovy zakládané po vydání tolerančního patentu z r. 1781, který s jistými výhradami a omezeními povolil náboženskou svobodu pro příslušníky evangelických církví.

Ten ruzyňský, v dnešní Huberově ulici, vznikl cca v letech 1784-1788. Dnešní rozlohu získal až r. 1860, přesto i poté jeho plocha činí jen 16,5 x 10 metrů.  Do povědomí vstoupil hlavně r. 1848. Tehdy chtěli studenti uctít památku padlých na Bílé hoře, což rakouské úřady nepovolily. Studenti se přesunuli tehdy právě na zdejší hřbitůvek a ke shromážděným promluvil J. V. Frič.