Koho neláká historie, užije si vycházku. Rovný terén s bohatou zelení a pěšinami, vhodný i pro vozíčkáře, střídají zákoutí, strže s obnaženými kořeny stromů. Však se tu také dříve těžil stavební kámen a písek, kterým se vyspravovaly cesty v oboře.

Já jsem objevila ve svahu pod letohrádkem prapodivný objekt. Kruhová stavba je studniční domek Světlička (Světluška). Původně tu stál šestiboký domek z rudolfinské doby. Zmínka o něm je už r. 1723, o 200 let později byl zbourán a na popud arch. Plečnika postavena tato kruhová stavba. (viz obrázek v perexu - tj. ten malý zcela nahoře).

Za železnými dvířky se nachází vstup do podzemních štol, které měly původně vést vodu až na Pražský hrad. K tomu však nedošlo. Voda vzlínající z propustných vrstev pískovců však byla sváděna do Ruzyně a dnes do Litovického potoka v Liboci.

První zmínka o Liboci se nachází ve falzu zakládací listiny břevnovského kláštera z r. 993. Klášteru ves Liboc patřila do husitských válek. Následně byla v majetku různých měšťanů ze Starého Města pražského a Nejvyššího pražského purkrabství. Po r. 1848 patřila pod Smíchov. Obcí vedla koňská dráha do Lán. R. 1922 byla obec připojena k Velké Praze, od r. 1960 spadá pod Prahu 6.

V Liboci se podle dobových fotografií muselo žít krásně. Dnes bohužel na mne působila zástavba v Liboci nesourodě, některé starší domky hezky opravené, některé objekty zchátralé, do proluk po bourání postaveny supermoderní vilky. V Libocké ulici, sousedící s oborou Hvězda, je i několik vil, které stojí za zmínku, byť jejich stav není dobrý.