Poslední pohřeb se na hřbitově uskutečnil v r. 1945.
 

Do r. 1957 patřil hřbitov Čsl. českobratrské církvi evangelické, poté jí byl odňat a nenávratně chátral. Klub přátel Ruzyně společně s touto církví se jej snaží v posledních letech obnovit, hřbitov je obehnán novou zdí, ale jinak by toto pozoruhodné místo, obrostlé všudypřítomným břečťanem, potřebovalo ještě hodně šikovných rukou i financí při opravách pomníků.

Od hřbitova jsem zašla do ul. Kralupské s výhledem na ruzyňskou vazební věznici. Do staré Ruzyně se za malebnou návsí vypravím snad jindy.

Ulicí U Světličky a následně úzkou cestičkou mířím k vrátkům obory Hvězda. Je kolem deváté ráno, nikde živáčka, jen zdálky vidím v kopci dvě ženy, které si šly zaběhat. Jak mne ujistil pán v Kralupské, touto zadní cestou prý neriskuji, feťáci a jiné pochybné existence se prý v této odlehlé části nezdržují. Dost mne uklidnil. (Vám doporučuji spíše cestu tramvají 1, 18 přes Petřiny na konečnou nebo 22 zastávka Vypich).
 

Většinu lidí při vyslovení pražská Hvězda napadne pouze letohrádek ve tvaru šesticípé Davidovy hvězdy o průměru 40 m. Patří mezi tzv. filosofické stavby, mj. každé ze čtyř pater odpovídá jednotlivým přírodním živlům – země, voda, vzduch, oheň. Vše zde má svůj řád a smysl, což by si samo o sobě zasloužilo podrobný výklad.

 Historie tohoto místa se však začala psát mnohem dříve.

Ferdinand I. odkoupil ve třicátých letech 16. století od Břevnovského kláštera les Malejov a tím, že jej oplotil a následně plot nahradil kamennou zdí, zásadně změnil charakter tohoto místa.  Obora se stala velkým lákadlem pro lov a rozličné kratochvíle, které postupně s renesančním obdobím přicházely do našich končin. V oboře byly voliéry na zvířata, sádky.