Po cca půl století byl však kostel opět r. 1785 Josefem II. zrušen. Byl pořízen velmi pečlivý (dodnes dochovaný) soupis  inventáře. Předměty se ovšem časem poděly neznámo kam… Bohužel, toto jest v Čechách typické.

    Celý areál pustl, r. 1789 jej v dražbě koupil i s pozemky motolský sládek Josef Ulrich, ale ani tehdy však nedošlo k reaktivaci kostela.  Vdova po sládku Ulrichovi prodala tento areál r. 1811 P. Josefu Čapkovi, kanovníkovi metropolitní kapituly svatovítské. Ten tehdy ze svého obětoval na koupi plných 14 tisíc zlatých.

    6. června 1812 vyšel císař František na Bílou horu vstříc své dceři Marii Louise, manželce Napoleonově. Tehdy využil lid povznesené císařovy nálady a vymohl jeho souhlas k znovuotevření areálu. A tak se i stalo. Hlavní oltář dočasně přenesený do Stodůlek se vrátil opět zpátky na Bílou horu, celý objekt přešel pod správu Břevnovského kláštera.

     Do areálu se mi vstoupit nepodařilo, většinou bývá přístupný jen při bohoslužbách. Nepopíši vám jej tedy.  Zmíním ovšem obraz P. Marie Vítězné, kopii gotického obrazu z 15. století, umístěný nad hlavním oltářem. Originál obrazu nalezl údajně karmelitán P. Dominik a Jesu Maria r. 1620 na nádvoří strakonického hradu.

     Později si jej podle kronikáře zavěsil na prsa a povzbuzoval vojáky v bitvě, následně tento obraz složil jako dar papeži v Římě.