Část podlah v objektu tvoří červené šestihranné dlaždice. Dodnes po nich lze kráčet bez zakopnutí. Zárubně dveří jsou též původní. Dubové a ručně hoblované.

     Dalšími dveřmi mohla procházet třeba i Marie Terezie. Nejsou na nich známky strojního obrábění.

    Závěsy pocházejí z dílny skutečného kováře.

     Dobrá třetina stavby je ukryta v kopci. Sklepení konventu není bezpečné a bývala zde prý technická zařízení, blíže neurčená.

     Při pohledu skrz masívní mříže do neznámých temnot, dostanete pocit dotyku  ledové ruky. Všehoschopné pazoury....

     Každý klášter míval tajné chodby, ústící i daleko za zdmi. Tady prý žádné nejsou …

     Pod budovou prelatury (dnes by se řeklo: generálního ředitelství) sklepení jsou.  Račte vstoupit...

    Schody do sklepa jsou příkré a když se po několika krocích ocitnete pod zemí, jako byste zaslechli rachocení železné závory a zmizí poslední světelný paprsek.

Mobilní telefon ohluchne.

V mrazivém klidu tu vydržíte celá staletí. (Nikoli v nezměněné podobě.)