|
 U hotelu Bohemia, ve středu města Ústí, otevřela jedna firma Agenturu práce. Obrovitá výloha polepena papírky s obou stran a všude samý: příjmeme, příjmeme, i s trhacíma lístečkama. Čumím jen tak pro informaci, jaké jsou nabídky a platy. Máme tady opravdu dost tvrdý nedostatek lidiček na práci.
Jenže - to by zdejší nezaměstnaní museli mít chuť do práce, a takoví tu holt prostě nejsou... Jeden známej z Teplic si nedávno dovezl nějakou desítku dívek z Moldávie; ne pro sebe, fakt na práci; aby bylo jasno, takovej frajer to tedy zase není. I když říkal, že by se tam dalo opravdu cosi velice pěkného exotického vybrat. Doufám jen, že nedopadne jako majitel fabriky na výrobu speciálních oděvů ve Cvikově - někdy tak před pěti lety. Ten tam taky v těch severských končinách s opravdu zoufalou nezaměstnaností nemohl najít ženský na práci. A že měl zakázek velice lukrativních spoustu, pro německou poštu uniformy, do Norska teplušky pro pracovníky na plošinách, cosi teplého na Island a podobně. Ten tam těm mladým ženám, shodou náhod taky z Moldávie, postavil nebo spíše zrekonstruoval jeden barák jako penzion. No a za pár měsíců nikde ani jedna noha, polovina děv na E55 a zbytek někde po pražských nevěstincích. Prostě jako vysoce atraktivní typy vydělávaly řádově „n"krát tolik, co u něj sezením a hákováním za šicím strojem. Tak jsem mu tu firmu poté likvidoval a mám na to nezapomenutelnou vzpomínku. V půdních prostorách byly metráku střihů z tvrdého papíru. A tam jsem se poučil, že střih, myslím tím velikost, se netvoří tím, že menší velikost prostě zvětším a naopak. Je to docela makačka hlavou, což mě nikdy nenapadlo. Zajímavé, na tohle zatím žádnej počítač nestačí. Nebo prej stačí, ale výsledek je docela bídnej. Asi krejčí je prostě krejčí, jen ten ti břicho a hrb vtipně schová. (Křivej charakter ovšem ne.) Abych pokračoval, tak tu hromadu papírů jsem prodal jakémusi německému zájemci za velice, ale opravdu velice slušnou částku. Milej pán potom dost koukal, ale zase se docela ukázal. Zákazník měl duševní software za pár babek, nic vymejšlet nemusí, stroje a ženský prej sežene... Říkám si: stroje možná, ale se ženskejma? Ale ono tam v Němcích je dost přistěhovalců a taky s nimi maj těžký problémy, bez nich to prostě nejde. No, ale tam přistěhovalci pracujou. Tak táhnu tím naším milým a krásně rozmláceným městem a na rohu v Jirchářích (úzká ulička k nádraží) žebrá příšerně tlustá, bezzubá ženská, špatně jí rozumět, ruce obě natažené, ječí a ječí, že má doma spoustu malé hladové děéci a potřebuje na jejich jidlo hodně hodně peňááázy. K tomu všemu jí tam sekundovaly dvě děti dost školního věku; proč nejsou v jedenáctou hodinu dopolední ve škole, ovšem nechápu. Že z těch milých dětiček takhle budou zase jenom nevzdělanci, to jejich rodiče nezajímá. Stejně je mají jen jako prostředek k obživě, si myslím já, dlouholetý občan ústecký s opravdu, ale opravdu velkými zkušenostmi! Ale i zdejší úřady tohle prominou bez problémů. Přesto si říkám, že bych měl udělat dobrej skutek a zaskočil jsem naproti do pekárničky k Honzovi N. Dělá opravdu výborné pečivo a Kateřině strašně chutnají ořechové kotouče se sýrem. Tak jsem nakoupil, nechal jsem si dva kotouče zabalit do zvláštní taštičky. Vrátím se k té chudince ukřičené a dávám jí pytlík s chutným pečivem pro její hladové děti. A co myslíte, že následovalo? Začala na mě tak hlasitě ječet a takové věci, až se davy lidiček zastavovaly - nemůžu sem psát, co na mě vyřvávala, protože by to všechno Daniela musela prohvězdičkovat. To se nedá fakt napsat. No a v závěrečné fázi toho zlostného řevu praštila s tím pytlíkem o zem a rozšlapala ho, 24 korun z mé strany prostě a sprostě vyhozenejch. Franta Bouška
|
elam co nejlip muzu. Mam par znamych ve velkych fabrikach tady okolo a ti mi vypravi primo horory. Spousta cizincu, co delaji pod agenturou a proc by se honili, maji to za stejny prachy. A kdyz to vidi tech par Cechu, co tam delaj, proc by delali vic, kdyz na odmenach to nepoznaj? Je to fakt divna doba.
