Jak už velí tradice, každému puťáku předchází licitování, kam pojedeme, abychom nakonec jeli úplně jinam, než se plánovalo. Nejinak tomu bylo i tentokrát. Původní návrh "Norsko" ztroskotal na vzdálenosti a komplikované dopravě v kombinaci s tím, kolik na to máme času.

     Užuž to vypadalo, že pojedeme zase do Bulharska (kde jsme byli předloni a velmi se nám tam líbilo), když se kamarád Jírovec vytasil s Alpami (kde už jsme dlouho nebyli). V následném všelidovém hlasování zvítězily Alpy s rozdílem jednoho hlasu.

     Protože se v naší skupince účastníků překvapivě našlo dost řidičů i majitelů vozidel, a protože to vycházelo nejrychleji a nejlevněji, rozhodli jsme se pro dopravu auty. Naplánovali jsme trasu puťáku, ustanovili spací a vařící posádky, sestavili jídelníček a s pocitem dobře vykonané práce se rozešli do svých domovů.

Den 1.

     Nastal očekávaný den odjezdu a naše 3 cestovní posádky vyrazily po ose Praha – Mnichov – Innsbruck – Brenner. Až do Plzně jsme vtipkovali na téma „cesta do Liptákova“.

     Heslo „plány jsou od toho, aby se měnily“ se stalo mottem celé naší výpravy. Začalo to licitací, kde na cestě přespíme (plánovalo se za Mnichovem, spalo se před Innsbruckem) a pokračovalo druhý den v Brenneru. Výsledek byl, že jsme překročili rakousko-italskou hranici a popojeli ještě nějakých 20 km jihovýchodněji do vesnice Kematen. Tam jsme konečně naložili batohy na záda, nasadili pochodovou výstroj a jali se stoupat k vrcholům.

     Začátek každého puťáku v horách je tak trochu opruz, teda alespoň pro mě :-) Dva dny se leze bez ustání do kopce, z toho polovinu zpravidla vlhkým tmavým lesem, výhledy žádné a batoh úplně nejtěžší.

     Utábořili jsme se kus nad hranicí lesa u plesa Grubbergalm.