Den 7.

     Ráno jsme se rozdělili na horskou a fotograficko-botanickou část. Vrcholové družstvo netrpící závratí vyrazilo po hřebeni (a přes ferraty). Maďal jim zahrál na kytaru „Valčík na rozloučenou“.

     Naše fotograficko-botanické družstvo se jalo spouštět do údolí. Byla to dobrá volba. Počasí bylo krásné, příroda taktéž, cestou jsme potkali lýkovec (jsem viděla prvně naživo) a navíc ta noc, co jsme spali pod Weidenhutte, byla jediná, kdy mi bylo teplo.

     Udělala jsem totiž vážnou chybu, když v rámci úspory váhy jsem si nevzala karimatku, bláhově se domnívajíc, že bude stačit, když si pod sebe na spaní naskládám hadry a batoh. Nestačilo.