Den 3.

    Když jsme se ráno vyhrabali ven ze stanů, zjistili jsme, že nám v noci tak trochu nasněžilo. Vzápětí kolem proběhla Slovenka z Europahutte, která šla do vesnice pro sýr. Nasnídali jsme se, zabalili a vyrazili za ní po hřebenovce směrem na východ.

     Na rozcestí Nusserkopf jsme si opět zahráli hru „plány jsou od toho, aby se měnily“ a dvacet minut se dohadovali, jestli se budeme držet naplánované trasy a slezeme dolů do údolí, nebo půjdeme ještě kus po hřebeni k průsmyku Pfitscher Joch.

      Škoda ztrácet pracně nabrané výškové metry, takže zvítězila Horácova modifikace „rovně k průsmyku“ a tam už nezbylo, než se skutečně spustit nějakých 400 m dolů do údolí Pfitcher Bach pod Messnerův bivak.

     Údolíčko bylo velmi romantické a fotogenické, takže zbytek dne fotografové fotografovali vodopád v záři zapadajícího slunce, romantikové nad vodopádem meditovali, neposedové šplhali podél vodopádu po skalách a lenoši se váleli pod vodopádem u potoka a hráli na kytaru a zpívali.